Christus Mansionem Benedicat

Tři králové aneb Slavnost Zjevení Páně

5. 1. 2005 / Irena Ryšánková

Tři králové jsou patroni poutníků a hříšníků. Při Svátku Tří králů ve středoevropském prostoru jde hlavně o to, že Bůh se zjevuje jako člověk, dokonce jako narozené dítě.

Tři bibličtí mágové či mudrci byli dle legendy pohané, hvězdopravci a zřejmě pocházeli z Arábie. Znalost postavení hvězd v kteroukoli dobu a znalost jejich pohybu byla kdysi pro všechny lidi na souši i na moři nejspolehlivějším kompasem. Podle hvězd určovali denní čas a roční doby. Když hvězdáři pozorovali oblohu, často si připomínali dávné proroctví proroka Balaáma, že vyjde hvězda z pokolení Jákobova a povstane král z Izraele.

Když se naplnil čas, objevil se na nebi zvláštní úkaz: vlasatice - kometa. Mudrci v ní viděli znamení příchodu prorokovaného vykupitele. Touha spatřit na vlastní oči novorozeného krále, je přivedla k rozhodnutí, že se vydají společně, ačkoli byl každý z jiné země, za touto jasně zářící hvězdou, která je vedla. Podle Matoušova evangelia se objevili u krále Heroda v Jeruzalémě, který již o zrození krále nového židovského krále věděl. Zavolal si zákoníky a učitele, aby se dozvěděl, co tomu říkají. Odpověděli mu veršem: "A ty Betléme, z tebe vyjde vévoda, který bude spravovat lid můj izraelský." Tehdy si Herodes umínil, že neznámé dítě co nejrychleji zahubí. Povolal si tajně mudrce a požádal je, aby mu sdělili, až se budou vracet, kde novorozeného krále našli, aby se mu mohl také poklonit. Mudrci dorazili sice do Betléma a našli tam Svatou rodinu, ale vybídnuti andělem nevraceli se již přes Jeruzalém, ale volili cestu jinudy. Anděl se ukázal i Josefovi a přikázal mu, aby se ženou a dítětem odešel do Egypta, neboť Herodes ze strachu o svou moc ukládal chlapci o život. Josef uposlechl a ještě téže noci odešla rodina ze země.

Herodes pak ze strachu o trůn nechal vyvraždit všechny betlémské chlapce mladší dvou let.

Matouš ukazuje hvězdou vedené "mágy z Východu", hledající nově zrozeného krále Židů. Ježíš se ukazuje jako Mesiáš, který hodlá vést ke spáse i pohany.

Tolik legenda, která přešla do symbolického poselství věkům pod názvem Bible.

Ve svátku "Tří Králů"se tedy Kristus zjevuje i nevěřícím, či jinověrcům a v postavách svatých králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech. Scéna klanění králů přinášejících dary připomíná holdování velmožů a králů vazalských zemí nově korunovanému králi.

Tři králové vystupují na výsluní zejména v německé a středoevropské lidové zbožnosti.

Poněkud problematický je fakt, že v evangeliích není ani řeči o králích, natož o tom, že by měli být tři. Podle ThDr. Adolfa Adama o třech mudrcích poprvé hovoří křesťanský myslitel Origenes ve 3. století n. l., pravděpodobně proto, že se řídí počtem darů. Kadidlem, myrhou a zlatem. Údajně mohlo jít i o chaldejské hvězdopravce, kteří uviděli na nebesích hvězdu, zvěstující příchod Mesiáše. O tom, že to byli králové, se hovoří až v 6. století u Caesaria z Arles..    Ve starokřesťanském výkladu kolísal jejich počet od dvou po dvanáct. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar dostali patrně až v lidových legendách v 7. století. Zároveň byly třem králům "přiřazeny" i dary - Kašpar nese zlato jako znak královské důstojnosti, Melichar kadidlo, užívané při obětech a modlitbách a Baltazar myrhu, vonnou pryskyřici jako znak Ježíšova člověčenství. První, o kom prokazatelně víme, že uváděl jména Kašpar, Melichar a Baltazar, byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století.

Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni. Podle legendy nalezla jejich ostatky císařovna Helena, přivezla je do Konstantinopole (nynější Istanbul) a darovala je milánskému biskupovi. Když Barbarossa roku 1158 dobyl Milán, převezl ostatky Tří králů kolínský arcibiskup Reinhard z Dasselu do - učinil tak roku 1164 do Kolína nad Rýnem . Ostatky byly uloženy do chrámového pokladu starého kostela sv. Petra Relikvie nebyly pouze cílem mnoha poutníků, ale byly považovány za státní symboly. Jeden z nejvýznamnějších zlatotepců tehdejší doby Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil skříňku z drahocenných materiálů.

