Je tomu již téměř dvacet let, co vyšli studenti do ulic a protestovali proti tehdejšímu režimu. Přibližně před šedesáti lety pochodovali na Hrad, aby podpořili prezidenta Beneše. Mnoho z nich skončilo v nejtěžších žalářích. A ještě o dekádu dříve zastřelili nacisté Jana Opletala. Tisíce pak skončily v koncentračních táborech, někteří byli popraveni. Studenti vždy překonali svůj strach a vyšli do ulic. Položme si otázku: jak jsou na tom v tomto ohledu dnešní adepti vysokoškolského diplomu? Odpověď zní jednoznačně: bídně.

Tento text je příspěvkem do diskuze o tristním stavu humanitních oborů na českých univerzitách, kterou rozpoutal Petr A. Bílek svým článkem. Není třeba dodávat, že je ryze subjektivní reflexí dané situace.

Dopis, který publikujeme níže, byl odeslán minulý týden poštou členům Rozpočtového výboru PSP ČR.

Snad nejautoritativnější právní kapacita v Británii, lord Bingham, ostře odsoudil ve svém prvním významném projevu poté, co odešel z Horní sněmovny invazi do Iráku. Charakterizoval ji jako vážné porušení mezinárodního práva. Zdůraznil, že argumentace, kterou použila Británie, že Británie a USA měly právo jednostranně rozhodnout, že Irák porušil rezoluce OSN, je "neuvěřitelná".

Vlády jsou vázány mezinárodním právem stejně jako domácím právem, řekl lord Bingham.

Britští konzervativci a liberální demokraté nadále usilují o nezávislé vyšetřování okolností kolem invaze do Iráku. Britská vláda tvrdí, že by to bylo škodlivé, pokud jsou britská vojska stále ještě v Iráku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tithónos byl synem trojského krále Laomedóna. Jednoho dne po něm zatoužila Eós, božská Jitřenka, a chtěla jej za muže. Předstoupila tedy před nejvyššího boha Dia a žádala, aby byl zbaven smrti. Zeus jí vyhověl; protože však zapomněla na stárnutí, jemuž jsou smrtelníci vydáni, Tithónos sice získal nesmrtelnost, postupně však chátral. Když mu zešedivěly konečky vlasů, láska bohyně byla ta tam. Vypudila manžela z lože a zavřela ho do komory, kde se den za dnem scvrkával, hlas měl stále řezavější, až se nakonec proměnil v cikádu. Zatímco Eós každý nový den v šafránovém šatu vstává z moře, Tithónos, neschopný již zahlédnout krásnou a strašlivou tvář Alterity, se ve jménu minulých zásluh hlučením marně domáhá pozornosti a péče.

Všichni někdejší hrdinové nových začátků - ať už se devatenáct let po převratu připomínají antikomunistickými konferencemi nebo syderickým kyvadlem - mají v erbu cikádu.

Když se Mongolové bojí nějakého tvora, nenazvou ho pravým jménem. A tak je vlk ,,stepní zvíře" chérín amitan, had se skrývá pod označením ,,dlouhý červ" urt chorchoj a medvědovi se říká bávgaj - ,,dědeček" (ve smyslu uctivého oslovení božstva, původní název pro medvěda se z mongolštiny zcela vytratil). Václav Havel v rozhovoru s Renatou Kalenskou (LN 15.11. 08) nazval americký zaměřovací radar, který by zjevně rád měl na dohled od Prahy jako ,,jakousi obrannou západní kouli v Brdech." Havlovo označení nese stejné znaky jako mongolské tabuizování: zastřít znepokojivou hrozbu. Liší se však motiv. Zatímco Mongolové se záměrně nepřesným označením snaží obelstít nebezpečí, aby třeba přímým pojmenováním nepřivolali útok vlka, Václav Havel se snaží obelstít a uchlácholit čtenáře.

"Je to divnej svět, divné věci, když je pro lidi třeba pálit laciné žito v peci, aby zdražil chleba..." Tak to zpívali Voskovec a Werich ve třicátých letech. A teď jsem zahlédl v novinách obrázek, jak nějaký muž vylévá mléko do kaliště na statku na protest proti tomu, že ceny mléka jsou tak nízké, že nemá smysl mléko "vyrábět". Přiznám se, že je mi vždycky tak nějak divně, když se s tímhle fenoménem setkávám. Je to divnej svět a divné věci. A já myslím, že za to může monetarismus a banky.

