|
6. 9. 2007
Dogma o papežské neomylnostiPan Dučák ve svém článku "Ako je to s neomylnosťou pápežov" vychází z Malého teologického slovníku, který má hlásat římskou teologii. Jistě, chtěl vysvětlit, jak sama římská církev chápe papežskou neomylnost, a to řekl celkem dobře. Problém je v tom, co řečeno nebylo. Dogma o papežské neomylnosti vzniklo až v roce 1870 na Prvním vatikánském koncilu za podivných oklností, kdy papež Pius IX. pod vlivem osobních zklamání z evropské politiky hledal cestu k udržení neudržitelného postavení papežství. Křesťanská církev, ať už jakéhokoli vyznání, do té doby nikdy žádnou svou hlavu neprohlásila za neomylnou. Ve scholastice dokonce existovaly pragmatické argumenty typu: kdyby byl papež neomylný, co bychom dělali, jestliže by zešílel a začal ex cathedra tvrdit to či ono? Tohle je mimo jiné krásný příklad vyspělosti středověké teologie, kdy křesťanství rozvíjely ty nejlepší mozky Evropy, ve srovnání s úpadkem teologie v devatenáctém století, kdy nejlepší mozky Evropy bojovaly proti tmářství církve. |
|
Papežství je problém v křesťanské církvi již více než tisíc let. Odmítají ho ortodoxní církve a prohlášení dogmatu o neomylnosti bylo něco jako plivnutí jim do tváře. Ještě větší problém s papežstvím jako takovým mají církve protestantské a evangelikální, tím spíše s papežskou neomylností. Protestem proti vyhlášení dogmatu o neomylnosti byl i vznik starokatolických církví, které se odštěpily od římské církve a vydaly se hledat tu původní univerzální (řecky se to řekne "katolickou") nauku. Tolik bolesti a odcizení ze všech stran kvůli jednomu dogmatu, bez kterého dokázala římská církev fungovat staletí a staletí. Dnes můžeme říci, že papežská neomylnost není dokonce v římské církvi od doby svého vzniku vůbec využívána -- stalo se tak jen jednou jedinkrát, a to když papež Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí P. Marie (v roce 1950). Řím mohl být dobrou arbitráží v teologických sporech za dob sv. Otců, ale to, co dělá např. z Listů sv. papeže Klementa autoritativní spis, není to, že je psal papež, ale to, jak je psal a co v nich říká. Neboť tak se pozná Duch svatý, nikoli podle berel a prstenů. |
