Opozice zvítězila v hlasování o poplatcích i o zahraničních misích. Jde o vítězství? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Mirek Topolánek ve čtvrtek studentům London School of Economics prozradil, čím se liší premiérování od jeho podnikatelských aktivit ve firmě VAE -- totiž ničím. V obou případech jde o věc, které se kulantně říká "špatný podnikatelský záměr". A v obou případech jde o investování prostředků, které Topolánek sám nevytvořil.

V neděli večer, 25. kislevu, za zpěvu tradiční písně Maoz cur, zažehneme v chanukiji první chanukovou svíčku. Nyní se společně podívejme na skrytý smysl svátku a jeho tradic, jenž obyčejně uniká našemu pohledu. Seznámíme se alespoň v kostce s tím, čemu se v hebrejštině říká "pnimijutó šel ha-chag".

Talmudický traktát Šabat 21a se zmiňuje o dvou způsobech zapalování chanukových světel. Šamajova škola tvrdí, že na začátku svátku zažehneme osm světel a potom každý večer o jedno méně, tedy osmého dne bude hořet jedna jediná svíčka. Hilelova škola však tvrdí pravý opak.

< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE

Návštěva supermarketu vypovídá výmluvně o zvyklostech a stavu každé země. Samozřejmě, že se dnes stavějí chrámy konzumerismu všude stejné. Přesto však je nabídka zboží v supermarketech v každé zemi trochu jiná. Nabídka v tomto potravinářském supermarketu na předměstí Petrohradu se zdála být - zejména v potravinách, v alkoholu a v Kavkazem inspirovaném nakládaném ovoci a zelenině - o něco širší než v České republice, určitě o hodně širší než v Británii a o něco užší než např. ve Francii.

Nákup z jiných obchodů stejně jako veškeré své větší tašky byli zákazníci před vstupem do supermarketu si nechat zadarmo zatavit do velkých igelitových pytlů, aby nekradli. :)

Platba úvěrovou či debetní kartou z libovolné země se dala uskutečnit poté, co prodavačka dvouvteřinovým nahlédnutím ověřila totožnost kupujícího podle pasu. Supermarket byl přeplněn lidmi a nebyl zrovna dostatek nákupních vozíků.

FOTOGALERIE

"Nu což," odpověděl Woland zamyšleně, "lidé jsou lidé... Mají rádi peníze, ale to bylo vždycky..."

Bulgakov, M.: Mistr a Markétka. Odeon, Praha 1990. S. 100

Bulgakovův román Mistr a Markétka je situován do Moskvy v době Leninovy Nové ekonomické politiky (Новая экономическая политика, НЭП) mezi lety 1921 -- 1929. Bolševiky tolerovaný kapitalismus "nepmanů" pyšnící se zlatými mincemi zvanými červoněc stál ve znamení obnovy nabídky spotřebního zboží a kultu peněz. Právě tento rys doby vystupuje do popředí v Bulgakovově scéně z moskevského divadla Varieté, při níž ďábel nechá ze stropu sálu padat čerstvě vytištěné ruble a baví se rvačkami mezi publikem. V roce 1928 se ruská ekonomika konečně dostala na předválečnou úroveň. Rok nato přišel Stalin s kolektivizací, industrializací a Gulagy.

< "Každé dítě potřebuje rodiče!" (Městská společenská reklama komunálního úřadu Sankt Peterburgu)

Reakce na glosu Karla Dolejšího "Ano konzumu, ne moderně"

Rád bych zdůraznil, že svými povrchními poznámkami z Petrohradu po dvou dnech pobytu nezamýšlím v žádném případě Rusko idealizovat - píšu jen o tom, co vidím, a co je. Ovšem píše-li Karel Dolejší, že se nikdy neví, jak to nakonec v Rusku dopadne, má sice pravdu, je to ale trochu neférové - ono se nikdy neví, jak to dopadne nikde. Mě například v současné době docela děsí stále sílící politická korektnost a šířící se až skoro komunistická byrokracie v britské společnosti, proti níž prostě není odvolání: byrokrati si v Británii docela putinovským způsobem rozhodli, že takhle prostě věci budou. Jak poznamenala polská kolegyně na Glasgow University, je to stalinismus, a o to nebezpečnější, že ho šíří lidé, kteří netuší, co dělají. Věděli jste, že když jste před patnácti lety žádali Scottish Arts Council o grant, vyplnili jste patnáctistránkový dotazník; dnes musíte vypracovat dotazník o délce 300 stran? Kdo to rozhodl a proč všechno směřuje tímhle směrem? Můžete křičet a protestovat, nikdo vám nic neudělá, ale taky se nic nezmění. Je to proto, že byrokrati jsou přesvědčeni, že stojí v čele systému, který je jediný možný a správný. Připomíná vám to Putina?

