Po hacku slovenského Národného bezpečnostného úradu 25. dubna 2006 přišli 20. 7. 2006 v 10:00 slovenští policisté do serverovny a s na příkazu generální prokuratury fyzicky zajistili server Onyx, na kterém byla uložena data serveru Kyberia.sk, ale i stránky Hysteria.sk. Dle vyjádření serveru Blackhole "vdaka primitivnemu zabezpeceniu NBU doslo k analnej penetracii serverov NBU bez vedomia milanovho. Z nbu uniklo 20 gigabajtov mailov, internych dokumentov, smernic, nariadeni a podobnych pic**** :-)" Podle autora, který se podepsal jako "judash", měl jeden z pracovníků slovenského "bezpečnostního" úřadu login nbuser a heslo nbusr123... Takovýto diletantismus správce serveru si ani nic lepšího než hack nezasloužil.

Jak poznamenává Hynek Hanke, kdokoliv, kdo o data z té sítě NBÚ (jejíž topologie je po hacku také veřejně známa, pokud se nemýlím) jen trošku stál (např. cizí bezpečnostní služby) už ta data musí dávno mít a tudíž je nutno je považovat za kompromitovaná. Hlavní kauza proto není, že hackeři ukázali na diletantismus, ale že NBU je provozován takovým způsobem, že až donedávna měl každý zájemce přístup k datům na jejich serverech (včetně všech důsledků, pokud nějaké jsou -- nevím, co na těch strojích bylo). Kdo všechno měl do NBU přístup zvenčí už asi těžko kdo zjistí, když uvážím, že pokud jsou pravdivé informace o hesle nbusr123 atd., tak administrátor neměl nad svými stroji nejméně od toho dubna vůbec kontrolu.

Správci Hysteria.sk - Maniac, Pajkus a Zyx - ale vydali prohlášení, v kterém tvrdí, že server Onyx nebyl nikdy použit na hackování NBÚ a sloužil vždy jen na komunikaci. Právě pro dokonalé zabezpečení komunikace byla "Hysterka" mezi hackery oblíbená.

Podrobnosti: Narodny Bezpecnostny Urad pwn3d ZDEZDEZDEZDEZDE

Hackeři na zatčení serveru Onyx odpověděli 21. 7. 2006 demonstrativním odpojením celého serveru NBÚ od internetu. Podle NBÚ na problému už spolupracují s FBI a z Washingtonu má přiletět 7 specialistů...

Další podrobnosti ZDEZDEZDEZDEZDEZDEZDE

Hysteria okolo Hysterie.sk TÉMA BL

Letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti oficiálně zahájil v kině Hvězda v sobotu ve 20.30 gala večer, který mile a zábavně svou češtinou, zcela ignorující pády českých podstatných jmen a slovesné vazby, s francouzským šarmem uvedla Chantal Poullain.

Tedy, ono se o "gala" akci v souvislosti s LFŠ dá hovořit ještě daleko méně než v souvislosti s filmovým festivalem v Karlových Varech. LFŠ si na rozdíl od Varů -- záslužně -- na celebrity nehraje (anebo tu onu "celebritální atmosféru nevytvářejí média) a celý uherskohradišťský festival je prodchnut přátelskou, neformální náladou -- i s těmi neustálými chybami při promítání i v inzerci programové nabídky -- to prostě pracovníci LFŠ asi nikdy nevychytají.

"To byla tedy pěkná blbost. Ještěže ten Roden aspoň ušel." To byl výrok návštěvníka kina Hvězda, který seděl vedle mne při sobotním odpoledním promítání údajně "českého" filmu (jak ho uvedl v Uherském Hradišti jeho americký producent) už i tak s infantilním názvem Shut up and Shoot me (do češtiny přeloženo bez aliterace jako Sklapni a zastřel mě).

