Dosavadní dočasný izraelský premiér Ehud Olmert vyhlásil vítězství ve volbách a přislíbil, že bude pokračovat s plány definovat konečné hranice Izraele. Jeho strana Kadima, kterou založil bývalý premiér Ariel Šaron, nyní ležící v komatu, teprve před čtyřmi měsíci, volby vyhrála, avšak menším počtem hlasů, než se předpokládalo. Zdá se, že bude mít ve 120 členném parlamentu 28 křesel. Strana Likud, která zvítězila v minulých volbách, se tentokrát umístila jako pátá s pouhými 11 křesly.

Sami al Hajj, jeden z klientů, jehož zastupuje britský právník Clive Stafford Smith, odborník na lidská práva, je vězněn v americkém táboře v zálivu Guantánamo. Byl kameramanem pro televizi Al Džazíra. Američané ho 15. prosince 2001 zatkli v Pákistánu a odvezli ho do tábora v zálivu Guantánamo. Právník Clive Stafford Smith o něm píše v deníku Guardian:

V Británii se v úterý konala největší celostátní stávka po mnoha desetiletích. Půldruhého milionu zaměstnanců komunálních úřadů stávkovalo kvůli konfliktu s vládou ohledně starobních důchodů.

Stávka v Británii ochromila veřejné služby. Britská vláda však potvrdila, že kontroverzní reformu starobních důchodů pro státní zaměstnance provede.

Parlamentní volby skončily očekávaným vítězstvím modrých Viktora Janukovyče a překvapivým úspěchem Bloku Julie Tymošenkové. Výsledek nepřináší trvalou politickou stabilitu.

Když před půl rokem ukrajinský prezident Viktor Juščenko odvolal svou družku z oranžové revoluce Julii Tymošenkovou z postu premiérky, zeptali se ji na tiskové konferenci, jestli se někdy do funkce předsedy vlády vrátí. "Otázka by neměla znít, zda se vrátím, ale kdy se vrátím," odpověděla expremiérka. Téměř nikdo tomuto poněkud bombastickému prohlášení nevěřil. Dnes se však tento návrat stává reálným.

Ken Livingstone, londýnský starosta, zaútočil na amerického velvyslance v Londýně a označil ho za "neúnavného maloformátového podvodníka".

Americké velvyslanectví v Londýně totiž odmítá platit ekologický poplatek 8 liber (asi 350 Kč) denně za vjezd každého automobilu do centrálního Londýna.

V úterý 28.3. jsem se účastnil semináře o profesionální novinářské práci ve francouzském středisku Univerzity Palackého v Olomouci. Druhým mluvčím byl Eric Maurice, editor pozoruhodného francouzského týdeníku Courrier International. Je to časopis, který ve francouzském prostředí dělá v podstatě totéž, co v českém prostředí dělají Britské listy - ovšem ti Francouzi to dělají daleko profesionálněji, mají na to peníze... :) Přináší informace o mezinárodním diskursu a o tématech, jimž se mainstreamová francouzská média, posedlá hlavně domácí politikou, vyhýbají. Týdeník má náklad 180 000 výtisků a jeho čtenost stoupá - na rozdíl od tradičních novin, jimž náklad nezadržitelně klesá.

Na seminář mě Francouzi pozvali proto, že - jak se ukázalo - v některých (málo) případech, kdy se Courriere International zabývá i Českou republikou, publikuje - ve francouzštině - překlady článků i z Britských listů - přehled viz níže.

Profil Britských listů v Courrier International ZDE

Již delší dobu je rovná daň prezentována jako základ potřebné ekonomické reformy, jako nástroj, který odstraní všechny současné neduhy a povede k tomu, že všichni, včetně státu, se budou mít lépe.

Pokud nebyly známy bližší podrobnosti o jejím uplatnění, nebylo možno zodpovědněji posoudit všechny její dopady. V současné době byla publikována pro daň z příjmu fyzických osob tzv. "tlustá daňová kalkulačka", umožňující zpřesnit některé pohledy na "rovnou" daň. Nejlepší jsou vždy konkrétní čísla. Následující tabulka byla vypočtena pro nejjednodušší případ -- daň z příjmů jedné fyzické osoby.

