O bankovních poplatcích se toho napsalo mnohé. Na jedné straně argumenty bank o nutnosti uplatňovat poplatky odrážející náklady, na straně druhé názory klientů, že banka s jejich penězi podniká, díky čemuž tvoří zisk a klienti by na tomto zisku měli logicky spíše participovat než něco platit. Že právě nejabsurdnější situace vzniká v momentě, kdy klient do banky přinese své peníze a za to si odnese poplatek, dokládá i minulý týden skončená anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek.

Té se za dva měsíce zúčastnilo více než sedm a půl tisíce lidí a zcela suverénním způsobem zvítězil poplatek za příchozí platby a za vklad na účet. Z ankety je naprosto zřejmé, že lidé mají přehled o bankovních poplatcích. Zpoplatňovat příchod peněz na účet zařadili na vrchol absurdit. Na ukázku pár příkladů ze života, které zaslali účastníci ankety.

Příběh první. Přátelé nějakého kolegy se dohodli, že ho naštvou, a tak zorganizovali akci, ve které nabádali všechny své známé, aby dotyčnému poslali na jeho účet jednu korunu. On tak záhy obdržel tisíc korun po korunách, zároveň mu ale za každou příchozí platbu banka strhla korun šest. Tedy mínus šest tisíc. Výsledek si jistě každý spočítá sám.

Příběh druhý. Společenství vlastníků mělo účet u nejmenované banky. Na tento účet posílali členové společenství měsíční příspěvky do fondu oprav a zálohy za služby. Většinou se jednalo o důchodce, kteří vkládali peníze v hotovosti. Doposud to nebylo zpoplatňováno. Ovšem od 1. března 2006 bude údajně platit nový sazebník a poplatek bude činit 50 korun za každý vklad v hotovosti. Poplatek za vklad na účet tak bude v některých případech tvořit značnou část platby, jejímž účelem bylo platit něco jiného.

Příběh třetí. Poslední příklad poplatků za příchozí platbu se týká tzv. poplatku za nadměrný vklad (nad 500 tisíc). Vložíte-li na účet v dotyčné bance částku 500 001 korun zaplatíte 0,15 % - tedy 750 korun (oficiálně za "zpracování bankovek"). Člověk by přitom myslel, že čím více vloží na účet, tím více si ho banka bude vážit. První příběh je ukázkový příklad toho, že příchozí platbě se nelze bránit. Podobnou paralelu najdeme v naší nedávné minulosti u mobilních operátorů, kteří zpoplatňovali přijaté hovory. Tento poplatek byl posléze zrušen.

Následující dvě zkušenosti pak v celé nahotě dokreslují absurditu současné situace vztahu bank ke klientům. Vraťme se k podstatě -- banka poskytuje za úplatu (úrok) úvěry a naproti tomu přijímá od lidí vklady. Banka je tak v roli věřitele, a zároveň vůči vkladatelům v pozici dlužníka. Jde o spojené nádoby - bez vložených prostředků by banky neměly co půjčovat. Tato základní rovnice právě dnes a právě u nás vybízí ke změně filozofie náhledu na to, kdo, kdy a komu poskytuje službu. Přísně vzato a z logiky věci je to totiž klient, kdo v momentě, kdy ukládá peníze na bankovní účet (ať už z jakéhokoliv důvodu), vlastně poskytuje službu bance.

Poplatek za příchozí platbu či za vklad na účet je nesmyslný a nespravedlivý. Je zcela legitimní vést veřejnou debatu s bankami o jeho budoucnosti.