"Čulík je bolševik!", "Britské listy jsou levicové!" To jsou výkřiky, většinou značně negramotné (pisatelé neumějí pravopis), které se ozývají, kdykoliv poukážeme ostře na zločiny mocných. Naposledy se to stalo, když jsme při příležitosti úmrtí papeže Jana Pavla II. psali o tom, že za jeho vlády lhala katolická církev věřícím v afrických zemích, postižených AIDS, že kondomy nechrání před nákazou HIV, neboť jsou prý pórézní, a ať je tedy lidé neppoužívají. V kontextu všudypřítomné infekce HIV se tato oficiální rada katolické církve rovnala genocidě.

Nyní se někteří čertí, že jsme si dovolili upozornit na to, že v amerických vojenských věznicích zabili jejich správci až 98 vězňů. To, že poukazujeme na zločiny mocných, má být v důsledku jakési zkratové logiky důkazem "levicovosti", "bolševismu" Britských listů.

Pikantní je, že tyto informace vždycky přebíráme z autoritativních mezinárodních zdrojů. Bude asi docela obtížné obviňovat britskou veřejnoprávní BBC z bolševismu (i když někteří potrhlíci dělají v ČR i to :) ) - mimochodem, obě zprávy, o lhaní katolické církve ohledně "pórézních" kondomů i o zabíjení vězňů v amerických věznicích, jsou v BL zdrojovány z BBC. Daleko jednodušší je tedy obviňovat Britské listy, jako kdyby prostě jen nepřinášely do zasmrádlé české atmosféry čerstvý vzduch normálního mezinárodního diskursu.

Přiznám se, že tomu vůbec nerozumím. Žiji v Británii skoro třicet let. Konzervativní hodnoty, které vyznávají "pravičáci" v této relativně zralé demokracii, jsou:

• rovnost občanů před zákonem
• povinnost státu zajistit občanům rovné příležitosti, uchránit je před zločinností a korupcí
• povinnost státu hájit právo, dohlížet na dodržování dobrých zákonů a dodržování lidských práv
• povinnost státu nezotročovat občany přebujelou byrokracií a arogantní mocí, omezovat svou roli na minimum
• právo občanů rozhodovat o svých věcech až do nejmenších podrobností na místní úrovni; právo občanů mít pluralitní volbu
• povinnost státu umožňovat, aby každý rozvíjel své schopnosti svobodně podle svých možností
• povinnost státu pomáhat slabším občanům, aby měli stejné příležitosti jako ostatní
• inkluzivita: britští konzervativci jsou stranou "jediného národa" - všichni podle nich patří do společnosti, je nepřípustné kohokoliv vylučovat

Tyto konzervativní hodnoty plně podporuji, daleko více než Blairův "socialismus", který se stále intenzivněji projevuje arogantním, byrokratickým státem, produkujícím neustále hory papírů a diktujícím občanovi s vojenskou drzostí, co má dělat.

Jak se přibližujeme k třetímu výročí zahájení irácké války, zdá se nepravděpodobné, že historie bude posuzovat tuto intervenci či myšlenky, které ji motivovaly, zrovna laskavě. Snahu zdemokratizovat Irák a Blízký východ prosazovali v Americe především neokonzervativci.

Mnichovská státní prokuratura zahájila vyšetřování ve snaze zjistit, zda Německo tajně pomohlo CIA při únosu jednoho německého občana, který byl vězněn a mučen v americké věznici v Afghánistánu poté, co ho američtí vyšetřovatelé omylem označili za teroristu.

Francouzský prognostický think-tank Laboratoire européen d'Anticipation Politique Europe 2020 (LEAP/E2020) vydal prognózu, podle které týden 20. - 26. března 2006 bude začátkem nejzávažnější politické krize, kterou svět poznal od pádu železné opony v roce 1989, spolu s ekonomickou a finanční krizí podobného rozsahu jako byla krize v roce 1929.