K tomu: BBC: Bylo by zavedení rovné daně politickou sebevraždou? ZDE

Pozn pro nepamětníky: když před listopadem 89 bylo málo čočky, obchody Jednota a Pramen prodávaly 1/2 kg čočky a 1/2 kg hrachu k tomu. Nebojte se, nemuselo se to přebírat. Přesto se vázaný obchod neosvědčil. Ani vláda.

Táta má mámu. Ema má rodiče. Každý má mobil. Mají také pevnou linku. Pevná linka má smysl kvůli internetu. Jinak ji táta ani máma ani Ema nepoužívají. Každý má mobil.

Abych si o tomto případu mohl udělat vlastní názor, potřeboval bych slyšet nejen argumenty obhajoby, ale též důkazy obžaloby ... svědectví postižených bych takovém případě považoval za relevantní protiváhu tvrzením obhájců stíhaných estébáků. Snad to není tak moc :-)) , míní Miroslav Šuta.

Štěpán Kotrba v Britských listech přehledně rozkryl finanční zdroje "nezávislých" ekologických organizací, které mnoho vypovídají o skutečné motivaci jejich nátlakových akcí. V detailně doloženém textu odvedl velký kus investigativní práce. Obratem ho za ni napadl Miroslav Šuta.

Mezi oběma texty je už při zběžném přečtení očividný rozdíl. Zatímco Kotrba suše shrnuje ověřitelné informace a uvádí jejich přesné zdroje, Šuta autora nepohodlného textu zcela nevěcně obviňuje z paranoi. Nepřináší žádné faktické důkazy, v čem Kotrba nemá pravdu, a plete si dojmy s pojmy. Kdyby studoval žurnalistiku, za tak mizerně odvedenou seminární práci by vyletěl od zkoušky.

Jako nejhorlivější zastánce ničení přírody v roce 2005 vyhodnotila regionální pobočka STUŽ šéfy energetického a chemického průmyslu. Proto byli jako kandidáti na titul Ropák roku 2005 navrženi: ředitel firmy ČEZ Martin ROMAN, prezident Svazu chemického průmyslu Pavel ŠVARC a poslanec Evropského parlamentu (EP) Jan ZAHRADIL (ODS), který byl navíc za svůj výrok nominován do ankety Zelená perla 2005 (1).

Z hlediska logiky zajímavý argument poslal další anonym, jemuž se nelíbí, že jsme poukázali na nedemokratičnost "hlasování" během televizních pořadů esemeskami. O hlasování totiž nejde: hlasy, které přicházejí, nepocházejí ze sociologicky ověřeného vzorku populace a výsledky nepředstavují nic. Je to matení a manipulace veřejnosti, a jednotlivé politické strany to také využívají: mobilizují své aktivisty, aby poslali "pro svého politika" esemesek co nejvíce. Je to neférové ke kterékoliv straně. To však čtenáře anonyma nezajímá - jeho argumentace je tato:

Jde tedy o to vyhrát volby jakkoliv, jakýmikoliv podvodnými metodami? Účel světí prostředky?

Nejsem řidič tramvaje ani placen DP hl.m. Prahy. Přesto si dovolím oponovat panu Burešovi, míní Lukáš Skulina.

1. Ten "dědek s francouzskými holemi" měl opravdu podle předpisů nastupovat a vystupovat u řidiče.

Abdul Rahmán udělal chybu, zřekl se své víry a přestoupil na jinou. To samo o sobě by nebylo takovým problémem, kdyby neudělal i chyby předcházející a následující. První chybou bylo, že nezabezpečil svou rodinu a neodvezl ji do sekularizované země. Chybou poslední, že se vrátil domů do Afghánistánu. Výsledkem těchto chyb či iluzí je, že mu byly odebrány děti a nyní mu hrozí trest smrti, který je podle islámského práva šaría udělován každému odpadlíku od víry. Je možné, že pod mezinárodním nátlakem současná vláda v Afghánistánu tomuto rozsudku zabrání, a to již proto, že bez zahraniční vojenské podpory by se sama dlouho u moci neudržela.

Pozn. red.: Abdul Rahmán byl nyní propuštěn z vězení, z "technických" důvodů - že je "mentálně neschopen" být postaven před soud. Znamená to však, že afghánská vláda neudělala nic, aby v budoucnosti zabránila takovýmto procesům ani pro budoucnost neochránila samotného Rahmána.