Relikviář má podobu baziliky. Nad dvěma schránkami je umístěna třetí. V horní části skříňky jsou pod jednoduchými oblouky trůnící apoštolové s modely měst, jež odkazují na biskupství, která založili. Přední štítová strana představuje Krista jako soudce obklopeného anděly. Pod ním se Tři králové blíží k Matce Boží. Na protilehlé straně je Kristův křest jako odkaz na první zjevení Páně, které se původně slavilo ve stejný den jako svátek Tří králů.
Od roku 1948 je relikviář umístěn na mramorovém podstavci za hlavním oltářem kolínského dómu.
Svátek Tří Králů odjakživa doprovázely různé lidové zvyky. Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen "Třech králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat": "Kristus žehnej tomuto domu".

Tříkrálový den znamená v Evropě faktický konec Vánoc.

Ve folklorní tradici začíná nyní masopust - až do předvelikonočního půstu trvající doba zábav a plesů. V českých zemích měla tříkrálová obchůzka duchovního s ministranty, kostelníkem, učitelem a žáky neměnnou podobu od třicetileté války, kdy v tomto regionu začala rekatolizace. S modlitbou a zpěvem se domy vykuřovaly kadidlem a vykropovaly svěcenou vodou a na dveře či rám se psala zmíněná tři písmena a datum. Později se v některých vsích ujal této povinnosti kantor, který za ni dostával výslužku.

6. lednem končí dvanáctidenní období Vánoc. I divadelní hra Večer tříkrálový od Williama Shakespeara se jmenuje v originále The Twelveth Night... Na dvanáct dní Vánoc upomíná i anglická koleda

The Twelve Days of Christmas

On the first day of Christmas,
my true love sent to me
A partridge in a pear tree.

On the second day of Christmas,
my true love sent to me
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the third day of Christmas,
my true love sent to me
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the fourth day of Christmas,
my true love sent to me
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the fifth day of Christmas,
my true love sent to me
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the sixth day of Christmas,
my true love sent to me
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the seventh day of Christmas,
my true love sent to me
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the eighth day of Christmas,
my true love sent to me
Eight maids a-milking,
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the ninth day of Christmas,
my true love sent to me
Nine ladies dancing,
Eight maids a-milking,
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the tenth day of Christmas,
my true love sent to me
Ten lords a-leaping,
Nine ladies dancing,
Eight maids a-milking,
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the eleventh day of Christmas,
my true love sent to me
Eleven pipers piping,
Ten lords a-leaping,
Nine ladies dancing,
Eight maids a-milking,
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree.

On the twelfth day of Christmas,
my true love sent to me
Twelve drummers drumming,
Eleven pipers piping,
Ten lords a-leaping,
Nine ladies dancing,
Eight maids a-milking,
Seven swans a-swimming,
Six geese a-laying,
Five golden rings,
Four calling birds,
Three French hens,
Two turtle doves,
And a partridge in a pear tree!

Zlato

Ze všech kovů bylo a stále je nejlepší a nejvhodnější zlato . Bylo vždy vzácný, a tudíž drahý kov, což jej učinilo žádaným materiálem pro výrobu šperků. Kromě toho, že šperky jsou dekorativní, dávají lidem možnost stavět na odiv své bohatství. Ale hlavním důvodem, proč je zlato oblíbeným materiálem je skutečnost, že jeho atraktivní lesk je stálý. Zlato je totiž ve srovnání s většinou ostatních kovů chemicky nereaktivní, takže neztrácí lesk, je-li vystaveno atmosférickým vlivům.

Zlato má také unikátní fyzikální vlastnosti, díky kterým se snadněji zpracovává. Je extrémně kujné, takže se poměrně lehce vykovává do požadovaného tvaru. Prakticky jej lze tepat do lístků, které jsou tak tenké, že jimi prochází světlo. Staří Egypťané byli s touto vlastností zlata obeznámeni a dovedli vytepat zlato do lístků tak tenkých, že 140 000 vrstev tohoto materiálu mělo tloušťku menší než jeden centimetr. Kromě toho, že zlato je tak kujné, je také extrémně tažné, což znamená, že jej lze snadno vztahovat v drát.

Zlato se v přírodě vyskytuje jednak jako horské tj. uzavřené v horninách a rudních žilách, jednak jako volné říční (rýžovnické) tj. vnějšími vlivy uvolněné horské zlato v náplavech potoků a řek. Nejstarší zlatý předmět v Čechách je spirálová vlasová ozdoba nalezená při vykopávkách u Toušeně nedaleko Brandýsa nad Labem, která byla zhotovena kolem roku 2800 před naším letopočtem. První zlato bylo tedy těženo ještě na sklonku doby kamenné.

Vzhledem ke geologickému vývoji v oblasti Českého masívu patřilo díky svým rudným ložiskům České království ve středověku k nejvýznamnějším evropským těžařům nejen zlata, ale i stříbra. Nejčastěji se zlato vyskytuje na hydrotermálních křemenných žilách spjatých s granitickými horninami (i když clark zlata stoupá směrem k ultrabazickým horninám). Velkou skupinu tvoří hydrotermální a metamorfogenní ložiska zlata. Častá je kombinace zlata s Sb minerály. Velmi častá a z ekonomického hlediska výhodná jsou rozsypová ložiska, vzniklá zvětrávacími pochody.