Podle prvního vydání Filmových listů, které vycházejí během letošní, 32. Letni filmové školy v Uherském Hradišti, bylo "vrcholem úvodního dne LFŠ divadelní představení Zvoník u matky boží souboru ANPU, těsně spolupracujícího s Divadlem bratří Formanů. Tato "doprovodná akce" se odehrála v "divadelním stanu" v parku za kinem Hvězda, ve Smetanových sadech. V provizorním divadle bylo plno.

Inscenace Zvoník u matky boží, podle románu francouzského spisovatele Victora Huga, byla pozoruhodná svým výtvarným řešením. Na jevišti se pohybovaly na kolečkách věže, vzdáleně připomínající pařížskou katedrálu Notre Dame a z nich se občas vyklopovala prkna, na nichž se odehrávaly různé části děje.Věže, výtvarně vyzdobené způsobem, inspirovaným středověkými malbami, obsahovaly malá osvětlená jeviště, na nichž občas vystupovaly asi třicet centimetrů velké loutky, velmi zdařile vstupující do interakce s živými, "velkými" herci.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl ve středu 19. července, že se bude zabývat žalobou gruzínské mimoparlamentní Strany práce, která se domáhá uznání vlády gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a předsedy gruzínského Parlamentu za nelegitimní. Datum projednávání žaloby bylo stanoveno na 18. září 2006. Představitel Strany práce Šalva Natelašvili zhodnotil rozhodnutí soudu jako "jedinečnou příležitost zbavit se pokojnými prostředky Saakašviliho režimu." Již toto rozhodnutí soudu ve Štrasburku je podle některých právních expertů významné, neboť řada podání bývá už při prvním projednávání odmítnuta a soud se zabývá jen záležitostmi důležitými nebo podstatnými.

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Počet osob, které každým dnem umírají v Iráku, je daleko vyšší, než se dosud předpokládalo, oznámila Organizace spojených národů.

Letos v červnu bylo v Iráku v bojích usmrceno 3149 osob, je to více než 100 lidí denně, a očekává se, že v červenci tento počet ještě stoupne, v důsledku odvetných masakrů mezi sunnity a šiity. Asi 120 šiitů bylo usmrceno při dvou útocích začátkem tohoto týdne a ozbrojenci ve středu unesli 20 zaměstnanců vládního úřadu v Bagdádu, který se staral o sunnitské mešity a svatyně.

Bagdád se propadá do anarchie - tak komentuje nejnovější vývoj v okupované zemi agentura Reuters. Každý bojuje proti každému. Anarchie. Občanská válka. To přiznal i americký senátor Harry Reid pro CNN, tvrdí to i OSN. Válka mezi šíity a sunnity v ulicích, která se rozpoutala vzápětí po útoku Spojených států na Irák, eskaluje. Denně zemře dle "oficiálních" statistik, které přiznává irácké ministerstvo pro migraci, stovka lidí. To jsou oficiální mrtví. Desetitisíce dalších prchá. Připočíst lze ztráty cizích vojenských jednotek, které eviduje koaliční velení, stovek soukromých žoldáckých "bezpečnostních" agentur a islámských "bojovníků" dobrovolníků Mahdího armády, které neevidují statistiky ani nikdo jiný. Jen Bagdád, město se šesti miliony obyvatel, eviduje dnes více vražd za den, než celé Spojené státy, které mají 300 milionů obyvatel. V USA bylo zavražděno za rok 2005 16 912 lidí. V samotném Bagdádu bylo podle údajů ze statistik iráckého ministerstva zdravotnictví, publikovaných v Los Angeles Times jen za měsíc červen 2006 zavražděno 1,398 osob. Nepočítaje civilisty, roztrhané výbuchy náloží a vojáky. Už v roce 2004 američtí experti odhadovali, že válka v Iráku bude dlouhá, obtížná a bude znamenat smrt mnoha amerických vojáků. Demokratičtí senátoři dnes kritizují Bushův plán pro Irák na oficiálních stránkách Senátu značně sarkasticky - prázdnou stránkou...

