21. 7. 2006
Libanon: Oběť (vel)mocenských zájmůProminentní neokonzervativci, v naději na opětovné získání vlivu, který ztratili v důsledku nezdaru v Iráku, požadují bezpodmínečnou americkou podporu izraelské vojenské ofenzívě v Gaze a v Libanonu, změnu režimu v Sýrii a v Íránu, případně americký útok na jaderná zařízení Teheránu v odplatu za jeho podporu Hizbulláhu. S tímto tvrzením přišel v článku "Američtí jestřábi cítí krev" tvrdošíjný odpůrce neokonzervativců a amerického militarismu Jim Lobe. Cituje přitom z listu Weekly Standard, jehož editor William Kristol vyzývá prezidenta Bushe, aby letěl přímo "ze zpozdilého summitu v Petrohradu ... do Jeruzaléma, hlavního města národa, který stojí při nás a je ochoten bojovat spolu s námi proti našim společným nepřátelům". |
"Je to také naše válka," prohlašuje Kristol, který je zakladatelem a spolupředsedou Projektu pro nové americké století (PNAC, Project for the New American Century). Jiným neokonzervativním komentátorem je Larry Kudlow, který na adresu Izraele poznamenává: "Brání vlast a samu svou existenci, ale brání zároveň americkou vlast jako náš příhraniční demokratický spojenec na Blízkém východě." Podobně jako Kristol, i Kudlow jmenuje Sýrii, "která je také řízena Íránem", jako slibný cíl rozšiřujícího se konfliktu. Kritik neokonzervativců Jim Lobe uvádí tyto výroky coby ilustraci cílené kampaně, jež vykresluje probíhající konflikt jako součást globálního zápasu, v němž je Izrael předsunutou základnou západní civilizace proti islámskému extremismu organizovanému a řízenému Íránem a Sýrií. Cituje dále Newta Gingriche, bývalého republikánského předsedu Sněmovny reprezentantů, který v neděli 16. července 2006 popsal konflikt jako "počáteční stádium ... třetí světové války". Jim Lobe dále připomíná, že současné snahy neokonzervativců nejsou ničím novým -- již devět dní po útocích 11. září 2001 zaslali Kristol a PNAC -- jehož zakládajícími členy jsou viceprezident Dick Cheney, hlava Pentagonu Donald Rumsfeld a půl tuctu dalších vysokých úředníků Bushovy administrativy -- otevřený dopis Bushovi, v němž jej vyzývali k odvetě nejen proti al-Qáidě v Afghánistánu, ale také proti hlavním regionálním odpůrcům Izraele, počínaje iráckým prezidentem Saddámem Husajnem a vůdcem Hnutí za osvobození Palestiny Jásirem Arafatem. Doporučovali dále, aby cílem jakékoli války proti terorismu byl Hizbulláh. "Myslíme si, že Administrativa by měla požadovat od Íránu a Sýrie okamžité odstoupení od jakékoli vojenské, finanční a politické podpory Hizbulláhu a jeho operací. Pokud Írán a Sýrie odmítnou vyhovět, Administrativa by měla zvážit odpovídající prostředky odvety proti těmto státům sponsorujícím terorismus." "Izrael byl a je nejvěrnějším americkým spojencem proti mezinárodnímu terorismu, zvláště na Blízkém východě," uvádí se v dopise. "Spojené státy by měly plně podporovat svého demokratického společníka v jeho boji proti terorismu." Podle Jima Loba ztrácejí neokonzervativci, se zhoršující se situací v Iráku, vliv na konání Bushovy administrativy a ke slovu se dostávají "realisté", kteří preferují spolupráci s Damaškem a Tehránem v zájmu stabilizace Iráku a posílení zvolené libanonské vlády. Pro neokonzervativce je proto krize kolem Libanonu jedinečnou příležitostí k opětovnému prosazování jejich agresivní agendy. Jedním z těch, kdo se důrazného postupu Spojených států na Blízkém východě dožadují, je Michael Rubin, bývalý politický poradce Dočasné koaliční správy (CPA) v Iráku. V National Review publikoval článek s názvem "Nejprve vyhlazení", kde argumentuje, že diplomacie bude v současné krizi úspěšná jen "když započne až po vyhlazení Hizbulláhu a Hamásu a poté, co jejich podporovatelé zaplatí strašnou cenu za svou podporu. Pokud ... je cílem mír, pak je nevyhnutelné potrestat vedení Sýrie a Íránu." Podobně se vyjadřuje výkonný ředitel proizraelského Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku Robert Satloff: "porážka Izraele -- ať na bitevním poli nebo cestou vynucených kompromisů vedoucích k pochybným příměřím -- je porážkou pro zájmy Spojených států; povzbudí to radikály všeho druhu, umožní Íránu a Sýrii šířit další zkázu v Iráku a učiní pravděpodobnější naši vlastní konfrontaci s touto povzbuzenou aliancí extremistů." V souvislosti s uvedenými postoji je jistě zajímavá tato zpráva ze serveru České noviny.cz. Uvádí se v ní, že přes stále se zhoršující humanitární krizi v Libanonu a přes obavy Vysoké komisařky OSN pro lidská práva Louisy Arbour, že v Libanonu dochází k válečným zločinům, Spojené státy ústy svého velvyslance při OSN Johna Boltona volání po příměří odmítly: "Jak mít příměří s teroristickou organizací. Nevěřím, že je to možné". O příměří v zájmu trpícího civilního obyvatelstva přitom žádal mezinárodní společenství samotný premiér libanonské prozápadní vlády Fuád Siniura. Ovšem již před několika dny kritizoval nečinnost Rady bezpečnosti OSN a postoj Spojených států zvláštní vyslanec Libanonu N. Mahmúd. V článku v Las Vegas Sun z 15. července je citován jeho výrok na adresu Spojených států: "Vždy nás během posledního roku a půl podporovali, ale když přijde na Izrael, zdá se, že se věci změnily." Jistě, že teprve čas ukáže, zda a do jaké míry mají pravdu kritici Bushovy neokonzervativní administrativy. Nicméně její zjevná lhostejnost k tomu, jak "demokratický" spojenec USA bezohledně pustoší Libanon a přináší utrpení především bezbrannému nevinnému civilnímu obyvatelstvu, by měla české občany podnítit k tomu, aby se dožadovali jednoznačných a co nejpřesnějších odpovědí na otázky související s případným vybudováním americké protiraketové základny na území České republiky. |