Na začátku osmdesátých let minulého století ve Švédsku hledali odpověď na původ zdravotních potíží některých osob, pracujících u počítačových monitorů. Ty si stěžovaly na svědění kůže, pálení očí, poruchy spánku, bolení hlavy, někdy se u nich objevovala vyrážka v obličeji, závratě, tendence ke zvracení, bolesti kloubů, poruchy srdečního rytmu, zvýšený krevní tlak a mnohé jiné obtíže. Představa o tom, že někteří lidé jsou přecitlivělí k působení elektromagnetického pole, se rychle rozšířila po celém světě. Nejsou řídké případy, kdy zdravotní potíže přisuzované expozici elektromagnetickému poli, dosáhnou nesnesitelné úrovně a kdy postižení lidé opouštějí zaměstnání a vyhledávají k pobytu místa vzdálená od měst.

Hlavním výsledkem jednání konference bylo konstatování, že nebyla nalezena příčinná souvislost mezi expozicí elektromagnetickému poli a zdravotními potížemi, které této expozici postižení lidé přisuzují.

Elektromagnetické pole může mít velkou, často i rozhodující úlohu u osob přesvědčených o tom, že jsou ozařováni. Je dobře známé, že úzkost a strach z neviditelného záření může způsobit u citlivých osob zdravotní potíže, které se projeví měřitelnými a někdy velmi závažnými poruchami. Psychoterapie by v těchto případech měla být součástí léčby.

... jde o psychosomatický syndrom, který se vyvine u osob citlivých nikoli k expozici elektromagnetickému poli, nýbrž ke zprávám o zhoubném působení těchto polí na člověka....

Tento stav byl označen termínem idiopatická netolerance k prostředí. Název vyjadřuje, že příčina narušení zdravotního stavu není známa a podporuje výklad, že u postižených osob jde o druh fobie. Obdobná fobie byla indikována po katastrofě v Černobylu v místech, kde zvýšení radioaktivity bylo samo o sobě zdravotně bezvýznamné, kde se však přesto objevovaly zdravotní potíže mylně přisuzované radioaktivnímu záření.

Milým překvapením bylo, že po našich vystoupeních, která se jednoznačně přihlásila k psychosomatickému vysvětlení posuzovaného onemocnění a uvedla na jeho podporu mnoho konkrétních argumentů, se značný počet účastníků semináře k této interpretaci ihned připojil a souhlasil i s návrhem označit toto onemocnění jako fobii k elektromagnetickému poli (elektrofobii). Zřejmě se za uplynulých dvacet let nashromáždilo tolik poznatků o zdravotních obtížích, které postižené osoby připisují elektromagnetickému poli, že mozky nezaujatých odborných pracovníků jsou dobře připraveny přijmout psychosomatické vysvětlení tohoto onemocnění.

... Nicméně u autorů zvaných přednášek, kteří se tématem zabývali většinou déle než deset let a na jejichž přehled o tématice pracovníci WHO spoléhali, byla neznalost této práce nepochopitelná a těžko omluvitelná. Situace nepotřebuje další komentář -- snad jen poznámku, že jakožto účastníci z České republiky jsme došli ke stejnému závěru jako Göthe et al., aniž jsme Göthovu práci znali. ...

Jedno zajímavé poučení, které z polovičatého závěru semináře vyplynulo, je tedy v poznání zatím málo uvažovaného druhu střetnutí zájmů: Naprostá většina těch, kteří byli vybráni k přednesení přehledných referátů a všichni ti, kteří řídili závěrečná zasedání tří komisí, patřili k dlouhodobým řešitelům úkolu "EHS". Ti neměli zájem hledat jiné vysvětlení než "elektromagnetické" přesto, že tento směr pětadvacet let nikam nevedl.

Zkušený psychiatr, informovaný o intenzitě polí, kterým pacient přisuzuje své potíže, musí totiž psychosomatickou příčinu těchto potíží odhalit velmi brzy. ...

... Podle něj je sice pravda, že trouby skutečně mají vliv na aminokyseliny v ohřívaných pokrmech, a rovněž je možné, že část záření unikne mimo ně, ale podle něj ani jedna z těchto věcí není člověku nebezpečná.