Reuters, Mariam Karouny: Guns galore as anarchy stalks Baghdad ZDE

Irák na pokraji války: Sto mrtvých denně ZDE

Zpravodajství iráckého odboje TÉMA BL

Prominentní neokonzervativci, v naději na opětovné získání vlivu, který ztratili v důsledku nezdaru v Iráku, požadují bezpodmínečnou americkou podporu izraelské vojenské ofenzívě v Gaze a v Libanonu, změnu režimu v Sýrii a v Íránu, případně americký útok na jaderná zařízení Teheránu v odplatu za jeho podporu Hizbulláhu. S tímto tvrzením přišel v článku "Američtí jestřábi cítí krev" tvrdošíjný odpůrce neokonzervativců a amerického militarismu Jim Lobe. Cituje přitom z listu Weekly Standard, jehož editor William Kristol vyzývá prezidenta Bushe, aby letěl přímo "ze zpozdilého summitu v Petrohradu ... do Jeruzaléma, hlavního města národa, který stojí při nás a je ochoten bojovat spolu s námi proti našim společným nepřátelům".

Civilizovaný svět stojí na rozhraní mezi vítězstvím a porážkou, píše americký neokonzervativec Newt Gingrich v deníku Guardian.

Dlouhá cesta k vítězství začíná tím, že svobodný svět musí pomoci libanonské demokracii, aby porazila organizaci Hizbullah, aby vyhnala íránské revoluční gardy a zlikvidovala všech více než 10 000 raket, zaměřených z Libanonu na Izrael. Pak musíme vytvořit podmínky, v jejichž rámci budou Libanonci schopni ovládnout své vlastní území a ukončit smrtelnou hrozbu Izraeli.

Farářská měkkost, s jakou ministr vnitra Bublan posoudil prohřešek policejního prezidenta Husáka, kterého načapala Mladá fronta Dnes v autě, jedoucího 190 km/h, vypovídá o poměrech na vnitru i o inteligenci ministra. Nejdříve náčelník dopravní policie Bambas, Husákův podřízený, přesvědčoval národ v rozporu se zákonem, že policajti si mohou dělat co chtějí a klidně porušovat předpisy. Policejní prezident to vzápětí udělal a ministr vnitra dal v praxi spektakulárně za pravdu Bambasovi. V rozporu se zákonem a právníky. Udělal ze všech občanů, kteří zákony dodržují, voly. Policejní prezident Vladislav Husák se sám vzdal na tři měsíce řidičského průkazu. Třikrát zdrávas a pak odpustek.

Ministr tak zesměšnil nejen sebe, ale i právo a zákon, které má reprezentovat a vynucovat jejich dodržování. Nerovnost před zákonem, kterou Bublan předvedl veřejně na svém podřízeném, dává ovšem zbraň do rukou všem, kteří nové předpisy pro řidiče budou napadat u soudu. Snadno dokáží, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Quod licet Iovi, non licet bovi...

Izraelská vláda a její zahraniční partneři se nás snaží v rámci své propagandy přesvědčit, že izraelský útok na Libanon je pouze "sebeobranou". Podle obhájců izraelské agrese se musí Izrael "bránit" bombardováním civilních oblasti Libanonu. Pozorně si, prosím, prohlídněte fotky na odkazu a všimněte si prvních dvou fotek na niž "civilizovaní" píší vzkazy na bomby "barbarům" a ty bomby přitom nejspíše zabijí mnoho libanonských civilistů. Při izraelském útoku na civilní oblasti Libanonu zahynulo již několik set civilistů a tisíce jich byly zraněny. Ženevská konvence z 12. srpna 1949, týkající se ochrany obětí mezinárodního ozbrojeného konfliktu přitom zcela jasně říká, že:

◄ Tuto Američany podporovanou politiku hájí Villiam Buchert a celá Mladá fronta Dnes. Proč? Snímky zaslala Britským listům Christina Hazboun, česká Palestinka, tč. na Blízkém východě. Jsou to agenturní fotografie, které se však, podle Palestinců, "Západ neodváží otisknout"... ▼

I zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes může někdy říci pravdu... A když už to udělá, je to čin hodný zaznamenání. V komentáři Když politik (teď Bush) řekne někdy pravdu se Buchert zastává George Bushe a jeho přebreptů. Vyzdvihuje jeho privátní rozhovor s Tony Blairem o situaci na Blízkém východě, odposlechnutý omylem zapnutým mikrofonem. "Víš co, je ironie, že všechno, co musí udělat, je přimět Sýrii, aby donutila Hizballáh, aby přestal dělat to svinstvo, a bude po všem," řekl americký prezident britskému premiérovi. Buchert hájí Bushe v protikladu k politikům, kteří pronášejí "blazeované, politicky korektní řeči, které však nikdy žádného diktátora nesesadily." Na závěr Buchert konstatuje: "Je dobře, že alespoň (možná omylem) někdy zazní, že svinstvo je prostě svinstvo." Je dobře, kdyby takto přímé výroky zaznívaly i z MfD, ale nejen v otázkách zahraničních, ale i domácích. Kdyby byly podloženy fakty. Zajímavé totiž je, že totéž Buchert neřekl, když Paroubek těsně po vyhlášení patového výsledku voleb, pojmenoval předvolební kampaň vedenou ODS prostřdnictvím prefabrikované Kubiceho zprávy také "bez přívlastku" - a také jako svinstvo.

V Mladé frontě Dnes měl v tu chvíli promluvit Buchert. Třebas omylem.

Pozn. JČ: Zajimavé je, že je v poznámce Viliama Bucherta MFD svou filozofií tak podivně sto let za opicemi. Po tragických zkušenostech z Afghánistánu a Iráku už ani západoevropští konzervativci dnes nezastávají názor, že by měl Západ zvnějšku "svrhávat diktátory". Konec konců, pohlédnete-li např. do Británie, ta nikdy nezastávala "morální princip" jako princip mezinárodní politiky - ale princip pragmatismu a vyváženosti světových sil. Dobře věděla, že silové prosazování morálních principů v zahraniční politice může vést jen ke katastrofě - už proto, že mnoho lidí jinde na světě bude zastávat zase jiné "morální" principy než Západ.To přece bylo podstatnou náboženských válek.

Bushovy výroky nejsou ani tak důkazem jeho "hovoru na rovinu" jako jeho nesmírně primitivního vyjadřování. On se v prázdných klišé prostě vyjadřovat neumí.

Spornou otázkou také je, kdo vlastně dělá na Blízkém východě svinstvo - zda Hizbollah nebo Izrael. Spíš bych řekl, že obě strany.

Letošní červnové volby do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky dopadly, jak známo, patem. Bloky levice (ČSSD, KČSM) i takzvané středopravice (ODS, KDU-CSL, Strana zelených; čeští zelení tak mají další historicky primát -- pragmaticky se přeřadili ze spektra pro ně přirozeného, tedy levice, na opačný břeh) získaly po sto mandátech a to ve dvousetčlenné dolní komoře parlamentu ČR znamená zdánlivě nerozhodný výsledek.

Již ve třech článcích a naposledy v textu "Zájem o muzejnictví?" se pan Stanislav Kliment zabýval situací v pobaltských republikách z pohledu možných rizik revidování výsledků 2. světové války. Možná by stálo za to podívat se na historii Pobaltí poněkud hlouběji a tak trochu z druhé strany. Území dnešních pobaltských republik ovládlo Rusko postupně v průběhu 18. století. Rozhodující krok učinilo roku 1721 porážkou Švédska v tzv. "severní válce", kdy ovládlo Estonsko a část Lotyšska. V dobytí svých zemí zaostalou carskou říší spatřují obyvatelé pobaltských zemí z civilizačního hlediska krok zpět. Zatímco státy severní Evropy se rychle modernizovaly, v Pobaltí přežívalo nevolnictví.

