|
30. 11. 2005
"Harmonické spojení uniformity a svobody":Kundera je mrtev, ať žije Reality show! Skutečně?Kotrbův článek "Odhalení: komu jsme vlastně podobní" obsahuje různé myšlenkové zkraty. Tak zaprvé: To, co existuje v současné době v České republice, není žádný kapitalismus, ale prohloubená normalizace sedmdesátých a osmdesátých let, obohacená těmi nejpitomějšími konzumními rysy, přebranými z patologičtějších charakteristik jinak velmi rozrůzněné a celkem zdravé západní kapitalistické společnosti. Nejcharakterističtějším normalizačním rysem dneška jsou kolektivismus české společnosti, její manipulace lživými médii (v principu stejné jako před rokem 1989, i když ideologie je jiná), pocit malosti občanů a jejich odcizení (nic nezmůžu, o svém životě jako dospělý a svobodný člověk rozhodovat nemohu, tak v práci "odevzdám, co je císařovo, císaři", bez zájmu a osobního nasazení, a budu se realizovat konzumními zájmy doma v soukromí). Společnosti se mění velmi pomalu a normalizace sedmdesátých a osmdesátých let zasáhla českou společnost velmi hluboko a dosud pokračuje. Není divu, že si česká společnost stále vybírá do čela osoby, které jejímu normalizačnímu etosu dobře rozumějí a jsou svým způsobem jeho symbolem, ať je to Paroubek nebo Klaus. Zadruhé: Dnešní západoevropské kapitalistické, demokratické společnosti jsou daleko rozrůzněnější. Ano, jistě v nich existuje i pokleslá televizní zábava, ale ve společnosti hrají stále významnou roli elity, které nejpitomější projevy konzumní kultury v médiích bezostyšně parodují, a tedy korigují, stejně jako pitomost, aroganci a neschopnost politiků. Nevzniká tedy onen děsivý pocit všeobecné kolektivní národní posedlosti blbostí, která je chválena jako normálnost a kvalita a která jako smršť se zmocňuje všeho. Společnost je pluralitní, rozrůzněná. |
|
V západních zemích vycházejí knihy, natáčejí se filmy, pozoruhodné televizní inscenace, vysílají se vynikající rozhlasové i televizní dokumenty. Upozorňoval jsem už na rozhlasovou stanici BBC Radio Four. Jaký je asi rozdíl mezi českým, všeobjímajícím mediálním "plebejstvím", poznáte, když se podíváte na stránky společnosti Bonton, jaké si můžete v ČR na DVD koupit zahraniční filmy - jsou to většinou ty největší komerční hlouposti. Na internetu najdete nesčetné podniky, které vám nabízejí úplně jiný výběr - třeba tuhle. Co říkáte tomuto seznamu filmů na prodej? Já už předem slyším všechny ty výmluvy, že český trh je malý, a tak se na něm uplatní jen ty největší pitomosti. Opravdu? Kolik myslíte, že se těchto kvalitních filmů prodá? Musí existovat vůle je zpřístupnit na trh. Někdo to ve veřejném zájmu chtěl udělat. Idealismus. Pro prachy udělá člověk v dnešní době všechno, píše Kotrba. Opravdu? Nikdo už nezastává nikde na světě žádné hodnoty? Fabiano Golgo nedávno psal v tomto listě o tom, že většina novinářů na světě - s výjimkou českých novinářů - hrdě plní svou roli hlídacího psa demokracie. Kotrba si neuvědomuje, že ve svém sloupku, polemizujícím s tímto článkem Fabiana Golga, jsem nekritizoval sex, ale jeho bezostyšnou, kolektivní, veřejnou, vykořisťovatelskou manipulaci. Zcela s ním souhlasím, když píše: "Nahota také není sprostá, pokud smysl života není v obnažování se. Pokud je odhalení pouze prostředkem, a ne cílem." A že je Kundera zastaralý a nemluví k české současnosti? Posuďte sami. Toto napsal v románu Nesmrtelnost, který vyšel v ČR v roce 1993, jistě jako varování jeho spoluobčanům, co je v "novém režimu" čeká:
