|
5. 1. 2007
Je těžké mluvit a myslet zároveňV Havlíčkově Brodě se konala mše, protože jedině pánbůh prý může navrátit tamní nemocnici dobrou pověst. A protože je pánbůh silný argument, nemohl u toho chybět ani reportér ČT. Reportáž o iniciaci božího slitování se nad nešťastnou nemocnicí přinesly včerejší Události z regionů. Zda bude ČT sledovat také vývoj božího působení, není jasné. O mši řekl reportér něco v tom smyslu, že byla prvním důstojným zastavením po "honbě za senzacemi a hledáním viníků". Ač veřejnoprávně ctnostný, patrně i on se nechal strhnout honbou za senzacemi a hledáním viníků, protože hned v následující větě tento dobrý muž hovořil o "obětech nemocničního vraha". |
|
Schopnost reportéra ČT předjímat rozhodnutí soudu o tom, kdo je vinen úmrtími v havlíčkobrodské nemocnici, je skutečně senzační, stejně jako v případě všech dalších médií. "Nemocniční vrah" se přece přiznal, takže nezbývá, než z něj udělat celebritu. Kdyby náhodou soud došel k jinému závěru, bude mít dobrý mediální základ. Že se to děje, se dá vysvětlit. Že ale chce reportér ČT zachovávat "dekórum", aby jedním dechem všechno dokonale pohnojil, to už se vysvětluje těžko. Leda tak, že mluvenému slovu musí předcházet výchozí myšlenka a že když chybí, může se smysl vymknout kontrole. Slovo je mrcha. Myšlenka a slovo se ale u českých televizních reportérů příliš často nepotkávají, většina z nich nezvládá ani roli hlasové schránky. Asi je to těžké... |