Tím chci jenom říct, že není jasné, jak to dopadne nikde, zvlášť v době prohlubující se finanční krize a blížícího se vyčerpání ropných zdrojů, na které se, jak se zdá, nikdo nepřipravuje.

List Air Force Times věnovaný dění kolem amerického vojenského letectva shrnul nedávnou evropskou cestu členů Kongresu USA Ellen Tauscherové a Douga Lamborna následovně: Obama trvá na náročném testování systému, které si vyžádá řadu let; konečné rozhodnutí o evropské základně protiraketového systému bude učiněno s ohledem na bezpečnostní zájmy USA, nikoliv na "vnější hrozby"; zároveň však bylo signalizováno, že v oblasti protiraketové obrany existují jiné priority než snaha čelit dosud neexistujícími antiraketami pro polskou základnu hypotetické hrozbě íránských mezikontinentálních raket -- reálné riziko znamenají především rakety kratšího a středního doletu. Součástí této obrany by mohl eventuelně být i radar v Brdech bez antiraket v Polsku, ale je třeba ho plně integrovat do NATO. Když tuto zprávu ovšem srovnáme se zpravodajstvím českých médií, získáme pocit, že ta informovala o úplně jiné události.

Po Janu Kellerovi se k tématu Lisabon a EU, tentokráte bez Václava Klause, vrátil i Ivan Odilo Štampach. Rád bych ještě jednou zareagoval na oba autory, Kellera i Štampacha. Finálně proto, že všechny zásadní argumenty budou tímto z mé strany řečeny a vše ostatní by bylo holé opakování konstatovaného. Každý z oslovených problémů představuje jeden velký tématický celek a výzvu k fundovanému a věcnému zamyšlení. Zároveň vyjadřuji naději, že se k věcné, kritické analýze Lisabonské smlouvy jednou odhodlají i jiní než Václav Klaus.

Francouzský ministr školství Xavier Darcos se pod tlakem studentských protestů rozhodl „zmrazit“ reformu, která předvídá „škrty a propouštění“ ve školství. Jelikož Sarkozyho reforma je nadále „jediným možným řešením“, reprezentativní organizace lyceistů FIDL a UNL se rozhodly jít do ulic, jako „jediný možný způsob“,   jak odmítnout další „darebáckou reformu“ (réforme voyou) Sarkozyho vlády. Policie hlásila včera 130 000 demonstrantů ve ve dvaceti městech.

Irácký novinář, který mrštil svými botami po Georgi Bushovi, se veřejně omluvil a požádal iráckého premiéra Nouriho al-Malikiho, aby se mu omluvil, konstatovali ve čtvrtek iráčtí činitelé.

Včerejší vánoční nadílka ve Sněmovně ukázala, že silové, nátlakové praktiky vládní koalice mají své limity. Vláda se několik dnů před evropským předsednictvím rozhodla, že přestože její premiér neví, zda má ještě vůbec většinu (nemá), nebude s opozicí jednat vůbec o ničem. A tak nejednala. Vzápětí prohrála dvě klíčová hlasování. Zhroutily se Julínkovy poplatky i česká účast na servilní koalici poslušných v Afghánistánu a Kosovu. Při posledním schvalování afghánské mise českých vojáků "řízenou zradou" několika poslanců varovala opozice vládu zřetelně, že už je to naposledy, co ministryni obrany vypisují poslanci "bianco šek". Vláda neslyšela, nebo nechtěla slyšet toto varování.

Přišlo to nečekaně, jako dáreček k vánocům. V Salvadoru, hlavním městě brazilského státu Bahia (o jehož obyvatelích kolují anekdoty obdobného typu jako v bývalé Jugoslávii o Černohorcích) se 16.prosince 2008 představitelé členských států Unasul - Unasur, neboli Spojených národů Jižní Ameriky, usnesli na vytvoření  Conselho de  Defesa  tj. Rady obrany.

Je to politováníhodné, když vidíme, jak se Ti naši vyvolení musí slézat v pozdním pátečním čase, aby si ještě jednou vzájemně před Vánocemi a národem dokázali, že jsme si vybrali skutečně excelentně. Zmírnění poplatků u lékaře za prodloužení zahraničních vojenských misí, to se říkalo ve Sněmovní ještě v pátek v poledne jako hotová věc. Prostě rychlý handl a hurá domů. Nikdy jsem nepochopil, jak někdo může handlovat třicetikoruny u lékaře za ohrožení mužů pod palbou.

