CIA založila společná operační střediska ve více než dvaceti zemích světa. V nich spolupracují američtí agenti a agenti rozvědek jiných zemí ve snaze sledovat a zatýkat osoby podezřívané z terorismu. Na základě informací od amerických a zahraničních výzvědných pracovníků to napsala v deníku Washington Post Dana Priestová, reportérka, která nedávno v témže listě prozradila, že CIA zadržuje osoby podezřívané z terorismu ve věznicích ve středovýchodní Evropě.

Jakmile generální ředitel WTO došel v první polovině tohoto měsíce k závěru, že pro konferenci ministrů v Hongkongu není možno připravit dohodu o dalších směrech jednání, organizace se začala orientovat na přípravu takové deklarace ministrů, která by mohla být interpretována jako úspěch. Žádoucí interpretací by mělo být vytvoření platformy pro následující velmi brzkou dohodu o směrech vedoucích k ukončení celého kola jednání. I když je nyní zaměření dohody ministrů jasné, její sjednání ani ve velmi okleštěné podobě nebude lehké.

Usáma bin Ladin se musí smát pod vousy. Toto přesně teroristé z al Kajdy chtěli: aby demokracie reagovaly přehnaně, aby odhalily svou "pravou", utlačitelskou tvář, a tím přiměly, aby se na stranu sebevražedných atentátníků přidali další stoupenci. Neměli bychom přistupovat na tuto hru. Kompromis mezi bezpečností a svobodou je vždy složitý - a my obětujeme v současnosti příliš mnoho svobody údajným bezpečnostním opatřením - a ve skutečnosti přicházíme o bezpečnost, argumentuje Timothy Garton Ash v deníku Guardian.

Ještě na přelomu dvacátého a jednadvacátého století to vypadalo, že svoboda zvítězila, a že se po světě šíří demokracie. Pak přišel útok z 11. září - a to byl pravý začátek jednadvacátého století. Od té doby reagují demokracie velmi kontroverzně. Jak svědčí Richard Clarke, bývalý americký ministr pro boj proti terorismu, když večer dne 11. září 2001 bylo americkému prezidentu Georgi Bushovi připomenuto, že existují určitá omezení, daná mezinárodním právem, Bush vykřikl: "Na to, co tvrdí mezinárodní právníci kašlu, my někoho teď nakopeme do prdele."

Projev v tomto smyslu pronesla budoucí německá kancléřska na setkání východních a středoněmeckých organizacích CDU/CSU v Berlíně 17. 11. 2005. Samotný projekt podporovaný zejména Svazem vyhnanců dlouhodobě naráží na obavy ze strany východních německých sousedů a nemá jednoznačnou podporu i u SPD. I přes tyto výhrady Angela Merkelová beru zřízení tohoto střediska za důležitou záležitost. Přítomné ujistila, že se připomenutím osudu vyhnanců nejedná o zlehčování německé viny. "Současně jedno bezpráví nemůže být vyvažovanou jiným." Německo se musí ke své vině přihlásit ale současně může pranýřovat další bezpráví.

V říjnu si polští voliči vybrali nového prezidenta. Stal se jím ultrakonzervativní politik ze strany Právo a spravedlnost Lech Kaczynski, bývalý varšavský primátor. V podání této strany není právo a spravedlnost určena všem, ale pouze těm, kteří splňují konzervativní katolické standardy. Tady jsou některé z nich: heterosexualita, pravicový konzervatismus, odmítání potratů, aktivní "antilevicovost". Strana obhajuje trest smrti a ve své politice se silně opírá o učení katolické církve.

Tisková zpráva Gay a lesbické ligy

V sobotu dne 19. listopadu 2005 zasáhla policie v polské Poznani proti pokojné demonstraci leseb a gayů, nazvané "Pochod rovnosti". Podle účastníků byl zásah brutální a nepřiměřený.