Varování je založeno na dvou událostech, k nimž ve 12. týdnu roku 2006 dojde:

Hluboce prožívaná existencionalita dneška není otázka být, či nebýt, ani otázka toho, co mohu, protože mohu vždy jen něco, ale znovu kladená otázka KDO JSEM, jsem to ještě já? To je myslím téma nové citlivosti, téma tzv. aktuální, těžké, ale mám dojem, že velké a troufám si tvrdit, že jistě ne nezajímavé i pro recipienta, žijícího velmi dynamickým životním stylem.

Zatímco Miroslav Vejlupek není nadšený, že spisovatelé vyklidili veřejný prostor, tak víceméně přitakávající, avšak emocionálně vypjatý Štěpán Kotrba - tak, jak ho známe - si zchladil žáhu na polistopadové "naduté šlechtě" -- svědomí národa. Z povzdálí rámoval oba texty částečnou odpovědí Martin Damašek "Krátkou nevědeckou úvahou o umění" která byla opravdu tak nevědecká, že sympatická byla její upřímnost.

Tři texty se mi ale pomyslně spojily v jedno společné téma: postavení umělce a umění v současné společnosti.

Reakcia na článok Štěpána Kotrbu "Bez spisovatelů se kultura bez kultury obejde"

Domestikovaný flamewarista Štěpán K. odvážne škrtol zápalkou, elegantne ju hodil do susedovej stodoly plnej sena a napalmu, vykríkol: A co dnes chtějí SPISOVATELÉ? Vždyť; nečíst své čtenáře naučili. Nemyslet a věřit v prachy své čtenáře naučili. Tak ať; teď něco podnikají!" a rýchlo ušiel preč.

Pozorujem na sebe a na okolí, že všetko je inak.

Úkolem vědy není objevit univerzální recept na štěstí, nýbrž zkoumat svět kolem nás. Nepracuje s absolutními, jednou pro vždy danými pravdami. Její podstatou je vědecká metoda. Vědecká teorie platí jen do té doby, než je nahrazena teorií lépe odpovídající stávajícím vědeckým poznatkům v té které vědecké disciplíně. Vědci neslibují, že jednou vyřeší všechny problémy, protože si uvědomují, že poznání nemá hranic, a každý objev neustále přináší nové otázky. Nemluví ani o ráji na zemi, ten bývá doménou politických ideologií. Problém je spíše v přístupu některých lidí k vědě. Chtějí v ní vidět jakousi náhražku náboženství a očekávají, že je schopna přinést univerzální, jednoduché a neměnné odpovědi na neobyčejně složité otázky.

Před chvílí jsem otevřel internetové Lidovky. Nejdřív jsem nevěřil svým očím, pak se mi udělalo lehce nevolno. Nevím, kdo je zodpovědný za to, že článek o výročí bitvy u Verdunu, jednoho z nejhorších masakrů evropských dějin, je zařazen do rubriky ZÁBAVA. Skutečně k popukání...

Snad padlí od Verdunu, bez kterých by mj. neexistovalo ani samostatné Československo, odpustí těm, kdo nevědí, co činí: jsou to jen blbí čeští novináři. Nelze se na ně ostatně zlobit -- čím jiným než příležitostí k další show je v naší hyperkonzumní společnosti vzpomínka na první světovou válku?

Domnívám se, že pan Wognar by měl poněkud objasnit svůj článek, píše Pavel Samohýl. Co myslí pod pojmem "společnost založená na víře v Boha, na náboženství"? Tuším, že by se mělo jednat o společnost, kde většina jejích příslušníků žije nábožensky, nebo věří v Boha. Snad by Polsko mohlo představovat takovou společnost. Co myslí společností založenou na vědeckém poznání? Má snad na mysli technickou společnost, která využívá v rozsáhlé míře poznatků vědy a techniky?

Sociální ekonomií se rozumí ty teoretické systémy, jejichž explicitním cílem je odstranění chudoby a nezaměstnanosti jako hlavních zdrojů sociální nerovnováhy. Sociálním podnikáním lze označit podnikatelské aktivity veřejné nebo soukromé, jejichž bezprostředním cílem není dosažení zisku, ale vytváření pracovních příležitostí. To je součástí strukturální politiky zaměřené na zmírnění některých selhání konkurenčního systému podnikání - založeného na soukromé ziskové pohnutce - opatřeními institucionálního charakteru. V širším smyslu sem lze zahrnout rovněž alternativní formy organizace společenské výroby nahrazující nebo doplňující tržní organizaci společenské výroby.