Článek Milana Černého "Kostlivci ve skříni 2. světové války" se mi zdá "ujetý" podle českého zvyku zase na druhou stranu, než čím nás krmili za socialismu. Projel jsem si tu zemi před pár lety s mezinárodní protirasistickou skupinou na kolech. Na vlastní oči jsem viděl nejen demonstraci za vyhnání všech Rusů ze země a neudržované (to je eufemismus) pomníky protifašistických borců, ale i nové památníky bojovníků proti sovětské okupaci včetně kamenné desky s hákovým křížem na památku lotyšských esesáků.

Související informace: Estonští fašisté jsou také v Evropské unii ZDE

Pavel Pečínka se trochu "obul" do zdravotnictví. Nebudu příliš komentovat jeho názory, nicméně pár poznámek bych měl.

Péče o pacienty zahrnuje několik věcí. Jednak skutečnou zdravotní péči, tj. práci lékařů, sester a ošetřovatelského personálu.

Dále něco co by se dalo nazvat jakýmsi administrativním komfortem -- nečekání v čekárně anebo krásnou asistentku v krásné čekárně.

Koaliční smlouva naší, v západní Evropě dosud nevídané modro-černo-zelenkavé vlády s vyhlášeným cílem (neoliberální) modernizace se (snadno smyvatelným) otiskem ekologického razítka, je poučné čtení. Kapitola "Systém zdravotnictví" přináší návrhy, které se už tolik neblyští novotou. ODS je už nadhazuje přes 10 let. Třeba, že "zásadním opatřením bude vymezení standardního nároku na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním... Na základě vlastního svobodného výběru bude možné sjednání i jiného než standardního rozsahu pojištění, včetně pojistných produktů s vyšší spoluúčastí... Vytvoříme možnost oficiálně si připlatit na nadstandardní péči...".

Ukrajina má zcela legitimně od včerejška novou vládní "protikrizovou koalici" složenou ze Strany regionů, Socialistické strany a Komunistické strany Ukrajiny. Její vznik uznala do opozice přecházející proprezidentská strana Naše Ukrajina a její představitelé novému uskupení pogratulovali. Současně vyjádřili přání, aby opozice měla v Nejvyšší radě takové funkce, aby účinně mohla plnit svoji opoziční a kontrolní funkci. Podle předsedy ukrajinské Nejvyšší rady Olega Moroze bude princip účasti opozice na činnosti parlamentu v zájmu demokracie a překonání stávající krize uplatněn. Již dříve do opozice odešel Blok Julie Tymošenkové, která však novou realitu neuznává, snaží se jí všemi způsoby zabránit a již zřejmě vabank hraje o vytoužený post předsedkyně ukrajinské vlády.

Do České republiky nyní přijela skupina amerických vojenských expertů, aby si prohlédla případná místa pro výstavbu americké raketové základny jako součásti amerického obranného systému. Je to důsledek vstřícného a léta před českými občany utajovaného postoje Špidlovy vlády a některých našich politiků vůči požadavkům USA. Někdejší ministr obrany Tvrdík slíbil Američanům tuto základnu již v roce 2002, v následujícím roce ministerstvo obrany zahrnulo tuto možnost do plánovaného systému naši obrany a v roce 2004 Špidlova vláda dala zelenou k zahájení prvních konzultací mezi Českou republikou a USA.

Občanům však raději nic neoznámila.

Během Frankova režimu končily desítky chlapců z chudých rodin ve vězení za minimální projev genderové transgrese a mnohé dívky lesbické orientace byly svými rodinami nuceny podstoupit elektrošokové terapie, které v některých případech zanechaly těžké následky na jejich duševním i tělesném zdraví. V současné době je Španělsko zemí, kde osoby téhož pohlaví mohou uzavírat manželství a adoptovat děti, kde se ke své sexuální orientaci hlásí nejen někteří umělci, ale i politici, vojáci, soudci a učitele. Homosexuálové se ruku v ruce procházejí ulicemi velkoměst a na balkóny svých bytu o svátcích hrdě vyvěšují duhovou vlajku. Tento článek pojednává o cestě, kterou během posledních desetiletí ušla španělská společnost, pokud jde o toleranci a respekt k osobám homosexuální orientace.