Donald Rumsfeld, americký ministr obrany, byl poněkud zaskočen, když na něj 11. března 2005 při jednání o rozpočtu pro obranu na rok 2006 padla otázka o společnosti DynCorp a její minulosti v obchodování s lidmi včetně dětské prostituce. Stejně tak byl zaskočen, když se dozvěděl z úst senátorky, že v rozpočtu Pentagonu zmizely 3,4 biliony dolarů.

Záznam výměny názorů senátorky Cynthie McKinney s Donaldem Rumsfeldem a náměstkyní resortu obrany Tinou Jonas pochází z přenosu C-SPAN TV . DynCorp je dceřiná společnost energetického koncernu Halliburton a obě tyto společnosti již delší dobu získávaly významné vládní kontrakty na obnovu Iráku, výcvik irácké policie, ale i stavbu věznic, kde z nejposlednějších zakázek za 385 milionů dolarů je stavba tzv. dočasných zadržovacích táborů [temporary immigration detention centers], kam mohou být vlivem nové legislativy [Civil Inmate Labor Program] posíláni i američtí občané.

Je to správné, nebo lépe řečeno: je to vůbec legální?

Aktivistiská žurnalistika -- jak zajímavý pojem... Pan Kotrba ho musel slyšet v Anglii nebo v Americe, kde je dnes často používán jako urážka vůči kritickým novinářům, když není žadný legitimní důvod ke kritice. V tom smyslu ho Kotrba používá správně. Pokud jsou The Guardian nebo The Christian Science Monitor "aktivistické noviny", tak bych se hrdě hlásila k aktivistickým novinářům. Ale není to tak jednoduché.

Au, člověče ! Dívejte se do čeho řežete ! Kresba Pavel Kantorek

Přiznávám tím ovšem - ačkoli nerad, že i já pomalu starnu. Narodil jsem se ještě před prvním vysílaním televize a zavedením penicilinu, příšernou chuť rybího tuku a hofmanských kapek na kostce cukru cítím a očkovací znaménka vlastním dodnes.

Pro mléko jsem jezdil na kole, řídil jednou rukou a s konvičkou v druhé jsem si ověřoval odstředivou sílu. Jak v přísloví o džbánu a uchu... se té konvičce jednou na jedné straně urvala "ouchytka" a já přijel domů zlitej mlíkem. Místo dvou přivezl jsem matce jen půl litru. I máslo se tehdy vážilo, zrovna tak jako mouka a cukr.

Žijeme v moderní době, a tak se stalo moderní podkládat vědeckými metodami a výzkumy i různá politická prohlášení. Obzvlášť oblíbenou oblastí, odkud jsou tato moudra čerpána, je evoluční biologie. Otázkou je, zda všechny závěry evoluční biologie lze aplikovat také na lidskou společnost. Ale v současné době je takové přenášení moderní. Darwinismus je skloňován zejména autory cítícími se být vpravo na pomyslné politické ose. Zde je opakovaně skloňován výrok: Silnější a schopnější vyhrává a mnozí k tomu dodávají ještě pracovitější. Tedy, že správné je být egoistou, protože tak je to v souladu s vědeckými výsledky. Touto základní myšlenkovou konstrukcí obhajoval i Hitler spravedlivost svého Drang nach Osten.

Vypálené vesnice, tlející těla zavražděných mužů, znásilňované ženy, vyhladovělé děti. Takhle vypadají dárfúrské pohlednice. Nic zvláštního? Jen další z řady humanitárních katastrof? Možná, ale každopádně momentálně ta nejkrvavější na světě.

Časopis Strategie publikoval rozhovor s Janem Čulíkem, ZDE.

Česko, jak se zdá, znovu obchází strašák třídní nenávisti. Tentokrát, ale nemá původ v nezaměstnanosti, hladu a bídě, protože nic z toho pravicovým papalášům nehrozí. Jsou již, jak se říká, za vodou. Chtějí ale víc a k tomu potřebují moc.

Před několika dny se v mé poště objevil balíček DVD a na jednom z nich záznam několika televizních debat -- pardon dnes se tomu říká duel, což je přesnější, protože to s diskusí nemá co dělat -- dvojic Rath - Julínek (ze Sedmičky na Nově) a Rath -- Tlustý (Otázky Vladimíra Moravce na ČT 1).

