Chtěla bych velký dům, s velkým průchozím oknem, sluneční svit by zaléval podlahu, a taky by mi hřál peřinu (opakuje se)

Jé...

Chtěla bych velký dům, s tolika, tolika místnostmi

V jedné místnosti by byl ten nejrychlejší internet, ve druhé místnosti by to byla samá kytara, ve třetí místnosti bych měla moc hezké šaty, ve čtvrté místnosti by bydlela kamarádka se svým milencem, a v další místnosti, v další místnosti...

Tak to ještě nevím, co by tam bylo...

Jé, dát sbohem životu v depresích, jé...

A protože nejen Jen-c' Sun, ale taky já jsem potřeboval nějak řešit svoji bytovou situaci, přestěhoval jsem se do Tan-šueje. Tan-šuej, někdy Danshuei nebo Danshui, to podle toho, který z přepisu ze znaků se zvolí, dříve Chu-wej, je přístavní městečko v okrese Tchaj-pej, ležící při ústí řeky Tan-šuej (anglicky 'Fresh water`; ' fresh` ovšem nikoliv ve významu 'čerstvý', ale jako opozitum vody slané; do češtiny tedy možná 'Sladká voda', mně zní lépe 'Dobrá voda'), na níž leží Tchaj-pej.

A právě tohle městečko stojí za představení: Ačkoliv je malé - kdysi to byl ovšem největší přístav na Tchaj-wanu - má bohatou evropsko-asijskou historii:

V roce 1629 je ovládli Španělé, které odtud po bitvě u Ťi-lungu (anglicky Keelung) v roce 1642 vyhnali Holanďané. Holanďany odtud vypudil v roce 1661 Číňan Čeng Čcheng-kung (na Západě známý pod jménem Koxinga). Ten změnil ostrov na základnu protimandžuského odporu. Mandžuové ovšem nakonec vyhráli a ovládli nejen pevninskou Čínu, ale i Tchaj-wan, to v roce 1683. Za čínsko-francouzské války byla Tan-šuej v roce 1884 Francouzi ostřelována, nikoliv však dobyta. Po Španělech, Holanďanech, Číňanech a Francouzích přišli Japonci: Slavnostní předání Tchaj-wanu Japonsku se v roce 1895 odehrálo na lodi kotvící právě poblíž Tan-šueje. Ještě před Francouzi a Japonci se do Tan-šueje v roce 1872 dostal kanadský presbytariánský misionář Dr. George Leslie Mackay, který zde založil první nemocnici západního typu na Tchaj-wanu, a také první vzdělávací ústav západního typu na Tchaj-wanu, předchůdce dnešní univerzity Aletheia.

(Kromě ní je v Tan-šueji ještě Tamkangská univerzita, která poskytuje výměnné pobyty českým stipendistům, takže na ní téměř permanentně jsou nějací čeští studenti; základům češtiny na ní vyučuje slečna Š'-chuej Linová, studentům pražské sinologie dobře známá pod svým anglickým jménem Melissa.)

Také místní pevnost má evropský původ: Vystavěli ji Španělé, kteří ji i pojmenovali -- Santo Domingo. Holanďané ji ovšem přestavěli a zřejmě proto lze její čínské jméno vztáhnout spíše k Holanďanům než ke Španělům -- Chung-mao Čcheng [pevnost rudosrstých (barbarů)].

Býval zde britský konzulát. A právě s existencí tohoto zvláštního úřadu, zřízeného v Tan-šueji na základě tchien-ťinské smlouvy z roku 1858 a pej-ťingské konvence z roku 1860, podle kterých byl Tchaj-wan otevřen obchodu, souvisí příchod jiného znamenitého muže do Tan-šueje. Pátým konzulem v pořadí tu totiž v letech 1886-1888 nebyl nikdo menší než Herbert Allen Giles (nar. 1845 v Oxfordu, zemř. 1935 v Cambridge), spoluautor dodnes hojně užívané Wade-Gilesovy transkripce čínských znaků; druhým z obou autorů byl Thomas Francis Wade (1818-1895).

Dále jsou v Tan-šueji kostely, katolický i protestantský; jsou tu také modlitebny, taoistická i buddhistická. V okolí Tan-šueje jsou golfové kurty, nedaleko od Tan-šueje písečné pláže.

Městečko se stalo vyhledávaným střediskem rekreace tchaj-pejské střední vrstvy zejména poté, co zde byla dostavěna jedna z konečných stanic tchaj-pejského metra. (O vlivu zavedení metra na život obyvatel Tan-šueje existuje dokonce sociologická studie, jejímž autorem je student National Taiwan University Chen Pei-hsin (studie je v angličtině a jméno autora není uvedeno ve znacích, takže svůj dohad nemohu ověřit srovnáním latinky se znaky, velmi pravděpodobně je ale jméno přepsáno právě ve Wade-Gilesově transkripci; já ve svých příspěvcích používám důsledně transkripci českou, tedy jinou, než je ta Wade-Gilesova).

Cesta podzemkou (která zde je už nadzemkou) z Tchaj-peje do Tan-šueje trvá necelou hodinu a v současnosti ji lemují billboardy s nabídkou bytů v obytném centru, jehož výstavba se chystá stanici před Tan-šuejí, v Chung-šu-linu. Zmiňuji se o tom proto, že architektem projektu -- aspoň podle reklamy - je i u nás dobře známý Vídeňan Hans Hollein, nositel prestižní Pritzkerovy ceny za rok 1985. Ale ačkoliv byla zamýšlená výstavba zřejmě plánována s nemalými ambicemi, prodej prý nejde tak, jak by si investoři asi přáli. Jak si mi nedávno postěžoval můj realitní agent, "pan Čchen Šuej-pien si chce nakoupit rakety, a tak bohatí lidé s nákupem vyčkávají..."

Tan-šuej byla v minulosti mnohokrát portrétována, dokonce i literárně, existuje povídka Ču Tchien-sin, která se jmenuje Poslední vlak do Tan-šueje. Jistě ne náhodou právě zde, v místě, které lze bez nadsázky označit jako křižovatku kultur, vznikla podstatná část mé delší studie 'Cesta na konci cesty. Lu Sun -- čínská postmoderna.'

Bydlím tu od 3. září tohoto roku.