Předpokládám, že autor bude souhlasit s tím, že Polsko patří mezi technické společnosti, využívající v rozsáhlé míře poznatků vědy a techniky. Potom na autorovu otázku, zda jsou šťastnější lidé v západní společnosti než lidé ve společnosti založené na náboženství a na víře v Boha musíme odpovědět "ne", protože není pravdivý výrok "Poláci jsou šťastnější než Poláci". Vidíme, že pokud autor neupřesní, jako společnosti má přesně na mysli, jeho otázka je velmi nejasná.

Autor má pravdu, když říká, že věda vyřešila spoustu problémů. Např. matematika vyřešila problém trisekce úhlu. Nové vědecké problémy, které před vědou vyvstávají, jsou samozřejmě obtížnější, než problémy vyřešené. Navíc z charakteru vědy vyplývá, že je těžké tvrdit, že nějaký problém je definitivně vyřešený. Podstatou vědy je neustálé ověřování toho, co považujeme za své současné znalosti pomocí zvolených kritérií.

Tvrzení, že "Představitelé vědy slibují, že jednou vyřeší všechny problémy, že vytvoří ráj na Zemi." lze považovat za naprostý blábol. Domnívám se, že je zbytečné autora vyzývat, aby upřesnil, od kterého představitele vědy takovou hloupost slyšel.

Z celého článku se zdá, že autor staví do protikladu vědu a náboženství. Přitom věda a náboženství spolu prakticky vůbec nesouvisí. Jedinou výjimkou je snad vědecký obor religionistika, který vědeckým způsobem zpracovává problematiku náboženství (popis, srovnávání, společenské souvislosti jednotlivých náboženství).

Věda není schopna odpovědět na žádné náboženské otázky, protože to nejsou vědecké otázky. Pokud se náboženství snažilo odpovídat na vědecké otázky, nemají tyto odpovědi z vědeckého hlediska smysl, protože nepoužívají methodologii příslušného vědního oboru. Všechny lidské historické společenství, ať byly jakkoliv nábožensky založené, vždy využívaly dostupných poznatků vědy a techniky. Většina náboženství nemá ani vztah k ochraně přírody, o které se autor zmiňuje. Katoličtí Poláci ničí svou přírodu (i naši v Krkonoších) úplně stejně jako Japonci svou, ač jsou vyznání buddhistického nebo šintoistického. Pohanská antika se k přírodě chovala úplně stejně jako moderní společnost. Snad jen divoši si přírody poněkud cení (nebo mají omezené možnosti k jejímu ničení).