Americký ministr obrany Robert Gates nařídil přípravu plánů na likvidaci vězeňského tábora v zálivu Guantánamo, konstatoval Pentagon. Pracovní tým bude zkoumat, jak přestěhovat vězně z tábora někam jinam tak, aby to neohrožovalo americký lid, konstatoval mluvčí.

V kontroverzním táboře je stále vězněno asi 250 osob. Nový americký prezident Barack Obama se vyjádřil, že likvidace tohoto tábora "odpovědným způsobem" je jednou z jeho nejvyšších priorit. Obama plánuje tábor uzavřít do dvou let.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký prezident Bush nepřipustí "chaotický rozklad" amerického automobilového průmyslu, konstatoval Bílý dům. Mluvčí Dana Perino zdůraznila, že prezident se blíží rozhodnutí, jak poskytne automobilkám finanční pomoc. Dodala, že připustit chaotický bankrot tří velkých amerických automobilek, není přijatelnou alternativou, avšak vyloučila, že bude ve čtvrtek automobilkám poskytnut záchranný finanční balík. Minulý týden odmítl americký Senát podpořit automobilky částnou 14 milionů dolarů, což vyvolalo obavy, že se zcela americký automobilový průmysl zcela rozloží.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V předchozím příspěvku pod názvem "Taky něco na uklidněnou? (Krize, nekrize?)" jsem si poněkud pohrál s výrazy "recese" a "deprese", také na pozadí nejčastěji v médiích uplatňovaného termínu "krize" -- který ovšem je uplatňován (kéž by nejen prozatím) neprávem. Věděl jsem, když jsem tehdy psal o "recesi", že bych měl napsat aspoň pár vět vážně. Zatím aspoň tento "dovětek":

Evropa demonstrovala svou solidaritu a jednotu...

V celé Evropě je horko (ça chauffe). V Řecku, ale také ve Španělsku, v Itálii i ve Francii. Jen abychom neměli evropský květen 68 o Vánocích.

Respektovaný vědecký časopis Max Planck Forschung se rozhodl na titulní straně otisknout nějaký krásný, klasický, čínský text, který by ilustroval hloubkovou analýzu o Číně, publikovanou v čísle. Namísto toho otiskl pornografický leták, vychvalující erotické vnady striptérek v bordelu.

Čínské písmo vypadá dramaticky a krásně a činí velký vizuální dojem. Potíž je, že editoři si řádně neověřili, co text vlastně znamená.

Max Planck Institut rychle přiznal svou chybu a vysvětlil, že před otištěním textu se poradil s německým sinologem, který však význam textu nepoznal. "K našemu politování vyšlo nyní najevo, že text obsahuje hlubší významové roviny, které nejsou přístupné nerodilému mluvčímu," konstatoval v omluvě Max Planck Institut.

Někteří Čínaně v Číně se ale domnívají, že Institut vydal na titulní straně svého vědeckého časopisu inzerát na bordel v čínštíně schválně, aby urazil Čínu, anebo argumentovali, že je urážlivé používat čínské znaky jako ornamentální dekoraci. Většinou však záležitost Číňany pobavila.

Jeden čínský diskutér napsal na webu: Tuhle jsem potkal dívku z Německa, která měla na krku vytetovaný čínský znak. Znamenal: "Prostitutka." Smál jsem se tolik, že jsem sotva popadal dech.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Skandál s titulní stranou vědeckého časopisu Ústavu Maxe Plancka, na níž se ocitl čínský leták lákající na erotické služby v čínských znacích, je především záležitost skýtající neotřelé pobavení. A to i přesto, že někteří čínští uživatelé internetu v tom vidí v osvědčené paranoidní tradici útok na důstojnost jejich velkolepé civilizace. Je jich zatím, naštěstí, menšina, zbylí si na účet západních milovníků čínských znaků mohli zavtipkovat.

Nicméně tato událost nabízí také příležitost k zamyšlení, neboť tato příhoda je v něčem příznačná. Je docela dobře možné, že se jednalo o zcela náhodné, osamocené pochybení. Těžko říci, kterého sinologa se ve váženém ústavu ptali, jisté je, že byl se znalostmi čínského jazyka i literatury dost na štíru, protože zmíněná "báseň" je při průměrné orientaci ve výrazivu poměrně průhledná a o žádné hluboké roviny nedostupné nerodilým mluvčím se nejedná, i když se slovníkem by se samozřejmě vykládala nesnadno.

