Upřímně vítám, že diskuse o radaru XBR se díky BL posouvá z roviny obecných blábolů do roviny technických faktů. K článku "Radar XBR Brdy - Technická analýza a odhad výkonových parametrů" bych jen rád poznamenal dvě drobnosti, píše J. Kokeš:

1) v dosahu první Fresnelovy zóny (tedy v dosahu silného energetického působení radaru a jeho bočních laloků) se ocitnou i hustě osídlená sídliště na JZ Prahy. V této zóně se nachází například sídliště Motol, včetně nemocnice. Zajímalo by mne, jak vedení nemocnice zajistí fungování přístrojů (CT, NMR, ultrazvuk, ...) v podmínkách silného impulsního rušení. Zajímalo by mne, kdo ponese odpovědnost za případné poškození pacientů v důsledku rušení přístrojů XBR radarem.

2)ve frekvenčním pásmu X, ve kterém vysílá radar, tedy v pásmu 8 až 12,4 GHz, leží veškeré vysílání satelitních televizí. Satelitní přijímače jsou mimořádně citlivá zařízení s citlivostí pod 1 mikrovolt. Pokud je paprsek odražený od blízkého cíle rovnou nezničí, s jistotou znemožní příjem satelitního vysílání. Zajímalo by mne, jak to přivítají provozovatelé satelitních TV stanic.

Konečný souhlas s výstavbou radaru podmiňuje vláda nezávislými zdravotními testy, píše MfDnes v článku Vláda jednala v Brdech, obcím slíbila miliony. "První uskuteční američtí vědci na Marshallových ostrovech, kde tento radar už slouží, další proběhne tady u nás v Česku a dělat ho budou naši odborníci," vysvětlil vládní koordinátor Tomáš Klvaňa. "Pokud by některý z těchto testů prokázal, že činnost radaru má špatný vliv na zdraví lidí, stavbu zakážeme," slíbil Mirek Topolánek.

Cožpak o radaru rozhoduje vláda? Pokud se nemýlím, tak o pobytu cizích vojsk na území státu rozhoduje Parlament,a to v obou komorách, upozorňuje Jan Golan. Nebo že by se měla měnit Ústava? Nebo se pan Topolanek domnívá, že ji není nutno dodržovat?

Tato vláda mi začíná připomínat svoji servilitou a pohrdáním právem vlády normalizační, dodává.

V rubrice "Z vašich dopisů" (v plzeňské regionální příloze) píše v MFD jakýsi Škába, stár 88 let, že prý:

"V srpnu 1968 mi bylo 49 let. V žádném tisku jsem tehdy nečetl, v žádném rozhlase neslyšel a v žádné televizi jsem neviděl sebemenší nesouhlas s násilnou vojenské okupací naší republiky ruskou armádou!"

Když už tedy pan Škába nepobral rozumu v roce 1968 ani nyní, měl by alespoň redaktor lokální přílohy Polívka rozeznat, co je to za blábol. Otec jeho předchůdce Nedvěda, novinář Stanislav Nedvěd, řídil v roce 1968 vydávání protiokupační Pravdy a vedl redakci v protiokupačním duchu až do svého vyhazovu a pak dělal v kotelně až do listopadu 1989. Činnost dnešních vládních propagandistů uráží nejen jeho památku, píše František Řezáč.

Pozn. JČ: Ono se tedy v srpnu 1968 v médiích neprotestovalo proti sovětské okupaci? To je tedy zase nový rekord v zkreslování historických skutečností. A co je tohle? (viz fotografie zvláštního vydání časopisu Svět v obrazech). Je z (malé) sbírky vzdorného československého tisku, vystavené na internetu péčí Michigan University ZDE. Proboha, vždyť hrdinný odpor médií proti okupaci, rozhlasu, televize a tisku byl snad nejslavnější kapitolou československé historie za celé dvacáté století. Tehdy, víte, ještě česká média nebyla prodejná. A novináři, kteří se tehdy tak hrdinně chovali, to také za normalizace pěkně odnesli. To se bude nyní potlačovat i tato historická skutečnost?

