Sobotní deník Právo 3. prosince oznamuje pro příští rok a léta následující nástup Velké koalice. Paralelní rozhovor redaktora A. Kramera s Topolánkem nese název "Jako havarijní variantu si umím představit blok nekomunistických stran", zatímco Paroubkovo interview "Kdybych sestavoval vládu, uvažoval bych o velké nebo duhové koalici." Zdá se, že je vymalováno všemi barvami, co naše chudá politická paleta nabízí. Rudá, tradičně komunistická ve vycházející české vládní duze sice zdánlivě chybí, ale do pozadí už neodmyslitelně patří. Barva krve je de mode, avšak trvale přítomná.

K čemu jsou dobří českomoravští komunisti?

Americká ministryně zahraničních věcí Condoleezza Ricová doporučí Evropské unii, aby se přestala zajímat o to, zda USA v evropských zemích provozuje či provozovala věznice pro osoby, podezřívané z terorismu. Informuje o tom evropský a americký tisk.

Wireless Philadelphia, "Bezdrátová Filadelfie" je projekt, který se realizuje už několik let a bude dokončen teprve koncem roku 2006. Projekt zpřístupní bezdrátový vysokorychlostní internet všem 1,5 milionům obyvatel tohoto města. Uživatel zaplatí jen základní poplatek 10 nebo 20 dolarů, podle výše příjmu.

Česká komora architektů konstatuje v tomto dopise primátoru Ostravy Aleši Zedníkovi, že jeho "konkurs" na zástavbu prostoru Karolina v Ostravě porušuje zákon a právní předpisy.

Útok ostravského primátora na zpravodaje Britských listů vyvolal palcové titulky regionálního tisku

Město Ostrava podporuje kontroverzní projekt zástavby areálu Karolina, který kritizuje Česká komora architektů. Když se ho ve středu na tiskové konferenci zeptal zpravodaj Britských listů Jan Mech primátora Zedníka na možnou korupci v celé věci, primátor "neváhal nazvat Jana Mecha hajzlem, přirovnat ho k praseti a dokonce zalitovat, že mu nevlepil pár facek!" píše deník Šíp (3. prosince 2005).

Kontroverze vyvolala celou řadu článků v moravskoslezském tisku:

Blaze těm, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou. Matouš 5,6.

Těmito slovy, které pronesl Ježíš Kristus, když kázal na hoře, bych začal. Jsem mladý svobodný člověk, ve středu večer 30.11., jsem se cítil unavený, a tak jsem si šel odpočinout na koncert. Koupil jsem si vstupenku a sklenici piva, uvolnil jsem se. Poslouchal jsem hudbu beatové kapely Budoár staré dámy. Během vystoupení jsem se potkal se spolužákem. Po koncertu, který se mi líbil, jsme si sedli do lenošky, dopíjeli své sklenice. Čas běžel, my mluvili o slečnách, pihách a cihlách, dopili jsme a šli jsme na metro. Jeli noční tramvají. Bez nehody jsme přijeli na Strossmayerovo náměstí. Tam jsem zjistili, že nejrychlejší způsob dopravy na vysokoškolskou kolej je chůze pěšky. Je to čtyři stanice. Šli jsme. Nevzpomínám, kdo z nás měl žízeň, nicméně naše kroky zamířily na roh ulic U Výstaviště a Bubenečská.

Komunistický svaz mládeže (KSM) ostře a důrazně protestuje proti snaze Ministerstva vnitra, která je vyjádřena v dopise z 25. 11. 2005 a jejímž cílem je Komunistický svaz mládeže zakázat. KSM považuje tuto snahu za součást současné demagogické antikomunistické kampaně a další z mnoha pokusů o plíživou fašizaci české společnosti. Dopis Ministerstva vnitra považuje KSM za přímý důsledek snah autorů petice "Zrušme komunisty" senátorů Martina Mejstříka a Jaromíra Štětiny o trestní stíhání členů KSM.

Nechci a nemohu bránit panu Sternovi, nebo komukoliv jinému, aby se intelektuálně vzrušoval nad VyVolenými, majorem Zemanem a Rychlonožkou, nakonec, jak říkala moje babička, a to přesto, že nevěřila v relativitu hodnot, ale v Boha, "proti gustu žádnej dišputát", ale měl by si uvědomit, že tento typ žonglování s koncepty a pojmy, který předvedl ve svém článku (jinými slovy ozvláštňování, hledání něčeho tam, kde to není), může obhájit nebo vysvětlit téměř cokoliv.