Mikrovlnné trouby, stejně jako mobily, pracují s neionizujícím magnetickým zářením. Slovo záření sice vzbuzuje obavy, ale podle Pekárka v tomto případě nejsou na místě. "Neionizující záření se chová jinak než záření ionizující, jako jsou třeba rentgenové paprsky," vysvětlil docent Pekárek.

Rentgenové a podobné paprsky zároveň působí jako proud částic a mohou skutečně poškodit molekuly v tkáni tak, že pokud si tělo změny samo nezacelí, může začít zhoubné bujení. "Ale neionizující záření vysílá fotony a ty jsou tak malé, že molekuly nijak měnit nemohou," tvrdí Pekárek. Mohou tkáň pouze zahřát.

Takže i kdyby z trouby nějaké paprsky unikly, největším nebezpečím má být riziko zahřátí tkáně, což však v praxi vzhledem k jejich malému množství nehrozí. "Ještě tak největší nebezpečí by se týkalo očí, ty jsou na to nejcitlivější," dodává expert.

Jediné, co se zatím ví jistě, je to, že záření z mobilů může zahřívat tkáně

Minulý týden vzbudila velký rozruch zpráva britských vědců z týmu vedeného Williamem Stewartem, podle které nepatří mobilní telefony do rukou dětem, zejména těm mladším osmi let. Shodou okolností se ve stejné době objevila také informace, že mobily mají vliv na DNA - k takovému závěru dospěli vědci z mezinárodního týmu po pokusech na tkáňových kulturách. Podle nich stoupá s používáním mobilních telefonů riziko, že se vytvoří zhoubné nádory. Typ záření, který mobily vysílají, přitom se zhoubnými nádory bývá spojován. Závěr se zdál jednoznačný, telefony jsou nebezpečné, záření, které vysílají, může poškodit lidské zdraví.

České výzkumy

"Viděl jsem anglickou studii, má celkem 120 stran a v podstatě nepotvrdila nic jiného než už dříve známý tepelný účinek záření, vysílaného mobilními telefony," uvedl Luděk Pekárek z Národní referenční laboratoře pro neionizující záření "Mobilní telefony nejsou bez vlivu, ale zatím třeba neumíme říci, zda působí nějaké vratné či nevratné změny," řekl František Vožeh z plzeňského ústavu, který proto raději v případě telefonů doporučuje předběžnou opatrnost, zejména pokud jde o děti. Neznamená to však podle něj, že by mobily škodily, jen se zatím rizika nepovedlo ani potvrdit, ani vyvrátit. Podobně hovoří i pražští lékaři, kteří se zkoumáním mobilů zabývají. "Telefon vyzařuje ve chvíli, kdy do něj člověk mluví, ne když poslouchá," uvedl před několika dny pro MF DNES neurolog Robert Jech.

"Podle toho, co jsme se zatím dozvěděli, by americký radar mohl mít průměrný výkon kolem 200 kilowattů, což není o mnoho více než výkon vysílačů instalovaných na žižkovské věži," řekl LN Luděk Pekárek z Národní referenční laboratoře pro neionizující záření.

Zatímco však běžná vysílací zařízení třeba pro televizní a rozhlasový signál či mobilní telefony "vyzařují" elektromagnetické vlny kontinuálně a všude kolem sebe, radar vysílá krátké přerušované pulzy, soustředěné do úzkého paprsku. Ten se rozšiřuje teprve ve větší vzdálenosti a výšce, vůbec tedy nezasahuje své okolí na zemi.

Pekárek tvrdí, že přes nekončící debatu o vlivu mobilních telefonů či televizních vysílačů na lidské zdraví je zatím vědecky prokázán pouze jeden konkrétní účinek: "Záření může oteplovat organismus," říká Pekárek. Z tohoto důvodu platí v Česku i v EU normy, které říkají, že zaměstnanci vysílacích zařízení, včetně vojáků, mohou být vystaveni pouze takovému záření, které může teoreticky ohřát jejich tělo o jednu desetinu stupně Celsia. U běžných obyvatel je pak tento limit ještě pětkrát nižší.