Americké letectvo zahájilo vyšetřování incidentu, kdy bombardér B-52 Stratofortress přeletěl minulý týden celé Spojené státy omylem vyzbrojený jadernými střelami.

Nejprve bylo zjištěno, že se postrádá pět jaderných střel. Posléze vyšlo najevo, že střely, které měly být zlikvidovány, byly omylem namontovány na bombardér, který pak přeletěl celé Spojené státy ze Severní Dakoty u hranice s Kanadou až do Louisiany na jihu. Každá jaderná hlavice W80 - 1 měla sílu 5 - 150 kilotun.

Let se uskutečnil 30. srpna, z letecké základby Minot Air Force Base v Severní Dakotě na Barksdale Air Force Base nedaleko Bossier City v Louisianě. Incident vedl k prověrce procedur na všech amerických leteckých základnách. Činitelé ubezpečili veřejnost, že "nehrozilo žádné nebezpečí". Odborníci poukazují na to, že i kdyby letadlo havarovalo, rakety by nevybuchly, ale došlo by pravděpodobně k úniku radioaktivního materiálu (plutonia či obohaceného uranu).

Podrobnosti v angličtině ZDE

V Německu byli zatčeni tři muži na základě podezření, že plánovali "obří" útoky na americké základny v zemi, praví se v oficiálním prohlášení. Federální prokurátorka Monika Harmsová uvedla, že tři muži se podrobili výcviku v Pákistánu a shromáždili asi 700 kg chemikálií a výbušnin. Uvedla, že obvinění plánovali útoky na podniky a instituce, navštěvované Američany, jako jsou noční kluby, hostince a letiště.

Italský operní zpěvák Luciano Pavarotti (71) zemřel doma v severoitalském městě Modena. Trpěl rakovinou slinivky břišní. Z nemocnice byl propuštěn 25. srpna. Operaci rakoviny se původně podrobil v New Yorku v červenci 2006. Od té doby nevystupoval.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Luciano Pavarotti, asi nejlepší, určitě však nejpopulárnější, operní zpěvák, tenor, posledního století, umřel dnes nad ránem. Věděl jsem, že je těžce nemocný, a věděl jsem, že jeho kariéra je uzavřena, smrt je ale vždycky překvapivá. Světové deníky publikují nekrology, vyzdvihují nevšední um, osobnost, úžasné projekty a vstřícnost, s níž zpěvák přistupoval k modernímu publiku a k moderní hudbě. Ale je to všechno? Pro mne osobně představuje Pavarotti velkou kontinuitu dokonalosti staré kultury, kontrastující s chaosem moderní doby, v níž se za umění považují často spíš (pseudo)myšlenky než umnost provedení. Miluji "vážnou hudbu" ( a já osobně právě spíše tu "nevážnou vážnou hudbu", jakou psal třeba Rossini) právě proto, jak je ladná, bohatá, jak v ní vítězí duch nad hmotou, duch zvládající látku zvuku. Pavarotii právě to dokázal ukázat, aniž by se povyšoval, aniž by vnášel jakékoli snobské pohrdání modernitou. A to je nesmírně důležité! Vysokost pravé, nádherné kultury netkví v tom, že se kanonizuje a balzamuje a povýšeně vychvaluje, nýbrž v tom, že prostě a jednoduše ukazuje svou sílu jen svou vlastní silou. Kdo slyšel zpívat Pavarottiho, ten tohle mohl zažít.

