Je sice hezké vzlétat nad oblaka morální silou literárních postav, ale -- ach ano, to věčné "ale" -- dříve nebo později se stejně musíme vrátit na zem. Jde o to, aby to přistání, ten kontakt se zemí, nebyl příliš tvrdý.

Patetická otázka po doktoru Galénovi mi spíše připomněla očekávání nového příchodu Joshuy. Doktor Galén je literární postava z Čapkovy Bílé nemoci a rovněž rabi Joshua je literární postavou více, než skutečným synem tesařem z Galileje. Jako miliony jiných je i anonym obětí mediálních omamných dýmů mámení, vypouštěných nad krajinu lišáky. Ten dým se nevypouští bezdůvodně -- pod jeho clonou se dějí nejlépe věci, z nichž jde pak hlava kolem.

Někdo však by měl tomuto čtenáři jasně říci, že na obě dvě literární postavy bude v opravdovém životě marně čekat. Podejmu se v krátkosti tohoto osvětového úkolu, ač nevyzván.

Kdykoliv někdo pocítí v sobě potřebu napravovat svět, měl by si především připomenout, že cesty do pekel jsou většinou dlážděny dobrými, až nejlepšími úmysly. Jinými slovy -- každý čin, každá akce vyvolává nějakou hlavní a spoustu vedlejších reakcí, každá příčina má nějaký následek. Proto vždy, až uslyšíte o něčem skvělém, co jedním rázem povalí všechno špatné, zeptejte se co bude potom následovat ? Pokuste se sami domyslet, co bude pak.

Sarah B. z Guardianu a autoři textu z BBC by vzhledem k předpokládané odbornosti neměli produkovat hoaxy, I když jsou maskovány těmi nejlepšími úmysly. Oba dva články jsou směsí polopravd a filantropických pohádek, připomínající výzvy k odstranění řidičských průkazů v silničním provozu s odůvodněním, že většina lidí přece umí řídit auto. Ušetřilo by se tímto rovněž spoustu peněz...

Popsané revoluční způsoby patentování člověka znalého věci zase tak moc neudiví. Každý totiž může relativně levně patentovat cokoliv, ovšem s trapnou podmínkou, že to "cokoliv" už nepatentoval někdo jiný. Dokonce každý může, mávaje patentní listinou, přihlásit u patřičného zdravotního dohlédacího úřadu jakoukoliv látku, deklarovanou jako léčivo, opět s trapnou podmínkou, že tam přijde, nebo lépe přijede s autem naloženým patřičnou dokumentací o účinnosti a především nezávadnosti, potvrzené klinickými zkouškami -- ty papíry tam totiž sám neunese.

Napíše-li však někdo o někom, že dotyčný nalezl "způsob, jak se vyhnout právnímu patentu u nákladného léku" a navíc autor textu vyzývá ostatní, aby této revoluční methody použili, napsal vlastně dojemný příběh o mé maličkosti. Ano, já jsem taky "vynalezl způsob, jak se vyhnout právnímu patentu u nákladného léku ! Methoda tato jest neobyčejně jednoduchá a každý si ji může sám zkusit : stačí nikde nejít, na žádný patentní úřad nic nepodávat a ani neobtěžovat instituce, povolující uvedení léčiva na trh -- a stejného výsledku bude pohodlně dosaženo jako u objevu nových způsobů, o kterém pěkně píše Sarah B. a BBC.

Čtenáři Guardianu a stránek BBC pak ve snění, při němž byl povalen zkostnatělý úřad a znehybněni byrokratičtí škůdci, přehlédnout, že meritum věci leží úplně někde jinde.

Systém úředního dohledu a povolování léků je jako jiné podobné systémy zde nejen proto, aby bylo chráněno tzv. duševní vlastnictví, ale především občané před následky chyb a omylů - a taky proto, aby nezodpovědná individua vedená vidinou snadno získatelného mamonu to neměla tak snadné při zneužívání lidské bídy, nezpůsobovala škody na postižených, neinformovaných, důvěřivých a ve svém nešťastném postavení stébel se chytajících nemocných lidech.

Jsem vzdálen vyvolávat hysterii a tvrdit, že varianty PEGovaného interferonu způsobí nějakou podobnou katastrofu, jakou způsobil thalidomid v padesátých a šedesátých letech. Pokoušel jsem se jen vysvětlit, že od té doby se systémy povolování léků velice zpřísnily a žádná odpovědná instituce nechce vstoupit do dějin podobným nechvalným způsobem. A že asi nebude reagovat na mediální kampaně, útočících na systém, libo pod jakým nátěrem.