Docela mě pobavila dnešní poznámka v BL o čínské klasické poezii, mám totiž s čínskými znaky také jednu zkušenost, píše Josef Čtveráček.

Asi před pěti lety jsem si koupil skener věhlasné americké značky Canon a po jeho instalaci v PC jsem byl vyzván k registraci, že prý budu dostávat zdarma různá vylepšení programu (upgrade atd.)

Udělal jsem tu nepředloženost, že jsem se zaregistroval, takže následně jsem asi po dvou letech obdržel od fy Canon e-mail s oznámením, že si mohu stáhnout upgrade jejich produktu. Nabídku jsem odsouhlasil, načež se mi (ještě v češtině) objevila na monitoru zpráva asi tohoto znění: "K instalaci tohoto produktu si nejprve musíte nainstalovat obecnou čínštinu. Souhlasíte?" Dali mi možnost volby, "ano", nebo "ne".

Kliknul jsem na "ano" a následně se mi monitor celý rozzářil čínskými znaky, mezi kterými se sporadicky vyskytovalo několik čísel, psaných mně známými arabskými číslicemi. Trvalo mi dost dlouho, než se mi podařilo z této nabídky vycouvat a uvědomil jsem si, že my, produkti tolik opěvované euroatlantické civilizace, jsme vůči největšímu světovému národu naprostí analfabeti. Tak si teď vždy, když v metru nebo v tramvaji vidím mladičké studentky šprtající angličtinu, sám pro sebe říkám: "Holky, holky, učte se raději čínštinu, vy ji už budete potřebovat."

Vánoce jsou přede dveřmi a nejen ošetřovatelé osamělých duší jsou už teď ve velkém stresu, protože se asi necítí opravdu připraveni na to, co na ně čeká hlavně po večerech během příštích dnů.

Iniciativa Gorily on-line v ohrožení zahájila 17. 12. 2008 petiční akci, požadující odvolání Rady Českého rozhlasu pro porušení Zákona o Českém rozhlase č. 484/1991 Sb. Obrátí se na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, která členy Rady ČRo volí, může je ale i odvolat.

Co vlastně veřejnosti na Radě ČRo vadí? „Není to jen fakt, že díky tlakům Rady ČRo končí projekt Odhalení,“ říká jedna z členů petičního výboru, Daniela Rounová. „Daleko horší je celkový přístup Rady k multimediálním projektům ČRo. Možná by se podařilo nějakým způsobem vydupat udržení tohoto projektu, my jsme ale Radu ČRo žádali o zásadní koncepční stanovisko. Na naše otázky jsme ale nedostali odpověď ani na dnešním zasedání.“ Přitom podle Zákona o Českém rozhlase je Rada orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. „Tato Rada prostě vůbec neplní své poslání.” dodává Vlasta Straková.

Server Aktuálně.cz přináší reklamu lákající zájemce o práci v cizině. Jako Kanaďan jsem se podíval na stránky týkající se Kanady ZDE První věta v nabídce zní lákavě: "Získejte s námi práci v Kanadě".

Pak následuje seznam nabízených služeb, které agentura poskytuje. Na první pohled vypadá vše až příliš dobře. Dokonce přepraví i váš "automobil či domácí mazlíčky."

První varování přináší nabídka "Pojištění proti ztrátě zaměstnání". Za směšně nízkou částku 190 korun slibuje agentura následující: "Zdarma Vás ubytujeme, dostanete kapesné a zdarma městskou dopravu do nalezení dalšího zaměstnání! Pojištění v případě ztráty zaměstnání ať už vlastní vinou či rozhodnutím ze strany zaměstnavatele."

Kartel těžitelů ropy OPEC schválil rozhodnutí rekordním způsobem omezit těžbu ropy o další 2,2 miliony barelů denně. Od září snížil OPEC těžbu ropy už dvakrát, celkem o 4,2 miliony barelů denně za poslední čtyři měsíce. Navzdory rekordnímu snížení těžby cena ropy dále klesá v důsledku stále klesající poptávky. Americká lehká ropa poklesla až na cenu 39.94 dolarů za barel, poprvé od července 2004 pod 40 dolarů za barel. V červenci 2008 stál barel ropy 147 dolarů. Klesající poptávka znamená, že průmyslové země mají nyní zásoby ropy na 57 dní - normálně touto roční dobou mají zásoby na 52 dní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

< První britský obchod firmy Woolworth, otevřený r. 1909.

