Reakce na článek Štěpána Kotrby Klacek v rukou novinářských troglodytů.

Se zájmem, postupně přerůstajícím v údiv, jsem si přečetl článek Štěpána Kotrby (člena Rady pro Český rozhlas) s titulkem Klacek v rukou novinářských troglodytů, uveřejněný na internetovém serveru Britské listy dne 23. 3. 2005, píše Kamil Miketa, ředitel agentury Korzo.

Předně se chci důrazně ohradit proti tvrzení, že tisková agentura Korzo.cz má smlouvy s celebritami a je placená za to, že o nich uveřejňuje články.

Nedá mi to, abych parafrází překladu názvu knihy autora reklamních kampaní Benetton, fotografa Oliviera Toscaniho, nereagoval na tvrzení Kamila Mikety o jím řízené a vlastněné firmě. Miketa se ohradil proti tomu, že Korzo je placené za to, že uveřejňuje články o celebritách "na objednávku". Miketa přitom přiznal, že "pro své klienty z řad obchodních společností i společností působících ve sféře show-bussinesu zajišťuje standardní služby například v oblasti servisu tiskových zpráv". Miketa ale nabízí a realizuje nejen "profesionální finální zpracování článků", ale i dodávku "na klíč" pravidelných rubrik či tematických stran v tištěných a elektronických médiích. Jako fullservis svých služeb. Co ještě víc říci? Že kombinace PR služeb a služeb tiskové agentury (byť v oblasti bulváru) je neslučitelná, stejně jako je neslučitelná jejich kombinace s outsourcingem redakční práce. Stejně v případě ČTK, jako v případě Korza. Přiznat ale natvrdo, že firma dělá namísto legitimního bulvárního zpravodajství píár současně zpěvačkám a herečkám (společnostem působícím ve sféře show-bussinesu), se v české mediální kotlině jaksi nesluší...

Seznam PR služeb, nabízených "tiskovou" agenturou Korzo ZDE

Chcete-li se podívat, jak vypadá taková žurnalistická perla o "celebritě", připravená na klíč hloupými píáristy, a jak se dá udělat z editora internetových stránek "seriózního" deníku hlupák, podívejte se na včerejší "redakční zprávu" serveru IDNES. Produkt o celebritě, vousech a holicím strojku sice není výsledkem práce agentury Korzo, ale Tv Nova, nicméně od informace, že "celebrita týdne", jakási Šinkorová se těší na duet s Vondráčkovou, se až tak neliší... :-)

Zase přišel nějaký email o tom, že si mám vzít píšťalku a jít řvát "Gross je hnůj" ve třech možných termínech v Praze a v Brně.

Ptám se proč?

Abych dal dostatečně najevo svou občanskou angažovanost a společenskou loajalitu, v níž přece musí všichni táhnout za jeden řetěz? Abych vyjádřil svou společenskou frustraci? Abych si konečně dopřál ukamenování toho skutečného nepřítele státu, lidu a vesmíru, který se konečně vyjevil?

Zastupitel, člen Rady městské části, je nájemcem nebytových prostor z majetku městské části a je přitom jejich dalším pronajímatelem třetím osobám. Městské části za tyto prostory dluží značné částky. Za energii dluží 46 220 Kč od ledna 2004, 51 583 Kč od června 2004, za další nájemné z prosince 2004 dluží ing. Svoboda-Kont dalších 163 890 Kč. Z hlediska objemu je největší pohledávkou částka ve výši 911 810,- Kč za nájemné, které bylo zaplaceno třetími osobami místo na účet městské části na účet onoho zastupitele - ing. Iva Svobody. U této pohledávky se blíží datum promlčení a je u ní ve zprávě o hospodaření s obecním majetkem, který spravuje firma TOMI-holding s.r.o., poznámka "doporučen odpis pohledávky".

Před sto lety, roku 1905, začalo 20. století.

Mnozí tvrdí, že začalo až s prvními výstřely 1. světové války, avšak ono začalo onoho dne, kdy Albert Einstein zformuloval svou speciální teorii relativity, a úplně přesně v onu hodinu, kdy ve Vídni vyšel spisek s názvem Tři pojednání k sexuální teorii. Sigmund Freud v něm učinil mnoho skandálních věcí: pojmenoval dětskou sexualitu, pojal tuto sexualitu jako bytostně perverzní, či pojmenoval morálku, umění a náboženské city jako výtvory ze stejné látky jako perverze.

V podvečer 24. března 1980 zaparkoval červený volkswagen před otevřenými dveřmi nemocniční kaple "La Divina Providencia". Muž, sedící na zadním sedadle, zamířil po způsobu odstřelovačů ručnici značky Roberts na postavu za oltářem, sloužící mši za mrtvé. Výstřel, který zasáhl srdce, skolil kněze přímo k nohám Ukřížovaného. Místem činu bylo hlavní město El Salvadoru, obětí hlava salvadoriánské církve arcibiskup Romero, od své ordinace v roce 1977 nazývaný pro své angažmá na straně utiskovaných "hlasem umlčených". Spolu s jeho životem tehdy definitivně zhasla pro většinu obyvatel této středoamerické země i poslední naděje na minimum spravedlnosti a lidské důstojnosti.

