Irácký prezident Džalal Talabaní odmítl jako "nesmysl" obvinění, které vznesl bývalý irácký premiér Ajad Aláví, když konstatoval v rozhovoru pro týdeník Observer, že porušování lidských práv v současném Iráku je horší, než za Saddáma Husajna.

Talabani zdůraznil, že porušování lidských práv v současném Iráku nemůže být srovnáváno s koncentračními tábory a masovými hroby ze Saddámovy éry. Alávího výroky rozhněvaly šíity a Kurdy, kteří trpěli nejvíce za Saddámova režimu.

Allávího výroky, učiněné v rámci předvolební kampaně, však se zřejmě budou líbit sunnitské komunitě, míní společnost BBC. Sunnitští vedoucí politikové totiž opakovaně obviňují novou iráckou vládu, že mučí osoby ze sunnitské komunity, které silně podporuje povstalecké bojovníky.

Před čtrnácti dny bylo ve výslechovém středisku iráckého ministerstva vnitra nalezeno 170 vězňů, mnoho z nichž bylo vystaveno týrání, mučení a hladovění.

Prezident Talabani, Kurd, konstatoval, že všichni v současném Iráku jsou proti mučení a týrání vězňů a že nelze současnost srovnávat s porušováním lidských práv, k jakému docházelo za Saddáma Husajna. "Nejsem schopen se přesvědčit, že takový nesmysl byl vyřčen dr. Allávím," konstatoval Talabani a zdůraznil, že Irák se nyní těší četným demokratickým právům, včetně svobody vyjadřování a svobodných voleb. Talabani také dodal, že nejméně tři osoby zemřely na mučení na iráckém ministerstvu vnitra v době, kdy byl Aláví premiérem. To ale podle jeho slov neznamená, že je Aláví horší než Saddám Husajn.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Lidé dělají totéž, co za Saddáma a ještě horší věci," řekl týdeníku Observer Ajad Aláví, první irácký premiér po pádu Saddáma Husajna, a pokračoval: "Je to přiměřené srovnání. Lidé vzpomínají na dobu Saddáma Husajna. Právě z těchto důvodů jsme bojovali proti Saddámovi a nyní jsme svědky téhož."

Aláví ostře a široce odsoudil rostoucí iráckou katastrofu v oblasti lidských práv. Obvinil své kolegy šiity, kteří zastávají vládní funkce, že organizují popravčí čety a tajná mučicí střediska. Brutalita v určitých částech bezpečnostních složek nového režimu je stejná jako brutalita Saddámovy tajné policie, zdůraznil Aláví.

Aláví byl pevným spojencem Američany vedených koaličních jednotek a byl iráckým premiérem až do dubna 2005. Jeho deprimující zhodnocení situace v Iráku zjevně znemožní jakékoliv snahy vytvářet dojem, že se situace v Iráku zlepšuje, míní Observer.

Vážení, obracím se na Vás po několika letech téměř bezvýsledného snažení s žádostí o pomoc, protože jsem přesvědčen, že nechci zdaleka jen řešit svůj osobní problém, že jde o záležitost, která má podstatně širší souvislosti a více nebo méně se dotýká všech slušných lidí, takže by na jejím vyřešení získala celá společnost s výjimkou těch, kteří nezákonně profitují na současném stavu.

Tisková zpráva Správy sociálního zabezpečení

Česká správa sociálního zabezpečení zásadně nesouhlasí s článkem "Vládě budou chybět peníze na důchody" v Mladé frontě Dnes. Redaktorka Martina Patočková v pondělním vydání mimo jiné napsala, že s blížícím se koncem roku budou ve státní pokladně chybět zhruba čtyři miliardy na důchody a dvě až tři miliardy na nemocenskou. A že si tyto prostředky bude třeba půjčit částečně od České pošty, přičemž půjčka přijde vládu na desítky miliónů korun na sankčních úrocích. To ale není pravda.

Soudobá společnost je tak složitá, že vyžaduje superracionální řízení. Člověk, aby ji mohl zvládnout, vymyslel si k tomu umělou inteligenci. Musel v mnoha ohledech překonat sebe sama a vývoj pokračuje v tomto směru dál. Považujeme se za velmi vyspělé. Ten starý, zapomenutý a rádoby muzeální primitiv z doby razdva je ale stále uvnitř a žije. Promlouvá zásadně i tam, kde by každý čekal tzv. racionálně uvažujícího člověka 21. století a velkou měrou spoluurčuje něco jako osud. Měli bychom se nad tím malinko zamyslet, jinými slovy, přestaňme se na sebe dívat skrze lineární představu civilizačního vývoje a uvědomme si, že čas není pohyb vpřed, ale proměna (rozšiřování a protkávání) toho stejného prostoru. To, že do našeho života běžně promlouvá člověk starý tisíce let, je neodvratitelný fakt. Bohužel?

