V doprovodném komentáři pod titulkem je ovšem Milan Vodička mnohem dvojznačnější. Konstatuje věcně, že "v Česku probíhá stínově debata-nedebata" (aniž zmiňuje proč), ale hned nato výsměšně podotýká, že to "skoro vypadá, jako by právě ta "naše" základna měla být tou nejdůležitější v síti amerických opěrných bodů", že však "skutečnost je podstatně skromnější". Odůvodňuje to známým, nejčastěji používaným zjištěním, že "prozatím není vůbec jasné, co by případně v Česku mohlo vzniknout." (všimněte si zdánlivé opatrnosti) Namísto zřetelného postoje vůči základnám -- buď pro nebo proti -- chlácholí novinář veřejnost, že to "zřejmě nebude tak zlé". Přitom jde o stanovisko zásadní: je více než pochybné, že by se USA namáhaly budovat v ČR základnu pouze radarovou -- na to by stačily radary české armády (posílené, zdokonalené apod.). A tvrdit, jak smířlivě Vodička dodává, že "pokud by měli teroristé zálusk útočit proti americkým cílům, zřejmě by si vybrali něco jiného než základnu v českých lesích", je směšné nejenom proto, že dnes nemůžeme vědět, co by si v budoucnu teroristé jako cíl vybrali, ale pokud by taková základna byla tak bezvýznamná, že by ji nechtěli napadnout, nemusí být přece vůbec postavena. Mají-li jich USA "po světě mnoho", neměli bychom vědět, proč jedna či dvě navíc v ČR jsou tak důležité?

Průzkum podle komentátora Vodičky prý také ukázal "jednu českou názorovou zvláštnost: když se budeme tvářit, že nic nevidíme, nic nebudeme dělat, nic se nám nestane." Podceňování, ba skoro zesměšňování důvodů obav zapadá do záměru představit výstavbu základen jako cosi zcela běžného, co by lidi nemělo nijak zvlášť znepokojovat -- čili jak v televizi prohlásil ministr obrany Kühnl (US-DEU), základny jsou tak zabezpečeny, že se je ještě nikdo neodvážil napadnout. Mimochodem, jak by to v případě útoku odneslo obyvatelstvo v blízkosti základny, to nikdo nezmiňuje.

MfD doplňuje komentář ovšem anketou mezi politiky -- přičemž 5 ze 6 politiků jsou vedoucí představitelé ODS, a ti ovšem základny vítají; jediný socdem, předseda vlády, poté, co zdůraznil, že by americký plán znamenal vznik "velkého počtu" (neříká, jak k takovému závěru došel) pracovních míst a investice, opatrně navrhuje, aby o "takto citlivé otázce měli rozhodovat lidé v celostátním referendu."

Skutečný postoj MfD však naprosto jasně ukazuje komentář Karla Steigerwalda v témže čísle deníku. Už samu otázku "zda chceme doma raketové (!) základny", považuje za "černobílou", "načichlou zamítavou odpovědí". Vypočítává, o jak složité problémy vlastně (podle jeho názoru) jde: "co je to celoplanetární protiraketový deštník, co je to společná ochrana demokratických zemí před teroristickým jaderným útokem (dodejme, že naštěstí asi ne 'celoplanetárním'), jak reálný či nereálný je takový útok" atd. Aby na těchto "sto otázek", jak je vypočetl Steigerwald, dal "zodpovědný politik" sto odpovědí -- jelikož "veřejný názor je založený na emoci" -- musí se řídit "kompetencí", protože je "vůdce a odborné posouzení je mu dostupnější".

Tak jsme se dostali až ke kořenům demokracie. Nikoliv my, obyčejní občané -- lidé v této zemi žijící, máme rozhodovat -- nýbrž ti, které jsme si zvolili. Neboť "populista bude mávat včerejším průzkumem", tvrdí Steigerwald. Je-li 83% Čechů proti základnám, to není tak důležité. Neboť "zodpovědní politici" -- jimž je dostupnější názor expertů, zejména těch "bezpečnostních", kteří posoudí, zda k nám (na nás) doletí íránské rakety -- najdou odpovědi na všech sto otázek, předloží nám svoje rozhodnutí -- a my tu budeme mít základny, jichž se v příštích sto letech už nezbavíme.

Související informace z MfD 19. 7.

MfD: Základnu USA odmítá 83% Čechů ZDE