Byla to vzájemná nedůvěra v rozpadlé "oranžové" koalici a osobní ambice, které vedly ke snaze o protiústavní společné prohlasování návrhů na předsedu Nejvyšší rady (kontroverzního zástupce Naší Ukrajiny Petra Porošenka) a předsedy vlády (Julie Tymošenkové) v plénu ukrajinského parlamentu. Snaha o účelové porušení ústavních principů demokracie bylo odmítnuto nejen Stranou regionů Viktora Janukovyče, ale nakonec i do té doby "oranžovými" socialisty, jejichž předseda Oleg Moroz jako východisko poté oznámil vlastní kandidaturu na předsedu parlamentu a hlasy Strany regionů, komunistů a socialistů byl zvolen. A tyto strany také nakonec jako "protikrizová koalice" nyní již podruhé (opětovně, aby byly vyvráceny pochybnosti o právní proceduře) prezidentu Viktoru Juščenkovi navrhly, aby parlamentu předložil kandidaturu představitele Strany regionů, bývalého prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče na místo předsedy vlády.

Julie Tymošenková nese očividně novou situaci velice těžce, zmařeny byly její ambice na návrat do funkce předsedkyně ukrajinské vlády, jichž se ovšem nechce vzdát ani nyní, kdy je zřejmé, že toho není schopna dosáhnout ústavní cestou. Její strana sice zpochybnila volbu Olega Moroze předsedou parlamentu, ale navržené soudní přezkoumání volby přineslo soudní rozhodnutí ve prospěch předsedy parlamentu. Radikálním řešením a tlaku Bloku J. Tymošenkové zatím odolává i lavírující prezident Viktor Juščenko, jehož Naše Ukrajina nakonec se Stranou regionů za zavřenými dveřmi prezidentského paláce dokonce vyjednávala o možné společné koalici. Ta ovšem nebyla vytvořena s ohledem na požadavek, aby jejími účastníky nebyli komunisté a na předsedu vlády nebyl navrhován Viktor Janukovyč. Na rozdíl od Bloku J. Tymošenkové však Naše Ukrajina i v nové situaci projevila úctu k parlamentní demokracii a výsledkům voleb, které vytvoření nové koalice umožnily.

Obratu v napjaté povolební situaci a vzniku "protikrizové koalice" se na poslední chvíli snažili zabránit stoupenci strany Pora, stranické pokračovatelky mládežnické organizace téhož jména, založené před několika roky s cílem přispět ke svržení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy a podporované organizacemi George Sorose, která jako strana ve volbách v březnu sama propadla. Včera se dokonce asi dva tisíce "revolucionářů" z této organizace a Bloku J. Tymošenkové neúspěšně pokusilo zabránit práci poslanců a uchvátit do svých rukou budovu parlamentu. Již před několika dny však přišly na řadu opakovaně také kyjevské stany na Náměstí Nezávislosti, známé z období "oranžové revoluce". Ukázalo se ovšem, že dvakrát nelze vstoupit do téže řeky. Lidé si již také více všímali toho, kdo to vlastně jsou "obyvatelé" stanového městečka a mnozí Ukrajinci si navíc uvědomují, že i s tou první revolucí to bylo všelijaké, že i politikům vzešlým z revolučního kvasu jde, přes velká slova, nejen o mocenské, ale hlavně ekonomické postavení v transformující se ekonomice.

Pro většinu Ukrajinců je navíc slabou stránkou bilance vládnutí "oranžových" ekonomická situace země. Ukrajina, která v minulosti měla z transformujících se postsovětských zemí jedny z nejlepších hospodářských ukazatelů, dosahovala téměř deset procent růstu HDP, se začala propadat. Svědčí o tom i pokles růstu HDP, který v roce 2005 byl pouhých 2,4% a v letošním roce by podle Institutu ekonomických studií a politických konzultací mělo dojít k dalšímu snížení na 2,2 procenta.

