Vzhledem k vazbám pana Kotrby a jednostrannosti jeho textu mám bohužel z článku v BL nepříjemný pocit.

Zvlášť zarážející pro mne je, že se zrovna redaktor Kotrba systematicky dopouští toho, co kritizuje u jiných novinářů. Nejsem novinář a mnohdy nevím, co je a co není přípustné. Soudím tedy laicky dle svého. Ale na double standard pana Kotrby člověk žurnalistiku studovat nemusí.

Poznámka ŠK:

Podle sebe soudím tebe, říkávala moje babička... Dopadnu u pana Šuty nakonec jako Ivan Brezina dopadl u Miloše Zemana...

Ale Miroslav Šuta se plete v jedné podstatné věci. České "nezávislí" a "demokratičtí" vyšetřovatelé a soudy připustili, že od trestního oznámení, které poškozená podala v roce 1990, došlo k vyšetření ÚDV a obvinění až v roce 1994 , obžalobě v roce 2001, okresní soud rozhodl v první instanci v roce 2002, Městský soud rozhodl o odvolání v květnu 2002, rozsudek Nejvyššího soudu padl v únoru 2004, a 30. 8. 2004 rozhodl , tenokrát už podruhé, soud první instance. Odvolání proti tomuto rozsudku bude projednáno nyní. Doba, od kdy tento (a jiné podobné) případy vyšetřují a soudí, je tedy šestnáct let. Soudy nižší instance se dopustily tolika přehmatů a porušení práva, že Nejvyšší soud vrátil soud první instance případ "Bicí komando" jako zmetek k novému projednání. Já se neodvažuji soudit vinu nebo nevinu obžalovaných, to jsem předeslal výslovně v komentáři k suchým argumentům. Pouze konstatuji porušení zákonů samotnými soudy a porušení práva na spravedlivý proces o přiměřené délce řízení. Proces, jehož zkoumání odvolacími soudy by obstálo...

Na to nepotřebuji slyšet nikoho, ani "viníky", ani "žalobce", ani "soudce". Stačí mi číst rozsudek Nejvyššího soudu. Tento případ není nepodobný případu Yektu Uzunoglu. Vypovídá o stavu, ve kterém je spravedlnost a právo v jedné "demokratické" zemi.

Stejně tak jsme kritzovali zmatený případ Hoffmann, stejně tak jsme kritzovali zločinné spolčení soudců, státního zástupce, policie advokátů a notářů v Karlových Varech a Plzni v případě Maksimov. Stejně tak jsme kritizovali nesmyslnost a mstivost soudního rozhodnutí v případě Partyk, i jiné případy, ve kterých soudci soudili nikoliv podle práva, ale podle "nezávislého" úsudku. Nezávislého i na Ústavě a platných zákonech.

To kritizuji.