Reakce na článek Miloše Kalába I když dřevěnému domku důvěřujete, buďte velice opatrní"

Úvodem bych rád podotkl, že nejsem seznámen se situací v Kanadě ani s tamními předpisy. Nemám ani v úmyslu vést spor v otázce četnosti výskytu rakoviny u hasičů, neboť ta zřejmě souvisí hlavně s přítomností plastů a různých dalších chemických látek ve stavbě i v předmětech v domácnosti.

Pro úvahu nad požární (ne)bezpečností dřevostaveb bych si položil tři otázky: Zvyšuje materiál dřevostavby výrazně riziko vzniku požáru? Zvyšuje použitý materiál nebezpečí během požáru? Jsou dřevostavby výrazně nebezpečnější z hlediska šíření požáru?

Od akcí kolem karikatur uplynulo už dostatek času, abychom mohli s odstupem zhodnotit poznatky, které jsme tím získali. Jako u každé kauzy se ptáme především, komu to má prospět a potom, kdo za tím stojí.

Shrňme nejdříve fakta: V Dánsku vydané karikatury, pocházející z knížek pro děti, zaručeně nikdo v těch protestujících zemích neviděl. To, co se tam za dánské karikatury vydávalo, byl podvrh dánských imámů, kteří podnikli s tímto padělkem trip po islámských zemích.

Krásná literatura, přehnaně iracionálně oplakávaná autory traumatizovanými z toho, že společenská poptávka po beletrii -- a cožpak potom po poezii! -- prudce poklesla, má před sebou nové perspektivy. Evoluční pohyb sociálně organizované hmoty se neptá, kdo byl Johannes Gutenberg a stále rozmáchlejší pozornost se upíná k digitální scéně. Zde jsme svědky neobyčejné demokracie a stejných práv pro všechny. Nikoli jen jedinci, vyvolení odborníci z vědeckých sfér, ale každý počítačově gramotný obyvatel planety má přístup na internetové stránky s digitalizovanými, několik set let starými klenoty písemnictví toho kterého národa. Internet zpřístupňuje informace jako žádné médium před ním a podporuje vzdělanost jaké žádné médium před ním.

Ottawa/Lima/Berlin/Brusel/Praha - Více než 350 nevládních organizací z celého světa vyjadřuje obavu z ohrožení biologické rozmanitosti a potravinové bezpečnosti pro téměř jeden a půl miliardu lidí v důsledku hrozby zavedení geneticky manipulovaných (GM) rostlin, které byly změněny tak, aby jejich semena byla neplodná (sterilní) (1). Americká agrochemická firma MONSANTO, která je největším světovým výrobce GM osiva, totiž už nehodlá nadále plnit veřejný přislib z roku 1999, že neuvede na trh tzv. "zabijáckou technologii" (terminator technology). Jelikož společnost MONSANTO nyní říká, že může tzv. "sebevražedné osivo" užívat pro nepotravinářské plodiny a zároveň do budoucna nevylučuje ani jiná použití, žádají stovky nevládních organizací celosvětový zákaz této technologie(2).

V pokračujících sporech o společenský status homosexuálů se z konzervativního tábora do omrzení ozývá zpochybňování a bagatelizace stanoviska odborné psychiatrické veřejnosti:

• homosexualita jako taková není diagnostikovatelná duševní porucha
• není vědecky prokázána účinnost a neškodnost tzv. reparativní terapie
• je třeba mít na mysli základní etické pravidlo: Především nepoškodit

Čtenáři mohou posoudit střízlivě korektní odbornou argumentaci v překladu (MUDr. Ivo Procházka, CSc. a Prof. Doc. PhDr. Petr Weiss PhD.): ZDE a porovnat s iracionálními vývody lidí, kteří chtějí zavádět léčbu, o níž není prokázáno, zda skutečně účinkuje a dokonce ani to, že neškodí. Je zřejmé, že v medicíně je takový postup naprosto nemyslitelný, neetický a nepřijatelný.

