17. 3. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 3. 2006

Registrované partnerství - krok do Evropy

Sen o idealizované minulosti, kdy chasník štípající dříví v potu tváře přijde domů, kde ho čeká jeho ztepilá mladá ženuška, v kolébce spí děcko, a celá vesnice žije v harmonii, je formou úniku před měnícím se světem, kterému nerozumíme a nad nímž ztrácíme kontrolu.

Konečně byli čeští poslanci schopni přijmout zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Je velmi příznačné, že až doposud žádná z postkomunistických zemí podobný zákon neměla, přestože mnohé z nich se považují za velmi liberální, pokud jde o sexuální morálku.

Mnohokrát mě zaujalo, jak čeští novináři neustále opakují fráze o českém liberálním postoji k (homo)sexualitě a zároveň se pozastavují se nad tím, že registrované partnerství mají i "tradičně katolické země", jako je Španělsko. Zamyslela jsem se nad tímto rádoby paradoxem a napadlo mě několik důvodů:

Španělská cesta

Španělsko je zemí, kde po pádu nacionálně-katolické diktatury lidé (zvláště pak intelektuální elity) přijali za svůj diskurs rovných práv a aktivně pracovali na tom, aby byla odstraněna dlouholetá diskriminace žen i sexuálních menšin. Právě proto, že režim léta zneužíval tradiční rodinu jako záminku k omezování práv jednotlivců, jsou Španělé nejen tolerantní k "netradičním" formám rodinného soužití, ale přímo je obhajují jako legitimní alternativu. To ovšem neznamená, že by tradiční rodina nepožívala úcty: dokonce i svazky osob stejného pohlaví si získaly podporu části veřejnosti právě proto, že se jedná o závazek k dlouhodobému partnerskému svazku.

V televizi pracuje řada homosexuálních moderátorských i hereckých hvězd, nemusí tajit svou orientaci, aby nepřišli o výdělek. Ke své orientaci se hlásí i slavní režiséři. V televizních seriálech vystupují gayové a lesbičky, aniž by jejich sexualita byla zvlášť problematizována. Mnohdy vystupují i v rodičovské roli. Média a intelektuálové dělají vše pro to, aby představili homosexuální osoby, především jako lidské bytosti, ne jako karikaturní figurky.

Ve Španělsku už léta platí zákon o registrovaném partnerství (jak pro páry stejného, tak opačného pohlaví) a od roku 2005 dokonce zákon o manželství osob stejného pohlaví, který umožňuje i adopci. Již předtím, než byl přijat tento zákon, jednotlivcům bylo povoleno adoptovat a také svobodné ženy měly možnost nechat se umělé oplodnit (právo, které české ženy nemají dodnes!).

Postkomunistické země

Proč tedy v Česku a v jiných postkomunistických zemích podobně zákonné normy až doposud chyběly?

Nejprve mi dovolte zamyslet se nad českou liberálností, pokud jde o sex. Bezesporu má mnoho pozitivních rysů, které bychom si měli udržet. Často však, stejně jako v dalších postkomunistických zemích, narážíme na dvojí standard: liberálnost mnohdy znamená svobodu a vůli zacházet s ženami jako s konzumním zbožím a v případě žen ochotu nechat sebou podobným způsobem nakládat.

(Příkladem může být třeba dvojí standard pro zobrazování nahoty v televizi či v rubrikách jako Dívka či Muž dne: zatímco dívka odhalí ňadra i pozadí, muž pouze horní polovinu těla. Politikům se toleruje veřejné ponižování manželek veřejnou ostentací milenky, zatímco političkám by podobně chování je těžko prošlo, atd.). Tedy, podstatná část české společnosti je liberální jen potud, je-li to v zájmu našeho svérázného patriarchátu, a paradoxně jsou to především elity, které projevují konzervativní postoje.

V zemí, kde je velmi vysoká míra rozvodovosti, se operuje tradiční rodinou k tomu, aby se zabránilo přijetí registrovaného partnerství. Tradiční rodina neslouží, bohužel, jako příklad k následování, slouží jako bič na nonkonformní ženy a sexuální menšiny: Na jedné straně, politikové Macek či Rath jsou "kanci", když se, ač ženatí, veřejné převádějí s milenkou. Na straně druhé, novináři se ptají političek, netrpí-li jejich rodina jejich pracovním vytížením, zatímco lidoveckých poslanců z jižní Moravy se nikdo neptá, jestli jejich pět děti netrpí tím, že tatínek je celý měsíc v Praze.

Pokud jde o homosexualitu, těžko říci, o jaké toleranci se mluví: jen ojediněle nějaký umělec či etablovaná televizní hvězda si dovolí veřejně "přiznat" svou orientaci, o politicích a ženách nemluvě. Většina české společnosti je určitě tolerantní, ba i přející, pokud jde o homosexuály, paradoxní však je konzervativnost české "intelektuální elity".