Gay a lesbická liga v reakci na tuto událost vyjadřuje protest proti tomuto postupu otevřeným dopisem polskému velvyslanci v ČR (viz níže).

K dopisu se lze připojit v neděli 20. listopadu v pražském kině Světozor, kde vrcholí šestý ročník českého gay a lesbického filmového festivalu Mezipatra, jehož organizátoři umístili v prostorách kina znění dopisu včetně podpisových archů.

GLL věří, že tento nedemokratický akt odsoudí jak veřejnost, tak i političtí představitelé.

Za Gay a lesbickou ligu

Tereza Kodíčková, Kateřina Beňová, Martin Strachoň a Slavomír Goga

mluvčí GLL

Text dopisu:

V rámci genetického experimentu, jehož cílem bylo odhalit tajemství procesu stárnutí, byly vytvořeny organismy, které žijí šestkrát déle, než je jejich průměrná délka života. Zřejmě to povede k zjištění, jak zpomalit stárnutí u lidí.

Genetikové na University of Southern California, kteří provedli tento experiment, konstatují, že zvýšení délky života těchto organismů je tak dramatické, že je zjevné, že se zřejmě dostali k nejzákladnějším mechanismům, které kontrolují stárnutí.

Vraždou egyptského studenta v Praze se zabýval rakouský soud počátkem 80. let, když rozhodoval o vydání Rostislava Roztočila československým úřadům. U egyptského zastupitelství v Praze si ověřil, že v dotyčné době žádného svého občana v Praze nepohřešovalo. Čí mrtvolu Bezpečnost v roce 1975 ve Vltavě nalezla ani kdo byl Mohammed Nabil L. Kallini, jehož identitu jí později přisoudila se již nedozvíme. O deset let později byl za jeho vraždu v nepřítomnosti odsouzen Rostislav Roztočil. Dozvěděl se to za dalších patnáct let, když byl v roce 2000 při jedné ze svých četných cest do ČR nečekaně zadržen a předán do výkonu trestu. Nejen věcné nesrovnalosti, ale již samotné odsouzení v nepřítomnosti neponechávají pochybnost, že rozsudek někdejší komunistické justice dnes není aplikovatelný. "Věznění a trestání osob, které vstoupí na území ČR na základě trestů vynesených v nepřítomnosti by směřovalo proti základním právům a principům právních záruk, které musí být platné ke dni přistoupení (k EU). Evropský soud pro lidská práva shledal rozsudky vynesené v nepřítomnosti za zásadně porušující lidská práva dle čl. 6 Evropské konvence," říká Froweinova zpráva z r. 2002, posuzující slučitelnost českého právního řádu s právem Evropské Unie.

To ale český právní řád nezajímá.

Vyšlo též 18.11. v Právu

"Kolem půlnoci jsme dostali rozkaz pomoci jiné rotě, která se ocitla v potížích. Zbytek noci se změnil v den, osvícený fosforovými granáty a výbuchy, které dělaly pekelný kravál."

"Human Rights Watch je také znepokojena výpověďmi očitých svědků, které nasvědčují tomu, že Izrael mohl v lidnatých oblastech jižního Libanonu použít bílý fosfor nebo jinou zápalnou látku běžně užívanou k označování cílů, a to jako zbraň proti osobám."

V článku nazvaném Spojené státy použily v Iráku chemické zbraně - a pak o tom lhaly, zveřejněném 15. listopadu v deníku Guardian, George Monbiot tvrdí, že použití bílého fosforu proti civilnímu obyvatelstvu během obléhání Fallúdži v dubnu 2004 lze klasifikovat jako nasazení chemických zbraní. Při vší úctě k vesměs vynikající Monbiotově práci je však třeba říci, že toto jeho tvrzení se mu patrně nakonec nepodaří obhájit. A to i přes vyjádření profesora Paula Rogerse z bradfordské univerzity, který 16. listopadu řekl BBC, že bílý fosfor sice za normálních okolností nespadá pod Úmluvu o chemických zbraních z 13. ledna 1993, avšak "ačkoliv je to záležitost právní ekvilibristiky, pravděpodobně do kategorie chemických zbraní spadá, pokud je použit pro tento účel přímo proti osobám."