Dne 15. 11. zveřejnil zpravodajský server Aktualne.cz článek s titulkem "Do Litvínova se v pondělí chystají i evropské televize" ZDE

Součástí článku byla i tzv. diskuse, prostor pro poznámky čtenářů článku. "Diskuse" je v tomto případě prostorem, který v podobných případech slouží k solidarizaci a organizaci názorových extremistů, kteří skryti za přezdívkami vyjadřují často rasistické a xenofobní názory.

Víkendové setkání skupiny představitelů nejsilnějších ekonomik světa, které mělo nalézt společné řešení současné finanční krize, zklamalo. Zklamalo očekávání těch, kteří doufali v zázračný léčebný prostředek a v druhou Brettonwoodskou konferenci. Neurčitá závěrečná prohlášení však přece jen přinesla určitou jistotu pro světovou ekonomiku: zastánci regulace na nadnárodní úrovni k ní přistoupí pouze na základě volného trhu. Světovému obchodu a všem, kteří jsou do něho zapojeni (a kdo není?), spadl kámen ze srdce. Doufejme jen, že tato zásada přežije i nástup nového amerického prezidenta do funkce.

3. 11. t. r. jsme pod titulkem "Devět procent", též ZDE upozornili na výroční zprávu Mezinárodní energetické agentury IEA, poradenské organizace pro země OECD. Zpráva zveřejněná oficiálně 12. 11. byla vydána se značnými ambicemi - chce předpovědět vývoj spotřeby ropy do roku 2030. Britské listy o ni informovaly hned 13. 11. ZDE V českých médiích na ni z mainstreamu dosud (psáno 16. 11.) reagovala pravděpodobně jako jediná ČT24 ZDE a dále už jen alternativní zdroje - Ekolist ZDE a anonymní blogger Thon Taddeo ZDE.

Současná finanční krize ozřejmila mnohým apologetům neoliberalismu, že s autoregulací tržního hospodářství na základě individuální odpovědnosti to nebude nic slavného. Respektive že tato autoregulace sice funguje, ale nikoli včas, nikoli dokonale a nikoli tak, aby zabránila vzniku bilancí a ekonomických vztahů, které mají "samožerný" potenciál likvidující věcný smysl původních transakcí. V této souvislosti se stále častěji hovoří o reálné a virtuální ekonomice a vztahy mezi nimi, i o tom, jak se problémy v jedné z těchto sfér přesouvají do sféry druhé či naopak.

Domnívám se ovšem, že tato situace je fakticky důsledkem ztráty řady atributů, které finanční instituce jako hlavní aktéři virtuálního světa sice ještě stále deklarativně proklamují, ale v praxi již nedodržují a nesledují.

Stát vědomě připravil situaci, na kterou nyní reaguje zavřenými dveřmi. Zatím pro Vietnamce.

Vláda ČR zastavila "v utajeném režimu" vydávání víz vietnamským občanům. Opatření je paušální a týká se i desetitisíců příslušníků komunity, jejíž přítomnost v zemi trvá již půl století.

Při jednání na summitu v Nice s ruským prezidentem Medveděvem kritizoval francouzský prezident Sarkozy americkou protiraketovou obranu.

Po sobotním globálním summitu G20 však Sarkozy řekl: "V dlouhodobé perspektivě by to mohl být prvek proti raketové hrozbě odkudkoliv, například z Íránu."

Polský prezident Donald Tusk se předtím vyjádřil k Sarkozyho kritice raketové obrany v tom smyslu, že Sarkozy o věci nebude rozhodovat a že jde o dohodu čistě mezi Polskem a USA, do níž nikdo jiný nemá co mluvit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

O systému NMD – „National Missile Defense“ Spojených států amerických toho bylo řečeno již mnoho. Mnoho slov, mnoho pravd, objevila se ale také řada otazníků. Podívejme se teď společně na některé z nich.