Kdo si chce vzpomenout na krásné chvíle tří tenorů, ať si klikne SEM (ještě lepší než hudba a zpěv je výraz Lucianovy tváře!):

Přiznám se, že jsem měl pro Britské listy rozepsaný úplně jiný článek. Ale po přečtení příspěvku Štěpána Kotrby "Chcete prezidentem Klause? Najměte si Paroubka" a Jaroslava Foldyny "Jen být vládou ovládáni není demokracie, aneb recept na poctivost politiky ČSSD" jsem usoudil, že luštění myšlenkových gulášů nejrůznějších suverénů, naivně se domnívajících, že definitivně zlikvidovali teoretický odkaz zakladatele socialismu, ponechám na jindy. Z torza svého původního textu si však dovolím ocitovat alespoň jednu větu, kterou bych nazval "paradoxem Marxových omylů". Ta věta zní: "Marx se zajisté v mnoha svých hypotézách mýlil, nikdy však v té, ve které právě tu chybu hledáme".

Musím se přiznat, že k oběma uvedeným statím nemám téměř nic, co bych kritického dodal, tak jsou precizní. A právě to mne děsí.

Polemika s článkem Štěpána Kotrby "Chcete prezidentem Klause? Najměte si Paroubka"

Volba prezidenta a bytové družstevnictví? Obojí potřebuje zdravý rozum, aneb nehledejme ideologické spory tam, kde nejsou.

Navzdory přítomnosti největší mírové mise OSN ve světě o počtu cca. 17 000 osob, zůstává střední Afrika v sevření krvavé občanské války, jejíž hlavní obětí je civilní obyvatelstvo východní oblasti Demokratické republiky Kongo a sousedních států. Hlavní důvod je zřejmý: záplava malých a lehkých střelných zbraní prostě znemožňuje dodržení příměří i autoritu mírových vojáků OSN, což vylučuje uplatnění mírových mandátů mise MONUC (Mission des Nations Unies en République Démocratique du Congo), jež je v činnosti od roku 1999.

Je to až okouzlující, jak ono staré úsloví o postřelené kachně, potrefené huse, či jiném živočichovi, který se ozve, potvrzuje znovu a znovu. Václav Havel řekl v Polsku něco, co je naprosto přirozené a standardní. Řekl, že by se na očekávané mimořádné polské volby měli přijet podívat pozorovatelé. Řekl to i způsobem a dikcí, které nenavozovaly v žádném ohledu pocit nějakého poučování nebo hraběcí rady. Přesto se v Polsku zvedla vlna odporu a pokřiku, co že si to ten Havel dovoluje radit polským demokratům. Prý tím urazil celou polskou demokratickou tradici a Bůh ví co ještě. Zazněly hlasy o tom, že tím bylo Polsko přiřazeno k jakýmsi podivuhodným pseudodemokraciím a hned byly některé vyjmenovány...

Hlasy kritiků Havlovy poznámky řekly o stavu demokracie v Polsku daleko více než sama Havlova poznámka.

Český exprezident opět vystoupal na vrchol pomyslné hitparády trapnosti, když při prezentaci své knihy Prosím stručně v Krakově stihl -- a právem -- rozzuřit celou polskou politickou scénu bez ohledu na politickou příslušnost. Tento masmédii kdysi opěvovaný "humanista" prohlásil, že by se v Polsku měly uskutečnit předčasné volby, nad jejichž průběhem by bděli mezinárodní pozorovatelé.

Havlův výrok je z té předlouhé řady trapností, kterých se čeští politici tak rádi dopouštějí a která před prázdninami vyvrcholila devótně proamerickým popěvkem české ministryně obrany Parkanové. Té řady, která se ale často vůbec neskládá jen z obyčejných faux pas, která se v politice i v životě občas stávají.