Jsou média zlem či požehnáním? Manipulují nebo nám slouží? Carl Gustav Jung pojmenoval ve své studii Zur Psychologie der Schelmenfigur tajemný archetyp Kejklíře (blázna, jokera). Tohoto kejklíře známe na Západě především v podobě postavy klauna. Klaun má většinou pozitivní konotace směrem k zábavnosti, ale mnozí rodiče vědí, že senzitivní děti se klauna často bojí.

Sotva jsem se minule zmínil o přelidněnosti Tchaj-peje, mezi nejprodávanější cédéčka se zde dostalo album Jen-c' Sun Perfektní den (název je na obalu v angličtině --'A perfect day', a snad aby to tolik nepřipomínalo Lou Reeda, i v čínštině - 'Wan-mej-te i-tchien`; texty jsou ovšem převážně v čínštině), v jehož titulní písni se zpívá:

V tisku se v poslední době mluví o růstu ekonomiky. ČSSD se chlubí svými úspěchy a ODS je bagatelizuje. Podle obou je měřítkem úspěchu ekonomiky HDP, neboli hrubý domácí produkt.

V odpovědi Martinu Škabrahovi (BL 1.12.) konečně prozradil Boris Cvek, co si myslí pod pojmem komunismus. Pro něj existuje jen jeden komunismus, a to ten reálný: "komunismus, který komunistické strany realizovaly sobě tak podobným, charakteristickým způsobem všude na světě, kde se chopily moci... komunismus založený na téměř identických principech reálné brutální moci (jako je diktát strany, genocida "dědičně zlých", orwellovská hesla atd.), jako byly principy Třetí říše". Pod pojmem "komunismus" tedy rozumí stinnou stránku praktické politiky komunistických a dělnických stran v zemích, kde se chopily moci.

Cvek má nesporně pravdu v tom, že vládnoucí komunisté páchali zločiny. Chybuje ale (stejně jako jiní antikomunisté) v tom, že podle něj tyto zločiny vyplňují celý pojem "komunismus".

Na počátku útěkářského příběhu Rostislava Roztočila se vynořilo přirovnání s útěkem Jiřího Kajínka. Důvodem byla smělost provedení obou činů. Bylo to srovnání velmi vnějškové, protože se jedná o osobnosti a způsoby provedení útěku naprosto odlišné. Další vývoj ale směřuje spíše ke srovnávání s procesem Hučínovým, neboť Roztočilova kauza vyvolává vedle právních pochybností také otázky politické a mravní.

Vyprávěli nedávno v malé kavárně na Starém Městě o paní profesorce, které je 84 let, ještě přednáší, píše, bádá a organizuje a účastní se rozličného dění, zasloužilá na všechny strany, jeden z posledních Mohykánů národní paměti. Je k uzoufání nepraktická, což byla po celý život a to ve směru úřadů, lejster, potvrzení a povolení, takže se teprve letos rozpomněla, že by ve svém věku snad měla také dostávat nějaký důchod a obrátila se k Úřadu. Tím na sebe upoutala pozornost a Úřad na ni poslal exekutory. Neplatila České republice sociální pojištění. Paní profesorka dala za dveře obraz Antonína Slavíčka a napsala :"Exekutoři, vezměte si Slavíčka, je to originál."

Od té doby na ní žádá Úřad, aby doložila své vzdělání maturitním vysvědčením. To své kdesi v průběhu života ztratila, zápis o řádně vykonané maturitě se stal obětí osvobozeneckého bombardování Brna. Rozum sice dá, že akademické tituly nelze získat bez maturity, zcela jistě ne v případě paní profesorky, o níž je řeč, ale Úřad nedbá rozumu, nýbrž dokladu.

"Mým záměrem je opřít jednání v Honkongu o tzv. přístup zezdola a nepřipustit žádná překvapení. Chceme a potřebujeme proces bez čehokoli nového, nevyzkoušeného a neznámého". S těmito slovy se obrátil v Ženevě v průběhu pátečního zasedání (2. 12.) Generální rady Světové obchodní organizace na její členy předseda nadcházející konference, tajemník pro obchod, průmysl a technologie Hongkongu John Tsang. Na stejných zásadách byl založen přípravný proces konference, který je v současné době již téměř zakončen. Členové nyní diskutují o podrobnostech průběhu konference a o tom, co bude následovat po ní. Došlo také k průlomu v jednáních o veřejném zdraví a je pravděpodobné, že tento problém bude vyřešen ještě před zahájením konference.

