17. 3. 2006
Kdo platí, nemusí vždy poroučetIvan Brezina klade otázku, "kde leží hranice mezi vznešeným bojem za křišťálové studánky a placeným PR pro politicko-ekonomickou lobby". Odpověď je jednoduchá: v momentě, kdy vznešení bojovníci opouštějí kvůli donátorům své vznešené cíle. Proto je dobré znát jména těchto donátorů a sponzorů. Štěpánu Kotrbovi budiž čest a sláva za jejich zveřejnění. Nicméně samotná existence těchto pánů, dam, společností i jejich sobeckých cílů ještě neznamená jasno v tom, "kdo pije a kdo platí, kdo poroučí a kdo poslouchá." |
Tohle není novinařina, jejíž rytíři by měli být pokud možno nezávislí na jakýchkoli zájmech a mírně v opozici proti čemukoli, co zrovna komentují. Tohle je svět zájmů, které se navzájem kříží pod různými úhly, přičemž jejich motivace -- pokud nepatříme k věřícím -- nemusí být zas tak důležitá. V tomhle světě je normální, že bojovníci za ušlechtilé cíle spojují své síly s těmi, jimž se tyto cíle hodí do krámů z důvodů odlišných. Určit, kdo koho vlastně využívá není vždy jednoduché a leckdy ani důležité. Jistě, všechno má své meze. Ale představa, že "X musí být špatné, neboť je v souladu se zájmy Y" patří do mentality obleženého ghetta. |