Firma, která vyrábí tyto "radiové identifikační přístroje," VeriChip Corporation, uvádí, že umožňují kontrolu nad přístupem do určitých místností a zároveň dokáží lokalizovat a ochraňovat lidské jedince".

Chipy lze také implatntovat do těla nemocničních pacientů, zejména dětí a duševně nemocných osob. Když budou lékaři chtít vědět, co před ním stojí za pacienta a jakou má lékařskou historii, prostě si ho nascanuje. Údajně to "označkované jednotlivce osvobozuje". Po určitou dobu si jedna škola v Kalifornii hrála s myšlenkou, že nechá implantovat tyto chipy do těla všech svých žáků.

Tato konkrétní vysílačka má maximální dosah jen několik metrů. Avšak jiná, implantovatelná vysílačka vysílá signál, který je zaznamenatelný ze satelitu. Patent na tento výrobek uvádí, že se takového implantátu dá používat k identifikaci obětí únosů anebo osob, ztracených v divočině. Samozřejmě, existuje mnoho zcela legitimních užití tohoto vynálezu. Právě proto mě to děsí, píše autor Je to technologie, jejíž všeobecné užívání, kdyby se ho někdo pokusil zavést, bude NYNÍ přijata se zděšením. Během času si však na ní lidé zvyknout a budou ji považovat za normální.

A právě v té chvíli to začne být nebezpečné.

Nejprve budou implantovány tyto elektronické vysílačky do těla pracovníků s mimořádným bezpečnostním oprávněním. Nikdo nebude nucen násilím si vysílačku nechat implantovat, nikdo proti tomu nebude nic namítat.

A pak nemocnice - a v Americe už to některé nemocnice dělají - začnou scanovat své pacienty v bezvědomí anebo pacienty, neschopné souvislé řeči, ve snaze zjistit, zda mají implantovanou elektrickou vysílačku. Pojišťovny začnou požadovat, aby byli zranitelní lidé opatřováni implantovanou vysílačkou.

Armáda zjistí, že implantované vysílačky jsou užitečnější než identifikační značky, které vojáci nosí kolem krku. Že jimi lze užitečně identifikovat zraněné vojáky, anebo jednotky, které byly povražděny nebo se dostaly do zajetí.

A potom se přidají robotárny v rozvojových zemích. Už nyní tamější manažeři chtějí ovládat pracovní dobu svých dělníků do poslední vteřiny, určují, kdy přesně začínají pracovat, kdy smějí jít na záchod, kontrolují dokonce počet a druh pohybů ruky každého pracovníka. Implantovaný chip to všechno daleko ulehčí.

Dělníky nikdo nebude nutit, aby si nechali vysílačky do těla implantovat, jako nikdo přece nenutí mladé dělnice, aby spaly s šéfem - pokud však tyto pracovní podmínky nepřijmou, nesmějí se divit, že nedostanou zaměstnání.

A pak to nebude dlouho trvat, než budou takové volbě vystaveni žadatelé o azyl - nemusíte si samozřejmě vysílačku nechat implantovat do těla, avšak odmítnete-li, v naší zemi zůstat nebudete moci.

Tam to asi skončí. Nemyslím si, že já nebo vy nebo jiní mentálně kompetentní, bohatí lidé na světě budou donuceni chodit po světě s vysílačkou v těle. Ale postupně se to stane přijatelným nástrojem pro sledování a zjišťování totožnosti těch lidí, kteří by si mohli něco udělat, u nichž hrozí riziku náhlé nemoci ži zmizení, anebo u nichž shledávají firmy nebo vlády, že jsou obtížně zvladatelní. Většinou to budou lidé, kteří mají jen slabý politický hlas.

Tak, jako to bude se všemi takovými případy porušování osobního soukromí, nebude lehké přesně definovat, co je na této technologii špatného. Nebude to nová forma ovládání lidí, protože lidé, do jejichž těla budou implatovány čipy, budou už stejně z nějakých důvodů předmětem sledování. Vždycky to bude zcela dobrovolné, tedy asi do takové míry, jak po nás stát či zaměstnavatel chce, abychom něco dělali dobrovolně.

Přesto je na tom něco naprosto odporného. Je to další prostředek, v jehož důsledku se rozkládají bariéry mezi státem, individuálním občanem, korporací a strojem. Ten miniaturní přístroj zosobňuje paradox kapitalismu jednadvacátého století - politický systém, který oslavuje volbu, autonomii a individualismus požaduje, aby volba, autonomii a individualismus byly natrvalo potlačovány.

Implantování čipů nepovede k masovému scanování obyvatelstva, elektronické občanky ale zřejmě ano. Nedávno bylo prozrazeno memorandum od jednoho náměstka britského ministra vnitra, v němž se uvádělo, že budoucí britské elektronické občanky budou obsahovat identifikační čipy s vysílací radiovou frekvencí. To umožní úřadům číst ty karty scannerem. Je zjevné, že jak se technologie bude postupně zlepšovat, policie bude schopna nascanovat dav a tím vznikne identifikovaný seznam občanů, kteří se v tom davu nacházejí. Zdá se mi, že to bude trvat jen tak rok dva, než tohle bude technicky možné.

Už jsme si zvykli na to, že policie za tímtéž účelem filmuje demonstrace. Když to začali asi před deseti lety dělat, vyvolalo to obrovské rozhořčení. Nyní si už těch kamer ani nevšímáme. Jako i ostatní porušení našeho soukromí, i ty kamery se staly úplně normálním jevem.

Ve Walesu objevili minulý týden aktivisté, že tamější regionální úřad budue nedaleko města Aberystwyth novou průmyslovou zónu. Jejím účelem bude rozšiřovat užívání "bezpilotních letadel" k policejním účelům. Cílem je učinit užívání bezpilotních letadel pro policejní účely úplně běžnou věcí.

Takže policie ani nebude muset být na místě. Z nějakého velína bude stačit vyslat malé bezpilotní letadlo (některá mají rozpětí křídel jen několik centimetrů), které bude vybavené přijímačem. Letadlo policie vyšle nad hlavy demonstrujícího davu a za pomoci nových občanských průkazů tak identifikuje, kdo v tom davu je. Zdá se to nepravděpodobné a šílené, stejně jako se kdysi zdála šílená představa biometrických občanek.

Nedojde k žádným dramatickým změnám. Nevstaneme jednoho dne, abychom zjistili, že stát, náš šéf, naše pojišťovna, o nás vědí všechno. Ale z toho, jak málo lidí protestuje proti britským plánům na zavedení občanek, je zjevné, že si zvykneme na všechno a postupně se podrobíme technologii.

A nebude zapotřebí nějaké nové, tyranské vlády, aby nás připravila o naši svobodu. Postupně a dobrovolně si ji vzdáváme všichni už teď.

Kompletní článek v angličtině ZDE