"Elektromagnetické pole od zapnutého mobilu u ucha je minimálně desetitisíckrát větší, než od uvažovaného radaru, i kdybyste byli v jakékoli obci v jeho okolí," uvedl Pekárek v rozhovoru.

Radar vás neohrozí, pokud budete nemocní, může za to váš strach. Takový vzkaz v pondělí lidem poslali armádní experti, kteří posuzovali možná zdravotní rizika spojená s plánovaným umístěním amerického radaru v Brdech. Několika stránková studie rozebírá dopady na vesnice v okolí plánované stavby a tvrdí, že případné záření radaru nebude mít na zdraví obyvatelstva žádný vliv.

Experti ale upozornili, že by se v oblasti mohly vyskytnout nemoci, které si lidé způsobí tím, že se bojí radaru. "Může se stát, že řada lidí bude nemocná z toho strachu. Jde o takzvaný psychosomatický syndrom. Někde už jsem slyšel, že lidé v Brdech už nyní trpí bolestmi hlavy či nespavostí, a to tam ten radar ještě nestojí," uvedl člen expertního týmu Luděk Pekárek ze Státního zdravotního ústavu. Ministerstvo zdravotnictví už podle něj souhlasilo, aby se v místě občas prováděli namátkové zdravotní prohlídky zaměřené na boj s tímto syndromem. Státní zdravotní ústav by byl ochoten do oblasti vyslat psychology a psychiatry. "Ano, jsme připraveni, ale když to těm lidem nabídnete, tak se urazí," doplnil Pekárek.

Českem v posledních měsících hýbe diskuse o záměru USA postavit v Brdech radarovou základnu protiraketového systému. Jaký by mohl mít případný radar vliv na lidské zdraví? Hostem iDNES.cz byl pan RNDr. Luděk Pekárek, DrSc. z Národní referenční laboratoře pro neionizující záření Státního zdravotního ústavu v Praze, který v on-line rozhovoru dne 17. srpna 2007 odpovídal na otázky občanů. Tady je jedna z nich.

Pan Jan Svoboda položil otázku: Rád bych se zeptal na možnost odrazu paprsku (XBR radaru) směrem na Prahu, Příbram atd.

A takto na ní pan Pekárek odpověděl: K odražení paprsku od náhodného předmětu může ve výjimečném případě dojít, ale hodnoty odraženého záření budou ze zdravotního hlediska vždy zanedbatelně malé.

Tato odpověď však přinejmenším vyvolává pochybnosti. Podívejme se tedy trochu podrobněji na vliv rozptylu a odrazů energie v dráze hlavního svazku antény. Obrovská hustota výkonu, soustředěná v hlavním svazku o šířce 0,18° se bude šířit reálným vzdušným prostorem naší republiky (a přirozeně i dále) v podobě impulzů. V režimu vyhledávání cílů na velkých vzdálenostech bude nutné elektronické vychylování svazku jen v rozsahu o šířce velmi malých elevačních úhlů. Tato situace by nastala nejen v "ostré" bojové činnosti, tzn. v případě útoku nepřátelské rakety, ale přirozeně i v případě periodických testů a kalibrace radaru a to denně v trvání přibližně 2 (maximálně až 4 hodin), kdy úzký svazek bude směrován na družice na oběžných dráhách v kosmu. Z toho vyplývá, že náhodný objekt vysoko nad Zemí se může po relativně dlouhou dobu dostat do dráhy svazku a být ozařován obrovským soustředěným výkonem. S takovými hodnotami vyzařování ve vlnovém pásmu 3 cm nejsou zatím nikde ve světě zkušenosti. V těchto případech nelze vždy hovořit o mžikových ozářeních. Přitom musíme předpokládat, že signál se od tohoto objektu odrazí s intenzitou a do směru, které nelze nikdy předpovědět, protože se vždy bude jednat o zcela náhodný proces, přímo závislý na tvaru, rozměrech, materiálu objektu, jeho povrchu, ale i parametrech samotného signálu a dalších faktorech. S výjimečným případem, jak uvádí pan Pekárek, bych si nebyl tak jist, protože o České republice se v žádném případě nedá říci, že by byla prostorem s minimální hustotou obyvatelstva, spíš naopak. Kromě toho náš vzdušný prostor (mimo vymezenou bezpečnostní zónu) je doslova "prošpikován" letovými koridory, ve kterých se dá říci, že je velmi čilý letový provoz. Nelze předpokládat, že hustota obyvatelstva ani letového provozu se postupem času budou snižovat, spíš naopak. Přibývá i příznivců různých sportů, kteří se ve vzduchu cítí lépe, než doma za kamny. Z toho vyplývá, že pravděpodobnost výjimečných případů náhodných odrazů bude vzrůstat.