Ideální představitel totalitní moci má být patřičně necitelný, cynický a ochotný podřídit všechny prostředky cíli. Stačí pozorovat dnešní Hřímaly hnojící společenská pole paličkovicí nachovou. Totalitních trubců neubývá ani v proklamované demokracii. Morální erupce a oběti veřejného hněvu na celém světě přehlušují ignoranty sociálních rozdílů. Zatvrzelé neuznávání sociálních kategorií je prozatím utopie, hudba budoucnosti, diskuse do mondénních lázní na kolonády, pro kavárenské rajdy a drbny.

Zavádění sociálně tržního hospodářství v Německu, počínaje L. Erhardem (koncept teoreticky formuloval v roce 1948 A. Müller-Armack) a idea "státu blahobytu" v Británii se spolu se švédskou sociální koncepcí "třetí cesty" datují do 40. a počátku 50. let minulého století. Základy "státní sociálnosti" je ovšem třeba hledat ještě mnohem dříve: prapůvod nutno vystopovat v anglických chudinských zákonech už na počátku 17. století, později pak u Bismarcka, Gladstoneho a Disraeliho, a rovněž u Lassala.

Bodejť ne, událost je přece stará celé dvě stovky let. Nežije jediný, kdo by si na to ještě pamatoval. Ba nežije už nikdo, kdo by na vlastní uši slyšel vyprávění účastníků bitvy tří císařů u Slavkova. Takže se ta událost, pro nás všechny, již stala čistou historií. Podle toho také vypadala letošní připomínka jejího kulatého výročí.

Na internetu se objevily videozáznamy, které vyvolaly znepokojení o chování soukromých bezpečnostních firem v Iráku. Tyto firmy, které nejsou podrobovány žádným předpisům ani v Británii, ani v Iráku, jsou zřejmě odpovědné za smrt stovek nevinných Iráčanů, uvedl britský konzervativní týdeník Sunday Telegraph.

Videozáznam, který se nejprve objevil na internetové stránce, která je neoficiálně spojována s firmou Aegis Defence Services, obsahoval čtyři různé klipy, na jejichž záběrech bezpečnostní stráže střílejí automatickými zbraněmi na civilní automobily. K všem těmto incidentům zjevně došlo na silnici z Bagdádu na bagdádské letiště.

Asi nebude v Česku mnoho lidi, kteří si všimli, že Dánsku už dvanáct let vládne ministerský předseda Rasmussen. Ještě méně bude možná těch, kdo ví, že se u kormidla vystřídali Rasmussenové dva. Nejde přitom o dědičné vládnutí, oba Rasmussenové nejsou příbuzní, příbuzné nejsou ani jejich politické strany, ačkoli by se to na první pohled mohlo zdát. Oba Rasmussenové jsou populární politikové, dokonce i mezi konkurencí. Ten první, Poul Nyrup Rasmussen, který vedl vládu v letech 1993 -- 2001 byl sociální demokrat, ten současný -- Anders Fogh Rasmussen je šéfem strany Venstre, což v dánském jazyce znamená 'levá`. Venstre ovšem není vůbec levá (a ani levicová). Je to strana liberální, na dánské politické škále mírně napravo od středu a v současné době vede koalici s pravicovými konzervativci a levicovou Dánskou lidovou stranou. Anders Fogh Rasmussen to s takovou sestavou od prava do leva jistě nemá lehké.

Po jistém váhání jsem se rozhodl napsat polemiku s dalším článkem Borise Cveka na téma komunismus. Říkal jsem si, zda to není zbytečné, zda se ta témata sisyfovsky neopakují, a zda má tedy pokračování nekončících sporů smysl. Nakonec jsem došel k tomu, že ano, protože nejde jen o zmatený a povrchní text jednoho antikomunisty. Jak na to přede mnou upozornil již Michal Kroh, jehož námitky chci doplnit a rozšířit, mnohé z Cvekových omylů se vyskytují obecně, jsou jaksi zlidovělé, a je asi nezbytnost vysvětlovat je znovu a znovu -- a zabránit tomu, aby se tisíckrát opakovaná lež stala pravdou. Souhlasím totiž s Borisem Cvekem v tom, že hledat pravdu má smysl.

Kotrbův článek "Odhalení: komu jsme vlastně podobní" obsahuje různé myšlenkové zkraty.