V sobotu 26. listopadu, dva týdny a dva dny před zahájením VI. konference ministrů členských států Světové obchodní organizace, předložil její generální ředitel Pascal Lamy první návrh textu, na kterém by se měli ministři dohodnout a který by byl základem pro další jednání o nových závazcích a pravidlech mnohostranného obchodního systému. I když je již určitou dobu zřejmé, že konference v Hongkongu nebude původně očekávaným průlomem do stagnujících jednání, členům i organizaci velmi záleží na tom, aby konečný výstup byl prezentován i chápán pozitivně.

V poslední době se rozmnožily domněnky o možné existenci tajných vězení CIA v Evropě. Francouzská média o víkendu přinesla první informace o podezřelé věznici v Kosovu, která se údajně podobala nechvalně známému Guantánamu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Listopad máme za sebou. Jen pár dní - budeme a opět o krok dále, krok prosincový, závěrečný, dokráčí list po listu trhacích kalendářů ke kolektivní iluzi, že o silvestrovské půlnoci se promění starý rok v nový a s tímto úkazem se změní jakési záhadné "cosi" ve "štěstí a veselí". Nezmění se přirozeně nic. Kocovinové střepy zametou čety metařů a Václavské náměstí osiří v zapomnění hlubokého spánku probdělé noci.

Rád bych reagoval na příspěvky Jiřího Vačkáře a Aleše Procházky, které polemizují s mým posledním článkem o ropném zlomu.

Především Jiří Vačkář vyvrací něco, co jsem vůbec nenapsal a dokonce si to ani nemyslím (i když, připouštím, to tak někomu, kdo se snaží číst mezi řádky, může připadat - mea culpa... Takové nedorozumění je vždy vinou nedokonalých formulací autora a přijímám za ně odpovědnost.)

Venezuelskému prezidentovi Hugovi Chavezovi se podařil husarský kousek v jeho vztazích k americké vládě - Venezuela zahájila dodávky levného topného oleje pro chudé americké občany v Bostonu a v New Yorku.

"Společnost Citgo Petroleum pobouřila mnoho lidí ve Washingtonu", napsaly noviny 'The Daily Telegraph' a mínily tím lidi spojené s vládou prezidenta George W. Bushe, "protože začala dodávat 12 milionů galonů topného oleje za cenu o 40% nižší než je současná cena na trhu". Společnost 'Citgo Petroleum' je kontrolována venezuelskou vládou a prezident Hugo Chavez jí použil k tomu, aby ukázal Američanům, co může znamenat 'socialismus 21. století' založený na ropném bohatství Venezuely.

Josef Čapek kdysi vystihl velice trefně povahu nacistické a komunistické likvidace kultury těmito slovy (Psáno do mraků, Fr. Borový Praha 1947): "Ideová výchova směřující zásadně k tomu, aby se nestoudně loupeživá brutalita stala národní morálkou, musí nutně přisluhovati si fikcemi, u nichž každá hranice s ničemností a lží je smazána." Možná je to přehnané, možná ale i jen ta normalizační lidová moudrost "kdo nekrade, okrádá rodinu" je v mnoha svých důsledcích de facto "loupeživá brutalita". Je to totiž zásada, jež ospravedlňuje zločin spáchaný ve jménu většího materiálního blahobytu vlastního hnízdečka. Fikce, které ji podporovaly a jež setřely Čapkem zmíněné hranice, spočívaly v nahrazení veřejného prostoru, v němž se setkávají lidé s rozmanitostí vlastnictví, názorů a interakcí, "socialismem", ve kterém si stát uzurpoval jak prakticky všechno vlastnictví, tak zároveň ideový diktát. Ideová výchova, do nás zasetá, se nepozná podle snadnosti, s níž dokážeme přijmout fakt, že existuje legitimní pluralita, ale mnohem spíše podle toho, jak si takové plurality opravdu vážíme.

Státní rozpočet se schvaluje poněkud jinak než jiné zákony. V prvním čtení se schvalují jen základní parametry, tedy příjmy, výdaje a schodek (přebytek). Příjmy se odhadují podle vývoje ukazatelů, zejména odhadu hospodářského růstu, vývoje spotřeby a růstu cen a tedy nepřímých daní a růstu příjmů obyvatelstva a tedy přímých daní, atd.

Druhé čtení vychází z návrhu výdajů předložených ministrem financí vládě a posléze schváleného vládou za silného skřípaní zubů některých ministrů.