Pokud se pokusy, udržet ohledně homosexuality současný stav, opírají o podobné nevědecké názory a snahy, těžko mohou být kriticky myslícím čtenářem akceptovány ...

"Omračující", exkluzivní reportáž o chování amerických vojáků spravujících vězení v Iráku a v Afghánistánu přinesl úterý pořad televize BBC Newsnight.

Od srpna 2002 zemřelo téměř sto osob, většina z nich Iráčanů, v amerických vojenských věznicích. Nejméně 34 vězňů bylo úmyslně usmrceno nebo zahynuli v důsledku bezohlednosti vyšetřovatelů. Některé osoby byly umučeny k smrti. Tato tvrzení jsou obsažena ve zprávě organizace amerických právníků Human Rights First (Lidská práva především), která bude zveřejněna ve středu, a jsou založena na oficiálních informacích od americké vlády.

Pro toho, kdo má broadband a umí anglicky, kompletní televizní reportáž a následná diskuse je ZDE

Plný text zprávy je ZDE

Reuters o zprávě informovala teprve ve středu 22.2. ve 23.40 středoevropského času ZDE

Zdá se mi, že nenavidíte západní civilizaci, která přinesla lidská práva a hlavně zrovnoprávnila ženu s mužem. Neustále se tu člověk může dozvědět o "hrůzách", které páchají Spojené státy, píše Jan Karafiát.

Co takhle pro změnu zveřejnit příběhy íránských uprchlíků. Co kritizovat bestiální mučení íránské náboženské policie, íránských revolučních gard, cvičení teroristů na území Íránu, či snahu Íránu pohřbít svobodu v Libanonu, částečnou svobodu v Iráku, či likvidaci nefanatického režimu v Bahrajnu. O tom se tu dozvědět samozřejmě nelze, protože veškeré zlo je pro vás Západ. A režimy, které mučí své vlastní obyvatelstvo jsou pro vás vzorem šlechetnosti.

Vadí vám, když se někdo dotkne fanatických islámských fundamentalistů, ale naopak zrůdnosti prováděné na chudácích v totalitních režimech vás nechává zcela chladnými.

Neškodilo by, kdybyste se stali aspoň trošku objektivními. Když kritizuji americké vězení, tak bych také měl daleko ostřeji kritizovat například íránské vězení, či mučení při výsleších, které přinašejí velký počet obětí.

Co třeba Súdán, Severní Korea atp. Těch hrůz je tam až až, ale ty nemůžete napadnout, protože tyto země považujete zřejmě za spojence proti Spojeným státům a jejich spojencům, čili i proti Česku.

Reakce JČ: Toto zkratkovité myšlení je děsivé. Pan Karafiát přece nemůže myslet vážně, že pokud vyjde najevo, že v demokracii, která se zaštiťuje řečmi o individuálních právech člověka, je zabito ve vězeních 100 lidí? Děsivou skutečností je, že jsou země na světě, jako je Česká republika, kde takováto zpráva není okamžitě hlavní zprávou dne.

Kromě toho, je skutečně pošetilé "střílet posla" a obviňovat z těchto zpráv Britské listy - ty jen reflektují, o čem se hovoří v mezinárodním diskursu.

Myšlenkový zkrat, že protože poukazujeme především na nedostatky nejmocnějších na tomto světě, nezajímají nás zvěrstva, páchaná jinde, je také děsný. Je to varovnou známkou, jak mnozí lidé v ČR stále neumějí myslet. Jsou navyklí na "manifestační" způsob prezentace a vnímání zpravodajství, Myslí si, že média vždycky publikují zprávy proto, že někoho podporují, "za někoho kopou". Demonstrativní a nekritické vychvalování západních demokracií, "protože jsme s nimi na jediné lodi" se vymstí. Zralé demokracie vědí, že se rozvíjejí právě v důsledku ostré kritiky.