Podívaná to byla zcela famózní, zvlášť když technika umožňuje zmrazit výraz tváře nebo pendlovat sem a tam po místech s perlami.

Televizní hlasování je zvrhlost, která umožňuje zcela nekontrolovatelnou manipulaci politické situace, míní z Kanady Jiří Jírovec. Viděl jsem například záznam debaty mezi věcně diskutujícím Rathem a Julínkem, který dosti nekoherentně jel podle předem připravené osnovy. A přesto Julínek "vyhrál" 62 - 38.

Vaší pozornosti ale poněkud uniklo, že hlasování je zároveň i prostředkem, jak snížit výrobní náklady. V Kanadě je hlasování dost běžné u stanic, které se zabývají sportem.

V srpnu 2004 odsoudil Obvodní soud pro Prahu 1 nepodmíněně ke třem letům vězení Jiřího Šimáka a Zbyňka Dudka pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Měli se ho dopustit tím, že v rámci akce ASANACE údajně nutili k vystěhování z republiky a v roce 1981 způsobili psychickou a fyzickou újmu na zdraví disidentům Zině Freundové a Zbyňku Benýškovi. 12. ledna zpřísnil odvolací soud Jiřímu Šimákovi trest o jeden rok. Zbyněk Dudek nebyl řádně obeslán, a k soudu se proto nedostavil. Jeho věc pak byla vyčleněna k samostatnému projednání a bude se o ní jednat ve středu 29. 3. 2006 před Městským soudem v Praze.

Britský premiér Tony Blair charakterizoval antiamerikanismus v Evropě jako "šílenství", i když přiznal, že Spojené státy mohou být někdy "těžko přijatelným" přítelem.

Při projevu v australském parlamentě, který byl zastíněn jeho nedávným přiznáním, že učinil chybu, když oznámil "příliš brzo", že odchází z politiky, pochválil britský premiér Australany, že se připojili ke "globální válce" proti terorismu. Přirovnal to k válce proti německým nacistům.

Při sledování trestních kauz, jejichž účastníci si stěžují na nesprávnost postupu a závěrů orgánů činných v trestním řízení, mívám dojem, že státní zástupci a soudci žijí na ledové planetě, značně odlišné od naší, a přicházejí pouze na chvíli, aby nás soudili. Myslí proto jinak než ostatní lidé a mluví jiným jazykem. Nevnímají strázně stíhaných či odsouzených osob, vytržených jejich zásahem z obvyklého způsobu života, trápících se ztrátou dosavadní dobré pověsti, nezřídka čelících následkům související ztráty rodiny, trpících zničením ekonomického postavení. Nevnímají utrpení rodin, zbavených opory odsouzeného člena, nezřídka trpících nouzí a frustrovaných studem.

Tak už to zase začalo. Zima skončila, ale venku žádné vedro. Ideální doba, abychom vypnuli hlavní zdroj vytápění (plyn, případně elektřinu) a začali "přitápět" v krbu nebo v kotli na tuhá paliva, který jsme si ponechali, abychom občas spálili nějaký ten odpad, využili levné dřevo či jen tak pro "strýčka Příhodu". Dělá to tak velké množství domácností a když si v současné době vyjdete zejména na vesnici na procházku, vidíte, a zejména cítíte, jak bílou páru z plynových kotlů nahradil tmavý kouř v lepším případě z uhlí nebo dřeva, v horším případě z plastů, oleje, pneumatik a ostatních energeticky vydatných odpadů.

Požaduji zrušit nedemokratický způsob hlasování pomocí SMS o preferencích stran, jejích representantů a pod. protože:

1. tento způsob diskriminuje skupinu občanů,kteří nevlastní mobil, nemají na plýtvání a nemají chuť podporovat nedemokratické způsoby ovlivňování 2. je to neprůhledný kšeft pro poskytovatele této služby, kterou ČT využívá, píše Miroslav Kozák.

Češi mají problém jednak v tom, že se rozhodovači a majitelé moci už zase oddělili od normálního života, jednak v tom, že veřejné diskutování, ale možná i soukromé uvažování významného množství lidí se zatáhlo neprůzračným, dusivým a lepkavým hlenem omezenectví. (Zda to platí o většině občanů, uvidíme u voleb.)

