V tomto chudobou a konflikty zmítaném regionu, ale i jinde v Africe, například v Somálsku, Sierře Leoně, Libérii či Pobřeží slonoviny pokračuje nekontrolovaný obchod s malými a lehkými střelnými zbraněmi se stále cyničtější a brutálnější bezohledností, a to navzdory existujícím rezolucím RB OSN zakazujícím jejich vývozy a obchodování s nimi.

Současná občanská válka ve střední Africe vypukla v r. 1998 po pádu korumpovaného režimu prezidenta Mobutua. Po téměř deseti letech jsou důsledky ohromující; přes 3 milióny zmařených životů, zmařené možnosti využití post-mobutovské příležitosti k obnovení zkrachovalé ekonomiky země s obrovským lidským i přírodním potenciálem a trvalé ohrožení regionální stability.

Pokračování podobných lidských i materiálních devastací způsobených bezohlednou ziskuchtivostí celosvětového spojenectví "obchodníků se smrtí" umožňuje kromě jiných důvodů i absence mezinárodního kontrolního režimu přesunů, obchodních či neobchodních, malých a lehkých zbraní. Rozhodující úlohu přitom hraje neústupnost vlád i politiků tváří v tvář beztrestně prosperujícímu krvavému obchodu, na němž profitují i stejně bezohlední místní váleční štváči, jichž se často, jak ukazují skutečnosti například z Afrického rohu, s očividnou protimluvou o dodržování lidských práv, hovořící "mezinárodní společenství" zastává.

Je třeba připomenout, že i když se většinou hovoří o "ilegálním obchodu", nebo "ilegálním šíření" malých a lehkých střelných zbraní, největší podíl těchto zbraní pochází z legálních zdrojů se státem povolenými obchodními licencemi. To vysvětluje proč právě vlády nejsou příliš ochotné přijmout dohodu o nějakém druhu mezinárodního režimu kontroly a dohledu nad obchody či jiných formách přesunu malých a lehkých zbraní.

Nezodpovědnost takového postoje je třeba odsoudit jeho konfrontací s brutálním údělem dětských vojáků z Libérie či jižního Súdánu, znásilněním konžských žen, ale i kriminalitou zamořených velkoměst jižní Ameriky a šíleným zabíjením na amerických školách.

Na to, ale i na mnohé další neblahé skutečnosti spojené s nekontrolovaným obchodem a šířením malých a lehkých střelných zbraní, upozorňuje nejnovější zpráva Small Arms Survey 2007: Guns and The City, kterou zveřejnila v posledních dnech srpna nezávislá Small Army Survey při Graduate Institute of International Studies sídlící v Ženevě (http://www.smallarms.survey.org)

Tato zpráva, soustřeďující se na složité souvislosti mezi rostoucí urbanizací a globálně se zvyšujícím násilím, při nichž hrají klíčovou roli právě střelné zbraně (firearms), upozorňuje na stupňující se brutalitu páchaných násilností a bezprecedentní lidské bezpráví i materiální škody, jež má na svědomí obchod a šíření lehkých a malých zbraní zvláště v Africe, jihovýchodní Asii a Jižní Americe.

Pozoruhodné je zjištění, že nejvíce střelných zbraní koluje mezi civilním obyvatelstvem; 650 miliónů z celkových 875 miliónů kusů. USA s 270 milióny kusů, cca. 40% z celosvětového počtu, drží primát ve výskytu střelných zbraní mezi civilisty s poměrem 90 zbraní na 100 osob.

Jak je v této zprávě správně připomenuto, z hlediska obětí násilí páchaného s těmito zbraněmi není důležitá jejich provenience. Na druhé straně je ovšem velmi důležité, že 60 až 80% zbraní je vyrobeno po získání potřebné technologie od vyspělých zemí. Takto se ročně vyrábí 530 až 580 tisíc kusů střelných zbraní různého druhu, nebo jako nelicencovaných kopií, což představuje právě těch 60 až 80% výrobků podílejících se na propagaci pokračujícího násilí, tedy i porušování lidských práv, o jejichž obhajobě se nejvíce mluví.

Velmi důležitá je i prokazatelná pozitivní korelace mezi nízkou cenou zbraní a vyšším rizikem výskytu konfliktu. Čím účinnější regulační mechanizmy se vyskytují v nějaké zemi, tím větší bývají prodejné ceny zbraní, tudíž dostupnost zbraní není snadná. Tak například "africké ceny" Kalashnikovů jsou až 200x nižší než světový průměr.

Dostupnost ovšem ovlivňuje i vztah mezi poptávkou a nabídkou. Jak ukazuje případ Iráku, kde poptávka překračuje nabídku, je možnost šíření střelných zbraní vysoká. To potvrzují i teprve nyní se provalující případy, mimo jiné i za přispění vlivné polooficiální instituce Government Accountability Office, úzce spolupracující s americkým kongresem, mizení zbraní a dalších vojenských materiálů (viz např. případ s ochrannými vestami z ČR) neznámo kam. Není pochyb o tom i to, že významně přispívá k neudržitelné situaci v Iráku, na niž již koncem loňského roku upozorňovala další instituce monitorující sebezničující zahraniční politiku Bushe II. a spol. v této zemi - Centre for Defense Information v článku R. Myerscougha a R. Stohla "Uncontrolled Small Arms Perpetuate Insecurity in Iraq" ze dne 6. prosince 2006 (http://www.cdi.org).

Nekontrolovaný obchod a šíření malých a lehkých zbraní podkopávají mezinárodní úsilí, a to nejen OSN, ale i Africké unie. Nezákonné dodávky přispívají k udržování napětí v ohniskách konfliktu, a tím i umožňují nenadálé vypuknutí nových nepřátelství. Posilují autoritářské tendence vedoucí k přímému nebo nepřímému porušování lidských práv obyvatelstva.

V 60. letech se italský spisovatel Curzio Malaparte dostal do nemilosti díky literárnímu stylu někdy pojmenovanému jako realistická absurdita. Podle ní je ohavnost války třeba vylíčit tak věrně, aby působila tak, že by lidi odpuzovala a nutila je jednat opačně. Například absurditu osvobození porážené Itálie charakterizoval perspektivou ještě absurdnějších chumáčů plavých chlupů, jimiž se ve svých intimních partiích ustrojovaly jinak krásné Neapolitánky tak, aby účinněji vábily "své černochy".

Je pochopitelné, proč tato "malapartovská absurdita" vyvolala nevoli, není totiž vymyšlená, ale je tudíž děsivá, stejně jako válka, která s sebou přináší celé řetězce dalších podlostí a ničemností.

To je ovšem mimo jakékoliv chápání takového druhu humanismu zušlechtěného na míru světu, kde se například monopolní výrobce hraček omlouvá za prodej závadných výrobků a kajícně je stahuje z oběhu, zatímco někdo jiný beztrestně obchoduje s vražednými zbraněmi a šíří je s vědomím, že mohou skončit v rukou afrických či jiných dětí.