V pražské zoologické zahradě odhalili pomník Gastonovi, hrdinovi, který pojal pražské povodně jako výzvu a příležitost plout domů. Cestou na svobodu zahynul vyčerpáním. Nebyl ani první ani poslední. Mám pochybnosti o smyslu zoologických zahrad, přestože mne odborníci přesvědčují přesvědčivě o pravém opaku mých ryze emocionálních výhrad. Podobný postoj chovám k cirkusům, pokud nedojde k útěkům paní plovárníkových s kouzelníky Arnoštky, v čemž spatřuji identickou motivaci s činem Gastonovým. Ve stromořadí mladých doubků jej kouzelník sešvihal svou hůlkou. Nikoli Gastona.

Řekl řečník to, co chtěl říct a pochopili posluchači to, co měl řečník na mysli? Interpretace vlastních slov, interpretace slov řečníka pochopením a zopakováním vlastními slovy, případně dekódování rozdílu v obou interpretacích je cestou, jak buď nedorozumění vyvolat, nebo mu předejít.

Sémantika ale umí víc. Umí vyvolat válku a nebo válce předejít. Umí zachránit nevinného, anebo ho poslat za mříže. Nevěříte? Sémantika je hlavním nástrojem bulváru i "seriózních" médií. Sémantika vyhrává, anebo prohrává politikům volby. Sémantika je nástrojem diplomatických nót i demarší. Sémantika je zbraní šéfů a prostředkem k ovládání podřízených. A sémantika je i zbraní spin doctors, oné kasty, která se pokouší nám určit, co bychom si měli myslet a s čím bychom se měli ztotožnit.

Třeba to, že na stránkách Britských listů může beztrestně vycházet kritika vojenské akce USA v Iráku, třeba to, že média mohou beztrestně jásat nad tím, že jakási obyčejná žena v Mexiku vyhrála soudní spor s mamutí, mocnou firmou Coca-cola... třeba tu naději, že člověk může svou svobodnou aktivitou participovat na vývoji společnosti a nějak ho ovlivnit. Třeba i to, že se nebudeme muset jednou svým dětem dívat do očí coby notoričtí lháři, slaboši a zrádci všech posvátných hodnot, které v mladistvém zápalu uctívají.

Jistě, stále je mnoho věcí špatně.

Způsob, jakým policie informovala o průběhu útěku Romana Čabrady a Rostislava Roztočila a o dopadení posledně jmenovaného vyvolává otázku, zda účelem bylo podat věrný obraz skutečnosti či spíše podpořit příznivý pohled veřejnosti na PČR. Informace byly většinou v zásadě pravdivé, ale mezi skutečným vývojem a jejich uvolňováním byl časový posun. Nemám na mysli jen to, že zprávy o pátrání na našem území jsme dostávali ještě v době, kdy již z prostředí Roztočilovy rodiny bylo potvrzeno, že uprchlíci jsou v zahraničí.

Původně jsem tuto poznámku adresoval redakci Neviditelného psa, protože právě jí se konkrétně mé výtky týkají. Z ne úplně jasného vyjádření jejich redaktora jsem ale vyrozuměl, že ji zveřejnit nehodlají, píše autor a pokračuje:

Petr Fischer na BBC shrnuje základní stereotypy debaty o nepokojích ve Francii mezi lidmi v České republice:

1) každý přistěhovalec z Afriky musí nutně být muslim, jinak to ani nejde

2) a když takový člověk protestuje, musí to zákonitě být proto, že nenávidí křesťanskou kulturu, což, jak víme, velmi často končívá u teroristických plánů

Oskar Krejčí bol poradcom dvoch federálnych premiérov - Ladislava Adamca a Mariána Čalfu. V dramatických novembrových dňoch pomohol sprostredkovať dialóg medzi krachujúcou štátnou mocou a víťaziacou opozíciou. Dnes prednáša politológiu. "Ak by sa bývalý režim nezrútil 17. novembra, tak sa určite zrúti o mesiac alebo dva neskôr," tvrdí profesor Oskar Krejčí.

