Pisatel ve svém pohledu z druhé strany používá jednoznačně manipulující tvrzení např. ohledně postoje squatterů k sexismu, homofobii, násilí a tvrdým drogám, cituji: "...slušně vychovaný muž, který otevírá dveře ženám, nebo člověk, který důrazně odmítne nabídku k homosexuálnímu styku, se zase ocitá na ulici."

Odpor k sexismu či homofobii není extremistický, p. David vytváří fantazie hodné paranoika. Výše uvedená situace je absurdní, už jen z principu pochopení a tolerance vyznávaném podstatnou částí squatterského hnutí. "Na ulici" se z těchto důvodů ocitají lidé, kteří působí svému okolí újmu svým chováním. Ne slušně vychovaný muž/žena, ale hrubián/ka neodpouštějící si oplzlé poznámky k fyzickému vzhledu žen/mužů, který/á vidí v ostatních pouze objekty sexuální touhy. Ne člověk odmítající homosexuální styk, ale ten, který verbálně či fyzicky útočí na jiné kvůli jejich odlišné sexuální orientaci.

Myslím, že popis situace páně Davida je silně zavádějící.

Ohledně prodeje domu, jeho vyklizení a likvidace můžeme činit závěry opravdu jen teoreticky. Co se týče legislativy je prodej a následný postup městských orgánů legitimní. Co však z hlediska lidského, z hlediska ideálů, které Ungdomshuset pro určitou část kodaňských obyvatel (počet účastníků protestů něco vypovídá) představoval?

Nechci zde obhajovat ani jednu ze stran sporu. Každý by si měl udělat obrázek sám, článek pana Davida však realistické analýze situace nenapomáhá, naopak snaží se, obzvláště v posledním odstavci, vnést do diskuze emocionální prvek. Používá však neférové postupy.