Tak zaprvé: To, co existuje v současné době v České republice, není žádný kapitalismus, ale prohloubená normalizace sedmdesátých a osmdesátých let, obohacená těmi nejpitomějšími konzumními rysy, přebranými z patologičtějších charakteristik jinak velmi rozrůzněné a celkem zdravé západní kapitalistické společnosti. Nejcharakterističtějším normalizačním rysem dneška jsou kolektivismus české společnosti, její manipulace lživými médii (v principu stejné jako před rokem 1989, i když ideologie je jiná), pocit malosti občanů a jejich odcizení (nic nezmůžu, o svém životě jako dospělý a svobodný člověk rozhodovat nemohu, tak v práci "odevzdám, co je císařovo, císaři", bez zájmu a osobního nasazení, a budu se realizovat konzumními zájmy doma v soukromí). Společnosti se mění velmi pomalu a normalizace sedmdesátých a osmdesátých let zasáhla českou společnost velmi hluboko a dosud pokračuje. Není divu, že si česká společnost stále vybírá do čela osoby, které jejímu normalizačnímu etosu dobře rozumějí a jsou svým způsobem jeho symbolem, ať je to Paroubek nebo Klaus.

Zadruhé: Dnešní západoevropské kapitalistické, demokratické společnosti jsou daleko rozrůzněnější. Ano, jistě v nich existuje i pokleslá televizní zábava, ale ve společnosti hrají stále významnou roli elity, které nejpitomější projevy konzumní kultury v médiích bezostyšně parodují, a tedy korigují, stejně jako pitomost, aroganci a neschopnost politiků. Nevzniká tedy onen děsivý pocit všeobecné kolektivní národní posedlosti blbostí, která je chválena jako normálnost a kvalita a která jako smršť se zmocňuje všeho. Společnost je pluralitní, rozrůzněná.

"Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat". Umění je nejen dobrodiní poskytovat, ale umět ho i přijímat a projevovat vděčnost. I když člověk dobrodiní přijímá, musí hledat lidi, kteří jsou jeho vděčnosti hodni. Přijímat by se mělo s radostí, sluší se také dárci hned poděkovat, vřele a zřetelně. Pokud je člověk vděčný doopravdy, myslí na odplatu hned, jak přijímá.

Přichází čas předvánoční - čas adventu. Obdarovávání v době narození Syna člověka patří k tradicím evropské kultury. Shánění dárků bez potřeby obdarovávání ale zprofanovalo i tuto dávnou tradici a podřídilo ji obchodním praktikám sekulárního světa. Lidé, chodící s kasičkami, vás mnohdy zastaví a žádají váš příspěvek i na to, co má být pro moderní, humanisticky orientovanou společnost samozřejmostí. Staré chovati nejen v úctě, ale i v dostatku velí nejen slušnost, ale i vděk za to, že nám dali život a že nás vychovali. Nemocným pomáhat a nemohoucí léčit a ulevovat jim od bolesti velí nejen soucit, ale i prosté člověčenství. Soucit nás dělí od zvířecí říše. Kostely, školy a nemocnice budovati patří k modernosti myšlení a péči o přežití kultury. Dobro konati je hřejivé na duši. Ale, žel, v současné společnosti, naplněné sobectvím, není tento model chování příliš rozšířen. O to více je nutné si cenit těch, kteří nepomáhají jen ve dnech zasněžených před Vánoci, ale po celý rok.

Redakci Britských listů pomohli v uplynulém roce studenti i důchodci, zdraví i nemocní, mladí i staří. Nepomohly velké firmy a jejich bossové velkými částkami, z jejich pohledu směšnými, ačkoliv čtou denně Britské listy též. Některé menší firmy však pomohly. Pomohli ale především jednotliví lidé. Asi sto padesát čtenářů za rok z těch deseti tisíc denně přispělo někdy jednou, jindy vícekrát, někdy pravidelně malou částkou. Třiceti korunami. Stokorunou, tisícikorunou. Dohromady to dalo dvě stě dvacet tisíc korun českých. Poctivých. Od srdce. Není to sice nijak mnoho, ale mnohé to ulehčuje. Dary od vás, čtenářů, umožnily před dvěma lety redakci koupit server po havárii. Umožnily letos koupit fotoaparát na reportáže poté, co ten starý dosloužil. Dary od vás umožňují vydávat Britské listy denně po celý rok s minimem nepohody. Prozatím neumožňují víc, ale i za to málo se patří poděkovat. Jak ale děkovat těm, kteří se nerozpakují dávat, aniž by čekali cokoliv, když ani nelze říci, komu že to děkujeme? Rádi bychom zveřejnili jména dárců, ale ti nám k tomu nedali své svolení. Děkujeme tedy všem. I těm, kteří sice celý rok četli, ale nedali nic. Děkujeme jim za to, že jsme jim mohli dát my. Protože dávat je ten největší dar. Dávat totiž může jen bohatý. A být bohatý je také dar.

Pokud nám ještě nyní či v příštím roce dovolíte zveřejnit vaše jméno, přispějete-li, učiníme tak. Rádi. Protože dávat je ten největší dar.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.