Británie ve středu zaznamenala nejteplejší červencový den od dob, kdy se začaly teploty vůbec registrovat. Na londýnském letišti Gatwick Airport dosáhla teplota 36,3 °C. Na skotském letišti Prestwick (ve Skotsku málokdy přesáhne teplota 25 °C) byla ve středu zaznamenána teplota 31,3 °C a na ostrově Anglesey ve Walesu dosáhla teplota 33,6 °C. Lidé se odebrali ve velkých počtech na pláže, ukrývali se ve stínu a státní úřady vydaly zdravotní varování. Asfalt na silnicích tál, takže v některých částech Británie musely vyjet na silnice posypové vozy s pískem. V důsledku horka došlo k zohýbání železničních tratí v oblasti Midlands a mnoho vlaků z Birminghamu bylo zrušeno. Na západobritské železnici Londýn- Glasgow, kde vlaky normálně jezdí rychlostí až 200 km/hod, byla zavedena v důsledku horka rychlostní omezení.

Předchozí nejteplejší den v Británii v červenci byl zaznamenán v roce 1911, kdy teplota v Epsomu v jihoanglickém hrabství Surrey dosáhla 36 stupňů. Rekordně nejvyšší britská teplota 38,5 °C byla zaznamenána 10. srpna 2003 v jihoanglickém městě Faversham v Kentu.

Co vyvolává toto nezvyklé horko? ptal se ve středu na titulní stránce - na rozdíl od takové Mladé fronty Dnes - britský deník Independent.

"Přednesl jsem jej na konferenci ústavních právníků jak z tuzemska, tak i ze zahraničí, a především za přítomnosti zástupců ÚS ČR. Zejména jeho paní místopředsedkyně. Ta na souhlasný potlesk sálu reagovala na mou adresu náznakem pohrůžky trestního stíhání za pomluvu státního orgánu a odůvodnila to rozvracením řádu. Sebekriticky poznamenávám, že jsem tím byl v danou chvíli "stife" (štajf, jak říkával pan Svitáček v Horníčkových přenosech "H") a na její řečnický dotaz, "kde stojím", jsem již nestačil reagovat, že na akademické půdě. Doufám, že nikoliv naposled," poznamenává cynicky autor v průvodním dopise, určeném redakci Britských listů...

Český tisk -- tj. v České republice vydávaný, česky psaný tisk -- neoplývá objektivitou a je politicky vpravo. Americké základny v této zemi by uvítal, ale, jak vidíme názorně zejména na příkladu Mladé fronty Dnes ve vydání ze středy 19. 7., ovlivňuje veřejné mínění vychytrale tak, aby se mu nedalo mnoho vytknout.

Pod palcovým titulkem Základnu USA odmítá 83% Čechů na první straně uveřejňuje výsledky prvního, MfD zadaného výzkumu veřejného mínění -- to ovšem jen proto, že takový titulek přiláká více čtenářů.

Konečně přiznala britská Konzervativní strana, že privatizace britských železnic byla chybou. Hříšník udělal pokání, i když to je s patnáctiletým zpožděním. Důsledkem privatizace je neefektivnost, dlouhá zpoždění, plýtvání a státní dotace jsou nevypočitatelné a nikdo se nezodpovídá z toho, kolik jich je a proč jsou vypláceny.

V Británii, když spácháte podvod, který zpronevěří tisíce liber, skončíte ve vězení. Když přivedete významné průmyslové odvětví na kolena a způsobíte v důsledku své nekompetence škody ve výši miliard liber, dostanete místo v bance v londýnské City.Tak byly odměněny osoby, odpovědné za privatizaci britských železnic. Lord Lamont skončil v bance Rothschild, Lord Macgregor v bance Hill Samuel a autor celé privatizace železnic, Sir Steve Robson z ministerstva financí v Royal Bank of Scotland.

Všichni tři byli varováni, že Zákon o privatizaci železnic z roku 1993 bude katastrofou. Nesmysl, řekli, my tomu rozumíme líp. Doufám, že banky počítají své lžičky píše komentátor Simon Jenkins v deníku Guardian a pokračuje:.

