Celosvětový Pochod proti válce pořádá tentokrát Iniciativa za sociální fóra v neděli 19. března od 14:00 na Václavském náměstí v Praze. Pochodová trasa vede k ambasádě USA a odtud k Tyršovu domu na Újezd, kde proběhne od 16:30 veřejný mítink.

International Peace Movement of the Czech Republic, Initiative Against War, ve spolupráci s Humanistickým hnutím pořádají v neděli 19. března od 13 do 14 hodin happening na Hradčanském náměstí (u sochy TGM) a poté bude následovat pochod k ambasádě USA.

CNN uvede dnes i zítra (tj. 18. a 19. března) ve vysílání "CNN Presents" pořad We Were Warned: Tomorrow's Oil Crisis (Byli jsme varováni: Zítřejší ropná krize na téma ropného zlomu, píše Jindřich Kalous. Redaktorem pořadu je Frank Sesno. Více informací ZDE, ZDE ZDE, kde je upoutávka na pondělní (20. března) vysílání téhož programu pro školy včetně rozsáhlých metodických poznámek použitelných pro učitele 2. stupně základních a středních škol.

Zdá se, že téma si konečně proklestilo cestu do vlivných mainstreamových médií, aspoň těch anglickojazyčných. Snad brzy přestane být ignorováno i v Čechách.

Konečně byli čeští poslanci schopni přijmout zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Je velmi příznačné, že až doposud žádná z postkomunistických zemí podobný zákon neměla, přestože mnohé z nich se považují za velmi liberální, pokud jde o sexuální morálku.

Mnohokrát mě zaujalo, jak čeští novináři neustále opakují fráze o českém liberálním postoji k (homo)sexualitě a zároveň se pozastavují se nad tím, že registrované partnerství mají i "tradičně katolické země", jako je Španělsko. Zamyslela jsem se nad tímto rádoby paradoxem a napadlo mě několik důvodů:

Tisková zpráva Amnesty International

Běloruská vláda v době před prezidentskými volbami hrubě útočí na lidská práva svých občanů. Opoziční aktivisté jsou zatýkáni a souzeni za své legitimní politické názory. K utlumování občanské společnosti úřadům slouží také nově přijaté nebo pozměněné zákony. Amnesty International (AI) se obává, že snaha zabránit tzv. "džínové revoluci" zničí poslední zbytky svobody vyjadřování a sdružování v zemi.

Tisková zpráva Amnesty International

Embarga OSN na dovoz zbraní jsou žalostně neúčinným a bezzubým nástrojem, který nedokáže předcházet či ukončit ozbrojené konflikty. Ani jediné z embarg, které za posledních deset let OSN uvalila, není dodržováno. Obchodníci mohou bez větších problémů dál dodávat zbraně různým bojujícím stranám.

Labouristická strana ve čtvrtek oznámila, že bude od nynějška plně zveřejňovat podrobnosti všech půjček, které obdrží, v situaci, kdy se šíří skandál o tom, že údajně britská vláda povyšovala osoby do šlechtického stavu (je to ekvivalent státního vyznamenání) za peníze.

Labouristé byli donuceni učinit tento krok poté, co konstatovala britská Volební komise, že by měly být politické strany donuceny takovéto informace zveřejňovat a posílit tak důvěru veřejnosti v demokratický proces.

Více než padesát amerických válečných letadel zahájilo ve čtvrtek největší americkou leteckou ofenzívu proti Iráku od invaze na jaře roku 2003.

Obrovská ofenzíva leteckých i pozemních operací byla ve čtvrtek dopoledne zahájena proti povstalcům v oblasti na severovýchod od nestabilního města Samarra, 100 km severně od Bagdádu.

Na jakou stranu politických vah se dá započítat zelené závaží a co po volbách způsobí? S tím si kdysi lámali hlavu i západoevropští voliči. Tamější Zelení postupovali takto:

V roce 1995 vstoupili do vlády finští zelení spolu se sociálními demokraty, zezelenalými postkomunisty, zástupci švédské menšiny i s pravicovými konzervativci. Roku 1999 svoje vládní angažmá zopakovali. Po volbách 1996 se do vlády reformovaných komunistů, sociálních demokratů, komunistů a levicových křesťanských demokratů dostali také Zelení v Itálii, a ve vládě vydrželi do roku 2001.

Nízká úroveň zábavy, kterou poskytovaly na podzim reality show našich televizí, a kterou ještě snížila druhá série reality show VyVolení vysílaná v těchto dnech, vedla některé lidi k zamyšlení nad tím, zda má vůbec smysl sledovat televizi. Z různých důvodů roste počet těch, kteří pociťují negativní vliv sledování televize ve svém životě. Začíná se tak formovat neformální hnutí Bez Televize -- za zábavnější život, které se hlásí k umírněné formě celosvětového anti-televizního hnutí.