Rozhovor byl publikován ve slovenském deníku Pravda ZDE

Spojené státy potvrdily, že jednají s polskými představiteli o možnosti vytvoření vojenské základny v této zemi.

Ta by měla působit jako ochrana před případným útokem raket dlouhého doletu. Technologie antiraket je známá už dlouho, nyní ovšem dostala inovační impuls v podobě ultrarychlých raket s pohonem scramjet a technologií stealth, které například nasadila do výzbroje ruská armáda. Polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz prohlásil, že jeho vláda zváží, zda je americký návrh pro Polsko výhodný, napsala česká BBC jako horkou novinku - více než rok poté, co o tomtéž psaly Britské listy.

Česká veřejnost se jménem 66 letého Ernsta Zündela se zřejmě poprvé šířeji seznámila 28. října letošního roku, kdy skinheadi uspořádali před pražským velvyslanectvím SRN demonstraci na jeho podporu.

Na sto neonacistů za blahovolného postoje pražského magistrátu zde mohlo vyjadřovat své rozhořčení nad tím, jak stálo německy na jednom transparentu, že "bez svobody slova neexistuje žádná svoboda, žádná pravda a žádné právo". Obětí této "nesvobody" je podle jejich názoru Ernst Zündel, který je údajně nejen v Německu pronásledován, že především popírá holocaust jako výmysl Židů a jejich podporovatelů.

Psát 17. listopadu v sedm hodin ráno o 17. listopadu je zhůvěřilost. Člověk má být o svátečním dnu v duchně a nechat si zdát. Například sen o tom, že Tomáš Rosický dává Norům jeden gól za druhým gólem a na světelné tabuli se objevuje trojmístné číslo, zatímco Petr Čech sní v brankářské duchně o tom, že on sám už nikdy pražádný gól nedostane.

Praha v předvečer státního svátku slavila, jakož i celá republika svůj vlastní nevyhlášený svátek, svátek neobdařený posvěcením shůry. V pražském metru skákali fanouškové posíleni vítězstvím a volali přitom: "Kdo neskáče, není Čech," což se kolegům německým turistům, budoucím hostitelům fotbalového svátku světa, tak líbilo, že skákali také a volali, při svých omezených jazykových možnostech pouze v refrénu: "...hop, hop, hop !"

Nicholas Negroponte, ředitel mediální laboratoře na americkém MIT, předvedl ve středu médiím laptop, napájený bateriemi, které lze nabít natahováním klikou.

Negroponte doufá, že tento prototyp přiměje vlády, zejména v rozvojovém světě, aby si koupily tento počítač a připojily všechny děti na světě na internet. MIT už založila k tomuto účelu nevýdělečnou organizaci One Laptop per Child.

Domnívám se, že Britské listy by měly trochu větším nátlakem žádat o pravidelné měsíční příspěvky čtenářů. Nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch sebevědomí českých čtenářů, píše Bohumír Tichánek. Například slovy:

Čtenáři, kteří zhodnotí svou peněžní situaci jako slabou, se můžou rozhodnout pro čtvrtletní příspěvek 120 Kč, tedy 40 Kč měsíčně.

Konečně majetnější čtenáři nechť si určí vlastní cenu Britských listů, neboť částka není nikomu nařízená, záleží, jak sám sebe dospělý člověk hodnotí.

Rakouský středoškolský student si nedávno všiml jednoho z rozdílů mezi našimi národy - Rakušané po zhoubné vlně cunami zdaleka tak ochotně nepřispívali na postižené v daleké cizině, jako přispívali Češi.