Ze Spojených států přicházejí podivné zprávy. Další pomatené děcko postřílelo část své rodiny a následně několik svých spolužáků přibližně ve chvíli, kdy kulminoval spor o to, zda po patnácti letech nechat v jiné části USA odpojit od přístrojů jednu nešťastnou ženu v kómatu.

Doba, kdy krev nebyla rudá, neboť se fotografovalo na černobílý film. Svět zažloutlých dokumentů, svět pamětníků, svět 2. světové války, svět vzpomínek a nepochopení, svět bolesti a svět nenávisti. Svět naší společné paměti. Za čtyřicet let senilnějících oslav slavných vítěství, plných márnic a udatných bojovníků jsme si zvykli ignorovat vnucovanou podobu historie. Kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky... Okleštěná, propagandisticky převařená hmota historie se slila v nechuť. Zapomnění. Nepochopení. Za patnáct let "svobody" poté vyrostla celá jedna generace, která neví nic o tom, jak se umírá za vlast. Neví už nic o tom, co je to vlast. Japonská fabrika, francouzskej obchoďák, katolickej kostel, vykácenej les, mexická hospoda či rozpadlá silnice?

Unikátní fotoreportážní výpovědí ruských fotografů dostáváte možnost poznat černobílý svět velké lásky i velké nenávisti. Poznáte tváře lidí, kteří šli na smrt a věděli přitom proč. Otevíráme vám možnost vidět východní front 2. světové války očima těch, kteří ji zažili. Fotografie hovoří beze slov.

Stalingrad během blokády 1 2 3 4 5

Duchovní vyhnanství ordinuje stát bez rozdílu každému, za pomoci bublifukových titánů. Zlomená páteř země, v mnoha urputných bitvách o přežití v nerudném a nelítostném okolním světu, zapříčinila hubení pravdy, vyprodukovala množství karatelů, rádoby nositelů výjimečné samojedinnosti, lidově řečeno - vejtahů.

Můj výkřik o soudcích, kterým zbývá jen pláč, se netýká rozhodnutí Ústavního soudu o odělení "hodnotového soudu" od "tvrzení skutečnosti". Kritizuji zásah Ústavního soudu do definice rovnosti. Vytvořením "občana veřejně činného" či "občana veřejně známého" se Ústavní soud dopustil nepřímé novely základních zákonů státu - textu Ústavy 1/1993 Sb. (Hlava první, čl. 1. odst. 2; čl. 10,) a Listiny základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., hlava 1, čl. 1; Článek 3 odst. 1). Ústavním principům a tedy i rovnosti - nejen před zákonem - musí být podřízeny veškeré další zákony.

V tuto chvíli je rozhodnutím Ústavního soudu "negativně diskriminován" kdokoliv, kdo se svým umem, vůlí občanů či cizím rozhodnutím, které nemohl ovlivnit, stal známým. Stupeň jeho známosti bude přitom ponechán v rukou soudu jako kritérium, jestli už je dost zralý na pranýř.

Archetyp Hrdiny je v naší kultuře (a americké třeba mnohem více než evropské) zcela klíčový. Tuto klíčovost vnímal Carl Gustav Jung jako tragické přecenění. Rozuměl mu jako rituální pýše toužící vyvolat hněv bohů, nevědomě toužící po trestu a katastrofě (která k osudu hrdiny patří). Celá západní civilizace trpí chronickou potřebou katastrof, kterých je přitom tak zoufale málo, neboť příroda jen pomalu nabírá sílu v zápase s lidským nádorem, motory letadel fungují až podezřele spolehlivě a tolik vzývaní globální teroristé jsou buď naprosto neschopní, nebo vymyšlení. Celý žánr katastrofického filmu není výrazem kolektivního strachu z katastrofy, ale zoufalé kolektivní touhy po ní.

(Text vyšel původně s technickými chybami, autorovi i čtenářům se omlouváme.)

Většinový systém není zárukou stabilní vlády. A je sporné, zda tato země stabilní vládu potřebuje.

Každý závan vládní krize v této zemi vyvolá výzvy ke změně volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny. I tentokrát se ozvaly hlasy tohoto typu. Tak trochu navíc úřadující předseda ČSSD a premiér Stanislav Gross vyslal směrem k ODS signál, že by byl ochoten v případě spolupráce zmíněných dvou stan podpořit změnu volebního systému. Nabídka je to vskutku velkorysá. Očekává se totiž, že při změně volebního systému z poměrného na většinový by se do Sněmovny propracovaly jen dvě nejsilnější politické strany. A mezi ně v této chvíli rozhodně sociální demokracie nepatří.