Od dvacátých let našeho století se některých solí zlata používá v léčbě revmatoidního zánětu kloubů, artritidy. V roce 1960 bylo dokázáno, že zlato skutečně působí léčebně. Soli zlata jsou nejen lékem, ale mohou být i jedem.

Kadidlo

Kadidlo je směsí vonných dřevin a jiných pryskyřic, myrhy, semínek, kořenů i usušených květů. Odedávna se v různých náboženstvích používalo jako obětina. Pálí se na rozžhaveném dřevěném uhlí v kadidelnicích a vzniká vonný dým. Ten v chrámech, modlitebnách a na posvátných místech navozuje přes čichové vjemy slavnostní pocity. Fyziologie čichu je velmi propracovaná: ví se například, že vonné nebo smrduté látky (odoranty) mají poměrně malou molekulovou váhu, že se v nosní sliznici vážou na zvláštní proteiny (OBP - odorant binding proteins). I nervové dráhy vodící čichové podněty jsou dobře známy. Jsou nervové poruchy projevující se poruchou čichu - anosmie nebo hyposmie, dysosmie - u nichž se předpokládá porucha některého z čichových receptorů. Při dysosmii člověk čichově vnímá vůni, která v dýchaném vzduchu není. Čichových podnětů se odedávna používalo k povzbuzení vědomí při omdlení - čichání čpavkové vůně čpavku. Možná, že vůně kadidla při náboženských obřadech se používá nejen k navození slavnostní atmosféry, ale i k povzbuzení vnímavosti. Ale to není vše. Vykuřování se ve starověku používalo jako dezinfekce vzduchu při epidemiích. Je na tom něco?

V. Bencko píše (Indoor environment 3,213, 1994): Během epidemií moru byly domy vykuřovány pryskyřičným dřevem, jalovcem, levandulí aj., ale také dehtem, sírou. Zabíjení baktérií dýmy a parami bylo vskutku mikrobiologicky ověřeno. Některé bakterie zabíjí dokonce dým z hořícího papíru, tabáku nebo trávy. Dým z jednoho kilogramu smůly vydezinfikoval 3 000 krychlových metrů vzduchu za 30 minut - účinnými složkami jsou asi fenolické kyseliny. Dokonce někteří autoři našli nejlepší dezinfekční účinky při pálení kadidla. Také dým z borového jehličí působí dezinfekčně. Uvažovalo se i o možnosti použít dezinfikující dýmky při biologické válce...

I. Madany z Bahreinu a D. R. Crump z Anglie rozebírají dezinfekční složky z páleného kadidla - benzaldehyd, benzylalkohol, formaldehyd, acetaldehyd a jiné. Varují ale, že příliš mnoho dýmu z kadidla v uzavřeném prostoru může zabít. A tak hygienici, i když nezměrně více starostí mají s následky znečišťování vzduchu v přírodě i domech, neopomíjejí ani možnost příznivého účinku dýmajícího kadidla. Zda použití kadidla při náboženských obřadech vzniklo na základě starověké empirie při epidemiích, je těžko soudit. Ale nepochybně ten druhý dar tří králů je také dezinfekční prostředek.

Myrha

Myrha (z arabského murr - hořký) je ztuhlá vonná klejopryskyřice (klovatina) z keře myrhovníku (genus Commiphora, Burseraceae), rostoucího v tropické Asii, Arábii a Přední Indii. Myrhy je několik druhů a stále se používá ve farmacii a parfumerii. Nyní ji věnují pozornost v "Nature" (379, 29, 1966): Především se tinctura myrrhae stále ještě někde používá pro její protibolestivé účinky. Na jednom obraze Venturata di Maso (1402 - 1486) je Maří Magdalena s nádobou myrhy. Podle Evangelia Sv. Marka bylo vinum murratum (víno s myrhou) podáno Ježíši Kristu před ukřižováním. Staří Egypťané používali myrhu k balzamování, pro staré Židy byla rituálním olejem. Hippokrates je používal na opary, staří Řekové na infekce oka a úst. Ve zmíněném článku v Nature skupina italských vědců sděluje, že se jí z myrhy hmotovou spektrometrií a nukleární magnetickou rezonancí podařilo izolovat tři látky, z nichž dvě mají protibolestivý účinek. Působí v mozku na opiátové receptory, stejně jako morfin a heroin. Opium je zřejmě silnější, a proto myrhu z protibolestivého léčebného použití časem vytlačilo. Krom toho jeho zdroj (mák setý, Papaver somniferum) byl více po ruce. "Opiátový" účinek je také na zábranu léčebnému použití nových látek - vedl by zřejmě k návyku. Ježíš Kristus tedy přišel do styku s myrhou nejméně dvakrát: na začátku a na konci svého života.