Podíváme-li se kriticky na dějiny, stěží najdeme nějaké významné společenské hnutí, které zločiny nepáchalo. Z textů Borise Cveka vyplývá, že je křesťan. Nevím, jak by se mu líbilo, kdybychom pod pojmem "křesťanství" viděli pouze křižácká tažení, upalování "kacířů", Bartolomějskou noc, svatou inkvizici či současné problémy s pedofilními excesy a terorismem IRA. Jistě by oprávněně vystoupil s námitkou, že křesťanství také symbolizují Ježíšova kázání o pravdě a lásce, lidumilné skutky svatých, Roger Bacon, Jan Hus, Mikuláš Koperník, Martin Luther, Matka Tereza či Jan Pavel II.

Domnívám se, že povrchní, nehistorická a předsudky ovlivněná hodnocení k poznání příčin omylů a zločinů kohokoli nevedou. Nelze také absolutně oddělovat "čistou" teorii od praxe, kterou ovlivnila. Pokud tak Cvek činí, nahrává bezděky bagatelizaci zločinů a alibismu jejich obhájců.

Zkrátka se musíme smířit s tím, že podobně jako pod pojem "křesťanství" patří Ježíš a jeho apoštolové, křižáci, Savonarola, Henry Guise, inkvizitoři i pedofilní kněží, do pojmu "komunismus" vnesla společenská praxe nejen humanismus Thomase Mora a Karla Marxe, ale i názory a činy Lenina, Stalina, Mao Ce Tunga, Klementa Gotwalda a Kim Čong Ila. Tento zdánlivě pesimistický závěr však konec konců vyúsťuje v optimistické řešení: vše se vyvíjí a vše, co v sobě obsahuje pozitivní moment, se dá změnit, přizpůsobit novým podmínkám; co jej neobsahuje, dříve nebo později zaniká. A tady také spatřuji rozhodující rozdíl mezi komunismem a nacismem. Komunismus vychází z pokrokových tradic humanistického a liberálně-revolučního myšlení, má tedy v sobě nesporně pozitivní moment, který mu umožňuje kritickou sebereflexi (i když souhlasím, že v případě českých komunistů stále nedostatečnou) a na jejím základě i překonání omylů, které vedly ke zločinům. Podobné pozitivní momenty obsahuje i křesťanství (dokonce v mnohém společné s komunismem), ale nikoli nacismus. Ten se na rozdíl od komunistů od vlastních zločinů nedistancoval (a distancovat ani nemůže, neboť by přestal být sám sebou), ale naopak snaží se je všemožně zakrývat a popírat.

Současně, ať jsme materialisté či nikoli, bychom měli připustit obecnou rozpornost všech věcí, jevů a procesů a jejich vývoj pojímat konkrétně historicky. Podle toho posuzujme i odkaz myslitelů minulosti -- žili vždy v určité době a byli jí nutně poznamenáni. Z toho důvodu ne vše, co řekli a napsali, je platné a použitelné v dnešních podmínkách. To platí stejně pro Ježíše jako Marxe. Pouze ten, kdo tento historický přístup neaplikuje, může svévolně míchat minulou a současnou teorii i praxi a jednostranně přičítat rysy minulosti i teorii a praxi současné. To platí pro dogmatickou část komunistů, křesťanů stejně jako Borise Cveka.