I. Miloš Zeman v očích vybraných českých publicistů

I. 1. Lidové noviny a Josef Mlejnek jr.

Analýza Miloše Zemana a jeho úmyslů se v Mlejnkově článku "Miloš Zemanovič Vysočinskyj" skládá z několika emocionálních výpadů proti Miloši Zemanovi, ČSSD, KSČM a z přirovnání Miloše Zemana k Stalinovi a Vyšinskému. Abychom si přiblížili mentální úroveň článku, dovolím si několik citací:

Nyní můžeme přejít k samotné analýze Mlejnkova textu. Jako první určující znak článku vidím způsob argumentace. Když se nás autor snaží přesvědčit, že Miloš Zeman je lhář, neuvádí seznam Zemanových lží, neuvádí konkrétní příklady, ale argumentuje buď sugescí "Každý ví, kde by expremiér rád seděl...", "Nikdo soudný přece nemůže věřit Zemanově oficiální legendě" nebo emocionálně laděnými obrazy "Obrostlý mechem se ve své chýši modlí...". Když chce prokázat, že Miloš Zeman myslí jako komunista Vyšinskyj, uvádí Vyšinského citaci (bez srovnání s jakoukoliv Zemanovou myšlenkou) jako důkaz, že takto myslí Miloš Zeman. Jinými slovy Mlejnek nechce, abychom promýšleli jeho argumenty. Chce, abychom přijali jeho názory.

Druhým určujícím znakem článku je silná lhostejnost k realitě. Představa, že současná sociální demokracie (ať si již o kvalitě jejích současných či minulých představitelů myslíme cokoliv) provádí na přání, resp. rozkaz Miloše Zemana čistky a její členové musí na "zasedáních stranických grémií provádět ponižující sebekritiky", je stejně realistická jako představa, že za týden začíná konečně po dlouhé zimě podzim. Opravdu si Mlejnek myslí, že Bohuslav Sobotka poslouchá Miloše Zemana, že Jiří Paroubek je pouhou loutkou? Jenže Josefa Mlejnka nezajímá realita, zajímá ho výhradně jeho představa reality, a té si skutečnost přizpůsobuje. Zeman provádí čistky, takže je provádět musí bez ohledu na skutečnost.

Čímž se dostáváme k třetímu určujícímu znaku článku, za který považuji myšlenkovou sterilitu. V textu nenajdeme žádnou zajímavou analýzu, žádnou myšlenku, která vás nutí přemýšlet a třeba i přehodnotit současné vidění světa. Je myšlenkově dočista plochý. Sdělení "Zeman je hnusný a podlý člověk" nás k analytické úvaze přivede jen stěží.

Abych se vyjádřil jasně. Nevadí mi, že Josef Mlejnek nenávidí Miloše Zemana, ČSSD a komunistickou stranu. Silně mi však vadí, že aniž si to uvědomuje, myslí přesně v intencích českých komunistů 50. let. Vždyť nejvíce odpudivé na komunistické publicistice té doby je snaha usmýkat vaše myšlení záplavou záporných emocí bez argumentů házených na protivníky, dokonalá lhostejnost k realitě a bezmyšlenkovité tlachání.

Jak skvěle napsal Václav Černý: "Je to sebeohlušování se tlachem a tlachavé ohlušování mozků, které nemají mít ani vteřinu možnosti samostatně se zamyslit ... aby ten, kdo přelhal člověka, zamezil pravdě průvod, musí tlachat donekonečna dál." (Cituji z knihy Václava Černého Paměti III., která je podle mého názoru zásadním dokumentem pro poznání mentality českých komunistů a českého komunismu vůbec. Viz Černý, V. Paměti III. 2. vyd., Brno : Atlantis, 1992. s. 354. Ze stejné knihy cituji i pasáž komunistického Května, č. 24/1950 (s. 335). ) A stejné emocionální třeštění, stejnou lhostejnost k realitě a stejný tlach nacházíme i v článku pana Mlejnka.

Podívejme se nyní na časopis Květen z roku 1950: "Příšerný profil Horákové, ... při zdánlivé kultivovanosti nízce hrubá a politickým morem nakažená tvář ..., zlotřilá chamraď zavilých zločineckých typů nejprohnanějších podlidí ...". Tolik komunistický časopis v roce 1950.

"Obrostlý mechem se ve své chýši modlí ... doufá totiž, že právě komunisté ho milosrdně katapultují tam, kam ho zrádcovsky nevynesla jeho vlastní strana ... zhrzelost, vztek a urputná touha vrátit se z vysočanských hvozdů opět do záře reflektorů vysoké politiky vedou k tomu, že Miloš Zeman "čistí" vlastní stranu." Tolik "demokratický" politolog v roce 2006, kterého publikují Lidové noviny! Myslím, že k brilanci Mlejnkova intelektu, ale také k odpovědnosti editorů Lidových novin není co dodat. Shrňme si: podle článku v Lidových novinách je Miloš Zeman lhář, podvodník a duchovní stalinista, jehož jediným cílem je stát se prezidentem České republiky. V další části naší úvahy přejdeme k časopisu Respekt.

Pokračování příště