Pokud se na to díváme objektivně, aktivistický novinář je novinář, který když píše o nějakém tématu a sleduje výhradně ideologický účel. Když píše o nějakém sporu mezi dvěma subjekty, dává jednomu přednost a druhý utlumí. Třeba když pan Kotrba psal jen o komunistické předvolební kampani a snažil se uměle navyšovat jejich účast, to bylo aktivistické. Nebo když několik let Britské listy píší výhradně proti protiválečnému hnutí v ČR, je to též účelové. A ve sve nejnovější fantazii spekuloval pan Kotrba o tom, zda nepracuji pro nějakou organizaci financovanou Fordovou nadací. To je už na úrovni toho, jak George W. Bush nikdy přímo netvrdil, že Irák páchal útoky z 9.11.2001, ale tisíckrát řekl "Irák" a "11. září" v té samé větě, aby se tyto dvě události lidem v hlavách spojily. Je to ten nejlevnější trik.

Britské listy už několikrát vydaly názorové články, které tvrdí, že moje reportáž o Romských osadách na Slovensku je plná lží. Ale nikdy o tom neuvedly žádné důvody, příklady nebo důkazy. Psala jsem články o Slovensku na základě rozhovorů s lidmi na obou stranách sporu a na zakladě dokladů, které jsem dostala do rukou.

Slovenský novinář, kterého Britské listy citují, tvrdí, že jsem lhala, když jsem citovala lidi, kteří tvrdili, že policie se podílela na rasistických útocích. Já jsem nelhala. Takových rozhovorů bylo mnoho. Novinář cituje svědky a nechá čtenáře rozhodnout se, jaká je pravda. Je také nesporné, že několik slovenských měst vydalo vyhlášky, které Romům zakazovaly vstup do obce. Slovenský překlad mého anglického článku je tady chybný. Nepsala jsem "mnoho měst" (many towns), ale "několik měst" (several towns) ZDE

V této reportáži jsem neměla žádnou zvláštní motivaci. Sledovala jsem jeden jediný cíl -- udělat reportáž, kterou mi redaktoři zadali. Měla jsem na starosti střední a východní Evropu, plus jednu zvlaštní cestu do Jižní Ameriky, pro The Christian Science Monitor, a o slovenských Romech jsem prostě psala, protože to bylo důležité téma v mé oblasti.

Moje práce pro noviny byla různorodá, což je jeden ze znaků objektivního novináře. Například, jsem teď známá, protože jsem proti válce v Iráku. Ale před válkou jsem vyhledávala jako všichni novináři jakékoliv důkazy o iráckém zbrojním programu, kde a jak se dalo. Moje investigativní reportáž ze dne 11. září 2002 o tom, jak Irácká vláda nelegálně kupovala konvenční zbraně ve střední a východní Evropě, byla citována široko daleko jako důkaz o zlých úmyslech iráckého režimu ZDE.

Ale nebyl to pro- ani proti- válečný článek. Byla to reportáž na základě všech informací, které jsem mohla vypátrat. V té době jsem byla už osobně naladěná proti válce v Iráku, ale když jsem našla novou informaci o iráckém zbrojním programu, udělala jsem reportáž, protože to byla podstatná informace bez ohledu na to, jak to s mým názorem zrovna ladilo nebo neladilo.

Jakýkoliv novinář, který tvrdí, že nemá žádné silné názory a tím je objektivní, žije v iluzích. Nikdo se nestane novinářem bez toho, aby se hluboce zajímal o svět, o politiku a o veřejný život. Objektivita není o tom nemít názory. Je to o tom, umět názory dát stranou a jít do práce. Novinářská pravidla jak, kdo a kolik se musí citovat z různých stran, jsou dost přísná, takže když se jimi člověk řídí a snaží se o rovnováhu, je opravdu možné dosáhnout základní objektivity.

Tak i pan Kotrba příště, až o mně nebo o komkoliv jiném chce psát článek, se může pokusit udělat s daným člověkem především rozhovor. Pak mohou dělat rozhovory s lidmi, kteří třeba kritizují tuto osobu. Ale pokud chtějí tvrdit, že někdo lže, musí alespoň říci o čem a nejspíš předložit důkazy. Nestačí jen opakovat a opakovat, že ten článek není objektivní. To dokazuje jen to, že s ním pánové nesouhlasí a nejsou schopni své názory odlišit od novinářské práce.

Vzhledem k tomu, že pan Kotrba píše tak ideologicky a vyhraněně, nemá žádné zvláštní morální právo posuzovat aktivistickou žurnalisticku. Ani se nesnažil proti mé práci uvést důkazy. Jen tvrdí, že moje reportáže byly aktivistické. Až redaktoři Britských listů budou umět psát objektivně o věcech, se kterými osobně nesouhlasí, mohou začít kritizovat někoho jiného.

Prozatím, doporučuji, pokud chcete vědět, jestli jsem byla objektivní novinářka nebo ne, můžete si sami přečíst některé z mých článků, třeba o vstupu nových členů do NATO ZDE , o práci v nelegálních dolech na Ukrajině ZDE , o mírovém procesu v Kosovu ZDE nebo o debatě o přemístění Svobodné Evropy ZDE. Jsou to bohužel články hlavně v angličtině, ale možná pánové Kotrba a Čulík by to mohli přeložit, i s tím, že jsou přesvědčení, že to je samá aktivistická žurlnalistika. Pak by alespoň měli nějaké podklady pro svá tvrzení.

A já protože jsem tou čarodějnicí v tomto celém honu, se dívám do své křišťálové koule. A vidím... Jednoho dne se k novinařině vrátím a nebude v moci pana Kotrby mi zakázat novinařinu "jednou provždy."