Pan Vyskočil se snaží můj článek posuzovat z "odborného hlediska". Pak mne trochu překvapují jeho závěry. Možná jsem se v rámci zjednodušení pro obyčejného čtenáře vyjádřil trochu nepřesně, když jsem napsal, že "...centrální banky "nalévají nebo pumpují" likviditu, tedy peníze do systému, ...". Za to se omlouvám běžnému čtenáři. Lidé, seznámení s touto problematikou vědí, že se nejedná o peníze do ekonomiky, ale "jen" do bankovního systému.

Dokud tyto peníze bankovní systém neopustí (na soukromé účty fyzických nebo právnických osob ve formě úvěrů), nejsou součástí peněžní zásoby a nemohou tedy bezprostředně způsobit inflaci. Centrální banky dnes v drtivé většině mají boj proti inflaci jako svou prioritu, ekonomický růst a stabilitu finančního systému (která je nezbytnou podmínkou růstu) až jako druhotný cíl, který cenovou stabilitu nesmí ohrozit. K provádění své měnové politiky nemají centrální banky příliš velký výběr nástrojů (měnový kurz, množství peněz v ekonomice a úrokovou sazbu).

Přitom tyto veličiny jsou mezi sebou poměrně úzce provázány. Většina velkých centrálních bank proto určuje obecnou (spíše krátkodobou) úrokovou sazbu v domácí ekonomice, od ní se pak odvíjí měnový kurz i poptávka po domácích úvěrech, tedy množství peněz. Výši této krátkodobé sazby ladí centrální banky většinou po čtvrtkách procentního bodu, tedy dost jemně. Je tedy samozřejmé, že pokud najednou skokově vzroste poptávka po likviditě (což je v podstatě růst dobrovolných rezerv komerčních bank), vylétnou buď krátkodobé sazby na mezibankovním trhu (a posléze v celé ekonomice), nebo musí vzrůst nabídka likvidity.

Pan Vyskočil se na celý problém dívá pouze pohledem střadatele, a to ještě dost naivně, když doporučuje, aby si banky půjčily navzájem, anebo od soukromých osob. Navzájem by si samozřejmě mohly nakonec půjčit, ale za neadekvátní cenu, protože se skokovým růstem rizika se na trhu vytvořil nedostatek likvidity.

Ztrátu by z toho měly i banky, které se chovaly vzorně, i ty si totiž běžně půjčují na mezibankovním trhu. A od soukromníků? Nevím, jestli pan Vyskočil má ve slamníku tolik peněz, aby to zachránilo bankovní systém. Krátkodobě takto peníze získat nejdou. Krátkodobě ve velkém objemu může pomoci pouze centrální banka. V delším období banky samozřejmě zjistí skutečný rozsah své angažovanosti a ztrát na americkém hypotéčním trhu a v případě potřeby dodatečnou likviditu dodají buď posílením základního kapitálu nebo nalákáním úspor spotřebitelů. A nebo omezením nově poskytovaných (nebo rolovaných) úvěrů domácnostem a hlavně podnikům.

Pan Vyskočil tedy bije na poplach před vysokou inflací, ale zásahy centrálních bank po celém světě jdou přesně opačným směrem. Nejen že celý problém vznikl právě proto, že Fed zvyšováním úrokových sazeb bojuje proti nadměrnému růstu cen v USA a tím zvýšil náklady na splácení hypoték.

Riziko nesplácení části hypoték v USA následně totiž vedlo k poklesu cen akcií a nerostných surovin a vyšší úrovni dobrovolných rezerv komerčních bank (tedy růstu likvidity uvnitř bankovního systému). Bez zásahu centrálních bank by dále následoval růst krátkodobých úrokových sazeb, omezení poskytovaných úvěrů podnikům i jednotlivcům, následně pokles investic a cen nemovitostí, omezení soukromé spotřeby atd. To jsou všechno faktory, které by vedly k ochlazení a možná i recesi světové ekonomiky a deflaci, a to následkem okrajového finančního problému na americkém trhu hypoték. Akce centrálních bank tedy nejde z kapsy pana Vyskočila a už vůbec nemá za cíl zvýšit inflaci. Na druhé straně je pravda, že pokud Fed sníží obecnou úrokovou sazbu v ekonomice a např. ECB nepřistoupí k jejímu očekávanému zvýšení v eurozóně, může (a nemusí) to znamenat mírné zvýšení tolerance k vyšší inflaci.

Ano, to by byla pro střadatele špatná zpráva. Jenže je to dobrá zpráva pro podniky a dlužníky, kteří musí splácet hypotéky a jiné úvěry. Ani v tomto případě by se tedy nejednalo o dotaci státu soukromým (neschopným) subjektům, ale o dotaci od věřitelů dlužníkům. Ale pokud by "díky" neaktivitě centrálních bank upadla ekonomika do recese, byli by nakonec na tom hůře všichni.

O dotacích neschopným a/nebo riskujícím by se dalo mluvit v okamžiku, kdy by centrální banky odkupovaly špatná aktiva od soukromých bank nebo dokonce soukromých fondů, ale to (naprosto samozřejmě) jak prezident USA Bush, tak prezident Fedu Bernanke vyloučili. Na jinou diskusi je, zda má stát nějak odškodnit domácnosti, kterým byly bankami "vnuceny" hypotéky, i když profesionálním bankovním analytikům mělo být jasné, že je některé domácnosti za určitých podmínek nemusí být schopny splácet. Část ztráty (ztráta bydlení, ztráta zaplacených splátek a úroků) tak půjde na vrub těch, kteří se provinili jen tím, že nejsou specialisty v (nejen) finanční ekonomii. Tady by se američtí politici asi mohli přijet něco přiučit do Česka.