Českým čtenářům je vhodné připomínat, že nejsou nehodnotnými lidmi. Malá ochota k dobrovolné platbě za služby, kterých využívám, není daná lakotou. Nízké sebevědomí našeho národa vede také k tomu, že jednotlivec si říká, že on sám je bezvýznamný. Že tedy právě on zaplatit ani malou částku nemusí a nic tím neovlivní.

K tomu ještě opačný důvod neplacení - čtenářův nesouhlas se zaměřením internetového zdroje. Nesouhlasí s jeho přístupem, jeho informace však přijímá pro rozšíření svých znalostí, avšak považuje je za nesprávné či škodlivé. Následně mu platit nehodlá.

Přece však i kousek šetrnosti v tom je; proč platit, když se tyto poznatky z Britských listů nabízejí vlastně zadarmo? Bývá-li u vchodu do sálu umístěná krabice na peníze a vstupné je dobrovolné, obvykle každý vstupující něco zaplatí. Možná kvůli otázce - co by tomu řekli ostatní, kdyby nezaplatil?

Právě sám před sebou, právě ve svůj prospěch si člověk zvýší své sebevědomí, když zaplatí i tam, kde ho vůbec žádný kontrolor nezadrží. Kde ho o zaplacení mírně bez nátlaku žádají.

Pro Světovou obchodní organizaci a celý mnohostranný obchodní systém by bylo zřejmě politicky poněkud neúnosné, kdyby VI. konference členských států v Hongkongu skončila neúspěšně. O to víc, že jde o kolo jednání, jehož výsledky mají potvrdit obchod jako účinný nástroj ekonomického pokroku v rozvojových zemí. Jestliže již selhaly všechny snahy připravit ministrům rozhodnutí o směrech dalších jednání, je navrhováno, aby byla v Hongkongu uzavřena alespoň některá z témat, v nichž jde o zájmy rozvojových zemí. Je ovšem otázkou, co do tohoto tzv. rozvojového balíčku zabalit a v jaké podobě. Aby ozdobná mašle neslibovala více, než bude uvnitř.

Irácký tým, specializující se na lidská práva, se vydal do města Fallúdža s cílem tam zkoumat užívání bílého fosforu americkými jednotkami. Nynější irácká ministryně pro lidská práva Narmin Uthmanová konstatovala, že pracovníci jejího ministerstva budou zkoumat možný dopad bílého fosforu na civilisty.

Spojené státy nyní přiznaly, že loni používaly bílého fosforu ve Fallúdži jako zbraně, poté, co to doposud popíraly.

Americké úřady v úterý učinily dosud nejjasnější přiznání, že v bojích proti povstalcům ve Fallúdži bylo užíváno bílého fosforu jako zbraně. Mluvčí Pentagonu, plukovník Barry Venable, sdělil v úterý večer společnosti BBC, že bílého fosforu bylo užíváno při útoku na Fallúdžu loni v listopadu jako "zápalné zbraně".

Dokument italské televize o užívání fosforu v Iráku je špatný a neprůkazný, ale důkazy byly objeveny jinde.

Teď víme, že Američané shazovali na Iráčany napalm a fosforové bomby. Proč o tom jestřábi mlčí? ptá se George Monbiot v deníku Guardian.

Používala americká vojska v městě Fallúdža chemické zbraně? Odpovědí je, že ano. Důkaz nenajdete v dokumentárním filmu italské televize, který se vysílal minulý týden, který vyvolal na internetu celé gigabyty vzrušení. Ten italský film je špatný, jeho důkazy, že Američané odpalovali směrem na Iráčany bílý fosforus, jsou chabé a nepřímé. Ale bloggeři, kteří o této věci debatovali, nalezli kouřící zbraň.