Sledoval jsem televizní Moravcovy otázky pro pány Mládka a Tlustého. Jaktože si oba troufnou být tak nekonečně drzí a krmit televizi a diváky svými rafinovanými kličkami, odváděním pozornosti, utápěním reality v papírech a osočeních? Skrze obrazovku nejde bohužel do studia hodit cihlou ani plivnout.

Voličstvo, jehož sluchu lahodí národovecká písnička, je ve Francii podobné jako v Rakousku nebo u nás. Jde převážně o muže staršího nebo středního věku a nižšího vzdělání, z menších měst, manuálních profesí, muže vyznávající tradiční hodnoty, odmítající nepořádek, nedůvěřující novotám a cizím vlivům a hledící do budoucna s obavami o to, že jim někdo cizí sebere práci. Zkráceně tedy protestní voliči oslovitelní pravicovým populismem. V Česku kolem tohoto vzorku lidí krouží hlavně následníci Miroslava Sládka, ale též částečně ODS a dokonce KSČM, v níž protiněmecké, protievropské a panslavistické tóny přehlušují její někdejší internacionalistický původ.

Chiara Cargnelová chce udělat velkou kariéru a zároveň mít úspěšné manželství. Zatím dosáhla poloviny. Je jí šestadvacet a pracuje jako investiční bankéřka v Londýně. Pracuje více než 70 hodin týdně a vydělává více než 80 000 liber ročně (asi 290 000 Kč měsíčně). Má obrovské profesní úspěchy ve světě, v němž vládnou pravidla mužů.

Poprvé v historii se těmto "elitním ženám" daří uspět v jakékoliv kariéře, jakou si zvolí. Nemají se čeho bát od mužů, kteří je obklopují. Alison Wolfová, profesorka na Kings College v Londýně, k tomu publikovala vysoce kontroverzní článek v časopise Prospect. Argumentuje v něm, že meteorický vzestup této nové generace asertivních žen, které chtějí vysoce postavená zaměstnání s velkými platy, bude mít katastrofální dopad pro společnost.

Vůdci hrdinové jsou katastrofa. Sedmdesát procent fúzí podniků selhává. Ve většině podniků vyvolávají finanční pobídky víc problémů, než kolik vyřeší. Neexistuje žádná souvislost mezi vysokým platem ředitelů a výkonností firmy -- tedy, přesněji řečeno, existuje: čím větší je rozdíl mezi platem ředitele a řadových zaměstnanců, tím méně pracují řadoví zaměstnanci s osobním nasazením. Všechny "vynikající podnikatelské nápady" samy o sobě jsou chybné.

Toto nejsou teorie, ale fakta. Najdete to v knize Hard Facts, Dangerous Half-Truths and Total Nonsense (Tvrdá fakta, nebezpečné polopravdy a naprosté nesmysly) od profesorů ze Stanfordské univerzity Jeffreyho Pfeffera a Roberta Suttona. Zdá se, že se tato jejich kniha stane podnikatelskou knihou roku.

Slavná otázka z filmu Maratónec "...je to bezpečné...?!?", se nám začíná vkrádat do života stále častěji a ještě vtíravěji než proslavený Pitralon. Kolik už já jsem slyšel, že existuje bezpečností. Jen tak namátkou uvádím, státní, veřejná, jaderná, chemická, potravinová, strategická, taktická, enviromentální, technická, silničního provozu, biologická, práce, informační, bankovní, IT... atd. atd. Snad je to tím, že jsme přišli na to, že když jde o bezpečnost, tak mají věci vyšší prioritu, potřebnost a tudíž i větší cenu. Navíc se nám nevídaně rozmnožili odborníci na různé bezpečnosti a jejich ochránci.

A tak zatímco před sto lety chodili po krámech v italských čtvrtích hranatí chlapíci s vyboulenými saky a tvrdili, že dotyčná provozovna potřebuje ochranu asi tak za 5-10 procent tržeb, pak dnes mají tito chlapíci podobu mezinárodních týmů, které tvrdí, že našli ohrožení vašeho byznysu tam, kde by ho nikdo nehledal a že vůbec nejlepší bude, když ten váš byznys převezmou tak, jak to stojí a leží, protože vy nejste schopni to riziko ani pochopit, ba ani nalézt a už vůbec ne mu čelit.

