31. 8. 2007
RRTV: skandální lhostejnost k porušování mediálních zákonů |
Vážený pane Václave Žáku, před časem jsem psal RRTV stížnost na nevhodnost pořadu Tykadlo na téma Radarová základna - ano, nebo ne? odvysílaného dne 24. dubna 2007 v čase od 16:55 hodin na programu ČT1. O tom, že byl tento pořad jednostranný a tedy nevyvážený, jsem přesvědčen stále, a proto tímto podávám stížnost na činnost RRTV, která se tímto problémem snad vůbec nezabývala, neboť ve vaší zprávě je jen konstatování, že k porušení zákona nedošlo. Kým a jak bylo toto prokázáno, ptám se tedy já, jakožto platící koncesionář. Žádám vás tedy, aby jste mě v zákonné lhůtě informoval, kdo a jak prokázal, že k porušení zákona odvysíláním uvedeného pořadu nedošlo. Dopis s tímto zněním zaslal předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání divák Jaroslav Mašinda, nespokojený se způsobem vyřízení jeho stížnosti. Má pravdu. Ultraliberální chápání mediálního práva má jednu výhodu. Rada nemá další práci. Občané si nestěžují, protože vědí, že to nemá cenu. Vědí, že jako občané nic nezmohou. Rada se nesoudí s pokutovanými médii. Neodargumentovanost a mnohdy nepřezkoumatelnost rozhodnutí RRTV totiž už byla příčinou mnohých soudních rozhodnutí, kdy Rada prohrála. Bezzubost mediálního kontrolního orgánu vynikne nejlépe na tom, jak digitální licence po mnoha měsících udělené byly televizím soudem odebrané. Nebo miliónové pokuty za reality show. Ty ukázaly, že s kvalitními právníky je dialog s Radou vyrovnaný. V televizích se i nadále chlastalo, mluvilo sprostě a předváděl se zde život v zahálce. Prostě ta pravá realita... Občan ale není silná televize, aby si mohl zaplatit specializované právníky na soudní tahanice. Rada byla zřízena, aby zastupovala občany. Aby chránila slabé proti silným. Nikoliv aby občany znechucovala a utvrzovala je v přesvědčení, že kdo nemá velké peníze na advokáty, nedomůže se v této zemi práva. I když tomu tak je. Ptám se i já. Veřejně. Kdo a na základě jaké právní analýzy rozhodl, že v tomto případě k porušení zákona nedošlo? Chci veřejnou odpověď - takovou , kterou by mohl přezkoumat soud či mediální komise parlamentu. A neříkejte mi prosím, pane předsedo, že to byli radní, kteří se na tom kolektivně usnesli hlasováním... I když tomu tak určitě bylo... |