Zaměřme se nejprve na samotný název tohoto systému. Často slýcháme námi placené zaměstnance ve vládě – ať už jde o ministryni obrany, ministra zahraničních věcí, vicepremiéra pro evropské záležitosti, nebo i samotného premiéra – jak o tomto systému hovoří jako o „protiraketové obraně“. Kdo ale umí alespoň trochu anglicky, ví, že správný překlad názvu tohoto systému je RAKETOVÁ obrana, nikoliv PROTIRAKETOVÁ. I když by se někomu mohlo zdát, že se jedná o zanedbatelný rozdíl, jde o rozdíl zásadní.

Tím konglomerátem textů se snažím, v rámci svých možností, naplnit výzvu "S nevyvážeností BL mohou něco udělat jen zastánci pravice", míní Tomáš Pečený. Obrazně řečeno, jde mi o "prezentaci mého vědeckého světového názoru", který doufám nemá ty hrubé chyby toho komunistického, na nichž je založena jejich propaganda vůči přemýšlivým lidem.

Štěpán Kotrba ve svém rozhovoru na chatu České televize pouští na velmi tenký led. Přisuzuje neschopnost politikům ČSSD, kteří trvají na dodržování usnesení sjezdu, tedy nejvyššího orgánu strany. Přijde mi to stejné, jako kdyby tvrdil, že program je jen pro neschopné politiky, kteří si ho vytvářejí proto, aby získali koryto. Obojí stavím na stejnou úroveň. Sjezd vlastně deklaruje a vytváří hranice a mantinely působnosti ČSSD a program se v těchto hranicích a mantinelech pohybuje. Nelze jedno od druhého oddělit. Kdyby sjezd ČSSD prohlásil, že jeho spojenci mohou napříště být např. Marťané, budeme muset toto respektovat a s Marťany vládnout.

Na rozdíl od Jana Piegla st. mám tu možnost sledovat realizaci tohoto usnesení téměř denně - v Parlamentu. Realita je velmi odlišná od usnesení. Proto tvrdím, že Bohumínské usnesení je výmluva, kterou používají neschopní politici v ČSSD na vysvětlenou, proč zrazují svůj vlastní program. Jiný sjezd zase zakázal spolupráci s ODS... A jak, že se tvoří krajská koalice na Moravě? Až si Jan Piegel přečte program ČSSD, přečte si i program KSČM a naučí se počítat do 101, přijde na nesmyslnost Bohumínského usnesení také. Prozatím stačí listovat stenozáznamy sněmovny a číst návrhy zákonů, které mohly projít a neprošly, neboť někdo uplatnil toto usnesení a raději hlasoval s ODS.

Zasedání skupiny G20 skončilo jasným úspěchem http://de.wikipedia.org/wiki/Gruppe_der_Zwanzig_wichtigsten_Industrie-_und_Schwellenl%C3%A4nder). Důvodem bylo, že na štěstí každý představitel z účastnících se zemí a organizací předem věděl, že musí být finanční trh podroben lepší kontrole. A když se jedná jen o tom, že by se mělo podniknout aspoň něco, nikoliv o podrobnostech toho, co by kdo a jaká organizace měli dělat, lehce všichni souhlasí s tím, že budou usilovat o další a hlubší reformu globálního finančního systému.

V noci z 14.-15. listopadu 2008 Policie ČR zadržela skupinu lidí, která dlouhodobě připravovala usedlost Cibulka k alternativnímu kulturnímu využití. Stalo se tak pod záminkou hledaní pachatele podezřelého z napadení starší ženy v pražských Košířích. Na Cibulce se mělo konat promítání filmu, které přerušil agresivní útok policie. Nikdo zprvu nevěděl, že se jedná o policii, takže bylo několik osob vpuštěno do budovy. Než se policisté prokázali, tři lidé z kolektivu vylezli ze strachu na střechu, odkud kontaktovali své znamé. Ti, kteří otevřeli policistům, byli perlustrováni, nuceni stát čelem ke stěně a uráženi.

Před sedmdesáti lety 17. listopadu 1938 vyhlásil v Římě italský diktátor Benito Mussolinni "Dekret na obranu italské rasy", který otevřel cestu k pronásledování Židů na Apeninském poloostrově. Tím byly téměř bez výjimky přijaty protižidovské zákony a opatření nacistického Německa se všemi důsledky, které nakonec vedly k holocaustu. Mussollini, jeden ze zakladatelů italského fašistického hnutí, které ve svých počátcích nemělo antisemitské rysy, tak postupně pod vlivem Adolfa Hitlera přejal jeho zásady. Je dějinným paradoxem, že jeho rádkyní a milenkou byla v dobách jeho vzestupu ve dvacátých letech minulého století židovka Margherita Sarfattiová (1880 - 1961).

