Za tu dobu k nám přišli z Vietnamu mnozí rodinní příslušníci původních průkopníků. Vietnamské děti chodí do českých škol a mají obvykle nadprůměrný prospěch. Vláda opatření deklaruje jako oddychový čas nutný pro zavedení legislativních změn nutných pro omezení kriminality. Právem však bude vykládáno jako snaha svézt se na xenofobní a rasistické vlně generované rasistickou lůzou. Zavřené dveře postihnou nejen české firmy s nedostatkem dělníků, ale i rodiny, za nimiž nebudou moci přijet staří rodiče, vietnamské zájemce o studium na českých vysokých školách, či vědeckou a kulturní výměnu. Připravuje si tak premiér půdu pro navržení "řádu vietnamského úsměvu"?

Problém hospodářské a jiné kriminality uvnitř vietnamské komunity v České republice je léta generován stavem české legislativy a nedostatečnou ochranou vnitřního trhu. Ve výrobní oblasti zejména institutem "dočasného zaměstnávání pracovníků prostřednictvím agentur práce", který se stal součástí zákoníku práce. České firmy namnoze nezaměstnávají cizince přímo, ale tzv. si je "půjčují" od personálních agentur, které jim je dodají. Firmám odpadají odvody, platby pojištění a starosti s dodržováním ustanovení zákoníku práce. Agentury pak mají zájem na tom, aby se jejich zaměstnanci co nejvíc "točili", protože od každého zájemce inkasují na cizím území poplatek za zprostředkování. U agenturních pracovníků je tak vysoká fluktuace a agenturní mafie zaměstnávají kdekoho, pravidelně však toho, kdo má peníze. Cizinec, který takto ztratí legálně nabytou práci, má v zásadě jedinou zákonnou možnost -- změnit účel pobytu a začít -- bez znalosti češtiny ovšem - "podnikat".

Podezření z korupce na českém konzulátě v Hanoji je tak podepíráno konty majitelů agentur. Českých. Vietnamských. Spolupracujících.

Není to však vietnamská strana, kdo by spolupracovat nechtěl. Vývoz pracovní síly je vietnamská státní politika a tamní vláda podporuje jazykové a odborné přípravky na práci svých občanů v zahraničí. Přestože u nás chybí vyučenci v řadě oborů, není ze strany českého státu o spolupráci na výběru a přípravě odborníků zájem. Kdyby byl, mohl by přece konzulát (či certifikovaná státní agentura) jednoduše prověřit odbornou a jazykovou způsobilost žadatelů. Český stát ale preferuje "volnou ruku trhu", a podle toho tedy praxe vypadá.

Zatímco dříve k nám přicházeli vietnamští občané, kteří prošli kvalitativním sítem, nyní jsou posuzováni výlučně prizmatem platební schopnosti. Není proto divu, že přicházejí i ti, kdo bez skrupulí falšují výrobní značky, dopouštějí se podvodů a jiné trestné činnosti.

To všechno ale i proto, že český stát, potažmo vláda, nemá na pozitivní změně stavu zájem. Chování státu a jeho orgánů není určováno potřebami solidních firem, ale je dáno lobbyingem vykořisťovatelských agentur, které své zájmy prosadily do právních norem schválených krátkozrakým (?) parlamentem. Jestliže tedy vláda viní z odpovědnosti za zavření dveří Vietnamce (všechny a bez rozdílu), vědomě lže. Téměř 30 tisíc hlasů pro Dělnickou stranu v posledních volbách jí zřejmě nedá spát.