V polovině listopadu jsem měl tu možnost být účastníkem II. Výroční bezpečnostní konference 2005, která se konala v prostorách Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hlavními iniciátory byli CESES FSV UK, BOOSS a SCIP CZECH. Měla dva základní tématické okruhy, z nichž ten první měl název "Česká bezpečnostní politika a její perspektivy v kontextu vývoje EU a NATO" a ten druhý "Zvyšování konkurenceschopnosti pomocí CI". Zatímco zkratky v prvním názvu jsou notoricky známé, v tom druhém by se mohl méně poučený čtenář zadrhnout. CI znamená Competitive Intelligence a podle znalců se to má překládat "konkurenční zpravodajství". Čtenáře Britských listů odkazuji na článek Josefa Provazníka s názvem Competetive Intelligence, kde se dozví základy z úst povolaného.

Dva okruhy, dva různé světy. Na straně jedné svět politiky a na straně druhé svět byznysu.

Vážení delegáti, milí a ctihodní hosté, dámy a pánové, srdečně Vás ještě jednou vítám na našem, již šestnáctém, kongresu, tentokrát v Brně. S velkou radostí zdravím naše přátele ze zemí, kde vládnou středopravicové strany, nebo kde stejně jako my usilují o změnu. Není pochyb, že jejich úspěchy, pozitivní i negativní zkušenosti chceme a musíme zúročit v naší volební kampani. Prosím, abychom všichni silně vnímali, že tento kongres je tím pravým, zásadním krokem naší nadcházející půlroční pouti a že na této cestě nejsme sami. Jdou s námi všichni, doma i venku, všichni, kteří znají cenu svobody. Půjdeme k vítězství společně!

Na kongresu ODS zaujal pan předseda svým otevřeným vyznáním o své lásce ke všem chudým a potřebným. Bylo to skutečné překvapení,ale nic není nemožné - i ODS se může změnit. Mirek Topolánek řekl jasně : "Všem potřebným, nezaměstnaným a nemocným dokážeme, že skutečná solidarita má konzervativní, nikoli socialistické základy."

Jistě všem socialistům ukáže skutečnou pomoc potřebným. Jak jsem teď viděl v televizi hlavní body kampaně, už se můžou všichni těšit. Chudé a potřebné jistě potěší 15% DPH na potraviny. Sice se zvednou ceny potravin, ale co to je proti dalším výhodám.

Vážený pane předsedo, vážení delegáti, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás - opět, po roce - co nejsrdečněji pozdravil a abych řekl, že jsem Vaše pozvání na kongres rád přijal. Jak asi víte, před dvěma týdny jsem navštívil i sjezd KDU-ČSL. Udělal jsem to proto, že považuji za správné, aby i prezident republiky přišel pozdravit jednání státotvorných, občansky orientovaných parlamentních stran. V případě ODS to platí dvojnásob, neboť se hrdě hlásím k tomu, že jsem ji na počátku devadesátých let spolu s řadou z Vás společně zakládal. Netuším, zda to tady dnes či zítra někdo hodlá připomenout, ale v dubnu příštího roku uplyne již celých patnáct let od okamžiku, kdy byla ODS založena. To už je docela pěkný kus našich životů.

Pán Michal Černík, vy veríte, že svetlo do stavu našej "kultúrnosti" by mohli vniesli napríklad diela tvorené v podmienkach doživotných štipendií pre spisovateľov, ptá se Silvia Rychlá v reakci na článek Michala Černíka "Nepotřebnost literatury a bezprizornost spisovatele"

Německý vztah k Velké Británii "je stejně přátelský a důležitý jako ten s Francií", řekla při své návštěvě v Londýně. Současně se shodla se svým hostitelem Tony Blairem, že Evropa musí postoupit ekonomické reformy, aby uspěla ve světové globalizaci zejména vůči asijské oblasti.

11. listopadu 2005, několik dní před svými 96. narozeninami, zemřel Peter Drucker. Byl to nejvýznamnější filozof managementu za poslední století, argumentuje týdeník The Economist. Napsal 40 knih a bezpočet článků. Byl to guru pro světovou podnikatelskou elitu, nejen v Evropě a v Americe, ale také v Japonsku a v rozvojovém světě. "Management je orgán institucí. Je to orgán, který proměňuje chaos v organizaci a lidské úsilí ve výkon," napsal Peter Drucker.

Nemám ve zvyku reagovat na články z internetu ale po přečtení článku s názvem Peter Drucker: Podniky fungují, dáte-li moc řadovým zaměstnancům a dáte-li přednost vzdělávání" musím, píše Ivan Nagy. Při vší úctě k velkým myslitelům současnosti zajímalo by mne, zda pan Drucker a jemu podobné autoři aspoň jednou se podívali za hranice USA jak jejich filozofie funguje doopravdy.