Celé Spojené státy a dokonce celý svět sledoval, jak byl Barack Obama zvolen příštím prezidentem USA, a skoro všichni jásali. Ačkoliv se za volební kampaně skoro každý snažil snižovat význam rasové otázky, 4. listopadu se zdálo, že nikdo neumí mluvit o ničem jiném. V souvislosti s touto "historickou událostí", jak jí říká většina komentátorů, je třeba položit tři základní otázky: Jak je důležitá? Čím vysvětlit toto vítězství? Co se asi teď stane?

"Několik mladých lidí" (říkejme jim třeba pankáči - pozn. red. BL) "trávilo páteční večer na Cibulce. Neoficiální skupina se již od letošního léta pokouší několik let chátrající objekt alespoň částečně zpřístupnit veřejnosti. To vše po domluvách se zástupcem současného majitele. Doposud proběhlo několik úklidových prací a čištění prostoru objektu. Výzvu k zapojení dalších zájemců zveřejnili "Cibulkáři" před týdnem. Že ji vyslyší i policie, nepředpokládali. Ta ji samozřejmě pochopila po svém."

zpráva: Pomáhat a chránit - Policie lidem na Cibulce vyhrožovala, střílela do vzduchu a pak je zmlátila - CechTek.bloguje.cz ZDE

"V pátek dne 14. listopadu kolem jednadvacáté hodiny bylo na linku tísňového volání přijato oznámení, že se má v prostoru ulice V cibulkách v Praze 5 pohybovat pachatel loupežného přepadení starší ženy."

1. verze událostí: Policie ČR ZDE

Co se stane, pokud někde na Praze 5 údajně dojde k loupeži, popisuje jeden z účastníků události: "Najednou řev a baterky v okně, v první chvíli jsme mysleli, že jsou to náckové, pak na nás přes okno začali mířit pistolí. Vylezli jsme ven, někomu se povedlo utéct na střechu. Lidi dole byli sraženi na zem, kopali do nás, dostal jsem ránu teleskopem. Pak vystřelili do vzduchu a že jestli prý z té střechy neslezou, tak je sestřelí. Samozřejmě slezli. Policajti tvrdí, že na ně z té střechy házeli nějaké kameny, což je blbost."

2. verze událostí, squatter: MP3

Zpráva Štěpána Kotrby o vyklizení squatu mi připomíná, jak se psalo ve velmi podobném duchu o tzv. útoku na Kateřinu Jacques, ze kterého se po volbách vyklubal z části zinscenovaný provokační incident s cílem přilákat mediální pozornost, píše Alexander Vojta a dodává:

Vyklizení neoprávněně vytvořeného squatu považuji za naprostou samozřejmost. Velmi chytré bylo udělat zásah v noci, kdy se dalo očekávat, že tam může být většina uživatelů obydlí.

Ještě před deseti lety jsem si myslel, že většina pitomostí, které lze nalézt v médiích, je důsledkem promyšlené dezinformace. V Poslanecké sněmovně jsem pochopil, že do této kategorie patří sotva čtvrtina z nich. Valná většina pitomostí je dílem dezorientovanosti novinářů. Zprávy, které produkují, jsou obrazem nikoli reálného světa, ale jejich představy o světě, která téměř není korigovatelná informacemi.

Zájem novinářů o pseudoproblémy většinou není důsledkem předpokládané poptávky veřejnosti po blbostech, ale vlastního zájmu novinářů o ně.

Poul Nyrup Rasmussen, predseda Strany európskych socialistov a bývalý dánsky predseda vlády, sa v utorok minulý týždeň zúčastnil na konferencii Sociálna dimenzia Európy, ktorú organizoval Inštitút ASA.

Domnívám se, že návrh Senátu na zákaz KSČM je pouze výrazem snahy zpochybnit prohru pravice ve volbách. Poté, co ODS a její vládní koalice nepřesvědčila občany, uchylují se její senátoři k vyvolávání napětí a prosazování zákazu politických protivníků. Dosti sporná představa demokracie... Společnost však směřuje jinam, než si představuje několik senátorů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a