Obětí úvěrové krize se v Británii staly už dva řetězce supermarketů. Zkolaboval řetězec MFI, specializující se na nábytek, a milovaná tradiční britská instituce - supermarket Woolworth, který vévodil britským ulicím skoro sto let.

27 000 zaměstnanců supermarketu Woolworth bylo oznámeno, že budou zřejmě propuštěni 5. ledna 2009. Správci zbankrotovavšího supermarketu Deloitte konstatovali, že se stále snaží najít kupce, ale varovali, že se zaměstnanci podniku Woolworth musejí připravit na nejhorší.

Podrobnosti v angličtině ZDE

FOTOGALERIE

"Kde jste byli, když jsme vás potřebovali," obraceli se zaměstnanci supermarketu Woolworth zlobně na zákazníky, kteří přišli obchod jako hyeny vykoupit těsně před jeho uzavřením.

ODcházející americký viceprezident Dick Cheney v úterý zhodnotil pozitivně svých osm let v úřadu. Pochválil invazi do Iráku, vězeňský tábor v zálivu Guantánamo, tajné odposlouchávání občanů i extremní vyšetřovací metody, známé jako dušení vodou (waterboarding).

Neuvěřitelné se stalo skutkem, píše německý týdeník Spiegel. Český prezident Václav Klaus nechal nahrát důvěrný rozhovor s poslanci z Evropské unie a zveřejnil ho - bez jejich vědomí na internetu. Tak vznikla těsně před začátkem českého předsednictví EU obrovská kontroverze.

< Thatcherová v britském TV pořadu Spitting Image jako stále šílenější učitelka

K satiře francouzské televize na aroganci, ješitnost, rasismus a posedlosti touhou po moci u francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho ZDE píše Boris Cvek:

Britská královna Alžběta v TV pořadu Spitting Image jako slavnostně nastrojená žena v domácnosti >

Dostal jsem v minulých dnech pozvánku na setkání občanských organizací v Paříži, jehož tématem bude nastávající krize. Organizátoři v úvodu vyjadřují značné obavy z toho, že na hospodářskou krizi takových rozměrů není občanská společnost vůbec připravena a nedokáže ji využít jako příležitost ke změně.

Divím se tomu, že dosud nikdo (pokud vím) nepoukázal na dvě okolnosti, jež bezpochyby navzájem souvisejí a vyvolávají mé podezření, že jde o něco špinavého.

Většina příjmů z poplatků jde lékárnám - přirozeně. Neboť když lékař napíše recept (recepty), bývá to víc než jedna položka. Lékař obdrží 30,- Kč, lékárna násobek té částky. Ten nepoměr byl patrný ze zprávy o výběru za první měsíc: vybrala se miliarda, z toho lékárny shrábly 480 milionů, nemocnice a lékaři dohromady 520 milionů.

Až do letoška nikdo neprovedl analýzu stavu jednotlivých ropných polí. Tvrzení, kolik je na světě ještě ropy, bylo dosud založeno na (optimistických) odhadech. První podrobnou analýzu provedl Mezinárodní úřad pro energii až nyní. Výsledky nejsou dobré.

Britská vláda nemá žádné plány na dobu, kdy dojde ropa, varuje v deníku Guardian George Monbiot. Podle oficiálních prohlášení britské vlády bude mít svět dostatek ropy až do roku 2030. Co se stane pak, o to se nikdo nestará. Monbiot v rámci zákona o přístupu k informacím požádal letos britskou vládu na odpověď na otázku, zda má nějaké nouzové plány pro případ, že by těžba ropy vyvrcholila kolem roku 2020. Odpověď zněla takto: "Vláda se nedomnívá, že by bylo zapotřebí mít nouzové plány pro případ, že by těžba ropy vyvrcholila do r. 2020."

Večer dne 26. listopadu 2008 zaútočila skupinka deseti lidí na dva luxusní hotely a další místa v centru indické Bombaje. V průběhu několika dní, než se podařilo skoncovat s masakrem, dokázala zabít nebo zranit velký počet lidí a způsobit v městě rozsáhlé materiální škody. Panuje všeobecné přesvědčení, že útoky byly dílem pákistánské skupiny jménem Laškar-e-Taiba (LET), která má podobnou motivaci jako al-Kajdá a možná je s ní přímo spojena. Světový tisk okamžitě označil bombajské masakry za indické 11. září, za opakování útoků, které al-Kajdá podnikla roku 2001 proti Spojeným státům.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a