Bohužel mám (i když ne osobní) zkušenost s fungováním tzv. nadnárodních společností se sídlem v USA. Vím, že tyto společnosti v honu za vyšší zisky se chovají ke svým zaměstnancům způsobem, který hraničí s mobbingem. Nedodržují základní zákony ČR např. o práci přesčas, ani zákony o účetnictví s tím, že raději zaplatí opravdu směšnou pokutu za špatný výpočet např. DPH apod.

Bohužel pohádky typu "equal opportunity employer" platí opravdu jenom na Manhattanu a stejná společnost třeba u nás nedodržuje ani základní principy slušného chování. Nevím, zda existuje možnost, jak se bránit proti tomu, nebo aspoň jakým způsobem dát na vědomí našim politikům, veřejnosti a organizacím typu CzechInvest, co se opravdu děje. Přece pravda má zvítězit nebo ne?

Ve středu 23.11. proběhla v Pražské křižovatce (bývalý Anenský klášter) první debata z cyklu Zamyšlení nad Evropou, kterou spolupratronoval Úřad vlády České republiky (Odbor pro informování o evropských záležitostech) a Knihovna Václava Havla o.p.s. Pokud nepatříte mezi fanatické odpůrce exprezidenta Havla či EU a máte zájem zapojit se do diskuse o budoucnosti EU, tak právě toto byla vhodná příležitost.

Debaty se zúčastnil Václav Havel, premiér Paroubek, bývalý eurokomisař Pavel Telička, politolog Jacques Rupnik, soudce Vojtěch Cepl ml. a novinář Martin Komárek.

Své zamyšlení o postavení české literatury a spisovatelů v současné době začnu velmi osobně. Od počátku devadesátých let minulého století se mi podařilo vydat čtyři autorské knižní tituly pro dospělé, z toho jedna kniha veršů ve dvou vydáních, honorář jsem obdržel pouze za jedinou knihu. Dále jsem vydal osm knih pro děti, za čtyři tituly jsem dostal finanční odměnu, u ostatních nebyly honoráře žádné anebo jen symbolické, které zdaleka neodpovídaly znění smluv. Důvodem nenaplnění smluv bylo zčásti ukončení nakladatelské činnosti a zčásti nechuť naplnit smlouvu ze strany nakladatele. Nesehnal jsem žádného advokáta, který by mne zastupoval pro něho v tak bezvýznamném sporu. Celková suma finanční odměny za všechny uvedené tituly se pohybuje přibližně ve výši, kterou dostane televizní bavič za jedno večerní vystoupení či režisér za jeden reklamní klip.

Ředitel CIA Porter J. Goss zdůraznil, že jeho úřad prý nemučí osoby, které zadržuje v tajných věznicích po celém světě. "Naše výzvědná organizace nepoužívá mučení," uvedl Goss tento týden pro list USA Today. "Používáme zákonné metody, jimiž shromažďujeme životně důležité informace, a děláme to celou řadou jedinečných a inovativních způsobů." Goss nepopsal podrobněji žádné tyto "inovativní" metody, ani nedovolila CIA, aby její utajovaní vězni byli navštíveni Mezinárodním červeným křížem nebo jakoukoliv jinou mezinárodní organizací. Ale někteří lidé, kteří pracují pro Gosse, popsali v televizi ABC šest "zdokonalených vyšetřovacích technik" CIA. Proto je možno srovnat Gossova slova se skutečností, napsal ve středu redakční komentář amerického listu Washington Post a pokračoval:

První tři techniky, o nichž informovala televize ABC, používají třesení či bití vězňů tak, aby to vyvolalo bolest a strach. Čtvrtou "inovativní technikou" je donutit vězně aby stál, se spoutanýma rukama a s nohama v železech, bez přerušení až 40 hodin. A pak následuje "studená cela". Vězni jsou zadržováni nazí v cele, v níž je teplota 10 stupňů Celsia, a opakovaně jsou poléváni studenou vodou. A poslední inovativní technikou je "waterboarding". Vězeň je přivázán k šikmému prknu, nohy má o něco výše než hlavu. Hlavu mu věznitelé zabalí do celofánu a pak mu na celofán lijí vodu. Okamžitě u vězně vzniká reflex a děsivý strach z utopení ho vede k tomu, že zoufale prosí, aby věznitelé přestali. Televize ABC informovala, že agenti CIA, kteří se podrobili technice "waterboarding", vydrželi pouhých 14 vteřin, než se vzdali.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.