Tento fakt znovu ozřejmil současný prodej části jejího vlastnického podílu v deníku Frankfurter Rundschau. Mediální skupina SPD je tvořena stranicky vlastněnou Druck- und Verlagsgesellschaft (DDVG), která má podíly asi ve 12 významných vydavatelských domech po celém Německu. Kromě toho holding vlastní přímo či nepřímo účasti v soukromých rozhlasových stanicích.

Dlouhá léta jsem jako každý člověk byl nucen pozorovat své okolí a zkoumat bedlivě "odkud vítr fouká", respektive odkud by mohlo přijít něco nepříjemného nebo příjemného, nebo odkud nepřijde nic. S postupujícím věkem jsem se začal ptát sám sebe i druhých lidí kolem mne, zda neexistuje něco, co mají věci, jevy a systémy obecně společného natolik, že by to umožnilo položit si obecné správné počáteční základní otázky a hledat a pokusit se nalézt na ně ty správné odpovědi. Hodně jsem toho přečetl z filosofie, matematiky, fyziky, biologie, sociologie, ekonomie i dalších věd a přiznám se, že jsem zdaleka ne všemu porozuměl. Nicméně s pomocí toho, co jsem pochopil z knih moudrých autorů i z knihy zkušenosti života jsem si odvodil tři základní vlastnosti, které má podle mého názoru všechno, co jsem až doposud poznal nebo to, o čem jsem se dozvěděl, že poznali jiní.

Neuvěřitelná drzost, s jakou si vzala Českou televizi do úst nová lobbistická asociace nově vznikajících digitálních televizí, bere dech.

reportáž z tiskové konference Asociace digitálních televizí, MAT, 19. 7. 2006: Digitální televize chtějí vypnout analog 9. 9. 2009 ZDE

Po celé dva minulé roky, po které probíhalo intenzivní jednání o digitalizaci elektronických médií, se staraly malé televize pouze o to, aby dostaly licenci. Česká televize byla jedinou televizí, která aktivně vstupovala do procesu digitalizace tak, aby stávající komerční monopol byl rozrušen, aby například Nova neměla možnost udržet si své takřka dominantní postavení navždy. Kdyby se realizovaly návrhy poslance Plevy z ODS na novelu vysílacího zákona, dostala by každá ze stávajících televizí jeden multiplex a tím by pluralita divácké volby byla omezena na výběr mezi Novou a Novou. Nezměnilo by se nic. Díky České televizi se tak nestalo.

Čeští vědci hlásí další nebývalý úspěch. Konečně se jim podařilo zjistit, proč Česko dosud nemá ani vládu, ani funkční sněmovnu, ačkoliv od voleb uplynulo už sto padesát dní. Senzační zprávu oznámila Akademie věd při tiskové konferenci na místě bývalého Národního muzea, které se před měsícem zřítilo.

"Řešení jsme měli přímo před očima," vzal si slovo vůdce týmu chemiků Vít Zkoumal a položil před novináře misku s čirou tekutinou.

Pozemek je řádně pronajat sdružením Aliance 23 od Armády ČR, a rozlohou cca 70 ha je naprosto dostačující. Přístup bude možný individuálně přes přilehlé komunikace, doporučujeme však užít tzv. "starou tankovou cestu", která bude od středy zpřístupněna a označena. Na tuto cestu je možné se napojit ze silnice č. 226 mezi Podbořany a Vroutkem, nebo ze silnice č. 221 mezi Podbořany a Nepomyšlí. Na místo se bude moci najíždět od pátečních ranních hodin 28.7. a to přes obec Mašťov. Vstupovat do hloubi vojenského prostoru není žádoucí a jelikož zmaštěnců přejetých tankem není třeba, tak si to bude VP hlídat. Na místě bude možno zakoupením samolepek v hodnotě 50 Kč podpořit financováni akce.

podrobnosti ZDEZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.