Když vídeňský list Neue Freie Presse zveřejnil 25. 1. 1925 stať Monotonisierung der Welt z pera Stefana Zweiga, odstartoval dodnes trvající maraton postesků a pesimistických lamentací nad směřováním lidské společnosti do tenat nezáživné unifikovanosti. V kontextu našeho uvažování si všímáme, že vedle konstatování monotonizace světa, zjednotvárnění vnějších životních forem objevuje Zweig vystupňovaný pud po uniformitě, jehož působením vzniká zarovnaný stav myslí, masová duše.

krátká reakce na článek Štěpána Kotrby "Zelený kruh Duhy", ve kterém dává autor do souvislostí činnost Jiřího Francka, funkcionáře správní rady Nadace partnerství, s jeho zaměstnáním, toho času ředitele akciové společnosti Sportlease, která je ve stoprocentním držení Sazky

Představenstvo Sazky nikdy a zásadně nezkoumá mimopracovní aktivity zaměstnanců. Nadace Partnerství nikdy neobdržela od naší společnosti žádné finanční prostředky a ani se nepodílela na žádné aktivitě, kterou Sazka nebo její dceřinné společnosti vykonávaly nebo vykonávají. Nemáme ani žádné takové plány do budoucnosti.

Reaguji na názor p.Kotrby z diskuse s paní Lipoldovou ve věci ČRo6, konstatuje Josef Říha. Štěpán Kotrba píše:

Stát mě nutí platit koncesionářské poplatky a náhradou mi neposkytuje nic.

Obracím se na Štěpána Kotrbu jako na člena Rady Čro. Můžete, prosím, něco udělat s příšerným vysíláním stanice Rado Česko, které ode dneška blokuje hlavní vysílací čas (8.00 -- 11.00) BBC World Service? píše Marie Lipoldová a pokračuje:

Dne 7. března 2006 byl hostem americké investigativní novinářky Amy Goodman z Democracy now! (jde o program, který se ve svém vysílání prostřednictvím sítě 400 rozhlasových a televizních stanic věnuje válce, lidským právům a americké domácí i zahraniční politice; snaží se být alternativou k mainstreamovému vysílání) britský profesor mezinárodního práva z londýnské University College Philippe Sands. Profesor Sands se v rozhovoru vyjadřuje ke způsobu, jímž prezident Bush a premiér Blair připravovali na začátku roku 2003 půdu pro útok na Irák.

Na titulní straně časopisu Maxim mě pobouřil patrně humorný návor, jak si vyrobit z malého dítěte alarm proti zlodějům jeho přivázáním na dveře.

Píšu vám to pouze proto, abyste si uvědomili, v jakém médiu pracuje váš občasný autor Ivan Brezina, upozorňuje Ctirad Oráč.

O poměrech v Tibetu před čínskou okupací existuje málo hodnověrných svědectví. K těm nejlepším bude asi patřit kniha Japonský agent v Tibetu. Její autor, Hisao Kimura, přišel do Tibetu v roce 1940 přestrojen za mongolského mnicha a v popsané roli zde strávil deset let. Upřímně si tuto zemi zamiloval. Nelze jej hodnotit ani jako stoupence pozdější čínské okupace, byť ji v závěru hodnotí střízlivě. Jeho popis každodenního života obyčejných Tibeťanů nicméně příliš neodporuje představě středověku v horším slova smyslu.

Pokud se omezím na to, co bylo a je a pominu to, co mohlo být, pak musím dát Josefu Vítovi za pravdu.

Ivan Brezina klade otázku, "kde leží hranice mezi vznešeným bojem za křišťálové studánky a placeným PR pro politicko-ekonomickou lobby". Odpověď je jednoduchá: v momentě, kdy vznešení bojovníci opouštějí kvůli donátorům své vznešené cíle. Proto je dobré znát jména těchto donátorů a sponzorů. Štěpánu Kotrbovi budiž čest a sláva za jejich zveřejnění. Nicméně samotná existence těchto pánů, dam, společností i jejich sobeckých cílů ještě neznamená jasno v tom, "kdo pije a kdo platí, kdo poroučí a kdo poslouchá."

Předseda TUZEMSKÉ vlády Paroubek hlásá do světa hrdé pravdy TUZEMSKÉHO statistického úřadu, a to, že růst nějakého slepence virtuálních prognóz, prožírání obsahu kreditních karet, nízkých mezd a vysokých ambicí, hrdé pýchy a bezostyšné manipulace je (považte !) 6%.

Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Informace páně fyzikova jsou asi tak přesná, jako informace Zelených o škodlivosti jaderných elektráren. A to je předsedou Nadace, která se podílela na financování sametové revoluce a jejích představitelů. Hlavním investorem. Jak to vůbec mohlo fungovat? Že by náhodou?