Prosím vás, pane Karafiáte, běžte si stěžovat generálnímu řediteli BBC v Londýně, že BBC pořád útočí na Spojené státy, Vždyť je to směšné.

Ne, je to děsivé: tady jde o životy lidí a vy byste chtěl, abychom tyto zprávy potlačovali, protože jde o "Ameriku, náš vzor" - protože to tak většinou činí český tisk.

Kolikrát jsme psali o týrání lidí v jiných zemích světa - kolik prostoru například věnujeme útlaku v Číně. Zabíjení lidí v amerických věznicích je ovšem velmi výrazná zpráva.

Britské listy jistě nelze považovat za "klasické" noviny. Objevuje se zde mnoho témat a textů, které by nenašly prostor jinde. (Čím to však je, že nalézají normální prostor v mezinárodních médiích; Britské listy si tato témata nevymýšlejí, vždy odkazují na - pokaždé velmi autoritativní - zdroje, pozn. JČ.) Některá témata jsou podobná jako v jiných novinách nebo televizích.

Reakce některých čtenářů v poslední době mne mírně řečeno "pobavily".

Po rozpadu sovětského bloku se staly USA světovým hegemonem. Nemyslím, že je příliš důležité vracet se k jimi vedeným válkám. Ať už v Evropě, v Iráku, Afgánistánu či jinde. Jsou nejsilnější a tak reálně leccos mohou a také to bez optání dělají. Co je ovšem tragédie pro nás všechny, je absolutní nezvládnutí této úlohy. USA připomínají nezralého výrostka, který neví co svou silou, daleko více, než moudrého, skutečně silného, vladaře. A tak rozbíjí lavičky, místo toho aby sloužil a chránil. Myslím, že skutečně zkratkovitá argumentace typu: "Soused také krade, tak mne nechte si vzít Vaše auto" je o ničem.

Zasmál jsem se při čtení výlevů socanského propagandisty Čulíka, kterého asi v Anglii pálí dobré bidlo.(sic!) Pane Čulíku, to snad nemůžete myslet vážně, že Britské listy jsou vyrovnané a nestranné. Dobře přece víte, že to tak není. Britské listy jsou hlásnou troubou levice, míní Richard Burunduk.

Moc často nereaguji a až do dnes jsem se považoval za dost otrlého čtenáře. Ale reakce na výtku pana Karafiáta přesahuje i způsob uvažování pana Víta, neoficiálního to etalonu hranic reality, píše Stanislav Toula.

Za prvé jsem u pana Karafiáta nezaznamenal ani náznak po požadavku, aby jste (sic) nepsali o excesech na straně demokratických zemí.

Jsem pravidelný čtenář Britských listů, proto mě překvapila vaše vzteklá reakce na text Nenávist BL vůči Západu". Dovolte mi s vámi nesouhlasit, píše Petr Marek.

Byla to krátká, nenápadná zpráva: Firma v americkém státě Ohio jménem City-Watchers nechala implantovat radiové vysílačky do paže dvou svých zaměstnanců. Vysílačky v těle zaměstnanců zajišťují, že jen tyto dva muže pustí bezpečnostní zařízení do firemního sejfu. Je to prý "první známý případ z USA, kdy zaměstnanci byli elektronicky označkováni tak, aby je bylo možno identifikovat".

Vysílačky jsou malé (jsou velikosti jednoho rýžového zrna), levné (jedna stojí cca 3000 Kč a cena rychle klesá), bezpečné a stabilní. Nepotřebují údržbu, nemusejí být nahrazeny, dokáží člověka identifikovat dlouhá léta. Za pomoci místního umrtvení jsou vpraveny injekční stříkačkou do horní části paže. Nevyžadují energetický zdroj, aktivují se pouze, když na ně posvítí scannovací paprsek. Technicky nic nebrání jejich rozšíření, píše George Monbiot v deníku Guardian .