Pro Blok Julie Tymošenkové i Naši Ukrajinu se stalo závažným problémem, že pokles nejvíce zasáhl již tak chudé oblasti západní Ukrajiny. Právě ty s nimi spojovaly naděje nejen na změnu politických poměrů, ale zejména své ekonomické situace a v revolučních časech a také ve volbách jim poskytly podporu. Oproti tomu hospodářské problémy v takové míře nezasáhly východní část Ukrajiny, podporující Stranu regionů, která zatím těží z přetrvávajících vazeb na Ruskou federaci.

Změnu v názorech Ukrajinců ukazují konečně i průzkumy veřejného mínění. Podle posledního by v případě konání předčasných voleb byly výsledky následující:

• Strana regionů 36,5% voličů (v březnových volbách 32,14%)
• Bloku Julie Tymošenkové 19,8% (22,29%),
• Naše Ukrajina - 9,3% (13,95%),
• Komunistická strana Ukrajiny - 3,1% (3,66%)
• Socialistická strana Ukrajiny 2,7% (5,69% )
• další strany by nepřekročily 1%

Vyplývá z toho, že Blok J. Tymošenkové a proprezidentská Naše Ukrajina by ani společně nezískaly dostatek hlasů, aby zvítězili nad Stranou regionů V. Janukovyče.

Je třeba také připomenout, že z průzkumů Centra politických výzkumů a Mezinárodního sociologického institutu ještě vyplývá nechuť Ukrajinců k předčasným volbám. Jejich konání si vyloženě nepřeje 40 procent respondentů průzkumu a 14 procent respondentů uvedlo, že si je spíše nepřeje. Naopak řešit situaci předčasnými volbami považuje za nutné jen 16 procent a připouští 10 procent Ukrajinců.

Za takovýchto okolností by pro oba bývalé protagonisty "oranžové revoluce" nebyly předčasné volby logicky vhodné a zdá se, že Naše Ukrajina to pochopila. Naopak poslední snaha J. Tymošenkové dosáhnout jejich konání všemi prostředky, například prostřednictvím toho, aby se poslaneckého mandátu vzdalo nejméně 150 poslanců, což by podle ústavy vedlo k předčasným volbám. Není však vůbec jisté, jak by se zachovali náhradníci, kteří by mohli nahradit rezignující poslance. Již nyní totiž několik poslanců Bloku J. Tymošenkové oznámilo, že přechází do tábora "protikrizové koalice" a do řad Strany regionů. Je však možné, že ambiciozní Tymošenková je ochotná jít i do velkého rizika, snad také s vědomím využití prostředků "mimoparlamentní demokracie," jak by napovídal pokus o blokádu budovy Nejvyšší rady.

Celoukrajinské průzkumy veřejného mínění naznačují, že stále více lidí si přeje uklidnění, překonání dosavadních konfliktů a rozkolů. "Protikrizová koalice" složená ze Strany regionů, socialistické strany a komunistů má podle všeho šanci ochránit Ukrajinu od nečestných politických avanturistů, zabránit revolučním metodám uchvácení moci a destabilizaci země, a to tím spíše, že pro takovouto politiku se stále častěji vyslovují také někteří politici z řad Naší Ukrajiny.

Prosazení nových, předčasných voleb by navíc mohlo vést k další velké polarizaci společnosti a přivést ji na pokraj hospodářské a sociální katastrofy. A nemuseli by to tak být ani politici ze Strany regionů, kteří by Ukrajinu přivedli k rozdělení, jak se v minulosti spekulovalo, může to nakonec být sama Julie Tymošenková a její stoupenci, kteří západní část země dovedou k odtržení. Ukrajina však nemá v dnešní podobě hranice dané dlouhou historií a tak by její otřes mohl mít dalekosáhlé důsledky pro všechny země tohoto regionu. Je proto také v zájmu nejen samotných Ukrajinců, aby se situace v této zemi politicky zklidnila a Ukrajina se vrátila k hospodářskému růstu. Jinou věcí je, že s nezodpovědně hrající ambiciózní Julií Tymošenkovou to již očividně nepůjde.