Členové lidského rodu jsou už tak nastaveni, že jednou úspěšné chování mají tendenci opakovat znovu. Nejinak se chovají i vojáci a příslušníci zpravodajských služeb. Nynější protiraketová iniciativa Bushovy administrativy je jen oprášením Reaganova politického, ale i vojenského sukcesu, začleněného ovšem do jiné společenské situace. V Bílém domě nesedí John Kennedy a v Kremlu Nikita Chruščov. A s tím plánování Pentagonu nepočítá.

Svět přestal být bipolární a stal se načas unipolárním. Bývalá "Reaganova říše zla" se formálně přestěhovala na jihovýchod Asie, provalila se ovšem lež o Saddamových zbraních hromadného ničení, trvá politický neúspěch okupace Iráku, o Afghánistánu raději nemluvě -- to vše staví novou "Bushovu hvězdnou válku" pod drobnohled nejen vojenských a civilních analytiků, ale především před kritiku světového veřejného mínění. Nadvláda USA nad světem končí. Ruský medvěd se otřepal, zisky z etatizace ropného a plynárenského průmyslu zvyšují nejen sebevědomí Ruska, ale především jeho vojenský potenciál. Šanghajská organizace spolupráce aneb Varšavská smlouva číslo 2 nebo též NATO východu se sdružuje nejen na základě využívání surovinových a energetických zdrojů, ale vzrůstá její bezpečnostní význam pro region. Orwellův rok 1984 je opět nebezpečně aktuální.

Hnutí NE základnám a spojený odpor občanů Podbrdska proti stavbě radaru v České kotlině jsou sice důsledkem iracionálního strachu z možných budoucích nebezpečí, ale po dlouhé době i prvním projevem občanské společnosti, což zasluhuje obdiv. Naproti tomu zpupná tvrzení zastánců stavby radaru, že občané nejsou kompetentní k posuzování vojenských akcí, opomíjí dvě nezpochybnitelná fakta. Vojenští experti rozumí pouze technickým parametrům bojových prostředků a jejich použití v boji, ale zůstávají "zelenými mozky" ve věci sociologických, historických a sociálně psychologických aspektů národní paměti. Sovětské rakety byly instalovány v Československu až po vpádu vojsk států Varšavské smlouvy. I komunistické vedení do té doby odmítalo umístění cizích vojsk na našem území. Dnes se politické vedení samo podbízí novému protektorovi...

Dalším faktem před kterým nelze uhnout je historií doložená realita, že dosud všechny obranné systémy selhaly. Počínaje Velkou čínskou zdí, římskými opevněními v Evropě, přes obranné valy a hradby středověkých měst a hradů, žádné neodolaly útočníkům. Ve XX. století slavná Maginotova linie byla vzata obchvatem z boku. Stejně tak dopadl německý západní obranný val a atlantický val a československá obranná linie. Americký signalizační protiponorkový atlantický systém se také ukázal být k ničemu.

Žádný čistě obranný systém nemůže být účinný. Vždy se nalezne vhodný protisystém. Jedině útočná válka může vytvořit výhodu "prvního překvapení", chcete-li "preventivního úderu", likvidací bojového potenciálu protivníka. S touto myšlenkou si mozky vojenských stratégů neustále hrají. Nevěří a patrně právem v globální zkázu Země ve třetí světové atomové válce. Konečně je svět přemnožený, miliarda mrtvých pomůže ozdravění planety Země. Radiace poklesne během desítky let na snesitelnou míru, energetické a surovinové zásoby zůstanou nedotčeny. Nebude žádný protivník, který by ohrožoval naši hegemonii nad světem. Zdá se Vám to cynické? Ne. Takto uvažují vojenští odborníci. Až na to, že nejsme jediní, kteří takto kalkulují. Stihneme být první?