23. 2. 2006
Nenávist, vztek a vyváženostTatínek všechny mé nepřátele nezmlátí a budu si muset poradit sámBritské listy jistě nelze považovat za "klasické" noviny. Objevuje se zde mnoho témat a textů, které by nenašly prostor jinde. (Čím to však je, že nalézají normální prostor v mezinárodních médiích; Britské listy si tato témata nevymýšlejí, vždy odkazují na - pokaždé velmi autoritativní - zdroje, pozn. JČ.) Některá témata jsou podobná jako v jiných novinách nebo televizích. Reakce některých čtenářů v poslední době mne mírně řečeno "pobavily". Po rozpadu sovětského bloku se staly USA světovým hegemonem. Nemyslím, že je příliš důležité vracet se k jimi vedeným válkám. Ať už v Evropě, v Iráku, Afgánistánu či jinde. Jsou nejsilnější a tak reálně leccos mohou a také to bez optání dělají. Co je ovšem tragédie pro nás všechny, je absolutní nezvládnutí této úlohy. USA připomínají nezralého výrostka, který neví co svou silou, daleko více, než moudrého, skutečně silného, vladaře. A tak rozbíjí lavičky, místo toho aby sloužil a chránil. Myslím, že skutečně zkratkovitá argumentace typu: "Soused také krade, tak mne nechte si vzít Vaše auto" je o ničem. |
Náš svět se změnil mnohem víc než že můžeme podnikat, cestovat a psát si co chceme. Změnilo se a mění rozložení geopolitických sil. A zcela hluboce přesvědčen říkám, že je mi velmi líto, ale USA na úlohu, kterou jsme doufali, že sehrají, prostě nemají. Ekonomickou, intelektuální a popravdě asi ani vojenskou kapacitu. Svět se mění. Rychleji než bychom si přáli. A my v něm dospíváme. Nejde o lásku nebo nenávist k USA, ale fakt, který jsem kdysi zažil jako dítě. Totiž poznání, že tatínek všechny mé nepřátele "nezmlátí" a já si budu muset poradit sám. Česko bylo a je malý stát. Na rozhraní kultur. Má svoje historické zkušenosti s "pomocí" mocných. Nevím jestli je nutné se jedněm klanět a druhé proklínat. Historická zkušenost národů se nemění a ve finále se na nás všichni velcí vždy ... no zkrátka nepomohli. Ale rozhlédnout se okolo a vnímat přesuny sil, zdrojů a vlivu bychom měli. Tu hlavní lásku a obdiv bychom totiž měli rezervovat ne na západ, východ či jih, ale sami sobě. |