Minulý čtvrtek došlo ve Washingtonu k přiznání. Ve chvíli, kdy se Bushova administrativa chystá požádat Kongres o dodatečné zvýšení rozpočtu pro krytí válek v Iráku a v Afghánistánu, ministryně zahraničních věcí Condoleezza Ricová se dostavila před rozpočtový výbor Senátu, aby vysvětlila, že situace v Iráku se přes všechny těžkosti zlepšuje. Ministryni v rozletu zarazil demokratický senátor ze Severní Dakoty: "Generální inspektor pro rekonstrukci Iráku nám před několika dny řekl opak," prohlásil Kent Conrad. "Generální inspektor nám tvrdí, že věci se zhoršují i když jsme poskytli mnoho peněz. Komu máme věřit?" Ministryně se zakoktala. Pak musela přiznat pravdu.

Skutečnost je hrozivá, napsal francouzský deník Le Monde. Článek pro nás shrnul Jakub Rolčík.

S potěšením jsem zjistil, že článek o zvýšeném výskytu rakoviny u kanadských hasičů vyvolal zájem.

Pan Tomáš Peltan dal svému příspěvku titulek "Dřevostavby nejsou požárně nebezpečné", takže mě zajímalo, jak k tomuto přesvědčení dospěl. Mohl by mít pravdu, poněvadž je možné dřevo proti požáru impregnovat. Kdo se ale o tuto možnost zajímal, zjistil, že to není vůbec běžné - impregnace se ani neprovádí, protože by přišla velice draho.

S neobyčejnou drzostí vynucují české banky od svých zákazníků poplatky téměř za všechno. Je neuvěřitelné, že jim to prochází. V zemích, jako je Británie, zákazníci žádné bankovní poplatky neplatí - vždyť bankám svěřují své peníze, z nichž pak banky mají zisk! Jak to, že česká vláda proti tomuto hrubému zkreslení trhu a bankovnímu kartelu nezasáhne?

Proti bankovním poplatkům se v ČR ozývá, zdá se, jen hrstka aktivistů, které nikdo neposlouchá. V jejich čele stojí Patrik Nacher. Píše:

Výzkumy vypracované agenturou STEM a společností SC&C oznámily veřejnosti i politikům: kdyby se dnes konaly volby, v křeslech Poslanecké sněmovny by zasedli i členové Strany zelených. Význam této zprávy je dán tím, že vstup pátého subjektu do Sněmovny by narušil pravo-levou matematiku sváru sociálních a občanských demokratů.

V případě výsledku, který zmíněné agentury na trhu předvolebních informací nabídly, by totiž zmizela převaha levicových stran, kterou představily výzkumy jiné. Na tom se většina komentátorů shodne. Mlčky přitom předpokládá, že Strana zelených je pravicová. Málokde tomu tak je, neboť pohled na svět přes zelenou tématiku varuje před živelným vývojem, přičemž lék vidí v ochraně člověka a přírody mimo jiné prostřednictvím zásahů státu. Což se chápe jako něco, co je v rozporu s pravicovým světovým názorem.

Ovšem nikoliv v Česku.

Education remains at the forefront of successful economic development, and education in the English language has long been an essential component.

But a new study published by the British Council warns that, paradoxically, the global dominance of English is now threatening the international standing of English-speaking countries.

Published in Czech Business Week on 20th February, 2006 HERE

Utajené dějiny devadesátých let, jak to před časem nazval Jan Čulík, v sobě neskrývají jen příběhy převálcovaných, kteří o nich mluví nanejvýše šeptem, aby si nezopakovali odvrácenou tvář lidských práv. Také masa "úspěšných" si dnes ani tím šeptem pro sebe nepřipomene příběhy, které je vynesly vzhůru a k bohatství. Nedávno jsem po mnoha letech potkal známého z kategorie "těch za vodou". Když se kácela NDR, zdejší filutové ve směnárnách nakupovali, tuším po třech korunách, východoněmecké marky. Převezli je do NDR, tam je v kurzu 1:1 vyměnili za zde mnohem dražší západoněmecké, za které doma výměnou dostali mnohonásobek východoněmecké měny. Takže již podruhé nikoliv s taškou, ale rovnou s kufrem bankovek cestovali do NDR. A tak to opakovali až do totálního výprodeje DDR-marky u nás.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.