Koncem listopadu se britské Finantial Times (FT) zmínily o jeho problémech v souvislostí se studií dánského sociálního státu, která má být zveřejněna v prosinci. Předseda vlády oznámil, že není důvod očekávat nějaké snižování daní, což nebude aktuální ani v roce 2006, čím určitě zklamal většího, pravicového, ze svých koaličních partnerů.. Přiznal ale současně, že pokud Dánsko chce zvýšit svou konkurenceschopnost, musí postupně daně z přijmu (právnických i fyzických osob) snižovat. Daň z příjmu právnických osob je v Dánsku 28% (průměr EU je 23,3), nejvyšší daň , 62,9%, platí fyzické osoby s ročním příjmem 310 000 dánských korun a více, což je asi 1 200 000 Kč. Tuto příjmovou hranici údajně překračuje 43% zaměstnanců. Reforma sociálního státu by podle předsedy dánské vlády měla uvolnit finanční prostředky pro budoucnost. Zpráva komise, která připravuje studii o sociálním státě obsahuje také úvahy o omezení studijních stipendii a zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Sociální systém ale má v Dánsku velkou většinovou podporu a jak je zřejmé ze slov současného předsedy vlády není lehké ho reformovat. Premiér říká, že je prakticky nemožné získat širokou podporu pro politiku snižování daní, která budí dojem, že má ulehčit život malé skupině bohatých, na úkor zvýšené zátěže lidi s nízkými příjmy. Tomu také účinně brání jeho menší koaliční partner, levicoví lidovci.

Na zmíněný článek rychle zareagoval sociálnědemokratický Rasmussen, který redakci FT napsal dopis. V něm poukazuje, že 'ten druhý Rasmussen` zdědil nejen silný sociální stát ale také ekonomiku,která bez Nokie a podmořských ropných pramenů (nepřímý poukaz na zdroje bohatství v jiných severských zemích) patřila mezi pět nejvíce konkurenceschopných na světě. Cituje pak ze zprávy hlavního ekonoma Světového hospodářského fóra Augusta Lopeze-Clarose, který konstatoval, že vysoké daně jsou problémem, když vybrané peníze nejsou použity v aktivitách, posilujících efektivnost, anebo jsou nějakým způsobem zneužity. Pokud ale vysoké daně slouží k vytvoření například vzdělávacího systému na světové úrovni a účinné sociální sítě vyspělých a vysoce motivovaných zaměstnanců, konkurenceschopnost to neoslabuje, ale posiluje.

Poul Nyrup Rasmussen, který si v dopise důsledně říká 'první` a svému následníkovi 'druhý` Rasmussen (čím asi nemyslí jenom následnictví), pak poukazuje, že když poprvé přišel k moci v roce 1993 byla v Dánsku třináctiprocentní nezaměstnanost (hlavně strukturální), zatímco na konci jeho vlády v roce 2001 čtyřprocentní a dodává: 'Vytvořili jsme aktivní trh práce v němž jedinec měl povinnosti i práva; právo na vysokou úroveň podpory v nezaměstnanosti a povinnost přizpůsobit se změnám na trhu práce. Ukázali jsme, že umíme spojit vysokou schopnost konkurovat, růst a vytváření nových a lepších pracovních příležitostí s modernizovanými sociálními jistotami. Jednoduše, shrnuje 'první Rasmussen`, snížení daně z příjmu nijak neposílí už i tak silnou konkurenceschopnost Dánska, ale omezení sociálního státu by ji poškodilo.