Společenská poptávka po krásné literatuře klesala po celá devadesátá léta a klesá dodnes. Recipient žije velmi dynamickým životním stylem. Kde zůstala krása? V antikvariátu. Televizní obrazovka a filmoví tvůrci, osobní počítač a internet mají opravdu nepřekonatelné kouzlo: věcné informace, zábavu i estetické vjemy nabízejí pohodlněji. Prchavěji odpovídají na tužby svých čtenářů či diváků. Vjemy jsou dnes přijímány i prožívány velmi, velmi zhuštěně. Proč? Není čas. Není čas žít. Je třeba přežít. Sny se nesní, ale žijí. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Pamatujete? Literární tvůrci současnosti prožívají právem traumata. Traumata své vlastní neschopnosti pohledět do tváře dynamicky se měnící reality a výzev budoucnosti.

Takový je rozdíl mezi veřejnou službou a službou zisku.

Protože popisovat bouřlivě se měnící skutečnost mediálně integrovaného světa divokého globálního kapitalismu je neskonale těžší, než donekonečna rozebírat psýché hlavní postavy, které nikoho v každodenní válce o život a o chleba nezajímá. Nebo věčný souboj dobra se zlem, když zlo je všude a dobro umřelo v den, kdy se narodila vaše manželka...

Stejně tak jako nikoho mimo autora nezajímá rurální román o těžkém životě rolnického rodu v horské oblasti. Nebo sny o demokracii a lidských právech uprostřed poloprázdného pokoje s nezaplaceným nájmem na předměstí. "Kulturní" čtenář není středoškolský profesor nebo student bohemistiky. Středoškolský profesor dnes přemýšlí nad druhým pracovním poměrem, aby si dovolil ten luxus učit své studenty a student bohemistiky nemá ty tisíce korun na předražené malonáklady 18 500 edičních titulů ročně, které vycházejí v ČR.

Próza i poezie blednou před realitou a "vážná" literatura nepřináší čtenáři žádnou relevantní přidanou hodnotu. Natož srandu. Komici jsou dnes ministry. V pohádce nebo hororu žijeme, tak co může ještě přebít Mladou frontu Dnes? Blesk. Emanuella. Vanity Fair. Ewingové. Juicy. Jágr. Sny o nedosažitelném. Sny pro služtičky.

Cinkáním klíči se změnil hodnotový žebříček čtenářů i spisovatelů. Zatímco dříve, za časů nenáviděných byrokraticko-komunistických primitivů, dostávala literatura granty, spisovatelé psali a čtenáři četli, básně měly náklad i čtyřicet tisíc výtisků, čtenář se literaturou a uměním kultivoval a vyjadřoval tím potřebu mezigenerační kontinuity vzdělání, kultury, či krásna - jako odpor vůči boření některých hodnot, primitivitě a antikulturnosti většiny představitelů tehdejší státní moci, vzešlých z kravínů a od soustruhů, kteří to vše ale podporovali a dotovali; po "Velké listopadové občanské revoluci" se z tehdejších "dělníků pera" rázem stala šlechta. Navíc zpupná šlechta. Nadutá šlechta. Svědomí společnosti. Prodejná šlechta. Farizejská šlechta. Všem svým čtenářům najednou přikazovala, jak mají žít. Jaké hodnoty jsou pro ně nejlepší. Jaké hodnoty nejhorší. Zlaté časy štvavých vysílaček, které šlo přeladit. Největší hodnotou, kvůli které občané na náměstích organizovaně volali "Na Štěpána bez Štěpána" a "Havel na Hrad", se stal individuální zisk. Prachy. Love, vole, ne?

A láska zvítězila. Nad lží i nad nenávistí. I nad literaturou. Kult zvítězil nad kulturou. "Zpátky do Evropy", znělo jedno z hesel té doby. Vrátili jsme se. Nastal kult PRAVICE. Roboty. Zlatá doba spekulantů. Fakt, že nositelkou bohatství myšlenek i bohatství práce byla ve své většině vždy tak trochu snílkovská a tak trochu bohémská LEVICE, nikomu nepřišel divný. Voskovce s Werichem už netřeba, i tu vilu můžou koupit spekulanti. V touze po restituci dědečkovi "ukradené" krávy, domku a "póle" se ztratila neúprosná logika dějin. A tuto skromnou skutečnost dodnes, jak je vidět, většina "spisovatelů" nepochopila. Proto nikoho nezajímají.

Kulturtrégři té "revoluční" doby vyhnali své čtenáře s klidem reklamních stratégů od knih vydělávat na kupónové knížky, nikdy nekončící dovolené na Jamajce či v Belize, záhy rezavějící auta, záhy z módy vyšlé umělohmotové svetříky, fialová saka a další symboly té trikolórové doby - a oni se nechali. Jak ovce. Dodnes. Receptář DOBRÝCH NÁPADŮ nahradil Receptář PRO PODNIKAVÉ a namísto kultu písmáků, šířících po dědinách vzdělanost, namísto kultu vzdělanosti nastal kult robotujích ŽIVNOSTNÍKŮ a PODNIKATELŮ na úvěr. Pro bohatší pak kult RENTIÉRŮ. Požitků bez práce. Pro ty chudé pak práce bez požitků - vždyť ROH dávaly jen bomboniéry a poukazy do Bulharska či na odborovou rekreaci k Mácháči... Zničte odbory, buďte moderní !

A co dnes chtějí SPISOVATELÉ? Vždyť nečíst své čtenáře naučili. Nemyslet a věřit v prachy své čtenáře naučili. Tak ať teď něco podnikají...

A nebo ať se spokojí s rovným důchodem, bez rekreace na Orlíku. A jsou zticha. Protože pokud nenajdou cestu ke svým čtenářům sami, pokud nenajdou témata a způsob jejich zpracování odpovídající době, pokud se nestanou opět tvůrci snů CELÉ společnosti za cenu, kterou společnost za jimi vytvořené sny je ochotna platit, pokud nepozvednou hlavu a nezahledí se proti kultu peněz, který pomohli stvořit, zůstanou i nadále zbyteční. Protože tato civilizace se bez nich obejde. Vytvořili si ji.