Další skutečností je, že každá nehomogenita atmosféry (teplotní rozhraní, zvýšená vodní koncentrace, turbulence, hustá oblaka prachu, ledu, sněhu a pod.) a létající objekty všeho druhu a původu (jako např. rogala, paragliding, větroně, horkovzdušné balóny, ptáci, modely, ale i vrtulníky záchranné služby), budou způsobovat útlum, rozptyl a odraz energie do různorodých směrů, včetně povrchu Země, a ve vzdálenostech stovek kilometrů od radaru i více. Sám ředitel agentury MDA generál Obering tvrdí, že pokud by se člověk (např. na rogalu) dostal do hlavního svazku ve vzdálenosti 8 km, bylo by to pro něj sakramentsky zlé.

Hlavním nebezpečným vlivem na okolí obecně, je však výkon. Z hlediska nebezpečného výkonu lze zónu přibližně do 50 km považovat za zvláště nebezpečnou. Nelze totiž propagandisticky tvrdit, že "tam (v Brdech) už bezletová zóna je". Stačí si uvědomit, že odraz energie jediného impulzu od letounu vzdáleného 50 a více kilometrů za bezpečnostní zónou Brdy, směrem k Zemi a do jiných náhodných směrů, bude realitou s těžko předvídatelnými následky na zdraví lidí, provozuschopnost avioniky na palubě letounů a jiná pozemní zařízení. V analýze MO je zhruba stovka obrázků vesnic v okolí Brd se znázorněným profilem terénu, viditelností a spodní hranicí vychylování svazku. Jako kdyby lidi nikam nejezdili autem, ani nechodili na procházky po okolí, kór do překrásných Brd. Lidi už jsou takoví a kopce je odjakživa lákají. Musíme přece počítat s tím, že lidi budou všude a nejen ve vesnicích.

Problém nežádoucích odrazů a rozptylu energie je třeba vždy zvažovat nikoliv v laboratorních podmínkách a odděleně od vnějšího světa, ale naopak, v reálném světě. Kopule radaru (radom) nebude vždy perfektně suchý a čistý, ale častěji spíš pokrytý vodou, sněhem a prachem. Takové případy závislé na počasí a parametry takového rozptylu nelze kvalifikovaně předvídat a už vůbec ne jednoduše s uvážením známých parametrů spočítat!

Úroveň postranních smyček v decibelech mnohým nezasvěceným nic neřekne, bude asi srozumitelnější přirovnání. Pokud bude jejich střední hodnota okolo -40dB (10 000 krát nižší), jak uvádí pan Pekárek, pak do postranních smyček bude vyzařován celkový střední efektivní výkon, přibližně srovnatelný s efektivním impulzním výkonem v ose hlavního svazku radarů, (pracujících ve stejném kmitočtovém pásmu), které jsou součástí téměř všech bojových letounů. Nejde ale říci, že hodnoty takového záření budou vždy zanedbatelně malé.

Jestliže se vrátíme k původní otázce, zda je možný odraz paprsku směrem na Prahu, Příbram, pak na základě dostupných poznatků lze odpovědět: ano, v určitých případech to je možné, pravděpodobné a člověku nebezpečné. Je však mnohem jednodušší běžného smrtelníka přesvědčovat, že mu nic nehrozí, než mu pracně a složitě vysvětlovat případy, kdy by to mohlo být jinak. Přitom ale nelze opomenout ani tu skutečnost, že radar bude prospěšný pouze USA a ne nám, lidem žijícím v Evropě.