Třiadvacetiletý Zach Flory nezahájil svou kariéru v armádě depresí. Vstoupil do armády plný idealismu o potenciálu americké moci. Přišel domů 11. září a požádal rodiče, aby mu dovolili vstoupit do armády. Odmítli to. Chtěli, aby nejprve dodělal střední školu. Byl to mladík se svědomím. Chtěl věci napravovat. V únoru 2004 podepsal kontrakt na tři roky v armádě, sloužil v Jižní Koreji a v Texasu a měli ho propustit letos v červnu. Namísto toho ho armáda donutila, aby zůstal vojákem ještě rok, a poslala ho do Iráku. Těsně předtím se oženil s Erin, kterou znal od dětství. "Nejvíc se Zach bojí, že bude muset střílet na nevinné civilisty. Co dělá tahle válka s našimi mladými lidmi?" říká jeho matka.

Pro mainstreamovou společnost je válka v Iráku v jiném světě, píše komentátor deníku Guardian Gary Younge. Rodiny vojáků poslouchají pozorně každé zprávy v rozhlase a žijí v neustálém strachu, že u nich nad ránem zazvoní uniformovaná postava. Ale ostatní Američané nakupují. Toto je jediná válka v americké historii, která je spojená se snížením daní. "Lidi si myslí, že válka je v pořádku, pokud to nejsou jejich děti, kteří bojují," říká Zachův otec, Don.

V této válce bojují chudí a barevní, kteří jsou především zastoupeni v armádě. A mrtví a ranění postihují velmi silně bělochy z malých měst.

Je samozřejmě známo, že o irácké mrtvé už vůbec nejde. Americká armáda, která údajně vstoupila do Iráku, aby tamější lidi osvobodila, ani nepočítá jejich mrtvoly. Takže počet iráckých mrtvých je přibližný - zaokrouhluje se nahoru nebo dolů. Tak se nedovíme, jaké něžné dopisy posílá své matce po smrti kolegy irácký povstalecký bojovník, anebo co asi říkal nevinný civilista, kterého zrovna zastřelili Američani, anebo zahynul při bombovém atentátu. Možná, kdybychom to věděli, uvědomili bychom si víc hrůzy této války.

Tohle je americký příběh. Příběh imperiální války, která se nezdařila, příběh armády, která je unavená, příběh politické arogance, která postihuje chlapce ze středozápadu v daleké zemi, který by se chtěl vrátit domů.

Americká armáda je "téměř rozbitá", řekl generál v důchodu Colin Powell loni, než Bush oznámil, že chce do Iráku vyslat další vojska. Britské vojenské normy vyžadují, aby voják byl na každého půl roku v boji dva roky doma. Nižší poměr než tento poměr 4 : 1 vede k tomu, že se "armáda rozloží". Američtí vojáci jsou v současnosti v Iráku 15 měsíců - a pak rok doma. Je to poměr 4:5.

Vedoucí představitelé americké armády popírají, že je armáda v krizi. Ale v minulých letech snížili vstupní požadavky, aby se zvýšil počet rekrutů. Od roku 2001 přijímá i pachatele některých trestných činů.

V pátek řekl nový válečný poradce prezidenta Bushe generál Douglas Lute, že je načase pomýšlet na znovuzavedení povinné vojenské služby.

Drsná ironie spočívá v tom, že se o něčem takovém hovoří ve vládě, v jejíž čele stojí prezident, který se povinné vojenské službě vyhnul a viceprezident, který měl "jiné priority", než sloužit ve Vietnamu. Avšak američtí konzervativci projevují zvláštní neschopnost posílat své děti do války a podpořit své řeči činy. Všichni republikánští kandidáti na prezidenta podporují válku v Iráku. Žádné jejich děti tam nebojují.

Onoho dne, kdy Zach poslal domů svůj email, čelný republikánský kandidát Mitt Romney hovořil na volební schůzi asi 80 kilometrů od jeho města k voličům. Na otázku, proč žádné jeho děti nejsou v armádě, odpověděl Romney: "Moji synové projevují svou podporu našemu národu tím, že mi pomáhají, abych byl zvolen, protože si myslí, že bych byl vynikající prezident."

Kompletní článek v angličtině ZDE