Irácká vláda začala vyšetřovat údajné týrání více než 170 vězňů, kteří byli nalezeni zamčeni v bunkru na ministerstvu vnitra v Bagdádu. Mnozí z nich měli rány od bití, byli podvyživení a někteří z nich byli zjevně brutálně mučeni.

úterý 15.00: Španělsko bude vyšetřovat tvrzení, že americká letadla s osobami, podezřívanými z terorismu, činila tajná mezipřistání na španělském území. Oznámil to v úterý španělský ministr vnitra José Antonio Alonso.

35 převážně francouzských historiků, politologů, ekonomů a právníků: Černá kniha kapitalismu, přel. Miloslav Vrážel, odb. editor: V. Vasko, vyd. Milan Havlíček - Orego 2000, Praha 2005, ISBN 80-86117-24-3 560 stran, vázaná, 400.- Kč

Oslava jednoho výročí v kdysi soukromé továrně Rudolf Jelínek, znárodněné a přejmenované na Slovácké konzervárny Uherské Hradiště, n.p. - archiv autora

Originál Černé knihy kapitalismu vyšel ve Francii jako reakce na podobně laděný vícedílný pamflet Stephane Courtoise a jeho týmu Černá kniha komunismu. Jde o analýzu kapitalismu "a jeho nespravedlnosti od počátku až do dnešních dnů". Knihu najdete převážně pouze v odborných knihovnách. Do širšího povědomí se nedostala. Český překlad totiž vyšel pouze v nákladu 500 ks.

Filozofovat kladivem, to už tady jednou bylo. Někteří ze čtenářů německého filozofa Friedricha Nietzscheho ale kdysi zapomněli, že tento radikální filozof nenabízel řešení, pouze se chtěl dostat ke kořenu věci. Jakmile ale zaměnili jeho provokativní glosy za praktický návod k použití, vypukla v dějinách Evropy jedna z největších katastrof - světová válka. Italský filozof Giulio Giorello kladivem nefilozofuje.

V poslední době se mi diář tak nějak statisticky významně začal plnit podivuhodným číslem 50. Těch padesátin byla po prázdninách snad desítka. Party se scházely různé a podle různých klíčů. Musím říci, že padesátkou, která nejvíce mne oslovila a přinutila k zamyšlení byla ta, která byla setkáním lidí, kteří před čtvrt stoletím tvořili jádro svazáckého vysokoškolského orgánu na úrovni tehdejší České socialistické republiky a jmenoval se České vysokoškolské ústředí SSM.

Doufám jenom, že jsem se vypsáním tohoto názvu nedopustil propagace něčeho zrůdného, jak se teď usnesl Senát...

Ten film byl dobrý, americký a tehdy jej viděli téměř všichni. V kině nebo v televizi. Možná tam i tam. Dnes je ale mnohem lépe. Dnes televizní stanice (bez rozdílu) divákům naservírují věci nevídané až do domu. Už to nemusí být ani dobré ani americké. A ještě si u toho máte příště pochutnat.

Zvednuté obočí těch tolerantnějších zřejmě přivodí reklama na bramborové lupínky dovážené z Polska, ve které se manželský pár důchodců snaží nevybíravými prostředky včetně hrubého násilí zmocnit uvedeného výrobku. Méně tolerantní pravděpodobně přepnou jinam jako výraz znechucení. Ti prostší to mohou vzít jako svérázný druh školení a věřte, že jich nebude úplně málo.

Do you remember the situation in New Orleans after Hurricane Katrina?

In an article in Britské listy, I criticized Tomáš Jeník for writing in Lidové noviny that the violent looters in New Orleans were black. Pavel Verner, a commentator for the daily Právo, responded to my piece with the following: "According to Čulík, [Jeník's comment] is racist. Well, I don't know: if I were a potential victim ... it would be very important for me to know whether the people approaching me down the street are white or black. Because if I saw a group of youngsters of a certain unspecified skin color, I would either run away or I would take the safety off my machine gun."

Originally published in Czech Business Week HERE

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.