Hlasováním prostřednictvím esemesek diváků pro čtvrteční regionální speciál Václava Moravce z Ústí nad Labem Česká televize opět hrubě zkreslila předvolební situaci v ČR. Opakovaně poukazujeme na to, že telefonní hlasování při televizních pořadech nevypovídá o ničem, neboť není založeno na sociologicky ověřeném vzorku populace. Proto je hrubě neseriozní ho používat. Česká televize jako veřejnoprávní instituce má povinnost se chovat nestranně vůči všem politickým subjektům, účastnícím se blížících se voleb. Pokud vznikne dojem, že je proti určitému politickému subjektu zaujatá, a ten dojem nutně z nynější praxe ČT vzniká, bude mít Česká televize velmi obtížné postavení, pokud politický subjekt, ostrakizovaný její nynější praxí, volby vyhraje.

Co je platné, že Václav Moravec v pořadu upozorňuje, že telefonní hlasování je nespolehlivým nástrojem ke zjišťování názorů veřejnosti. Pokud je to nespolehlivý nástroj, tak proč ho televize proboha používá?

Navzdory Moravcovu upozorňování se výsledky sporného televizního hlasování dostávají do médií, kde ho nepřemýšliví novináři citují, jako by šlo o seriózní průzkum, a hrubě tak ovlivňují politickou situaci na české politické scéně. Jeden příklad za všechny. I relativně seriózní Hospodářské noviny referují o výsledku televizního hlasování, jako by šlo o vážný výzkum. Ve skutečnosti je to zavádějící, protože, opakujeme, televizní hlasování neznamená nic.

Poznamenává Bohumil Kartous: O tom, jak je telefonické hlasování zavádějící - a také zbytečné - svědčí fakt, že ČT má k dispozici výsledky reprezentativního průzkumu preferencí v daném kraji, které na konci pořadu uvádí. V tomto průzkumu bylo pořadí prvních tří politických stran naprosto vyrovnané - rozdíl mezi první ODS, druhou ČSSD a třetí KSČM se pohyboval v oblasti statistické chyby.

Pokud nějaké noviny otisknou titulek formulovaný jako "V předvolební debatě zvítězil ten a ten", dopouštějí se tím vytváření pseudoreality. To, že v takovém hlasování dostane něktarý z kandidátů větší počet hlasů než ostatní, může dost dobře - při celkových počtech hlasů - znamenat pouze to, nakolik loajální jsou straníci "doporučením" ze svých ÚV. Podle zpravodajství ČT je například zbytek vedení ČSSD rozezlen na místopředsedu Martina Starce, který do verbující sms členům strany uvedl špatné telefonní číslo, na které má být poslán hlas premiéru Paroubkovi. Pokud bychom chtěli být škodolibí, mohli bychom spekulovat nad tím, zda za velkým "telefonickým" nádskokem lídra ODS Gandaloviče v kraji, kde jsou ČSSD a ODS podle reprezentativního průzkumu preferencí takřka na stejné úrovni, není právě špatné zorganizovaná podpora od základny sociální demokracie. To by bylo skvostně komediální a pro noviny, které výsledek takového hlasování berou jako seriozní zprávu, zase trošku ostudné:)

Britské listy poukazují na neserióznost telefonního hlasování už od ledna 1998 ZDE

Homofobie je neopodstatněný strach z homosexuality, což je přesně to, co nám před týdnem v rubrice LN "Úhel pohledu" předvedl psycholog Josef Zeman ("Za registrované partnerství draze zaplatíme", 18. 3. 2006). Zároveň ukázal, že homofobie zdaleka nespočívá jen ve fyzickém napadání či vulgárních urážkách. Daleko podstatněji, a pro naši společnost i příznačněji, homofobie sídlí a je nebezpečná především ve své diskurzivní, mnohdy i velmi kultivované, rovině. Zatímco rasismus je u nás již dlouho na seznamu nežádoucích společenských jevů, a jeho i velmi skryté projevy dokážeme čím dál snadněji rozšifrovat a odsoudit, homofobie je uznávaná jako zcela přijatelné vyjádření individuálních postojů a etických hodnot. Podstata plnohodnotných a rovnocenných práv homosexuálních občanů však není otázkou osobních názorů či preferencí jednotlivých českých zákonodárců, ale otázkou definice lidských a občanských práv a jako taková by měla být i diskutována.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.