Na sny české intelektuální elity o dřevitém, poctivém patriarchátu "pěkně od podlahy" narážíme všude:

Například ve filmu Šeptej poctivá venkovská dívka svou láskou a svým tělem vysvobodí pražského mladíka že spárů zkaženého homosexuála (jak roztomilé středověké :). Nehájím budovatelskou obrazivost padesátých let, ale současné hrdinky českých filmů by mohly závidět akčnost hrdinkám prvorepublikovým:). Mnohé české učebnice pro děti neúnavně reprodukují ideál: otec pracuje, matka je v domácnosti (dokonce zpochybňují fungování rodiny, v níž pracují oba rodiče), přestože zaměstnanost českých žen je již desítky let jedna z nejvyšších v Evropě, atd. O homosexuálních párech se mlčí.

Objevuje se i (staro) nová, "kapitalistická" verze patriarchátu - bohatý macho, co si "koupí" tu nejkrásnější manželku (a ještě má řadu veřejné prezentovaných milenek, aby ho nikdo nemohl podezřívat, že je pod pantoflem). I-dnes nabízí čtenářům (mužům???), aby si vypočítali, na jakou milenku jim stačí peněženka. I "seriózní" noviny dávají větší prostor ženám, jejichž hlavní zásluhou je být manželkou vlivného či bohatého muže, než ženám, které něco dokázaly.

Navíc ženám neustále opakují, že jejich hlavní přednosti je dobrý vzhled a že po čtyřicítce jsou v tomto ohledu odepsané. Na muže se ovšem podobně požadavky nekladou. Není divu, že že statistik vyplývá smutná skutečnost, že jen 1 že 100 (!!) českých žen se považuje za krásné - údaj o to smutnější v prostředí, které na ženskou krásu klade takový důraz.

Domnívám se, že tyto patriarchální sny, tak typické pro postkomunistické země, jsou jistou obdobou reakce mnoha arabských společností na kolonizaci. Chci říci, že útěk k (vymyšleným či domyšleným) tradicím je obrannou reakci na tlak "nepřátelského" režimu. Sen o idealizované minulosti, kdy chasník štípající dříví v potu tváře přijde domů, kde ho čeká jeho ztepilá mladá ženuška, v kolébce spí děcko, a celá vesnice žije v harmonii, je formou úniku před měnícím se světem, kterému nerozumíme a nad nímž ztrácíme kontrolu.

Tento pocit zažili jistě i lidé v západní Evropě, nicméně v demokratických zemích vyrůstali v představě, že - díky svobodě a demokracii - mají osud ve svých rukou a mohou měnit svět podle svých představ, takže jejich frustrace nikdy nedosáhla takového stupně jako v zemích, které lidé trpěli komunismem a pocitem, že mají jen malou možnost ovlivnit veřejnou sféru. Bohužel, v těchto tradicionalistických - a neliberálních- idylkách (které mají s minulostí a tradicí jen málo společného) nebylo paradoxně místo pro jistě druhý nonkonformity, takže zatímco západní společnosti pomalu, ale jistě dospěly k uznání alternativních modelů chování, v postkomunistických zemích se stále přelévá vlna bizarního tradicionalismu, kterým trpí ženy i sexuální menšiny.

I když jsem se svou filipikou dost odchýlila od původního tématu registrovaného partnerství, nečinila jsem tak náhodou:

Společnost, která je citlivá k právům a k důstojnosti žen, je citlivá také k právům a důstojnosti sexuálních menšin. Komunistický režim v Česku dokázal zdevastovat povědomí o tom, že za lidská práva je nutno bojovat nejen v rovině zákonů, ale i tlakem na změnu společenského klimatu, osvětou a vzděláváním. Plné uznání druhé osoby nespočívá jen v tom, že ji přestaneme pronásledovat, ale i v tom, že ji uznáme za nám rovnou, plnohodnotnou bytost. Jako takové mají ženy právo postavit se nadřízenému, který je obtěžuje, aniž by jim za "nepovolnost" měla hrozit ztráta zaměstnání.

Jako takoví, gayové a lesbičky mají právo vzájemně se podporovat, dědit po svém partnerovi a vychovávat děti. Je třeba poblahopřát českým poslancům, že dokázali překonat neblahé dědictví koministickeho režimu a navázali na prvorepublikovou tradici boje za lidská práva a na skutečný liberalismus, který nespočívá jen v toleranci, ale i v respektu a uznání.

