5. 12. 2005
O komunismu:Konečně jasno, ale přesto si nerozumímeV odpovědi Martinu Škabrahovi (BL 1.12.) konečně prozradil Boris Cvek, co si myslí pod pojmem komunismus. Pro něj existuje jen jeden komunismus, a to ten reálný: "komunismus, který komunistické strany realizovaly sobě tak podobným, charakteristickým způsobem všude na světě, kde se chopily moci... komunismus založený na téměř identických principech reálné brutální moci (jako je diktát strany, genocida "dědičně zlých", orwellovská hesla atd.), jako byly principy Třetí říše". Pod pojmem "komunismus" tedy rozumí stinnou stránku praktické politiky komunistických a dělnických stran v zemích, kde se chopily moci. Cvek má nesporně pravdu v tom, že vládnoucí komunisté páchali zločiny. Chybuje ale (stejně jako jiní antikomunisté) v tom, že podle něj tyto zločiny vyplňují celý pojem "komunismus". |
Podíváme-li se kriticky na dějiny, stěží najdeme nějaké významné společenské hnutí, které zločiny nepáchalo. Z textů Borise Cveka vyplývá, že je křesťan. Nevím, jak by se mu líbilo, kdybychom pod pojmem "křesťanství" viděli pouze křižácká tažení, upalování "kacířů", Bartolomějskou noc, svatou inkvizici či současné problémy s pedofilními excesy a terorismem IRA. Jistě by oprávněně vystoupil s námitkou, že křesťanství také symbolizují Ježíšova kázání o pravdě a lásce, lidumilné skutky svatých, Roger Bacon, Jan Hus, Mikuláš Koperník, Martin Luther, Matka Tereza či Jan Pavel II. Domnívám se, že povrchní, nehistorická a předsudky ovlivněná hodnocení k poznání příčin omylů a zločinů kohokoli nevedou. Nelze také absolutně oddělovat "čistou" teorii od praxe, kterou ovlivnila. Pokud tak Cvek činí, nahrává bezděky bagatelizaci zločinů a alibismu jejich obhájců. Zkrátka se musíme smířit s tím, že podobně jako pod pojem "křesťanství" patří Ježíš a jeho apoštolové, křižáci, Savonarola, Henry Guise, inkvizitoři i pedofilní kněží, do pojmu "komunismus" vnesla společenská praxe nejen humanismus Thomase Mora a Karla Marxe, ale i názory a činy Lenina, Stalina, Mao Ce Tunga, Klementa Gotwalda a Kim Čong Ila. Tento zdánlivě pesimistický závěr však konec konců vyúsťuje v optimistické řešení: vše se vyvíjí a vše, co v sobě obsahuje pozitivní moment, se dá změnit, přizpůsobit novým podmínkám; co jej neobsahuje, dříve nebo později zaniká. A tady také spatřuji rozhodující rozdíl mezi komunismem a nacismem. Komunismus vychází z pokrokových tradic humanistického a liberálně-revolučního myšlení, má tedy v sobě nesporně pozitivní moment, který mu umožňuje kritickou sebereflexi (i když souhlasím, že v případě českých komunistů stále nedostatečnou) a na jejím základě i překonání omylů, které vedly ke zločinům. Podobné pozitivní momenty obsahuje i křesťanství (dokonce v mnohém společné s komunismem), ale nikoli nacismus. Ten se na rozdíl od komunistů od vlastních zločinů nedistancoval (a distancovat ani nemůže, neboť by přestal být sám sebou), ale naopak snaží se je všemožně zakrývat a popírat. Současně, ať jsme materialisté či nikoli, bychom měli připustit obecnou rozpornost všech věcí, jevů a procesů a jejich vývoj pojímat konkrétně historicky. Podle toho posuzujme i odkaz myslitelů minulosti -- žili vždy v určité době a byli jí nutně poznamenáni. Z toho důvodu ne vše, co řekli a napsali, je platné a použitelné v dnešních podmínkách. To platí stejně pro Ježíše jako Marxe. Pouze ten, kdo tento historický přístup neaplikuje, může svévolně míchat minulou a současnou teorii i praxi a jednostranně přičítat rysy minulosti i teorii a praxi současné. To platí pro dogmatickou část komunistů, křesťanů stejně jako Borise Cveka. |