Pomineme-li nehoráznost, že někdejší český exprezident, který se toho času v Krakově pohyboval formálně jako pouhý soukromník, si vůbec dovolil takto zásadně zpochybnit demokracii v Polsku, je třeba si všimnout i konsekvencí, které by jím navrhovaný krok pro Poláky měl. Havel totiž do světa a Polákům neřekl nic menšího, než že je považuje za totálně nesvéprávné jedince, kteří si sami nejsou schopni rozhodovat o správě věcí veřejných a dokonce ani sami zorganizovat volby. A přispěchal i s nabídkou řešení: "mezinárodních pozorovatelů".

Pokud bychom přistoupili na Havlovu hru, že jakási andělská "mezinárodní spravedlnost", vysílající tu i onde své "mezinárodní pozorovatele", vůbec existuje, pak by jeho výrok byl dokonalou ukázkou onoho biblického "Třísku v oku bližního vidíš, trám ve vlastním nikoliv...". Copak stát, jehož je Havel občanem, je v nějakém lepším stavu než Polsko? Politická garnitura bratří Kaczinských má naopak proti té české ještě vyšší legitimitu -- nezačala fungovat na základě dvou přeběhlíků z opačné, levé strany politického spektra, sociální demokracie, kteří Topolánkově koalici umožňují vládnout a byli a zůstávají exemplárním příkladem bující politické korupce u nás a také toho, že ať český volič volí jak volí, mocní se -- za jeho zády a klidně i proti jeho zájmům -- vždycky nějak dohodnou. Do Česka ale Havel mezinárodní pozorovatele nechce.

Měl-li by být Havel upřímný, musel by se -- chtěl-li by dnes mezinárodní pozorovatele povolávat do Polska - zamyslet i nad tím, jak dobrým či naopak špatným prezidentem byl kdysi on sám a zda jeho vlastní stát kdysi nepotřeboval celé kohorty těchto -- hypoteticky dokonale spravedlivých -- "mezinárodních pozorovatelů". Stav státu, jehož byl Havel kdysi prezidentem, ale příliš stavu, na který by mohl být kdokoliv hrdý, neodpovídal. Masivní tunelování národního bohatství, právní devastace a rostoucí kriminalita, k níž Havel sám několikrát přímo přispěl, když nejprve v prvotním opojení mocí a lačný bombastického gesta na svobodu vypustil desetitisíce kriminálníků a poté zneužívajíc prezidentského práva amnestie několikrát zasáhl do právního procesu ve prospěch svých známých či známých svých známých, to všechno byly rysy havlovské éry. Tehdy ale po "mezinárodních pozorovatelích", kteří by v Česku udělali pořádek, nevolal.

Nevolal po nich ani tehdy, když jej v 1998 parlament zvolil znovu českým prezidentem -- ovšem většinou jednoho hlasu -- právě toho hlasu, který patřil právoplatně zvolenému poslanci Sládkovi, kterého těsně před volbou k Havlovi podlézavá justice umístila do vazby. A už vůbec po nich nevolal, když se pod jeho rukama a proti vůli většiny Čechů a Slováků rozpadl stát, jemuž Havel přísahal věrnost, Československo.

Nyní a v polském případě Havel po "mezinárodních pozorovatelích" volá.

Oni "andělští" pozorovatelé, přinášející dokonalou spravedlnost, to však zřejmě nebudou, neboť takoví prostě neexistují a -- což Havlovi přiznejme -- on to jistě sám ví nejlíp.

Takže jakou "mezinárodní spravedlnost" měl tedy exprezident na mysli?

Tu, která v roce 1999 rozhodla o tom, že za krutosti, k nimž docházelo na území bývalé Jugoslávie, může výhradně srbský prezident Miloševič -- a je proto potřeba zbytkovou Jugoslávii bombardovat? Nebo snad tu, která v roce 2003 do světa vytrubovala, že Saddam Husein vlastní zbraně hromadného ničení -- a je proto třeba zaútočit na Irák a zmasakrovat nejen irácké vojáky, ale přitom pozabíjet i tisíce civilistů? A při tom slibovala, že USA exportují do Iráku "svobodu a demokracii" a že irácký lid bude "šťastný"?

Nebo snad tu "spravedlnost", která rozhodla o tom, že americký radar by měl stát v Brdech a na jejíž stranu se Havel okamžitě postavil a v rozhovoru pro německé noviny přitom jednou sáhl i ke svému oblíbenému tématu - "smrdutému čecháčkovství"?

V mnoha případech se exprezident stal propagátorem akcí ve jménu "mezinárodní spravedlnosti". A při tom se stihl zapsat do dějin mnoha svými výroky, jako třeba když hovořil o "humanitárním bombardování" v případě útoku na Jugoslávii.

Jenže Havlovy výroky jsou absurdní jen na první pohled. Mají svou hlubokou logiku. Havel si totiž vždycky troufal jen na někoho, třeba dnes zrovna na politickou garnituru bratří Kaczinských.

V jiných případech byl ale dokonale slepý a hluchý. Pomineme-li již Havlovo přehlížení nepravostí ve státě, jímž byl kdysi prezidentem, na mezinárodním poli se tato slepota a hluchota začala vyskytovat vždycky tam, když se nepravosti děly na území či přičiněním zemí, které Havel jistě považuje za své největší přátele, totiž USA a Izraele.