Pan Dučák ve svém článku "Ako je to s neomylnosťou pápežov" vychází z Malého teologického slovníku, který má hlásat římskou teologii. Jistě, chtěl vysvětlit, jak sama římská církev chápe papežskou neomylnost, a to řekl celkem dobře. Problém je v tom, co řečeno nebylo. Dogma o papežské neomylnosti vzniklo až v roce 1870 na Prvním vatikánském koncilu za podivných oklností, kdy papež Pius IX. pod vlivem osobních zklamání z evropské politiky hledal cestu k udržení neudržitelného postavení papežství. Křesťanská církev, ať už jakéhokoli vyznání, do té doby nikdy žádnou svou hlavu neprohlásila za neomylnou. Ve scholastice dokonce existovaly pragmatické argumenty typu: kdyby byl papež neomylný, co bychom dělali, jestliže by zešílel a začal ex cathedra tvrdit to či ono? Tohle je mimo jiné krásný příklad vyspělosti středověké teologie, kdy křesťanství rozvíjely ty nejlepší mozky Evropy, ve srovnání s úpadkem teologie v devatenáctém století, kdy nejlepší mozky Evropy bojovaly proti tmářství církve.

Prezident Ruské federace Vladimír Vladimirovič Putin nebude druhým Gagarinem. Oznámil to Anatolij Perminov z Federální kosmické agentury a popřel tak nedávné, značně provokativní spekulace o tom, že právě první občan se stane domácím průkopníkem astroturistiky. Stejně jednoznačně odmítl český premiér možnost výměny některých svých podřízených. Šeptanda šla o ministrovi spravedlnosti Jiřím Pospíšilovi a ministryních školství Daně Kuchtové a obrany Vlastě "Radar" Parkanové. Ustáli to všichni, do jednoho, a to přesto, že by si posledně jmenovaná členka vlády zasloužila odvolat minimálně právě za "kosmický trapas" s hudbou sfér. Křesťanskou demokratku Parkanovou od hudebního expozé na veřejnosti obtížno spatřit, hraje mrtvého brouka. Její výkon v silovém resortu je obdobný. Kdyby, při vší úctě, vykonával tuto odpovědnou funkci namísto lidovecké sestry sněhulák, ani by se to nepoznalo.

V Žukovském nedaleko Moskvy proběhl ve dnech 21. až 26. srpna osmý Mezinárodní aerosalon MAKS 2007. Slavnostního zahájení aerosalonu, který se konal pod záštitou vlády Ruské federace, se zúčastnil i prezident Putin. Letošní ruský aerosalon neskrýval ambice stát se rovnocenným konkurentem tradičních přehlídek letecké techniky, britského Farnborough International Airshow a francouzského Le Bourget. Vše nasvědčuje tomu, že to není nereálné.

Mnozí komentátoři v ruském tisku i televizním vysílání se shodují v názoru na dosud nebývalý politický význam aerosalonu. Do jeho kontextu zařazují i fakt, že v předvečer zahájení MAKS ruské strategické bombardéry po patnácti letech obnovily nepřetržité bojové hlídkování ve vzdušném prostoru podél břehů severní Evropy, Aljašky a kolem vybraných amerických vojenských základen na ostrovech světových oceánů. Ruské letouny přitom mají nést také jaderné zbraně.

Rakouská televize ORF odvysílá kritickou analýzu oficiální verze událostí z 11. září 2001, film 9/11 Mysteries od režisérky Sophie Smallstorm, upozorňuje Martin Škapík. Další podrobnosti v němčině ZDE

Rád bych reagoval na článek p. Davida "Jednostranné pohledy na vyklizení kodaňského Ungdomshuset a následné demonstrace", píše Václav Christov.

Pisatel ve svém pohledu z druhé strany nebere v úvahu přirozený vývoj uvnitř squattu. Vývoj od sebeurčení a boje za vlastní zázemí (snahy o alternativu) až po rozvoj a organizaci alternativní kultury, snahu obyvatel Ungdomshuset o přechod z pasivně-negativní role do role aktivně-pozitivní. Naopak se snaží tento vývoj znehodnotit tlachy o skrytém vlivu politických subjektů na dění ve squattu.

Priznám sa, že dosť dobre nechápem aktivity českej vlády. Jej nezodpovedný a dobrodružný postoj k výstavbe radaru totiž vystavuje ČR negatívnym reakciám zo strany EÚ, ale aj Ruska. Známe sú skeptické postoje k protiraketovému systému u mnohých nemeckých politikov, ale negatívne ohlasy vychádzajú aj z Rakúska a iných európskych krajín, vrátane Slovenska. Slovenský premiér Fico sa jasne vyjadril, že nesúhlasí s výstavbou systému v Poľsku a v Čechách.

Česká vláda premiéra Topolánka by nemala zabúdať na to, že sa Česká republika nikdy nestane 51. štátom USA, ale už teraz je a aj zostane členom EÚ.

Projekt "tak trochu jiné reality show" Odhalení s nástupem školního roku obnovuje vysílání tříminutových magazínů v pořadu Dobré ráno České televize a pokračují i přímé internetové přenosy. Gorilí hrdiny můžete sledovat na ČT1 a ČT24 vždy v 6.40 ráno, přímý televizní přenos během rekonstrukce interieru pavilónu v pražské zoo pak také na internetu Českého rozhlasu Leonardo.

Od 1. září probíhá rekonstrukce vnitřní části pavilonu goril v pražské zoo. I během rekonstrukce bude v provozu 5 kamer, které zajistí přímý přenos ze života pražských goril. "Přenos bude zajištěn díky umístění jedné otočné kamery a jedné statické kamery ve venkovním pavilonu, dvou statických kamer v ložnicích goril a jedné kamery ve vnitřním pavilonu, díky které budou mít přívrženci projektu a goril možnost sledovat průběh rekonstrukce vnitřního pavilonu," sdělil zástupce ředitele Českého rozhlasu Online Jiří Malina.

Odhalení na internetu ZDE

Odhalení jako TÉMA BL

Opravdu je situace kolem íránského jaderného programu tak vážná, že si zasluhuje tolik mediální pozornosti z obou stran politického spektra? Situace na iráckém bojišti má být 15. září podrobena neúprosné analýze před miliardovým televizním publikem. Lze čekat něco převratného z úst amerického prezidenta? Asi těžko, sledujeme-li počínání nové válečnické krve nasazené do bitvy na počátku roku. Podle projevů amerických neokonzervativních politiků, fanatických sionistů a křesťanů, hysterického víření válečných bubnů amerických médií, hlavně televize Fox, ale i předních kandidátů na prezidentský úřad z řad Demokratické strany to vypadá, že se osudné fiasko v Mezopotámii přesouvá do Persie s vyhlídkami, které nejsou vůbec růžové.

Čínští hackeři, podle některých spekulací z čínské armády, útočí na počítačové sítě britských ministerstev, uvedl list Guardian. Zaměřili se na síť na ministerstvu zahraničí a na dalších klíčových ministerstvech. Ministerstvo obrany odmítlo se vyjádřit, zda se stalo terčem útoků. V důsledku jednoho incidentu přestal loni fungovat počítačový systém v britském parlamentu. Posléze se zjistilo, že to byl organizovaný útok čínské hackerské skupiny, uvádí britská vláda.

Tyto informace přicházejí poté, co byly zveřejněny zprávy, že hackeři z čínské armády údajně pronikli letos v červnu do vojenské počítačové sítě Pentagonu. Podle listu Financial Times to byl nejúspěšnější počítačový útok na americké ministerstvo obrany v historii.

Americký axiom: Kolik demokracie se vyveze, tolik jí doma chybí.

Českou vládu na jejím dnešním zasedání ve Spáleném Poříčí přivítalo mužstvo fotbalistů s tvářemi politiků, kteří se nejvíce zasazují o to, aby se Brdy v blízké budoucnosti staly dějištěm mistrovství světa ve zbrojení.

"Naše vláda se chová jako organizační výbor MS ve zbrojení. Připravuje u nás hřiště pro velké vojenské hráče a občany se snaží přesvědčit, aby se stali nadšenými diváky. Ministryně obrany již dokonce nazpívala hymnu šampionátu," řekl Martin Kloubek z Greenpeace ČR.

Podstatným rysem debaty o možném umístění protiraketového radaru na našem území je od samého počátku nedostatek relevantních informací jak o politických, tak o technických stránkách projektu. V plné míře se to týká i samotných údajů o technických charakteristikách radaru XBR na Kwajaleinu, jenž má být údajně po modernizaci a přejmenování na EBR a umístěn v Brdech. Neprůhlednost projektu se však netýká jen zamýšleného radaru v ČR, ale byla příznačná již pro projekty v samotných USA.

Například studie "Rozmístění národní protiraketové obrany. Závěrečný protokol o dopadu na životní prostředí" z července 2000, kterou zpracovalo americké ministerstvo obrany pro zvažovaný projekt výstavby XBR radaru na ostrově Shemya poblíž Aljašky, uvádí opravdu kuriózní větu:

V souvislosti s připravovanou instalací radaru protiraketové obrany USA v prostoru ČR (lokalita Brdy) probíhá již mnoho měsíců poněkud zvláštní "mimoběžný dialog" státních představitelů a veřejnosti. Častým argumentem v něm bývá "nedostatek odborných informací". Veřejnost si na něj stěžuje a vláda jím naopak zdůvodňuje, proč rozhodování nemůže přenechat občanům v referendu. Je pravda, že věrohodných a spolehlivých technických informací o parametrech radaru je málo. Co však chybí především, je věcná diskuse a respekt k odlišnému názoru. Převažují mediální manipulace, mlžení a znevažování. Obavy z účinků radaru na lidské zdraví i jiné oprávněné výhrady jsou zlehčovány. Takový způsob argumentace nebudí důvěru.

Následující technickou analýzu a odhad parametrů radaru, jenž má být umístěn v Brdech, vypracoval odborník, který v oboru radiolokace aktivně pracoval řadu let. Analýza čerpá výhradně z veřejně dostupných materiálů (s přesným odkazem na zdroj) a ze znalosti fyzikálních vztahů z radiolokace, doplněné o logiku a ověřovací výpočty.

článek vychází v zářijovém čísle odborného měsíčníku ATM, který bude v prodeji od 7. 9. 2007

Kaplička na hoře sv. Kateřiny. Fotografie zaslal Jan Schneider.

Dívám se a přemýšlím. Který z kandidátů na budoucího prezidenta České republiky je tím nejlepším? Těžko říct.

Přípravy na jeho volbu však připomínají tragikomedii, za kterou by se nemusel stydět ani Ladislav Stroupežnický. Já se ptám: "Vážení poslanci, proč se domníváte, že právě vy rozhodnete nejfundovaněji o našem novém prezidentovi?". Lidé přeci nejsou tak hloupí, aby si z navržených kandidátů vybrali toho, který jim vyhovuje nejlépe!

Nevidím žádný důvod, proč by občané neměli volit svého prezidenta přímo. Naopak, existují důvody k přímé volbě:

Když se George W. Bush odvolává na analogii s Vietnamem při zdůvodňování pokračující přítomnosti Spojených států v Iráku, dává tím najevo beznaděj a zlovolnost. Po velmi dlouhou dobu Bushova administrativa tuto analogii popírala. Činila tak ze zřejmých důvodů. Většina lidí si z Vietnamu pamatuje pouze to, že Spojené státy utrpěly porážku, a důsledkem této porážky bylo oslabení americké moci ve světě. Významná skupina lidí ve Spojených státech nicméně věří, že Spojené státy mohly tuto válku vyhrát, kdyby politikové neztratili odvahu. Publikum, které si George W. Bush vybral pro svůj projev 22. srpna, v němž použil zmíněnou analogii, bylo výroční shromáždění organizace jménem Veteráni zahraničních válek. Lze s jistotou říci, že toto specifické publikum tvořili převážně lidé sdílející názor, že válka ve Vietnamu se dala vyhrát a že se proto dá vyhrát i válka v Iráku.