Nemám koho volit. Mezi tuzemským obyvatelstvem rozšířená věta. Zkouším si ji přeložit a mám obavu, že člověk, který ji často vyslovuje, chce nejspíš sdělit, že ho příliš neuspokojuje nabídka politických seskupení zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky - nějak si nemůže vybrat mezi ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL a US-DEU. Tentýž člověk zároveň žije v beznadějném přesvědčení, že politické dějiny budou vytvářet pouze lidé pod zmíněnými značkami (i když - v případě US-DEU to není jisté). Jak na tohle přišel? Možná to někde slyšel nebo četl. Vy také?

Projekt Internet do škol zřejmě vstoupí do dějin českého školství jako nejpodivnější investice, při které se neefektivně vynaložila skoro miliarda korun. Mezi kandidáty na druhé místo patří projekt školského portálu a státní maturity. Jejich společným jmenovatelem je, že přes obrovské investice zatím nepřinesly žádný výsledek. Podívejme se detailněji na státní maturitu.

V polemice Fabiana Golga a Martina Hekrdly se střetává svět liberálního demokrata se světem antiglobalisticky a antiamericky zaměřeného příslušníka radikální levice. Protože mají zásadně odlišné hodnotové řebříčky, nejenže vycházejí z rozdílných východisek, ale logicky dochází k jiným závěrům. Je vůbec zajímavé, jak k polemice došlo. Nevšiml jsem si, že by Golgo produkoval články typu "Více moci latifundistům" či "Rozšířením favel vyřešíme bytovou otázku."

Ta dávná cukřenka ze vzdáleného zámoří se stala tyto dny přímo trumfovou, ne-li trumfovací kartou. Letmá interpretace vnitřní politiky kubánského státu, navenek ztělesňovaného Fidelem Castrem, skýtala diskutujícím v BL argumenty pro i proti, z rozmanitých východisek a s rozdílným cílením. V polemice se vždy zužují pohledy; méně v zájmu vyjasnění možného sporu, více k odhalení slabin názorového odpůrce. Takové už polemiky bývají. V lecčems mívají pravdu zápolící názoroví protivníci na obou stranách. Zřídka říkají, že za revizi určitého stanoviska vděčí svému polemickému odpůrci.

Bořivoj Čelovský má pravdu, když tvrdí, že ne všichni vojáci Hitlerových armád byli nacisté (v přísném slova smyslu -- tedy členové NSDAP). Z tohoto hlediska je dnes převažující úzus faktograficky nepřesný. Co ale znamená samotný pojem historické faktičnosti? Čelovský ve svém textu nezáměrně, ovšem o to plastičtěji předvádí, jak je lpění na nesmlouvavé pravdě faktů pouhou zástěrkou pro dogmatičnost vlastních názorů.

Za dva dny začne nevímkolikátý sjezd ČSSD. Až skončí, mnozí si budeme jeho pořadové číslo a místo konání (Brno) pamatovat. Poslední přelomový sjezd byl "hradecký" (Hradec Králové, 1993). Účelově je dnes více připomínám "bohumínský" (Bohumín, 1995), který nikterak přelomovým nebyl. V Hradci Králové byl zvolen Zeman přečnívající loutky v pimprlovém divadle. Pokud kandidoval, neměl protikandidáta. Politici si nemohou dovolit prohrát. Poražený nebývá již nominován. Zeman předal funkci Špidlovi (2001), který ji za dva roky s převahou 2% obhájil proti pět minut před volbou nominovanému svému bývalému náměstkovi Rusnokovi. Zeman stranu sjednocoval, proti spolustraníkům se vymezoval jen verbálně.

Výsledek sjezdu je zcela nejistý.

Musím reagovat na článek Štěpána Kotrby, nazvaný "Hodnotový úsudek Ústavního soudu: nerovnost občanů před zákonem", píše mluvčí Ústavního soudu ČR Michal Spáčil.

Ke krizi (re)prezentace a důvěryhodnosti v jedné pohádkové končině.

Přikládám text o tématu, které nenávidíte. Ale přece, když ne Britské listy, kdo ještě zbývá?

Dopis čtenáře do Lidovek a MF Dnes nebyl ovšem otištěn, právě tak jako mé prohlášení a článek o kolektivní vině. A tak prý němečtí majitelé českého tisku neovlivňují.....

O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. Pilát jim nato řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?" Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě více křičeli: "Ukřižuj ho!" Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. (Mk 15, 1-15)

V těchto dnech si připomínáme smrt a zmrtvýchvstání Našeho Pána Ježíše Krista. Ježíš Kristus musel překonat řadu zkoušek, ve kterých obstál. Chci se s vámi zamyslet nad smyslem zkoušek v našich životech. Snad nejznámějším textem na toto téma je příběh o Abrahamově obětování Izáka. Pokusme se pozorně zamyslet nad velice dobře známým textem v knize Genesis.

Britské listy přinášejí pro čtenáře i kolegy novináře v originální, elektronické podobě nejdůležitější dokumenty nadcházejícího "velikonočního" sjezdu sociální demokracie.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.