Drucker měl celosvětově obrovský vliv. George Bush je stoupencem Druckerovy myšlenky "managementu prostřednictvím cílů". Newt Gingrich se o něm zmiňuje skoro v každém svém projevu. Drucker inspiroval privatizaci - a galvanizoval v osmdesátých letech britskou sklerotickou ekonomiku. Drucker radikálně změnil strukturu tisíců podniků. Vyvolal dvě obrovské revoluce v podniku General Electric - první, když GE přijala jeho radikální decentralizaci, kterou hlásal v padesátých letech, a pak podruhé v osmdesátých letech, kdy nový ředitel Jack Welch přijal Druckerovo diktum, že podnik by měl být ve svém podnikatelském sektoru první nebo druhý - a pokud se to nepodaří, měl by z tohoto druhu podníkání odejít.

Je fakt, že Drucker občas dělal i chyby - ale měl daleko častěji pravdu, než se mýlil.

Drucker se narodil v Rakousku roku 1909. Znal Sigmunda Freuda, Johna Maynarda Keynese i Ludwiga Wittgensteina. Na základě svých politováníhodných zkušeností s německým nacismem dospěl k názoru, že záchrana civilizace před barbarstvím spočívá v - nudné vědě - managementu. Skončil jako univerzitní učitel v USA.

Jeho druhá kniha The Future of Industrial Man (Budoucnost člověka průmyslu) 1942, zaujala firmu General Motors tvrzením, že soukromé podniky nemají jen hospodářský účel, ale i sociální dimenzi. Na základě iniciativy firmy General Motors napsal Drucker knihu The Concept of Corporation - stala se okamžitým bestellerem, v Japonsku i v Americe a stále se ještě hojně prodává. Okamžitě vytvořila módu decentralizace.

Avšak dva nejzajímavější argumenty z této knihy neměly příliš mnoho společného s decentralizací. Měly se stát dominantními rysy Druckerova díla.

První hlavní Druckerovou myšlenkou byl imperativ dát moc řadovým zaměstnancům. Drucker argumentoval, že zaměstnance je nutno považovat za zdroje, nikoliv jen za náklady. Byl ostrým kritikem práce na běžícím pásu - protože běžící pás běžel rychlostí nejpomalejšího pracovníka a ochromoval kreativitu jednotlivých zaměstnanců. Ostře kritický byl i vůči managerům, kteří považovali firmy jen za prostředek jak vytvořit krátkodobé zisky.

Druhý argument má souvislost s vzestupem tzv. knowledge workers, pracovníků, založených na znalostech. Drucker argumentoval, že svět přechází od ekonomiky zboží k ekonomice "znalostí" - od společnosti, jíž dominuje průmyslový proletariát, ke společnosti, jíž dominují lidé, užívající svého mozku. Varoval, že to bude mít obrovský dopad pro managery i pro politiky. Manageři musejí přestat zacházet s dělníky jako se zrnky v obrovském, nelidském ústrojí a musejí s nimi začít jednat jako s inteligentními lidmi. A politikové si musejí uvědomit, že znalosti, a tedy vzdělání, je nejdůležitějším zdrojem pro každou moderní společnost.

Drucker však také argumentoval, že tato nová ekonomika má dopad pro samotné zaměstnance, pracující mozkem. Musejí si ovědomit, že nejsou ani "šéfové", ani "dělníci", ale něco mezi tím: podnikatelé, kteří mají odpovědnost za to, aby rozvíjeli svůj nejdůležitější zdroj: mozek - a kteří musejí převzít odpovědnost za svou vlastní kariéru, včetně starobních důchodů.

Drucker zároveň vynalezl velmi tvrdý "management prostřednictvím cílů". Ve své důležité knize The Practice of Management (Praxe managementu), 1954, zdůraznil, že je velmi důležité, aby korporace a manageři určili jasné dlouhodobé cíle podniku a pak je interpretovali formou bezprostřednějších, krátkodobých cílů. Manageři musejí určit cíle, ale pak musí být umožněno zaměstnancům, aby prostřednictvím své kreativity těchto cílů dosáhli.

Drucker poukazoval také na to, že Amerika nemá nutně monopol na managerské znalosti. Dnes je to běžné, a Drucker vydal mnoho materiálů o japonských manažerských technikách

Drucker byl přesvědčen, že management je "definující orgán všech moderních institucí, nejen korporací".

Velmi plodně ovlivnil Drucker dobrovolné a náboženské organizace. Vštípil jim, že musejí uvažovat daleko více jako byznys - i když jsou to "podniky", jejichž cílem je měnit životy, nikoliv maximalizovat zisky. Finanční přispěvatelé, varoval Drucker, budou dobrovolné organizce posuzovat nikoliv podle idealismu jejich úmyslů, ale podle konkrétních výsledků jejich práce.

Kritikové poukazují na to, že Durcker nikdy nerozuměl malým organizacím - zejména začínajícím podnikům. Druhou kritikou jeho práce je to, že jeho důraz na management prostřednictvím cílů vedl podniky do slepé uličky. Většina moderních podniků tuto Druckerovu mechanistickou praxi opustila - dávají přednost tomu, aby nové myšlenky - včetně nápadů pro dlouhodobé strategie - vznikaly spontánně mezi řadovými a středně vysokými zaměstnanci. Odmítají vnucování myšlenkek firmě seshora.

Největším problémem s Druckerovým dědictvím jen to, že většina jeho myšlenek se stala součástí dnešního konvenčního myšlení moderního managementu - stal se obětí svého vlastního úspěchu. Jeho argumentace o tom, jak důležité jsou znalosti a jak důležité je dát řadovým zaměstnancům rozhodovací moc, znějí dnes poněkud banálně - aspoň na Západě.

I Bill Gates, na otázku, které knihy o managementu bere nejvíc vážně, odpověděl: "No, samozřejmě, Druckera." Teorie managementu není zrovna nejexaktnější vědeckou a intelektuální disciplínou. Avšak Peter Drucker je autor, kterého by měl číst každý vzdělanější člověk, uzavírá The Economist.

Podrobnosti v angličtině ZDE