Lidé žijící ve společnosti založené na vědeckém poznání nemusí být nutně šťastnější než lidé ze společnosti založené na nevzdělanosti a slepé víře. Život sedláka v 18. století byl pozoruhodně jednoduchý, vymezený cyklem čtyř ročních období a životem malé vesnické komunity. Byl ovlivněn světskou vrchností a duchovní autoritou církve. Z šesti rolníkových dětí sice dvě zemřely při porodu a další dvě během dětství na banální infekce, ale tyto tragédie bral jako nevyhnutelnou součást koloběhu života a vyrovnával se s ní pomocí pevné víry v posmrtný život.

Člověk v moderní společnosti má sice nepoměrně více možností a svobod, ale zároveň je vystaven potřebě neustálého rozhodování a z něj vyplývajícího stresu v míře, jakou naši předkové či takzvané přírodní národy nepoznali. Dokonce ani moderní technologie nám ve snižování stresu nepomáhají. Vynalézáme přístroje, které nám šetří čas, jenže pak zvyšujeme požadavky na to, co ještě chceme stihnout. Díky technice se můžeme obklopit větším materiálním přepychem, ale vzápětí posuneme laťku svých nároků výš. Zde ale neselhává technika, nýbrž člověk, který jejích plodů nedokáže využít.

Moderní medicína si dokázala poradit se spoustou závažných chorob, jako byl tyfus, obrna či neštovice, ale právě v těch nejrozvinutějších zemích marně čelí masivnímu nárůstu těžkých depresí a dalších duševních chorob. Stavy těžkých depresí dříve či později postihují asi 15 % obyvatel vyspělých zemí a jejich výskyt v posledních padesáti letech podle podrobných psychiatrických šetření neustále roste.

Rozšíření této nemoci je ovlivněno rozvojem informační společnosti, kdy jsme nepřetržitě bombardováni přílivem důležitých i banálních informací. Jejich třídění nás stále více vyčerpává, a protože řadu z nich nedokážeme vyhodnotit, vedou ke stále výraznějšímu pocitu bezmoci. Tradiční opory, jako je rodina a přátelé, ztrácejí v dynamické globalizované společnosti na významu. Za studiem, zkušenostmi a prací je nutné cestovat. V moderní kultuře se dnes již jen ojediněle vyskytne člověk, který by celý svůj život strávil v malém městě obklopen stejnou skupinou příbuzných a přátel.

Rozvoj technologií je dnes překotný a lidská psychika se jim jen obtížně přizpůsobuje. Z této nerovnováhy vznikají a v budoucnosti budou dále vznikat konflikty. Řešením ovšem není návrat do "lůna přírody", neboť na to je nás přece jen mnoho. Za posledních sto let přibylo díky úspěchům medicíny na této planetě několik miliard obyvatel a pro tuto ohromnou populační masu musíme intenzívně hledat odpovídající technologická a vědecká řešení.

Východiskem není ani příklon k iracionalitě, pavědě či okultismu. Ty mohou přivést jen chvilkovou iluzi či psychickou úlevu. Příčinu problémů neodstraní. Moje maminka si kdysi nahmatala bulku na prsu a místo, aby se k bolestné pravdě postavila čelem, několik měsíců známky nemoci ignorovala a posléze se obrátila na lidového léčitele. Když se konečně odhodlala bojovat se zákeřnou nemocí naplno za pomoci nejmodernějších léčebných metod, bylo příliš pozdě. Racionální společnost založená na vědeckém poznání určitě nemá méně problémů. V každém případě ale vytváří lepší předpoklady pro jejich řešení než společnost založená na slepé víře.

Moderní technika a věda samy o sobě problémy nepřináší. Ty si přidělává člověk sám jejich zneužíváním. Dokážeme vyrobit bezpečnou vakcínu proti smrtelné chorobě, jenže malou úpravou technologie jsme s to vytvořit účinnou biologickou zbraň. Ze dvou bezpečných látek používaných v chemickém průmyslu snadno vyrobíme nebezpečný jed. Trhavinu používanou v kamenolomu lze zneužít k páchání teroristických činů. Nulové riziko zneužití vědeckých a technických objevů zkrátka neexistuje. V budoucnu ještě dojde k mnoha politickým střetům, aby se takovému zneužívání zabránilo. Snažit se eliminovat rizika tím, že výzkum v některých oblastech omezíme, znamená omezovat rovněž lidskou svobodu a vzdát se pozitivních cílů, které rozvoj vědy a techniky přináší.

Relativně svobodný vědecký výzkum započal až osvícenstvím. Během této kratičké historie dosáhla věda obrovského rozvoje a přinesla nám nové svobody a možnosti. Je také jedinou nadějí, že se podaří vyvinout procesy a vynálezy, které dokáží omezit rizika číhající na lidskou civilizaci v budoucnosti. Úkolem vědců není bojovat s vírou v Boha, ale rozšiřovat lidské poznání, a přitom se, chtě nechtě, někdy střetnou s bariérou pověr, tmářství a demagogie bránící lidské svobodě v růstu.