Podle podané žaloby v listopadu 2003 Michail Saakašvili po dohodě s tehdejším prezidentem Eduardem Ševardnadzem inscenoval události známé jako "revoluce růží" a uchvátil moc pod záminkou manipulací s volebními výsledky proběhlých parlamentních voleb. Pod "revolučním" tlakem potom Nejvyšší soud Gruzie údajně nezákonně rozpustil nový Parlament, ačkoli toto právo náleží pouze Ústavnímu soudu. Nezákonné bylo podle Strany práce také "prodloužení funkčního období starého parlamentu zvoleného v roce 1999, který potom svévolně a v rozporu se zákonem přijal ústavní změny," na jejichž základě se v roce 2004 konaly předčasné prezidentské a později "opakované" parlamentní volby.

Demonstrace proti Saakašvilimu

V samotné gruzínském Tbilisi před budovou parlamentu od počátku roku proběhla již řada protestních demonstrací proti Saakašviliho vládě, která nesplnila většinu slibů daných při přebírání moci. Sociální situace lidí je nadále velmi špatná až zoufalá, stále kvete korupce a vliv organizovaného zločinu. Vláda také nevyřešila reintegraci země a problém odštěpenecké Abcházie nebo Jižní Osetie. Zdá se nyní, že je spíše ochotně využívá, stejně jako některé další avanturistické kroky v zahraniční politice, jen jako nástroje na odvedení pozornosti od vnitřních problémů. Gruzínci tak mají prezidenta oblíbeného zejména Spojenými státy, o čemž svědčila např. poslední návštěva Saakašviliho u prezidenta Bushe, ale na jejich každodenním životě se to nijak pozitivně neprojevuje.

V Gruzii také jen málo lidí věří, že předseda vlády Zurab Žvania v roce 2005 zemřel nešťastnou náhodou na otravu plynem. Lidé dopřávají sluchu verzi o tom, že se Žvania stal obětí nepřetržitého boje o moc mezi ním a Saakašviliho týmem. Jakkoli mohou být takováto obvinění lichá, jejich rozšířenost svědčí o hloubce nedůvěry vůči Saakašvilimu a jeho lidem.

Naposledy se protestní akce proto Michailu Saakašvilimu konala v Tbilisi v neděli 16. července, tentokrát před budovou velvyslanectví Spojených států. Její účastníci měli transparenty s nápisy "Vezměte si Saakašviliho". Demonstrace se účastnili členové organizace AntiSoros, strany Spravedlnost bývalého ministra vnitra Igora Giorgadzeho a dalších opozičních sil. Podle představitelky organizace AntiSoros Maji Nikoleišviliové bylo cílem protestu upozornit účastníky summitu G8 na situaci v Gruzii. "Včera prezident Bush řekl, že v Iráku byla nastolena dobrá demokracie. My jsme v Gruzii také dostali takovou demokracii, ale žít v takové situaci nechceme," uvedla Nikoleišviliová názor demonstrujících

Režim kritizuje i Human Rights Watch

Nad porušováním lidských práv v Gruzii se již nepozastavují pouze domácí odpůrci M. Saakašviliho a jeho vlády. Před jeho setkáním s americkým prezidentem Georgem Bushem adresovala Bílému domu vážná upozornění na situaci v Gruzii také známá americká organizace zabývající se otázkou lidských práv Human Rights Watch. Ta hovoří nejen o potřebě účinnějšího boje s korupcí a organizovaným zločinem, ale upozorňovala Bushe zejména na to, že vláda porušuje princip nezávislosti vyšetřujících orgánů a soudů zvláště v případech, kdy stát je jednou ze stran sporu. Podle Human Right Watch jsou "neposlušní" vyšetřovatelé vystavováni často naplněným hrozbám odvolávání a disciplinárním trestům, dochází také k nepřiměřenému používání síly státními orgány. Tyto a řada dalších problémů způsobují, podle Human Right Watch, podrývání důvěryhodnosti režimu M. Saakašviliho při dodržování zákonnosti a lidských práv.

Letenka jedním směrem?

Předseda Strany práce Šalva Natelašvili dodal, že jednání soudu se samozřejmě bude účastnit a očekává, že také prezident Michail Saakašvili se před soud dostaví také. Měl by tak prý učinit zejména proto, že osobně přiznává odpovědnost za kroky, které v souvislosti s "revolucí růží" byly učiněny. Není žádným tajemstvím, že řada Gruzínů by dokonce přivítala, kdyby se nynější prezident do Tbilisi již nevrátil. Před několika týdny byla ostatně vyhlášena sbírka na koupi jednosměrné letenky do Spojených států na jméno Michail Saakašvili. Jak je vidět, ani ve velmi složité situaci Gruzínům humor nechybí. Někdy je ovšem humor to poslední, co člověku zbývá.