A to "kopání do prdele", jak se ukázalo, nebyla pouze invaze do Iráku, ale také Abu Ghraib, Guantánamo a - jak nyní vychází najevo - pravděpodobně i další tajné věznice, kde byli lidé zadržováni a mučeni. Americký viceprezident Cheney se pdajně nyni silně snaží o tom, aby dosáhl osvobození CIA od zákona, navrženého konzervativním republikánem a bývalým válečným zajatcem Johnem McCainem, který má zakázat užívání mučení. V Americe umožňuje tamější Vlastenecký zákon pronikání do soukromí a omezování osobních svobod způsobem, který by před 11. září nikdy nebyl přijatelný.

Bohužel, Británie, která bývala oázou svobody dávno předtím, než vznikly USA - pokud o tom pochybujete, přečtěte si Voltairovy dopisy z Anglie, vydané v roce 1734 - dělá nyní totéž co Amerika. Po naprosto ospravedlnitelné invazi do Afghánistánu poskytla Británie patinu mezinárodní legitimity neospravedlnitelné invazi do Iráku. A v Iráku, pod obrovským tlakem, i britské jednotky začaly používat některé praktiky, na něž můžeme být jen těžko hrdi. V Británii dochází k postupnému omezování Zákona o lidských právech i jiných, starších individuálních svobod, garantovaných zákonem, jako býval habeas corups (zákaz věznit lidi bez trestního obvinění, pozn. red.) Vyvrcholilo to v návrhu, že by osoby podezřelé z terorismu měly být vězněny bez trestního obvinění až po dobu 90 dnů. Zákonné návrhy, jejichž účelem je kriminalizovat "glorifikaci terorismu" a pochybný pokus ochránit muslimy kriminalizací špatně definového "vyvolávání náboženské nenávisti" ohrožují svobodu projevu.

Francie mezitím pozměnila zákon o vyhlašování mimořádného stavu tak, že zrušila jeho limit 12 dnů a rozšířila možnost uvalit mimořádný stav až na dobu tří měsíců. Příčina je jiná, ale je to také omezení svobody. Ministr vnitra Nicolas Sarkozy vyhrožuje, že pošle mladé lidi, kteří páchají násilnosti, zpět do jejich "země původu", i když tam nikdy nežili, nemají tam nikoho, kdo by se tam o ně postaral, a nemluví ani tamějším jazykem. Francouzští občané, věznění v zálivu Guantánámo, byli po deportaci do Francie znovu uvězněni. Francouzský zákaz islámských šátků ve školách je také kontraproduktivním omezením individuální svobody.

Takže došlo k omezení svobody ve všech tří klasických zemích západní demokracie, v Americe, ve Francii i v Británii. Neměli bychom ovšem být naivní. Jak jsme byli svědky v Londýně dne 7. července, a předtím v Madridu a v Bali a v New Yorku, vznikly nové, strašlivé hrozby. A nemůžeme mít zároveň svobodu i bezpečnost. Totalitní režimy 20. století nám dávaly více bezpečnosti za menší množství svobody. V liberálních demokraciích obyčejně akceptujeme méně bezpečnosti za více svobody. Určitá bezpečnostní opatření (na letištích, na nádražích a ve veřejných budovách) jsou nutná.

Neodpustitelná jsou však opatření, která způsobují, že zároveň ztrácíme svobodu i bezpečnost. Opatření, jejichž účelem je zabránit činům sebevražedných atentátníků, ve skutečnosti povedou k tomu, že jejich atentátů bude víc. V Oxfordu poznamenal nedávno americký filozof Allen Wood, že "trest smrti je v případě sebevražedných atentátníků poněkud k ničemu". Obsahuje hlubokou pravdu. Úkolem západní politiky musí být vytvořit takové podmínky, že v nich lidé nebudou chtít páchat sebevražedné atentáty.

Poučením je historie z doby před šestnácti lety. Komunismus ve východní Evropě neporazily Spojené státy ani CIA v důsledku tajných atentátů či špinavých triků. Zásadní byla obrovská přitažlivost svobodných a prosperujících západních společností, založených na zákoně a pořádku. Tato přitažlivost byla mocnější než tisíc jaderných bomb či tajných bombardérů. Žádná zbraň známá člověku není mocnější než svoboda v právní společnosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE