Když centrální banka pumpuje do finančního systému likviditu, jde či nejde o svého druhu dotaci? Odborník tvrdí, že tomu tak není. Jelikož pracuje pravděpodobně v nějaké finanční instituci, může snadno podlehnout tomuto klamu, protože samozřejmě každá půjčka libovolné komerční banky u té centrální je nějak úročena, prostě není zdarma. Lze však proto hned tvrdit, že o dotaci se tedy nejedná? Komerční banka má vícero způsobů, jak získat likviditu, kterou právě potřebuje. Může si půjčit od jiných finančních institucí, anebo nabídnout zajímavé podmínky soukromým osobám. Nakonec pochopitelně zvolí pro sebe nejlepší cestu, jak se dostat k žádaným prostředkům. Jestliže si půjčuje od centrální banky, pak si tam půjčuje proto, že jde o nejlevnější způsob, jak si ty peníze obstarat. Kde však bere ty peníze centrální banka?

Sem se hodí malá vsuvka o tom, co jsou peníze. Nemá cenu rozebírat nějaké teoretické subtilnosti, pouze chci upozornit na fakt, který finančním profíkům pracujícím v té či oné instituci nemusí být docela jasný. Pro ně jsou peníze jen čísly, pouhým předmětem operací. Nijak nemusí zkoumat jejich podstatu, ani nemusí zkoumat, kde se bere jejich hodnota. Za každým tím kouskem papíru však stojí přírodní zdroje, kapitál a lidská práce, které byly spotřebovány při výrobě toho všeho, co je na trhu dostupné a co se za ten papír dá tedy koupit. Centrální banka očividně nemůže vyrobit žádnou hodnotu, pouze umí potisknout papír.

Kde se tedy berou ty peníze, které centrální banka dodává do systému v dobách krizí? A teď nemyslím ten potištěný papír, případně jiné formy, řeč je o skutečné hodnotě za tím vším. Kde se to vše bere, co je tak lacino zapůjčeno komerčním bankám, aby ty s tím zachránily své podkopané pozice? Ta hodnota je pochopitelně naše, jde o práci jednoho každého z nás. Nejmenovaný finanční odborník je omluven, tato nevědomost nijak nepřekáží jeho každodenní rutinně. Kdykoliv si však jeho zaměstnavatel od centrální banky půjčí, ta obratem šáhne do našich kapes, aniž bychom ji mohli samozřejmě přistihnout, protože celou operaci provede tak, že zvýší nominální zásobu peněz. Výsledek je však docela stejný. Proto je pumpování likvidity nesporně dotací, ovšem dotací nejméně viditelnou. Ty ostatní spatříte v podobě DPH, daní z příjmu a tak dále, tato se zhmotňuje jen v jediném ukazateli, jehož významu si veřejnost není docela vědoma, a sice v inflaci.

Otázkou pro pana odborníka je, proč by finanční systém měl být tak náchylný "psychózám", jak nám tvrdí ve svém pokusu vysvětlit, proč je nezbytně nutné všecko to pumpování likvidity (tedy jen další zdanění). Totéž by přeci mohl tvrdit kdokoliv, třeba výrobce zmrzliny. Lidé očividně každé léto propadají davové psychóze a žádají jeho produkty v míře v zimě nebývalé. Běda však, když přijde léto chladné! To pak jej čekají namísto zisků těžké ztráty. Proč na pomoc tohoto odvětví nepřispěchá stát a proč nenapumpuje i tam peníze? Stejně tak do všech dalších sektorů. Vždyť podnikatelé čelí nejistotě dnes a denně, spotřebitel je nevěrný jejich produkci, jeho chutě jsou proměnlivé. Čím je tedy ten finanční sektor tak zvláštní!?

Odpověď nespočívá ve výlučnosti podnikání pana finančního odborníka. Kšeft je to stejného druhu jako kterýkoliv jiný, platí pro něj stejné zákonitosti jako pro kterékoliv jiné podnikání, které je cele závislé na dotacích. Ano, finanční systém se tak pevně spoléhá na tento pravidelný příjem, že není již dávno schopen fungovat bez něho. Banky by se zhroutily, kdyby měly lidem nabídnout dostatečně vysoký úrok, aby ti jim dobrovolně zapůjčili své prostředky. Namísto toho vymáčknou z občanů potřebné peníze s pomocí centrální banky, za níž stojí celá donucovací moc státu, získají je i proti jejich vůli. Anebo snad kdokoliv z vás je potěšen pravidelným úbytkem reálné hodnoty hotovosti ve svém držení?

Finanční instituce, která si může být jista tím, že v okamžiku potřeby získá z centrální banky potřebnou likviditu, se může pochopitelně chovat jinak než instituce, která stojí na vlastních nohou a nezná způsob, jak v těžkých dobách šáhnout do cizích kapes. Díky dotacím celý finanční systém jedná nezodpovědně, půjčuje víc, než by si mohl jinak dovolit. Nemohou za to manažeři těch institucí, jak mnozí soudí a neprávem volají po jejich ztrestání. Každý takový manažer jedná v nejlepším zájmu svých zaměstnavatelů, když půjčuje v průběhu konjunktury kdekomu bez ohledu na jeho bonitu. Bohužel právě existence dotací způsobuje, že jednat v zájmu svých zaměstnavatelů znamená zároveň jednat PROTI zájmům celé společnosti. Jakmile přijde krize, finanční domy nemají ani zlomek potřebného krytí, zato mají spousty nedobytných pohledávek. Pokud by jim centrální banka rychle neposkytla mimořádnou dotaci, přenesla by se krize, jak správně anonymní odborník říká, do celé ekonomiky. A ejhle, je tu recese. Jenže to není následek žádné davové psychózy, smyšlené inherentní nestability finančního sektoru, jde o pouhý dopad všeho toho dotování a vytváření bubliny falešného bezpečí.

Nepochybuji, že onen nejmenovaný finanční odborník sepsal svůj text v nejlepší víře, ve snaze varovat veřejnost před krizí, kterou by pád finančních institucí přinesl. Specializace ekonomické disciplíny je ohromným neštěstím a toto je jejím typickým důsledkem. A sice názor opentlený autoritou odbornosti, který však nevidí dál, než kam sahá autorův kancelářský stůl. Nezbývá než dotyčné vyzvat, aby znovu otevřeli učebnice a rozpomněli se. Ostatně není to tak špatná rada, stojí za následování každému, kdo nemá rád tahání za nos.