Za celé dnes už jak víc než čtyři roky nevyřkl ani slovo k situaci v zemi, proti níž vyzýval k válce, totiž v Iráku, a měl by tedy alespoň cítit určitý díl odpovědnosti za její další osud (a velký, neboť těsně před vpádem do Iráku se podepsal pod dopis několika státníků vyzývající k invazi). Co na tom, že v "osvobozeném" Iráku v důsledku tohoto Havlem přivolávaného a oslavovaného "osvobození" zemřelo možná již okolo miliónu lidí, z nichž zdrcující většinu tvořili civilisté?

Proti komu tedy vlastně válka proti Iráku byla vedena -- proti diktátorovi, nebo tažení proti Saddamovi bylo jen maskovanou záminkou k budoucí genocidě jednoho celého národa -- a to vše za přítomnosti a dohlížení tisíců americký vojáků ve službách této "mezinárodní spravedlnosti", ale také za zarputilého mlčení nejrůznějších profesionálních "humanistů"?

Havel nešpitl ani tehdy, když před ne tak dlouhou dobou izraelská vojska v sousedním Libanonu v odvetu za únos několika svých vojáků zbombardovala libanonská města a při tom pozabíjela i velké množství nevinných civilistů. Co to bylo jiného než terorismus?

Ovšem co je dnešní Polsko proti tomuto skutečnému teroru, teroru, který na svých teritoriích a v rámci prosazování svých zájmů prováděly v minulých letech USA a Izrael, aniž by je jacísi "humanisté" vyzývali k pozvání "mezinárodních pozorovatelů"? Havlův nápad, který vyslovil v Krakově, je totálně absurdní. Vyzývat k příchodu mezinárodních pozorovatelů, kteří by dohlíželi nad volbami v Polsku, je směšné a exprezident se tím jen ještě více deklasoval.

Ale, a to už vůbec směšné není, je to, jak směšná je celá tato "mezinárodní spravedlnost". Dnešní svět se ocitl v situaci totálního rozpadu mezinárodních norem, velké mezinárodní organizace -- pokud vůbec nejsou jen dovednými zástěrkami k prosazování úzkých zájmů moci a peněz, jako třeba Mezinárodní měnový fond či Světová banka -- se staly jen impotentními a dokonale neakceschopnými strukturami, v jejichž útrobách sice pro nejrůznější konference, cestování po celé světě a královské platy jejich funkcionářů mizí jako v nějaké černé díře miliardy dolarů, ovšem "produkce" těchto "mírových" a "humanitárních" struktur ústí jen do ještě větší bídy a násilí ve světě.

Právě v takovém světě, kde totálně selhalo mezinárodní právo a kdysi posvátné principy jsou mocným politickým hráčům k smíchu, je možné širokou světovou veřejnost velmi účinně mást výroky všelijakých uměle mediálně vytvořených celebrit, takových, jako je třeba Havel.

Krakovský výrok exprezidentův ukázal ještě jednu věc. Havel - třebaže ostentativně vystupuje jako soukromník - stále ještě neodešel do politického důchodu. Takže bychom se z jeho úst mohli dočkat ještě nejednoho nechutného výroku.

Třeba na adresu Íránu. Třeba pokud by se snad v budoucnosti šíleným neokonz spolu s proizraelskými aktivisty podařilo dotlačit USA k válce proti této islámské zemi. Pak se dá znovu očekávat rychlý Havlův příchod na scénu. Ostatně mediální kampaň proti Íránu je již mnoho let v plném proudu. Ta mediální kampaň, která vždy s neomylnou jistotou a ve všech případech kráčí v tom směru, kam míří i Havlovy výroky a kam směřují americké a izraelské zájmy.

Navíc americké letadlové lodi jsou již přítomny v zálivu.

Česká televize si Havla nedávno již jednou - jako pro ně zřejmě adekvátního komentátora -- k diskusi k problematice Íránu pozvala. Redaktor v otázce projevil podivuhodnou obavu o íránské zbraně hromadného ničení ( projevit obavy o zbraně hromadného ničení americké či izraelské jaksi zapomněl) a otázal se, zda hrozí napadení například Izraele. Havel ale moderátorovy obavy lehce odbyl. Jen se tak potutelně - tak jak to umí jen on - pousmál a šibalsky moderátorovi i divákům prozradil, že pokud by se snad Írán vskutku něčeho tak šíleného dopustil, KDOSI by Izraeli pomohl.

Víme, kdo je tím KDOSI. A Havel ví, že my to víme.

Celý svět to ví.

Ovšem je otázka, co by tento profesionální "humanista" vyprávěl do éteru v případě, že by to nebyl Írán, který by někoho napadl, ale byl by to naopak KDOSI jiný, kdo by zákeřně napadl tuto islámskou zemi.

Sázkaři by na to mohli uzavírat sázky.

Doufejme jen, že to nebude nikdy potřeba. A vlastně buďme rádi, že nejposlednější výrok českého exprezidenta je protentokrát skutečně jen trapný.