Uklidním čtenáře i poděšené hejno kejhajících hus. "Charter 77 Fund" neexistuje a nikdy neexistoval. Protože informace o instituci, která se jmenuje úplně jinak, než tvrdí František Janouch, i když má stejné osoby v popředí i v pozadí, je běžně dostupná. Říká se tomu international online transparency. Nebo online Transparency international? Nebo internet. A to ve Švédsku mají i daňová přiznání na internetu... V Česku jsme neslezli včera ze stromů. Máme připojení na Síť a máme Google. Každý si může kterýkoliv údaj ověřit sám. Jen chtít. To je druhá strana mince občanské společnosti - společnost, která se obejde bez "elit".

Identifikace organizace "The Foundation for a Civil Society" - Charter 77 Foundation --- New York ZDE

Nadace VIA - reference směřující k The Foundation for a Civil Society ZDE

V článku Štěpána Kotrby "Duhové peníze" je uvedeno neuvěřitelné množství informací. Čtenář nemá technickou možnost si tyto informace prověřit -- proto jim musí věřit. Při čtení Kotrbova článku však byla dvakrát zmíněna Nadace Charty 77. O této organizaci něco vím, v roce 1978 jsem ji s několika přáteli založil ve Stockholmu a od té doby stojím v jejím čele. Musím, bohužel říct, že informace pana Kotrby jsou na míle vzdáleny pravdě. Proto nemohu věřit ani informacím o ostatních nadacích, které jsou v článku uvedeny.

Zákon o registrovaním partnerství se na své -- již několikáté - pouti parlamentem objevil opět ve sněmovně. Tentokrát s oním gladiátorským vědomím, že palec bude mířit buď definitivně nahoru či definitivně dolů. Dny před tím, než zákon odputoval zpátky z Hradu, všichni počítali hlasy veřejně souhlasících či nesouhlasících se svazky gayů a odhadovali, kolik jich může zákon získat. Nakonec homosexuálové zvítězili -- onou "sto jedničkou", ovšem v daleko jiné podobě, než by mělo být logické z podoby vládní koalice. Sněmovna veto prohlasovala. Špidlovou logikou sestavená koalice ukázala limity konzervativismu a liberalismu napříč stranami.

Koalice v parlamentu může mít dnes 87, 102, 101, ale i 125 hlasů. Jak kdy. Jak je potřeba... K přehlasování Klause bylo potřeba 101 hlasů za situace, kdy vládní matematiku nebylo možno použít. Použila se proto jiná matematika. A od 97, 102 se přešlo ke 101 hlasům. Chce to jen umět počítat. +4%.

Při řešení reformy českého školství je značný důraz kladen na vybavování škol počítačovou technologií. V jednom z mých předešlých článků byla uvedena zkušenost, kterou při masových investicích do této technologie získali američtí pedagogové, totiž že pouhé vybavování škol touto technologií nemá uspokojivý efekt, pokud nejsou splněny další požadavky.

Je to vlastně úplně absurdní.

Něco jako bláznovský kolotoč: Tři a půl roku nic, a pak se odevšad začnou vnucovat do pozornosti vaše tváře a vemlouvat vaše hlasy. A pořád stejně nesmyslně. Jen se roztáčí pořád rychleji, skřípe to v něm mnohem hlasitěji a půjde-li to tak dál, stejně se jednou rozsype na hromadu koleček.

Berlusconi nosí boxerky, Prodi zase slipy. Těmito srovnáními zahájil italský tisk komentáře v předvečer dlouze očekávaného duelu mezi lídry pravice a levice, jak se zjednodušeně nazývá souboj, který vypukl na televizních obrazovkám v úterý večer na veřejnoprávní RAI 1, který sledovalo 16 miliónů Italů.

Italská situace je velmi mediální, zavání ale těžkostmi, které vyžadují dílčí vysvětlení: souboj mezi Berlusconim a Prodim totiž není zápasem mezi pravicí a levicí. O co vlastně jde? V Itálii se blíží parlamentní volby, stanovené na dny 9. a 10. dubna 2006.

Nezapomněl jsem na protijaderné aktivisty. Schovával jsem si toto téma na další díl seriálu o pozadí nevládně vládních a neziskově ziskových organizací občanské společnosti, žijící z grantů.

Ale abych uspokojil zvědavé alespoň částečně: tyto zelené výhonky nepolitické politiky zalévají i malé vodní elektrárny, Agrofert Andreje Babiše či dioxiny ze Spolany stejně, jako betonářská lobby. Chrání tím přírodu.

Krátká poznámka o tom, jakým způsobem je financováno a komu slouží takzvané "Sorosovo impérium" nevládních organizací - a to nejen v České republice, rozzlobilo postižené husy. Sorosova taktika nevládní infrastruktury "neziskového sektoru", finacovaná decentralizovanou formou "fundraisingu" ze státních, polostátních nebo nadnárodně korporátních zdrojů jako součást cílené, koordinovné politiky, slavila přitom v uplynulých deseti letech až nečekaný úspěch. Přispěla k pádu několika režimů a ovlivnila složení mnoha vlád a parlamentů.

Taktika je to přitom až neuvěřitelně jednoduchá. Pevná pavučina částečně shodných zájmů.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.