Před dvěma dny se do Jižní Koreje vrátilo devatenáct jihokorejských rukojmích. Původně jich bylo třiadvacet, ale dva rukojmí Taliban v Afghánistánu usmrtil. Dvě ženy,které byly propuštěny dříve než ostatní, se vrátily do Koreje a musely být v důsledku špatného zdravotního stavu okamžitě hospitalizovány.

Tato skupina rukojmích patří k jedné jihokorejské protestantské církvi. Údajně to byli jen zdravotničtí dobrovolníci, ale o jejich opravdové motivaci se vždycky vedly od jejich zajetí spory a jihokorejská veřejnost se domnívá, že se tito lidé do Afghánistánu vydali jako misionáři.

Před odletem se z legrace vyfotografovali na největším jihokorejském letišti Incheon International Airport. Z těch fotek vyzařuje jejich nadšení. Na jedné z fotografií je jasně vidět tabule s vládním varováním, že Afghánistán je jednou z nebezpečných zemí a že se tam nemá jezdit. Přesto se na tom snímku velmi radují.

(Autorka je jihokorejská reportérka Britských listů)

19 South Korean hostages returned to South Korea 2 days ago. Initially there were 23 of them, but two were killed by the Taliban in Afghanistan. Two women, who had been released before the other were set free, came back to Korea and were hospitalised due to their ill health. The rest of them were also immediately taken to the hospital due to maltreatment in Afghanistan.

This group belongs to a Protestant church in South Korea and allegedly they were only medical volunteers, but their real motivation has always been debated since their capture and the South Korean public believes that they went as missionaries.

They took mocking photos at Incheon International Airport before their departure which depict their enthusiasm. It can clearly be seen in one of the photos that they were next to a government warning sign saying that Afghanistan is one of the dangerous areas to visit. They seemed very happy in that photo.

(Max Park is Britské listy's South Korean correspondent)

V té všední každodennosti našich životů jakési "vzrůšo" denně skýtají zřejmě především jen relace televize, senzační titulky bulvárního tisku, decibely z rozhlasu, anebo nepostradatelný mobil. Už méně často nás nažhaví výprodejové a "akční" ceny hypermarketů. A nepříjemně nás překvapí nečekaná zácpa na silnici, kudy potřebujeme zrovna jet. Zaměstnání vzrušuje snad jen workoholika. S politikou angažovaně počítá jen málokdo. I když nás ta politika rozmanitě zavazuje, ať už se nám to třeba nelíbí. Lord Palmerston kdysi prohlásil, že nejsou stálí ani přátelé, ani nepřátelé, jen zájmy přetrvávají. Ale ani ty zájmy nevykazují standardy, na kterých bychom mohli stavět zítřejší jistoty. Náš věk -- 21. století -- nazýváme hrdě "informačním", jenže spolehlivost a kvalita poskytovaných informací mohou být na štíru s realitou.

Jednou z věcí, které českým občanům zatajuje "jejich" žoldácká armáda i "jejich" politici, je simulace střetu EKV (exoatmospheric kill vehicle) americké antirakety a nepřátelské hlavice.

Přitom tyto simulace existují a ty, které byly plánovány pro Pacifik, jsa naváděny radarem GBR-P na atolu Kwajalein, zamoří tisíce kilometrů čtverečních oceánu. Střet EKV o váze 110 kg , letící 25 Mach a rakety, vážící 884 kg, letící 5-8 Mach, to vše na hranicích atmosféry, nemůže zůstat bez následků. Trosky letí dvěma směry ještě hodně dlouho různým směrem, rozpadnou se na kusy, dopadnou v širokém okruhu. Každý kus pozůstatků bude mít vlastní směr i kinetickou energii, jako funkci hmoty a rychlosti kolize a síly a směru výbuchu. Neshoří v atmosféře, jak se snaží namluvit brdským občanům i televizním divákům vojáci a politici. Těžký a přitom rychlý kus pozůstatku bude mít více kinetické energie než menší, pomalejší kus pozůstatku. Odpor vzduchu, obzvláště vítr, má pak velký vliv na místo dopadu. Nedej bůh, aby část z nich byla radioaktivní. Ale to budou všechny, mají li být ony hrozby "darebáckých států" , kterými vyhrožují Američané, reálné. Pro své občany americká armáda popsala scénáře dopadu zbytků střel do Pacifického oceánu v roce 2001 přesně - i s mapami a vysvětlivkami a zdůrazněním, že testy neohrozí letové trasy. Pro scénáře atomové války nad Evropou Američané i čeští generálové mlčí. A vědí proč. Místo dopadu trosek (v případě sestřelení jaderné rakety radioaktivní) totiž měří 12x10 stupňů. Česká republika se vejde do tohoto prostoru dvakrát... Fotogenický a populární senátor Töpfer či vládní propagátor radaru Klvaňa by řekli - nutná daň za obranu demokracie...

