Testy byly provedeny u organismů, skládajících se z jediné buňky. Vědci je donutili, aby přešly na "režim přežívání za extremních podmínek". Namísto, aby rostly rychle a začaly brzo projevovat známky stárnutí, organismy se staly odolnými vůči poškozování a naučily se efektivněji opravovat genetické poruchy, způsobované stárnutím, které často v pozdějším životě vedou k rakovině.

Už předtím prokázalo podstatné množství výzkumu, že omezí-li se podstatným způsobem příjem potravy, vede to k prodloužení života much, červů a myší asi o 40 procent. Vědci dospěli k názoru, že drastické omezení příjmu kalorií vyvolává zásadní změny v chování organismu. Přestane růst a rozmnožovat se. Organismus přejde do etapy stáze, kdy se růst a stárnutí zastaví, na úkor rozmnožovacích schopností, až do doby, než začne být k dispozici více potravy.

Vědci se nyní snaží napodobit tento efekt pozměňováním genů tak, aby zastavili stárnutí bez nutnosti omezovat množství potravy.

"Nejsme příliš daleko od schopnosti využívat těchto informací, takže můžeme začít přemýšlet o lécích, které by lidem mohly umožnit přejít na režim, který zpomaluje stárnutí. To neznamená, že budeme nutně žít šestkrát déle, ale znamená to, že bychom měli být schopni zpomalit poškozování DNA, které se hromadí s věkem, a mohli bychom se uchránit před rakovinou," konstatoval dr.Longo.

Tým, vedený dr. Valterem Longem, biolékařským gerontologem, odstranil z buněk droždí dva klíčové geny Sir2 a SCH9. Gen SCH9 ovládá schopnost buňky proměňovat potravu v energii. Vědci zjistili, že namísto toho, aby buňky odumřely po týdnu, jak je běžné, dožily se až šesti týdnů. Dr. Longo uvedl, že obdobný experiment prováděný na buňkách z lidských jater měl obdobné výsledky, ale odmítl sdělit podrobnosti, dokud nebudou výsledky experimentu publikovány.

Vědci se domnívají, že gen Sir2 normálně hraje roli při omezování délky života organismu a umožňuje přeměnu energie z potravy v růst a rozmnožování. Blokací tohoto genu došly buňky k přesvědčení, že není k dispozici potrava, a tak přešly k režimu přežívání za extremních podmínek.

"Když začnete prodlužovat život pětkrát nebo šestkrát, znamená to, že zasahujete to programu organismů, týkajících se jejich života a smrti. Organismy reagují takto: 'Nemohu si dovolit stárnout. Musím ještě zplodit potomstvo, ale nemám dostatek potravy na to, abych to udělal teď."

Vědci začali tentýž efekt zkoušet na myších. Podle dr.Longa se zdá, že myši, chované v laboratoři, jejichž ekvivalentní gen je neutralizován, žijí déle, ale jsou menší, neplodné a mají často poruchy svalů, což zřejmě znamená, že zrušený gen je důležitý pro vývoj plodu.

Tento výzkum je podstatným krokem ve výzkumné oblasti, která se v poslední době rychle rozvíjí. Podle dr.Longa je pravděpodobné, že se po dobu následujících 10 let budou dělat pokusy jen na zvířatech. Pokud se ukáže, že stejné genetické mechanismy existují i u člověka, mohly by vzniknout léky, které potlačují stárnutí, zejména poté, když lidé už měli děti.

Pokud by byly k dispozici léky, které dramaticky prodlužují život, mělo by to vážné sociální důsledky.

Aubrey de Grey, biolékařský gerontolog v Cambridgi a zastánce terapií pro prodlužování života, je přesvědčen, že tyto problémy by neměly být podceňovány, avšak že by bylo neetické neprovádět výzkum s cílem prodloužit délku života.

"Velké množství lidí žije ve městech. Pokud by se dokázalo odstranit choroby stárnutí, uvolnilo by to obrovské množství finančních prostředků, [které se v současnosti musejí vydávat na zdravotnictví]. Ty by mohly být použity na výstavbu vysoce kvalitního městského ubytování pro všechny lidi. Hustota městského bydlení je taková, že by populace 20 miliard lidí na světě nevedla k zmenšení prostoru venkova, jaký existuje v současnosti," uvedl.

Podrobnosti v angličtině ZDE