Především je třeba říci, k čemu norma vůbec slouží. S plnou odpovědností a znalostí věci tvrdím, že slouží (mimo jiné) k tomu, aby si velké průmyslové korporace, zejména stavební firmy, mohly spolu s různými zprostředkovateli mastit kapsy.

Cizinecký zákon, který má více než osmdesát stran, je nepřehlednou normou, v níž se nevyznají ani samotní cizinečtí policisté. Z rozdílného výkladu pramení řada stížností. Jeden úředník chce toto, druhý tohle, třetí, kterému se z byrokracie dělá mdlo, mluví lidsky a nepotřebuje nic. Těch je ovšem jako šafránu a musí se rozhlížet, aby je nějaký snaživec neudal.

Zákon stanoví podmínky pro udělování víz tak, aby se z jejich získání stalo umění. Na tom se živí desítky oficiálních agentur a stovky příživníků. Agentury samy nic neprodukují a existují jen díky tomu, že se dohodly se skutečnými zaměstnavateli. Stejně tak tzv. Klienti. Skuteční zaměstnavatelé, producenti, díky nim mohou obcházet zákoník práce, neplatit zdravotní a sociální pojištění, vyhodit lidi, kdykoliv se jim zlíbí a navíc mohou z práce těchto zaměstnanců žít tak, jak se těm obyčejným makačům ani nezdá.

Nad tím vším parlament a v něm sedící zástupci stran tak zvaně demokratických a také té tak zvaně nedemokratické zavírají oči. Proč by je to také mělo zajímat? Cožpak jsou snad cizinci voliči?

Cožpak jim snad cizinci budou sponzorovat jejich volební kampaně? To jistě lépe zajistí firmy, jimž se na jimi vyprodukovaném hnoji dobře daří.

Zhovadilý zákon o cizincích, jehož další novela už zase - posvěcena sněmovními výbory -- putuje plénem pomalu k Senátu, by měl obsáhnout zmírnění, jež se týká délky povinného pobytu k získání pobytu trvalého. Z deseti na pět let. Není to žádná zásluha slavného českého parlamentu, tomu to spíš překáží. Musí však zavést směrnici EU. Otázka je, jak to nakonec udělá.

Zajímavé je, co všechno jsou partaje před volbami na sebe schopny vytáhnout. Jakmile však jde o peníze, jsou vzácně solidární. Za to, že v 21. století podporují uprostřed Evropy otroctví, se nestydí žádná z nich.