mapa jednoho ze scénářů dopadu zbytků po střetu "darebácké" rakety s "přátelským" EKV do Pacifického oceánu ZDE

Rovněž je ale málo pravděpodobné, že by vypukly kvůli zmrzlině, jak píše pan Vyskočil ;-) Dokážu si však představit, že když bude celosvětově trochu horší úroda, začnou různí spekulanti hromadit zásoby obilí a problém, který by původně vyřešily třeba jen státní rezervy, přeroste v extremní růst cen. Na jedné straně budou hladovět ti, kteří si nemohou potraviny za zvýšené ceny dovolit v odpovídajícím množství, a na druhé straně bude hnít nahromaděné obilí v sýpkách spekulantů a/nebo bude dostupné jen vyvoleným. Finanční sektor se s globalizací a inovacemi stává tak neprůhledný, že mnohdy ani lidé, kteří se v něm pohybují, nevědí přesně, co a jak funguje a jaký je jeho aktuální stav. Právě proto je tento sektor k davovým psychózám náchylnější, píše jeden český finanční odborník.

Dnešní MF Dnes uveřejnila pod názvem "Debata o radaru: starostové jednat nechtějí" píárový článek podepsaný ministryní obrany Vlastou Parkanovou.

Jádrem sdělení jsou tyto věty: "...možná právě tato vstřícnost vnesla do našeho vztahu s některými starosty základní nedorozumění. To, co jim nabízíme, není spolurozhodování o tom, zda radar ano, či ne, ale záruky, že pokud o jeho výstavbě bude rozhodnuto, jeho provoz nebude poškozovat zdraví obyvatel ani přírodu v okolí," píše Václav Hála z Horních Řepčic.

Co modernizace sociální demokracie nemůže být: - neměla by být, něčím jako PR agenturním úkolem přitáhnout nové „zákazníky“ nebo „spotřebitele“. Nemůže být něčím jako reinkarnace iluzionisty Davida Copperfielda s cílem okouzlit masy. Nemůže být - falešným makeupem na politickou tvář ČSSD. Použití výrazu „rebranding“ spíše značí zakomplexovanost politiků jednak vůči „kvetoucímu“ reklamnímu průmyslu a jednak vůči mladé generaci. Ten makeup je pak jen divadelní šminka - a nebo šmíra.

Málokdy Českou televizi chválím, neboť se většinou zabývám (ne)objektivitou a arogancí zpravodajství a politické publicistiky, manipulativností některých dokumentů či nevyváženosti programu, blížícího se více komerčním televizím, než ideálu veřejné služby. Dnes chválou nechci šetřit, protože Česká televize určila laťku ostatním komplexním pojetím své grafiky a určila tak i laťku vizuální kultuře v ČR. Musím říci, že designeři v České televizi ukázali velmi kultivovaný a střízlivý přístup ke grafickému obalu ČT1, ČT2 i ČT 24. Příklon k funkcionalismu, harmonicky kontrastní barevnost, jemnost struktur nevtíravá dynamika, která vynikne zejména ve zpravodajství a publicistice.