Ani si nemusíme připomínat, že ve Švýcarsku dostaly ženy volební právo teprve velmi nedávno (na federální úrovni v roce 1971, na kantonální úrovni bylo postupně zaváděno v letech 1958 -- 1990!), ale například v Německu přistěhovalci a cizinci volební právo nemají ještě ani dnes, a je jedno, jak dlouho už v zemi žijí. Nejprve musejí získat státní příslušnost, potom smějí volit, alespoň když nežijí s trestem, jímž jim to bylo zakázáno. (Občané EU smějí v Německu volit jen poslance Evropského parlamentu či v komunálních volbách, nikoliv ale poslance do německého parlamentu, pozn. red. )

Tak rovni si všichni lidé žijící v Německu nejsou, aby měli stejná práva, ale jak je to se svobodou těch, kdo mají odpovídající státní příslušnost? A co je to ta svoboda? Na co se vztahuje ta volnost? Od čeho lidé jsou svobodní a k čemu? Volit vlastně všichni můžou, nehledě na ty, kteří jsou podle zákona ještě moc mladí a na některé další výjimky.

Ale je jasné, že si lidé nemůžou jen tak dělat, co chtějí, a pro anarchisty vlastně svoboda neexistuje, pokud existuje stát vůbec.

Z toho je jasné, když se mluví v demokratických státech o svobodě, míní se tím vlastně jen omezená volnost. A jsme rychle u klasiků, u Kanta s jeho kategorickým imperativem 'jednej tak, aby maximum tvé vůle mohlo vždy platit, jako princip všeobecného zákonodárstvi' a taky, a hlavně u Rózy Luxemburgové (nebo správněji vlastně Rozalie Luksenburgové), známé politické autorky a proletářské internacionalistky, která poukázala na to, že 'svoboda je vždy svoboda jinak smýšlející'.

Takže když se žádá o větší svobodu, měli bychom se ptát: 'Větší svoboda od čeho a k čemu?' Odpovídající otázka s opačným přídavným jménem by byla ale hlavně na místě, hrozí-li, bude-li svoboda omezena. A to například také, když jde o různé politické názory a o otázku, co má se zakazovat. Nejen v Německu a v České republice.

Svoboda je vždy ohrožena nebezpečím a také to platí pro demokracii.

Měli bychom na to myslet pokaždé, když někdo jménem demokracie žádá, aby bylo něco zakázáno.