                 
Obsah vydání       17. 3. 2006
17. 3. 2006 Druhá kniha Miloše Zemana a dva příklady mentální úrovně českého tisku I. Bohuslav  Binka
19. 3. 2006 Demonstrace dnes: Mladí a neklidní se probudili se sněženkami
18. 3. 2006 CNN o ropném zlomu
17. 3. 2006 Registrované partnerství - krok do Evropy Darina  Martykánová
18. 3. 2006 AI: Pište dopisy prezidentu Lukašenkovi
17. 3. 2006 Svět nedodržuje ani jediné z embarg OSN
17. 3. 2006 Kostelany Jakub  Grombíř
17. 3. 2006 Blairova vláda popírá, že povyšuje do šlechtického stavu za peníze
17. 3. 2006 USA zahájily velkou ofenzívu proti sunnitským povstalcům
17. 3. 2006 Zelení v Evropě: ve vládě či v opozici? Pavel  Pečínka
17. 3. 2006 Týden vypnuté televize (letos 24. až 30. dubna)
16. 3. 2006 Kosmická bytost člověk Miroslav  Vejlupek
17. 3. 2006 Hušák: Problémy Duhy nebo Martina Bursíka jsou nám jedno
17. 3. 2006 Politikům se hodí, že Svobodná Evropa i česká BBC byly zrušeny
16. 3. 2006 Odstraňte, prosím, příšerné Radio Česko
16. 3. 2006 Irácké střípky Jakub  Rolčík
17. 3. 2006 Časopis Maxim a přivazování dětí
17. 3. 2006 Josef Vít kontra obránci Tibetu Pavel  Urban
17. 3. 2006 Kdo platí, nemusí vždy poroučet Pavel  Urban
17. 3. 2006 Základem státu je: neustálý růst HDP (a nikdy jinak) Jaroslav  Pour
16. 3. 2006 Internet je svině, pane Janouchu Štěpán  Kotrba
16. 3. 2006 Nic z toho, co píše Kotrba o Nadaci Charty 77, není pravda František  Janouch
16. 3. 2006 Zákon o registrovaném partnerství prošel -- díky několika statečným Irena  Ryšánková
17. 3. 2006 Jak efektivně financovat české školství František  Augusta
16. 3. 2006 Výběrové řízení na politiky, kterým bych mohl chtít dát svůj hlas Jindřich  Kalous
16. 3. 2006 Duel Berlusconi versus Prodi -- rozhodne o výsledku italských voleb televize? Josef  Brož
16. 3. 2006 Zelený kruh Duhy Štěpán  Kotrba
14. 3. 2006 Duhové peníze Štěpán  Kotrba
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
17. 3. 2006 Registrované partnerství - krok do Evropy Darina  Martykánová
8. 3. 2006 Proto nelze vyhrát válku proti chudobě, varuje OSN   
7. 3. 2006 Britští muži budou muset ženy otevřeně žádat o souhlas s pohlavním stykem   
6. 3. 2006 Čurdová: K emancipaci žen jsou potřeba "osvícení" muži Irena  Ryšánková
20. 2. 2006 Británie "potřebuje 11 miliard liber na podporu populační politiky"   
8. 2. 2006 Terorizovala Friedanová svého manžela?   
7. 2. 2006 Betty Friedanová -- jedna z matek feminismu Irena  Ryšánková
18. 1. 2006 Mužům vstup zakázán Karla  Ladwigová
9. 1. 2006 Právo na to být jiný Irena  Ryšánková
5. 1. 2006 Hnutí pro život: Za svět konzervativnější a méně svobodný! Linda  Sokačová
4. 1. 2006 Ministerstvo vnitra bude vyšetřovat "udělování víz za sex"   
25. 11. 2005 Britský soudce: Opilé ženy jen těžko prokáží znásilnění   
24. 11. 2005 Proč se ženy nedívají na gay porno? Jan  Stern
24. 10. 2005 Ivanova válka: O hromadném znásilňování německých žen v roce 1945   
24. 10. 2005 Afgánský novinář odsouzen na dva roky do vězení za to, že ze zastal práv žen   

Práva homosexuálů RSS 2.0      Historie >
17. 3. 2006 Registrované partnerství - krok do Evropy Darina  Martykánová
16. 3. 2006 Ano nebo ne registrovanému partnerství? Luboš  Zálom
16. 3. 2006 Zákon o registrovaném partnerství prošel -- díky několika statečným Irena  Ryšánková
15. 3. 2006 Sněmovna dala 101 hlasů registrovanému partnerství   
2. 3. 2006 Diskuse na serveru novinky.cz jednorázově zrušena Vojtěch  Polák
2. 3. 2006 Deset omylů pana prezidenta   
28. 2. 2006 Kdo radí prezidentovi? Štěpán  Kotrba
23. 2. 2006 Léčení homosexuality? Vojtěch  Polák
22. 2. 2006 Někteří už registrovaní být mohou Vladimír  Koníček
17. 2. 2006 Klaus - prezident jen některých občanů Václav  Beneš
17. 2. 2006 Klausovi: Z chybných premis plyne Váš chybný závěr Jiří  Paroubek
16. 2. 2006 Vzkaz Klause voličům: homosexuálové se nám hnusí... Irena  Ryšánková
16. 2. 2006 Děkujeme, pane prezidente!   
15. 2. 2006 O toleranci, homosexualitě a Paroubkově lstivosti Josef  Provazník
13. 2. 2006 Odpovědi na otázky týkající se Bible Jiří  Drašnar