Mluví se o internetu a já nedočkavě otevírám webové stránky sociální demokracie. A hle! V rubrice "Poslední novinka" vidím odkaz na tiskovou zprávu z 31.7. (ne, nejde o překlep, skutečně se jedná o poslední den července). Nevěřícně pohlédnu na kalendář, ale je opravdu 4. září večer. PR jako hrom. Ještě že, jak říká Jaroslav Foldyna, o té modernizaci sociální demokraté alespoň přemýšlejí.

Společným jmenovatelem obou statí je odmítnutí politiky jako čistě instrumentálního fenoménu bez reálné obsahové náplně. Bohužel tady levice v posledních letech hodně zaspala. Neocons již před časem pochopili, že politika bez pevného ideového základu nemá naději na úspěch. Zpočátku se to zdálo jako sysifovské úsilí obrátit kolo dějin světového myšlení nazpět, což si mnozí levicoví intelektuálové nedokázali ani představit. A přesto to zafungovalo. Odnesl to nejen Marx, ale dokonce i Darwin. Doufejme jen, že vydrží alespoň Koperník -- když už to byl kněz.

Prostě zíráme, jak jsou najednou chytlavé zdánlivě již dávno překonané bláboly o totálním individualismu či o státu-lupiči, rozmáhají se kreacionistické modely stvoření vesmíru. Namísto racionálního chápání rozporů v zájmech se stále více prosazuje emocionálně podbarvený boj dobra proti zlu, charakteristický pro středověké náboženské války.

A jakou vizi proti těmto myšlenkovým přízrakům z dávných temnot staví levice? S bolševickou dezinterpretací odhodila i Marxe, jeho koncept budoucí spravedlivé, beztřídní společnosti -- jakkoli potřísněný krví stalinských zločinů -- ničím nenahradila. Ještě si plně neuvědomila, že intelektuálský socialismus, kterému řadový občan nerozumí, je rozbit ve virtuálním světě amatérských blogů a chatů. Leninská představa o "moudrém" předvoji společnosti v podobě stranické elity je v současném světě pasé.

Kotrba nastoluje problém KAM A PROČ, Foldyna volá po otevřené straně přitahující mladé lidi. Souhlas, ale kdo těm mladým říká ono KAM A PROČ? Namísto toho slyší, že sice dnes máme takový názor, ale zítra ho můžeme přehodnotit, že dnes jsme v opozici proti vládním stranám, ale jindy zase můžeme být jejich spojenci. Vize budování nové spravedlivé společnosti dávala kdysi mládeži sebevědomí, elán i jistý, bohužel lehce zneužitelný fanatismus. Obrana na růžovo nalakovaného kapitalismu v podobě tzv. "sociálního státu" ale mladé lidi neláká. Zaopatřovací služby nepotřebují, jsou zdraví a silní. Současně vidí přetrvávající nespravedlnost, rozpory a pokrytectví. "Sociální stát" zkrátka "není jejich", nevystupují tak silně na jeho obranu. Více je přitahuje sociálně neutrální ochrana přírody, rozvoj informační techniky, kultura a sport.

Levice (komunistická i sociálně demokratická) stále ještě nechápe, že sociálně citlivá společnost nemusí existovat jen ve formě byrokratického "sociálního státu". Kdyby se více držela původního Marxova konceptu, snadněji by přijímala současné proměny směřující živelně a s mnohými dějinnými paradoxy k "odumírání" klasického státu. Spoléhání na automatismus "sociálního státu" socialisty i komunisty ukolébalo k spánku a po probuzení jen těžko pronikají do sféry občanské společnosti mezi ochránce přírody, sociální pracovníky, organizátory rockových koncertů, charitativní spolky a nadace, hnutí minorit, sportovní fanoušky. Předběhli je "humanrightisté" jiného (zeleného, černého, modrého) zabarvení.

Na získání nových voličů pouhá úprava formy bez změny obsahu stačit nebude. Funkcionáři mohou s mladými poslechnout techno a pokouřit přitom "jointa", ale pokud jim nebudou schopni srozumitelně sdělit KAM A PROČ, skončí to katastrofou. Právě ti mladí se sociálním cítěním, o něž může levice usilovat (individualističtí náfukové a snobové se k levici nepřidají), jsou velmi citliví na předstíraný zájem a povrchní marketing.

Plánovaná modernizace levicových stran by měla začít důkladnou inventurou ideové výbavy a objektivním, otevřeným pohledem do historie. Možná, že by i ty dnešní mladé zajímalo, o co usilovali první "socani" z hospody U kaštanu a jaké byly jejich lidské osudy. Možná, že by byli udiveni, jak blízko měl k socialistům T.G. Masaryk, dost málo toho vědí o meziválečné sociální demokracii (tady bohužel stále ještě působí neblahé dědictví jednostranného předlistopadového pojetí dějin dělnického hnutí) a také oč jednotlivé proudy levice usilovaly v letech 1945 -- 48. A určitě největším překvapením by bylo, kdyby zjistili, jak podobné byly sny a vize pokrokové mládeže dříve a nyní.

Socialistické ideology by zase mělo zajímat, zda Popper a Keynes skutečně plnohodnotně nahradili Marxe v roli teoretického základu ekonomických a politických koncepcí. Ať tak či onak, měli by se pokusit zformulovat dlouhodobou prognózu dalšího vývoje současné společnosti a opravdu sdělit nejen mladým, ale všem občanům, KAM spějeme a KAM a PROČ spět chceme. Jen varování před důsledky politických kroků pravice nestačí, když není alternativa.

Štěpán Kotrba trefně připomíná i internacionalistický rozměr levicové politiky. Na rozdíl od takového Gordona Browna, který ve svém "inauguračním projevu" nezapomněl zmínit boj proti chudobě, etnickým čistkám a nesmyslnému vraždění, jsem od předáků naší ČSSD dlouho nic takového neslyšel. Jakoby tyto problémy ani neexistovaly. Ještě zaplať pánbůh, že tu máme ten radar, který nutí občany přemýšlet o mezinárodních souvislostech dnešní politiky.

Jaroslav Foldyna má pravdu, když volá po otevření se mladým lidem, po internetových diskusích a referendech. Bylo by proto dobré, kdyby se jako funkcionář ČSSD přimluvil v Lidovém domě za radikální přestavbu webových stránek. Otevřít diskusní fórum, hlasovat o jednotlivých problémech i o osobnostech. A že tam někdo bude chtít sprostě nadávat? Od toho jsou operátoři, aby takové příspěvky nemilosrdně mazali. Upřímně řečeno, i kdyby to nezvládli, je lepší snést pár nadávek než přijít o "lidovou moudrost zdarma". A že se bude někdo bát o svá tučná korýtka? Odpovězte mi, zda takoví bafuňáři jsou zárukou vítězných voleb. Možná za předpokladu, že ti druzí jsou stejní. Ale to už dnes zdaleka neplatí.