Ležím v posteli ve sladkém polospánku. Už v šest hodin v lehkém prvním probuzení sáhnu po malém tranzistorovém rádiu, které mám u polštáře, a stisknu knoflík. Ozvou se první ranní zprávy, jsem sotva s to rozeznat jednotlivá slova a zase usínám, takže se věty hlasatelů proměňují ve sny. Je to nejkrásnější úsek spánku, nejrozkošnější část dne: dík rádiu jsem si vědom svého ustavičného usínání a probouzení, té nádherné houpačky mezi bděním a spaním, která sama o sobě je dostatečným důvodem, aby člověk nelitoval svého zrození. Zdá se mi to, nebo jsem opravdu v opeře a vidím dva zpěváky v rytířských kostýmech zpívat o tom, jaké bude počasí? Jak to, že nezpívají o lásce? A pak si uvědomuju, že jsou to hlasatelé, už nezpívají, ale žertovně skáčou do řeči jeden druhému: "Bude horký den, dusno, bouřky," řekne první a druhý, koketně: "Opravdu?" První hlas stejně koketně odpoví: "Mais oui. Omlouvám se, Bernarde. Ale je to tak. Musíme to vydržet." Bernard se hlasitě směje a říká: "To je trest za naše hříchy." A první hlas: "Proč já mám, Bernarde, trpět za tvoje hříchy?" V té chvíli se Berenard rozesměje ještě mnohem víc, aby dal všem posluchačům najevo, o jaký druh hříchu se jedná, a já mu rozumím: to je naše jediná hluboká touha v životě: ať nás všichni považují za velké hříšníky! Ať jsou naše neřesti přirovnávány k lijákům, bouřím, uragánům! Až dnes Francouzi otevřou deštníky nad hlavou, ať si všichni vzpomenou na Bernardův dvojsmyslný smích a závidí mu! Otočím knoflíkem na sousední stanici, protože chci do usínání, které se blíží, přivolat zajímavější představy. Na sousední stanici ženský hlas oznamuje, že bude horký den, dusno, bouřky, a já se raduji, že máme ve Francii tolik rozhlasových stanic a na všech se přesně ve stejnou chvíli říká totéž o témže. Harmonické spojení uniformity a svobody, co si může lidstvo přát lepšího? A tak zase otočím knoflíkem tam, kde Bernard vystavoval před chvílí své hříchy, ale místo něho slyším jiný hlas zpívat o novém typu značky Renault, otočím ještě a tam sbor ženských hlasů chválí výprodej kožešin, otočím zpátky na stanici Bernardovu, zaslechu ještě dva poslední takty hymny na auto Renault a hned nato mluví Bernard sám. Zpěvavým hlasem napodobujícím právě ztichlou melodii reklamy oznamuje, že vyšla nová biografie Ernesta Hemingwaye, v pořadí už sto sedmadvacátá, ale tentokrát opravdu velmi významná, protože z ní vyplývá, že Hemingway neřekl celý život ani slovo pravdy. Přeháněl počet zranění, která utrpěl v první světové válce, a předstíral, že je velký svůdce, ačkoli je dokázáno, že v srpnu 1944 a pak znovu od července 1959 byl úplný impotent. "Ach opravdu?" směje se druhý hlas a Bernard koketně odpovídá: "Mais oui..." a zase jsme všichni na scéně opery, je s námi i impotent Hemingway a pak náhle nějaký velmi vážný hlas vypráví o soudním procesu, který v posledních týdnech rozrušuje celou Francii: při zcela nevinné operaci zemřela pacientka kvůli špatně provedené narkóze. V souvislosti s tím organizace určená chránit ty, které nazývá "konzumenty", podává návrh, aby všechny operace byly napříště filmovány a archivovány. Jedině tak, tvrdí "organizace na ochranu konzumentů", je možno zaručit Francouzovi, jenž umře na operačním stole, že ho soud patřičně pomstí. Pak zase usínám. Milan Kundera, Nesmrtelnost, 68 Publishers, Toronto, 1993, str. 13-14.
Ještě jednou:Kontrast(citace z článku, zveřejněného před několika týdny) V USA likvidují seriózní televizní zpravodajství. V Británii jsem ve čtvrtek dopoledne poslouchal cestou autem do práce na mainstreamové rozhlasové stanici veřejné služby BBC Radio 4 (ekvivalent českého Radiožurnálu, ale bez přerušování proudu řeči pitomými písničkami) pravidelný pořad Melvyna Bragga In Our Time - V naší době. Jeho tématem bylo? " Šedí bratři a černí bratři - filozofie, evangelismus a získávání peněz v církvi ve 13. století. Nejnovějším pořadem je nyní program o Gravitonu, hledání teoretické částice zemské tíže ZDE. V nedávném pořadu o mniších ze 13. století mě v úvodu pořadu citace ze svatého Tomáše Akvinského: "Právě tak, jak je lepší probouzet světlo v jiných než zářit sám, je lepší sdílet ovoce svých úvah s jinými než uvažovat o samotě." Literaturu k diskutovanému tématu má tento rozhlasový pořad BBC na svých internetových stránkách ZDE Tématem pořadu příští týden bude Hobbes. V archivu pořadu In Our Time naleznete mj: tato témata:
BBC Radio Four má týdenní dosah přibližně 8 milionů posluchačů. - Co to znamená? Nevím. |
